Line6 HD 147

Hlavy v hlavě
Distributor: 
Cena: 
39 770,00 Kč

Line 6, toť jméno skloňované na poli modelingu (tedy zvukového!) asi nejčastěji. Mnohými chváleno, mnohými zatracováno, ale známé asi všem vyznavačům tlustých i tenkých strun. Začalo to ledvinou nebo chcete-li fazolí a dnes máme před sebou regulérní a plnohodnotnou hlavu kytarového aparátu s výkonem 300 W. Sám osobně jsem zatím nezjistil na kterou stranu barikády se postavit, a tak doufám, že mi tento výrobek podá patřičné argumenty nebo alespoň důkaz o srovnatelnosti mých oblíbenkyň lamp a digitální simulace.

HD 147 je označení výše zmíněného aparátu, který v sobě skrývá mnoho možností, zvuků, kombinací zapojení aparátů a boxů a v neposlední řadě dozvukové a modulační efekty.

Vrhněme se na podrobnější popis a design výrobku. „Tak to je hodně Retro!" byla prví myšlenka, která mi proletěla hlavou, po vybalení z krabice. Chromovaný vzhled a žebrování navozuje pocit původu jakoby v dobách dávno minulých, leč současně vyplouvá na povrch i jistá míra Hi-Tech designerského záměru. Po zapojení síťové šňůry a zapnutí hlavního vypínače se žebroví rozzáří fialovým světlem, které připomíná zařízení na kontrolu pravosti bankovek. Několikeré probliknutí všech kontrolních prvků a jsme v provozním stavu aparátu.

Uspořádání

Přední ovládací panel je uspořádán v klasickém pojetí kytarových zesilovačů, až na několik výjimek. Ale pěkně zleva! Vstupní jacková samice a logo HD 147. Následuje první velmi důležitý ovládací prvek a to volba vlastního modelovaného aparátu. K dispozici má uživatel 32 typů aparátů od opravdu renomovaných výrobců. Konkrétně se k nim dostaneme později. Kolem celého ovladače je umístěn kruh z LED diod, které indikují zvolený zvuk. Ty mají tři barvy a tak indikují hned několik informací. Totiž každý aparát uvedený kolem ovladače v sobě ve skutečnosti ukrývá dva zvuky či typy zvuku. A tak otáčením knoflíku se postupně u každé položky rozsvěcí žlutá a následně červená barva. Podle manuálu je tedy snadno zjistitelné na copak to vlastně „plejeme". Další funkce tohoto ovladače je přístupná po stisknutí a přidržení knobu. Barva ledky se změní na zelenou a začínáme editovat příslušné boxy. Docela dost funkcí na jeden knoflík. Velmi podrobné popisy jak aparátů tak i boxů uvádí manuál. Dalšími ovládacími prvky se dostáváme ke klasice. Regulace Drive neboli míra zkreslení, třípásmová korekce Bass, Mid a Treble pro regulaci basů, středů a výšek. Následuje regulátor Presence, Volume a Reverb.

Následujícím oddílem je efektová sekce, která je složena z možnosti nastavit Delay - dozvuk a Mod - modulaci kytarového signálu. Na výběr je u každého efektu ze šesti možností. Výrobce uvádí, že každé nastavení je věrnou simulací skutečného efektového zařízení či pedálu a dokonce opět v manuálu velmi podrobně uvádí kterého. Jen tak pro orientaci uvedu například Analog Delay Electro – Harmonix, Tape Echo Roland RE 101 či Phaser MXR Phase 90 a Rotary – Leslie 145. Výběr požadovaného efektu se provádí tlačítkem a indikace je opět řešena ledkou svítící u zvoleného typu efektu. Základní nastavení času pro delay se provádí pomocí tlačítka Tap Tempo, které následně bliká ve zvoleném rytmu. Otočné knoflíky Delay a Mod slouží pro volbu síly výsledného efektu. Zbývá už jen zmínit tlačítka , které aktivují šumovou bránu Gate a Compressor.

