Pod značkou Kurzweil spatřily světlo světa dva nové procesory, které dostaly do vínku, řekněme v našich končinách poněkud netradiční jména, Rumour a Mangler. Podobný design, lehce odlišná SW výbava, původ naznačující pověstnou kvalitu. To je to, co můžeme říci o těchto dvou DSP jednotkách po prvním letmém pohledu. Jak se tedy mají ve skutečnosti k světu?
Obecně
Kurzweilí dvojčátka Rumour a Mangler využívají ke své práci 24bitové A/D i D/A převodníky se 128 násobným převzorkováním, nabízejí v základní výbavě digitální vstup i výstup ve formátu S/P DIF, standardní MIDI rozhraní s DIN konektory, oba mají na palubě celkem 192 presetů, které lze snadno editovat a následně ukládat do 64 volných pozic. A jen pro doplnění, Rumour nese označení Stereo Reverb Processor, a jeho stejně starého bráchu nazývají Stereo Effect Processor. Oba jsou shodně určené pro nejrůznější aplikace, své uplatnění najdou jak v nahrávacích studiích (jak malých domácích, tak i těch větších profesionálních), tak i nesporně budou mít své místo v efektových racích těch muzikantů, kteří touží ke své produkci využívat kvalitní efektové algoritmy. Jelikož je možné procesory s nadsázkou označit jako twins - dvojčata, mají toho logicky mnoho společného, a na první pohled je od sebe, tak jako ostatně většinu dvojčat, jen hůře rozeznáte.
Pohled zepředu
Oba procesory jsou vyrobeny z plechu šedostříbrné barvy, jejich poměrně robustní konstrukce zabere při umístění v racku jednu výškovou jednotku, do hloubky měří každý cca 18,5 cm a váží 2,27 kg - tedy Rumour i Mangler nejsou žádná „tintítka" , ale celkem macatí chlapíci. Na předním panelu zcela vlevo se nachází první potenciometr s názvem Input Level, pomocí kterého nastavujeme úroveň vstupního analogového signálu, a ke správnému nastavení nám dopomůže i trojice barevných Led diod umístěná nad tímhle potenciometrem (zelená –48 dB, žlutá –12 dB a červená s označením Clip) - osobně bych možná uvítal detailnější indikaci vstupního signálu, ale není to zase tak velký handicap, dá se s tím bez problémů pracovat. Následuje potenciometr Output Level, regulující úroveň výstupního signálu. Tentokrát nad ním nalezneme jen jedinou Led diodu červené barvy, která nám signalizuje přebuzení přístroje, a je tedy označena nápisem Clip. Jdeme-li dál doprava, nalezneme čtveřici černých tlačítek, která, jsou-li aktivována, svítí červeně. První, zleva nahoře, Bypass, díky kterému vypojíme efekty z provozu, vedle něj tlačítko označené jako EQ, kterým aktivujeme editační Menu tří-pásmového ekvalizéru, řazeného ještě před vstupem do samotných efektových algoritmů obou přístrojů (pozn. při změně programu zůstane jeho nastavení nezměněno, můžeme jím tedy např. upravit nedokonalý vstupní signál, třeba z ne moc kvalitního nástroje apod.). Postoupíme li o řadu dolů, pak vlevo narazíme na tlačítko Master, díky kterému můžeme nastavovat celou řadu parametrů, týkajících se celkového nastavení obou procesorů - jen namátkou, volba vstupu (analog/digital), volba MIDI kanálu, příjem a vysílání MIDI ProgramChange, celkové nastavení tempa procesoru v BPM, MIDI Clock (Internal, External), také jeho vysílání, způsob volby presetů (vysvětlím později), režim Bypass mode (tj. bude-li při aktivaci tlačítka Bypass vypojen i ekvalizér, či jen samotné efekty) dále výpisy pamětí, mazání vlastních presetů, reset systému apod. Složka Master je značně obsáhlá a plně samozřejmě obsažena v manuálu. Posledním tlačítkem, které na rozdíl od ostatních nesvítí, ale stále bliká (i když také díky tlačítku Master nemusí, i tahle funkce, tedy blikání tlačítka lze vypnout), se jmenuje Tap a slouží k jednoduchému nastavení tempa přístroje - stačí jen několikrát poklepat v rytmu, a procesor se synchronizuje s tempem vaší skladby (což je výhodné zejména u Delayů, a různých modulačních efektů, pracujících s rytmickými hodnotami).
Vedle čtveřice již zmíněných tlačítek se nachází další dvě Led diody, ta horní červená, s názvem MIDI, signalizuje příchozí MIDI eventy, spodní, pro změnu zelené barvy, indikuje, je-li procesor do kterého proudí digitální signál např. z počítače, či jiného procesoru skrz konektory S/PDIF synchronizován externím zařízením. Dioda nese nápis Digital Lock.
