Line6 Otto Filter

Tonecore opět bohatší
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
3 320,00 Kč

Tak se nám, milí kytaristé, pěkně rozrůstá výrobková řada produktů Line6 - Tonecore. Svými jedenácti kousky už pokrývá téměř celé spektrum modulačních kouzlítek a zkreslovadel, už zbývá jen nějaké to whammy a něco, co bude hrát za nás.

Sympatické na těchto výrobcích je, že nejsou jen dalšími efekty, které jsou na trhu k mání, ale je tu i kus inovátorství a snaha udělat zažité věci trochu nově; a tím nemám na mysli jen snadno rozpoznatelný mohutný design a užitečné funkce (indikace vybití baterie změnou barvy ledky apod.); každý efekt z řady Tonecore má ve svých ovládacích prvcích oproti konkurenci něco navíc a nabízí větší možnosti nastavení a ovládání při práci s efektem. Stačí si projít nabídku například Echoparku (podle mě nejpovedenějšímu z této řady) a jeho možnosti, které by mohly sloužit jako nově položená laťka a „etalon" přístupu k práci s nabídkou úpravy kytarového signálu. Tím nejvyšším kriteriem ale nakonec stejně zůstává zvuk - jeho kvalita a použitelnost. Zatím se v tomto ohledu nemají Line6 za co stydět.

Otto Filter

Je to vlastně autowah, ale jsem rád, že to na krabičku nenapsali, protože možnosti tohoto efektu jsou poměrně širší něž jen tupě kváknout podle toho, jak zahrajete. Tento efekt je skvěle funky-vintagerockový. Autowah jako takový má jednu výhodu - neblokuje vám jednu z dolních končetin k ovládání klasického wahpedálu, takže můžete stát na obou nebo po libosti hopsat a nemusíte synchronně ovládat své končetiny nebo se učit rozdílným pohybům pravé (rytmické) ruky a nohy. Zároveň má však autowah nevýhodu v tom, že vám nedovolí expresivitu, volně se vyjádřit (kváknout) podle potřebné nálady skladby. Ovšem hodně kváknutí není pedálem vůbec hratelných, hlavně ty rychlé a hluboké „kváky", takže je nutné si to zvážit.

Ovládání Otto filtru je poměrně intuitivní. Ovladač Sens nastavuje reakci efektu (filtru) na intenzitu, dynamiku hry. Vyšší hodnoty nastavení snáze aktivují filtr i během hry tichých pasáží, při nižších nastaveních se do toho musíte pořádně opřít. Ovladačem Range říkáte filtru jaký frekvenční rozsah má zpracovat - nastavení „dole" zdůrazňuje nižší frekvence spektra, „nahoře" zdůrazňuje vyšší. Tady má wahpedál výhodu, že se dá využít jako širokopásmová tónová clona čistě podle chuti a nohou ovládnete frekvenci podle momentální situace, což je skvělé jako okamžitě dostupná presence například. Peak ovládá obálku celého efektu, tedy jak dramaticky se to celé „zkouzlí". Nejvíce se mi osvědčilo mít peak kolem poloviny (jsem totiž radši, když za tím vším, co efekty nabízí, zůstane původní tón a jeho barva). Rozšířené možnosti nastavení autowahu spočívají, jak je u Tonecore zvykem, ve dvou malých přepínačích. Ten vlevo přepíná tři typy filtru - band pass (BP), twin filter (TF) a low pass (LP). Band pass vyřízne nízké a vysoké frekvence a ponechá pouze středy (není mi známo v jakém zhruba rozsahu). Kombinace s ovladačem Range pak navozuje barvy podobné změně při rozpojení humbuckeru na jednu cívku. Střední frekvence zbývajícího rozsahu se pak mění podle dynamiky hry. Twin pak pracuje jako dvojí filtr s opačnými částmi spektra, jedna část twinu se pohybuje od výšek k basům, druhá naopak a střed, kolem kterého se pohyb děje, se opět mění dle dynamiky hry. Low pass provádí to, že nechá projít do wahu nízké frekvence a vysoké odřízne, přičemž práh „řezu" vysokých frekvencí se mění dle dynamiky hry. Druhý, pravý, přepínač Up-Down nabízí směr pohybu opět vzhledem k dynamice hry; pokud zvolíte Up, bude se celý filtr pohybovat od spodní části spektra při jemné hře směrem k vyšším frekvencím při hlasitém hraní; poloha Down nabízí přesný opak.

Z vlastního popisu je docela zřejmé, že Otto nabízí poměrně zajímavé možnosti, které vidím hlavně v ozvláštnění celkového zvuku. Při jemných nastaveních sens a range dostáváme do zvuku zajímavý odstín modulace, kdy chvílemi to připomíná chorus, chvílemi dostane zvuk zase zvláštní prostor. Intenzivnější nastavení filtrů poskytne hezké kvákavé zážitky. Nejvíc klasickému pojetí wahu se blížila poloha BP a to pro crunchové zkreslení. Při praktickém hraní se pěkně projeví to, jestli jste při svém cvičení na kytaru také procvičovali akcenty, nejhezčí je to na třetí dobu při 4/4 taktu a rychlejší hře nějakých „menších" kil (tří až čtyřtónový akord). Zní to jako z Woodstocku. LP s volbou Up zní jako kdyby se použil vocoder a pokud tóny pěkně povytahujete, je to jako kdyby někdo mluvil (někdy i nadával). Nejzajímavější ale je poloha TF, která zní trochu kosmicky a flangerovitě a je třeba si dát pozor na frekvence, které chtějí jakoby vyběhnout z bedny, ovšem při mírném crunch zvuku a i při tepajícím metalovém „véčku" je to docela inspirativní.

Musím pozitivně zhodnotit možnosti, které při modulaci tento efekt nabízí a pokrývá tak široké spektrum zvukových potřeb dnešní kytarové hry, a to od vintage poloh až modernímu heavy soundu, který se tím výrazně obohatí.

Závěrem

Otto mě mile překvapil možnostmi, kdy elektroobvody sice nemají ani tušení o vašem hudebním cítění, ale svým pokročilým nastavením vaše hraní obohatí a pokud si rádi kváknete, rozhodně při tom spoustu práce udělá za vás. Standardně kvalitní (myšleno masivní a odolná) je konstrukce, jen ty plastové hřídelky potenciometrů...

Přeji všem hodně inspirace a dobré muziky.