A nebyli by to inženýři od Line6, aby nepřidali něco navíc! Proto je možné přímo z ovládacího panelu, bez použití ovládacího softwaru či MIDI pedálu měnit některé parametry efektů. Přidržením tlačítka Tap a otáčením ovladače Reverb má uživatel na výběr ze tří druhů reverbace. Spring, Room a Plate. U každé je samozřejmě volitelná délka dozvuku. Další možností editace je nastavení hodnoty Feedback u delaye. Přidržením stisknutého tlačítka Delay select a otáčením knoflíku Delay nastavujeme velikost daného parametru efektu. Přidržíme-li stisknuté tlačítko Mod, je možné jemně doladit některé parametry modulačních efektů. Zde již záleží na volbě efektu, protože u každého se dá regulovat jiný parametr. U tremola například sínusový nebo obdélníkový průběh modulace, u phaseru regulace zpětné vazby atd … . Poslední editovatelné parametry jsou práh neboli threshold u Gate a množství komprese u Compressoru. Vždy přidržením spínacího tlačítka efektu a otáčením příslušného ovladače. Toto vše lze pomocí tlačítek A, B, C a D (jejich delším stiskem) uložit a opět vyvolat. Jediná věc, která se neukládá do daného presetu, je Master hlasitost ovládaná posledním otočným knoflíkem.

Na zadním panelu se nachází konektor pro připojení síťového kabelu, výstup na sluchátka, speciální konektor pro připojení nožního ovladače, MIDI In a Out, dále pak plně vybavená efektová smyčka (L, R send a L, R, return). Stereo výstupy umožňující přímé nahrávání, jsou řešeny konektory XLR. Úroveň tohoto výstupu je možné regulovat ovladačem Level Trim. Ve spodní řadě jsou umístěny čtyři jackové samice pro připojení boxu nebo boxů, vlevo od nich pak přepínač pro volbu impedance přiřazených reprobeden.

Na plný pecky

A teď konečně k tomu nejdůležitějšímu. Jak to vlastně všechno funguje a hraje. Než se pustíme do nějakého podrobnějšího průzkumu, zaměřme se na uspořádání modelovaných zvuků kolem ovladače. V levé polovině se nacházejí zvuky vytvořené přímo vývojáři od Line6, které ovšem také vycházejí ze skutečných aparátů, pouze vznikly jejich různými kombinacemi. V pravé části jsou pak modelace skutečných kytarových hlav a komb. Namátkou jmenujme Peavey 5150 MkII, Fender Deluxe Reverb 1964, Marshall Super Lead 1968, Mesa Boogie Triple Rectifire a mnoho, mnoho dalších. Připojil jsem tedy svůj kytarový box a začal letmo projíždět aparáty a nastavení. Už při tomto zkoumání mi přišlo, že vlastně ani jeden zvuk není úplně hloupý a najde si svoje zařazení a uplatnění. Zaměřil jsem se primárně na aparáty, které dobře znám a počal jejich zkoumání a trápení. Velmi věrohodné a zdařilé! Opravdu jsem je poznával. Velmi podobná dynamika, barva, práce s korekcemi, vše tak jak má být. Ty korekce jsou vůbec trochu zvláštností. Každý výrobce má nastavené korekce a filtry na svém výrobku trochu jinak. Přidávají se a ubírají jiné frekvence, šířka pásma je také jiná - no a tohle vše je úspěšně přeneseno do útrob HD 147. Mezi aparáty, které mě hodně oslovily jednoznačně řadím Bogner, Diezel a Mesa Boogie. Bohužel v rejstříku zvuků je spousta aparátů, které jsem nikdy neměl možnost odzkoušet v originále a tak autentičnost nemohu hodnotit. Ale pokud originál hraje alespoň tak, jako jeho simulace, pak je vše v naprostém pořádku :-).

Modelace nabízené přímo dílnou Line6 jasně naznačují použití v moderních stylech a směrech kytarové hry. A tak jedno Nu-metalistovo oko nezůstane suché! Převahou zvuků pohybujících se ve vodách Hi-Gainu, dává výrobce asi najevo, na kterou skupinu zákazníků útočí, ale i to nemusí být pravdou, kreativitě se meze nekladou.