Pod ní se nachází malý potenciometr sloužící k nastavení kontrastu vedle se nacházejícího dvouřádkového displeje – co řádek, to dvacet znaků, žluté až žlutozelené barvy, dle mého názoru i z většího úhlu výborně čitelný (a to jsem slepý jak patrona), a při jakémkoli otočením potenciometrů či přepnutím tlačítek, okamžitě informující o aktuálním nastavení procesoru, což je velmi příjemné a chválím.
Půjdeme-li dál nalevo od displeje, nalezneme první krokový přepínač s názvem Bank, kterým, jak sám jeho název napovídá, volíme jednotlivé banky presetů. Každý z obou procesorů, obsahuje šestnáct bank a z toho jsou v obou případech poslední čtyři určeny pro vaše vlastní nastavení, které nesou označení User 1 až User 4. V každé z šestnácti bank nalezneme šestnáct presetů, které volíme dalším, stejně velkým, taktéž krokovým přepínačem Preset. Jen dodám můj čistě subjektivní názor - malinko mi vadí chod těchto dvou otočných přepínačů, při každém otočení mírně cvaknou a já mám pocit, že se mi každou chvíli rozpadnou pod rukama. Leč po dobu testu chodily bez problémů, přepínaly přesně, a v podstatě kromě pocitu není žádného důvodu nevěřit v jejich životnost.
Za presety následující dvojice tlačítek, na chlup shodná, včetně červeného svitu při aktivaci, s těmi ze vstupní části, nese název Load a Store. Load a jeho využití souvisí s funkcí, kterou jsem již dříve slíbil vysvětlit - týkala se tlačítka Master, konkrétně se jednalo o to jakým způsobem budou navoleny jednotlivé presety. Máme na výběr ze dvou variant. Buď po zvolení banky a posléze presetu se jednotlivý algoritmus automaticky načte do paměti, či můžeme libovolně listovat a přeskakovat mezi jednotlivými presety, a právě stiskem již zmíněného tlačítka Load, požadovaný preset vyvolat. Store samozřejmě slouží k jednoduchému ukládání vlastního nastavení DSP do jedné ze 4 bank se 16 pozicemi celkem tedy 64 volných pozic.
Následující sekce Parametr nabízí za pomoci běžného otočného potenciometru výběr proměnné veličiny Parameter Select – ovladač má celkem příjemný tuhý chod, a zvolený parametr se pohodlně zobrazuje na displeji. Pro přímou změnu hodnot, tedy k editaci, slouží poslední a zároveň největší ovládací prvek, datové kolečko Value, které mně velmi překvapilo - nabízí velmi příjemný tuhý chod, šikovnou velikost, která myslím většině uživatelů dobře padne do ruky, zkrátka editace s ním je jedna radost. Na tomto místě podotknu, že celkové ovládání obou procesorů je navrženo celkem logicky a intuitivně, takže myslím, že většina z nás s ním nebude mít sebemenší problém, a na většinu operací ani nebude potřeba nahlížet do manuálu.
Pohled zezadu
Jako první, půjdeme-li v klasickém L/R sledu, nalezneme konektor sloužící k připojení externího napájecího adaptéru (9 V), který je standardně součástí dodávky. Je jen škoda, že napájení zde nebylo vyřešeno jinak, tj. bez nutnosti používat externí krabičky, je to, tedy aslepoň pro mne, děsná otrava, hlavně na cestách a také častý zdroj stresů…"kde já jen ten adaptér nechal". Euro šňůra je přeci jen po ruce častěji. Následuje vpravo sousedící (jen) dvojici MIDI konektorů In a Out. Leč vedle nich se nachází malý, celkem nenápadný přepínač, který má za úkol přepínat funkci konektoru MIDI Out na MIDI Thru a naopak. Osobně preferuji spíše přepínání této funkce softwarově než malým přepínačem, navíc umístěným na zadní straně přístroje, a tudíž v racku ne zrovna snadno přístupným. Jako další nás čekají RCA konektory vstupu a výstupu digitálního signálu formátu S/PDIF. Dostáváme se k prvnímu z 1/4" TRS konektorů. Pod označením Pedal nalezneme bod pro připojení externího dvojitého nožního spínače, kterým můžeme ovládat funkci Tap (obdobně jako stejnojmenné tlačítko, tedy několikerým sešlápnutím) a funkci Bypass. Tato možnost jasně vypovídá o výše zmíněném využití efektových jednotek na živých produkcích. Jako poslední z konektorů na zadním panelu nalezneme čtveřici jackových symetrických analogových vstupů (levý a pravý kanál) a výstupů (L/R), u kterých lze, pomocí malého přepínače umístěného ihned vedle, volit pracovní úroveň (+4 dBU / -10 dBV).