A co simulace boxů? Opět máme na výběr ze spousty možností. Od boxu osazeného dvěma dvoupalcovými!!! reproduktory až po moderní čtyřdvanáctky. Některé jsou mému uchu lahodící a některé méně. Zvuk prohnaný simulací si ponechává charakter aparátu a je dále velmi dobře zpracovatelný. Popisovat veškeré kombinace se mi zdá trochu zbytečné ale věřte, že i Triple Rectifire prohnaný přes dvoupalcový reproduktor má své kouzlo. Samozřejmě chcete-li zachovat barvu svého vlastního boxu – což bude a si ve velké většině případů, nejspíš totiž víte proč používáte právě ten který box – člověk, jenž si koupí HD 147, jistě nehraje na stlučenou bednu se dvěma ARÓčkama – stačí nastavit ovladač do nulté polohy a simulaci boxů tak vypnout.

Jak jsem již naznačil v úvodu, i modulační a dozvukové efekty jsou koncipovány jako věrná simulace skutečných zařízení a myslím, že i zde se vše zdařilo na výbornou. Konec konců, kvalita těchto DSPéček je již delší dobu i mezi zahraničními profíky považována za nezpochybnitelnou a výběr pohodlně pokryje běžné požadavky.

Co se týče editace zvuků a nastavení, tak v základní verzi (míněno bez originál nožního ovladače FBV či FBV ShortBoard) umožňuje aparát uložit pouze čtyři zvuky. Chová se tedy jako čtyř-kanál a efektovým procesorem. Bohužel ani jeden ze zmiňovaných ovladačů není součástí zesilovače a zákazník musí ještě jednou sáhnout do šrajtofle a připlatit. Je to však investice velmi na místě! Pomocí nožního ovladače se rozšiřují možnosti ovládání o několik set procent. Uživatel má najednou přístup k bankám s mnoha presety, pohodlné ovládání hlasitostí pomocí pedálu, vypínání a zapínání efektů, kvákadlo apod. Jen mimochodem, další variantou správy zvuků je propojení hlavy s PC softwarem či použití plně vybaveného MIDI pedálu, které nabízejí možnost kompletní editace rozličných parametrů – viz manuál a implementační tabulka – pro ilustraci uvedu 15 druhů reverbace místo původních tří.

Samozřejmě jsem neodolal, abych přeci jen nepostavil vedle sebe svou lampovou elektrárnu (MB Triaxis + konec MB 2:90) a HáDéčko, a následně se mi naskytla i možnost porovnání dvou za sebou jdoucích kapel na živém hraní. Jedni s MB DualR hlavami, druzí se 147-čkami. A výsledek? Ano, rozdíl tu skutečně existuje, nebylo by fér tvrdit, že výsledek je stejný. Originály prostě disponují jakousi větší „živočišností" a trochu lépe se prosazují v celkovém zvuku kapely, snad právě díky méně „učesanému" zvuku. HD naopak poskytuje podstatně větší škálu barev a tím i vyznění písní a silnou zbraní je efektová sekce. Co je pak nesrovnatelné, je jednoznačně příznivější cena na straně Line6. Pokud někoho překvapí 300 W konec hlavy, pak se opět potvrdilo, že více výkonu u tranzistorového zesilovače není rozhodně na závadu a výsledná hlasitost je srovnatelná s běžnými 100 W lampovými aparáty.

Perfektní design a zpracování, skvělá výbava včetně šumové brány, příznivá cena a hlavně dobře a nahlas hrající. To je asi stručná charakteristika hodící se na závěr. Zvukově je rozhodně z čeho vybírat, protože množství aparátů nakumulovaných pod jednou kapotou je opravdu mnoho. Škoda jen toho nožního ovladače, ale myslím, že příznivci Line6 jsou s touto skutečností dobře obeznámeni, no a ostatním nezbude nic jiného, než se smířit s tím, že komfort navíc něco stojí.