Rumour
Jak jsem již zmínil, jeho označení je Stereo Reverb Processor, z čehož vyplývá, že se jedná o efektový procesor primárně zaměřený na Reverby, což musím přiznat není v případě Rumouru tak docela pravda. Rumourek obsahuje širokou nabídku reverbů a jejich variací pro nejrůznější aplikace (jen namátkou - Abbey Piano Hall, White Room, Small Wood Room, Drum Room, Percussive Room, Brass Chamber, Sax Chamber....), které myslím uspokojí velkou většinu hudebníků či zvukařů z běžné praxe, a které lze okamžitě použít bez nutnosti jejich editace (ale jak již bylo zmíněno, i ta je velmi intuitivní a programovat zde lze opravdu hodně parametrů). Rumour ve svém nitru neobsahuje však jen reverby, takže kromě dalších Ambientů, Hallů, Roomů, Platů a Gatů má v sobě i několik algoritmů kombinačních - Reverb s kompresorem (Room+Compression, Drum Compress+Rvrb apod.) a dále pak algoritmy Chorusu, Flangeru, Delaye a LaserVerbu atd. Jak uvádí výrobce v manuálu, algoritmy byly převzaty z vlajkové lodi Kurzweil efektových procesorů, tedy z multikanálového procesoru KSP8 a myslím že je to opravdu slyšet. Ucelený přehled o bankách vám poskytne obrazový detail.
Mangler
Jinými slovy též Stereo Effect Processor, ale s poněkud odlišným zaměřením, srovnávám-li s Rumourem. Jde o celkem nadupaný multiefekt (ale aby nedošlo k nedorozumění, tím je jeho brácha taky), dle mého názoru více určený jak muzikantům, tak všem zvukovým experimentátorům či kutilům v oblasti zvuku. Nalezneme zde samozřejmě standardní kvalitní presety efektů jako jsou Chorusy, Flangery, Delaye, LaserVerby, Phasery, Tremola, ale také Filtry, Pannery, Distortiony, Pitchery, Ring Modulátory (plus jejich kombinace). Pro potěchu i praktičnost však nechybí též presety kompresoru, včetně frekvenčně závislého, tedy De-Esseru. Na adresu Mangleru dlužno říct, že v některých případech se signálem pěkně zatočí, a to doslova, a navíc, je tu pár docela hezkých „šíleností" se kterýma se můžete pěkně vyblbnout až vám z toho půjde hlava kkkoooleeemmm. Původ algoritmů je zřejmý a o výčtu efektů opět hovoří obrazový materiál
Praxe
Oba efektové procesory jsem používal nějakou dobu ve svém skromném studiu, propojeny se svým Macíkem pomocí digitálních S/P DIF konektorů, a navíc řízené MIDI signálem, musím konstatovat, že oba bráchové pracovali bez problémů, jejich ovládání je jednoduché, takže jsem v podstatě v mnoha případech ani nepotřeboval nahlížet do manuálu (zatím bez české mutace). Zvuk obou procesorů se mi líbil, nemám zde prostor popisovat jednotlivé algoritmy, jen se to pokusím celé stručně vyjádřit. Efekty obou procesorů zní dle mého názoru skvěle, mají „šťávu", simulace prostorů jsou hodně reálné, mají atmosféru a charisma, presety jako jsou Chorusy, Flangery apod. znějí pěkně analogově a i zkreslení nezní špatně (i když na kytaru bych určitě raději volil klasický lampový aparát) na nakopnutí např. samplů, klávesových zvuků jsou super! Mangler obsahuje hodně skvělých presetů, se kterýma lze docílit docela šílených zvukových efektů, ruchů a bizardností, a vaší fantazii se meze nekladou, opravdu super! Oba procesory jsem používal na řadu nástrojů (klávesy, kytary, bicí, perkuse...) a také na sólový zpěv i doprovodné vokály, a pokaždé (samozřejmě při správném nastavení) zvuk obohatily a vylepšily.
Závěr
Kurzweil evidentně zaútočil na část trhu, kterou doposud v podstatě opomíjel a která je doménou značek jako Lexicon či t.c.electronic. Samozřejmě nehovoříme o bezejmenných prznítkách zvuku z kategorie „pět tisíc a okolo", ale o segmentu v rozpětí 10 - 20 tisíc. Za solidní peníze, který vás nezruinuje, se vám dostávají do rukou dva multiefektové procesory, každý s trochu jiným naturelem. Jeden spíše pro zvukaře, druhý spíše pro muzikanty, což se ale samozřejmě vzájemně nevylučuje. Oba ale shodně nabízejí kvalitní zpracování a pevnou konstrukci, přehlednost a uživatelskou přítulnost, a dnes již nezbytné digitální propojení. Vydařené a dobře znějící algoritmy, doposud běžnému uživateli v podstatě nedostupné, snesou použití jak ve studiové praxi, tak pro živé aplikace. Oproti konkurenci je u Mangleru zřetelný důraz také na zpracování signálu z nástrojů a to mnohdy do podob v pravdě „brutálních". V neposlední řadě se vám také dostane renomé této značce vlastní.
