Tři magické boxy
Stále se totiž najde spousta chytrých maníků a mániček, kteří experimentují podobně, jako madam Currie-Sklodovská. Na konci jejich téměř empirického bádání náhle vznikne něco nového, nad čím normální smrtelníci kroutí hlavou a odborníci hlavou naopak spokojeně pokyvují (v našem případě třeba i do rytmu). Přesto, že je zvuk elektrické kytary prozkoumaný ze všech stran, je možné ho neustále (nekonečně) barevně upravovat, přikrášlovat, nebo ho naopak činit odpornějším za účelem zvýšení umělecko-estetického dojmu. Z hlediska matematiky a fyziky to bude pořád jen zvuk kytary, snímaný magnetickými snímači a zesílený nějakým zesilovacím zařízením s reproduktory. Za normálních okolností je kytarový zvuk magický, nicméně v případě našeho testu nebudeme psát anglicky správné „magic“, nýbrž kalifornské „Majik“.
Za otce-zakladatele kalifornské firmy Majik Box jsou považováni pánové Dave Simpson a Rob Nishida. Po spojení jejich zkušeností a spolupráci s dalším významnými hudebníky světových jmen spatřily světlo tohoto světa neotřelé, designově jednoduché, ale zvukově výtečné kytarové krabičky, uplatňující se především v oblasti intenzity signálu, zkreslení a jeho ekvalizace. Rodištěm těchto ručně montovaných boutique efektů je Město Torrance – odtud pochází krabičky s ručně napsanými výrobními čísly na svých šasi, efekty, které mohou významně ovlivnit barvu vašeho kytarového zvuku. Dnes se podíváme na zuby třem místním „pastičkám“ – pedálům Venom Boost VB-1, Body Blow BB a Filthy Lucre FL-1.
Venom Boost VB-1 (4 990 Kč)
Tuto krabičku bychom nalezli v mnoha pedal-boardech světových muzikantů. Jedná se o velmi oblíbený a lehce ovladatelný booster s velmi nízkým šumem. Krabička má rozměry 120 mm x 65 mm x 35 mm. Díky těmto svým rozměrům tedy nezabírá mnoho místa v často narvaných pedalbordech, svou účinností však uživateli doslova učaruje. Přístroj je vyroben z ohýbaného plechu matně černé barvy. Na vrchní desku je nalepena silnější bílo-modro-černá plastová fólie s lehce psychedelickým vyobrazením zřejmě dýky či kordu. Na vrchní desce se dále nachází kovový nášlapný přepínač, jediný otočný potenciometr s černým plastovým knobem a bílou ryskou, ovlivňující úroveň zesílení, a také LEDdioda zapouzdřená do kovové chromované objímky informující o aktivaci přístroje. Vlevo na boku je výstup v kovovém provedení, vpravo vstup a zdířka pro napájení efektu. V papírové krabici, v níž je efekt dodáván, nalezne uživatel čtyři samolepící protiskluzové podložky, vhodné při používání efektu solo bez umístění do pedalboardu. Přilepení těchto podložek si musí tedy provést sám.
Boostřímééé
Nemaje vhodného napaječe, musel jsem zvolit bateriový způsob napájení. Do krabičky se dostanete po odšroubování čtyř poměrně krátkých křížových šroubků (jde to i kapesním nožem). Uchycení baterie je zde řešeno trochu jinou cestou, než jsme normálně zvyklí. Uvnitř jsem nalezl prstenec, který je přichycen pomocí suchého zipu ke dnu přístroje. Vyndáte ho, zasunete do něho baterii, připojíte na klasický volný kontakt (na způsob Boss) a přichytnete opět na suchý zip. Je to trochu zdlouhavé a nepohodlné. Jeden šroubek mi navíc upadl a já ho chvíli nemohl najít. Měnit takto baterii někde v šatně před koncertem by mi asi radost neudělalo. Navíc suchý zip po čase přestane pořádně držet a měl bych strach, že by se baterie uvnitř efektu mohla volně pohybovat. Osobně si ale myslím, že výrobce více počítá s používáním napáječe a s umístěním efektu do pedalboardu. Všechny krabičky jsou sestrojeny z diskrétních součástek nejvyšší kvality, čemuž pak odpovídá také jejich vyšší cena. Uvnitř Venom nalezneme malý plošňáček, na nějž jsou přivedeny drátky ze vstupu a výstupu a z Gain potenciometru. Celá vnitřní elektronika u tohoto modelu působí lehce „domácím“ dojmem. Však jsou tyto krabičky montovány ručně v USA, což je jejich velká přednost. Venom Boost (ale i další dva modely) jsem testoval nejprve na malém pětiwattovém lampovém kombu Class A Fender Champ. Všechny Majik Boxes jsou samozřejmě True Bypass. Mnou použitý aparátek nemá žádné korekce, pouze hlasitost. Hraje čistě, jen při maximální hlasitosti produkuje nakřáplý fenderovský vintage zvuk.
Po aktivaci efektu se LEDioda rozsvítila – světe zboř se – jasným bílým svitem. Příjemná změna proti červeným a modrým LEDkám! I když byl potenciometr Gain nastaven na nejnižší hodnotu, po aktivaci efektu se signál lehce zesílil. Při otáčení potenciometrem více doprava byl zvuk stále krásně čistý, plný, a minimálně o 15 dB hlasitější. Žádné zachlupacení či změna nějaké frekvence se nekonala. Navíc si při velkém zesílení zachovával svou přirozenou dynamiku – tj. nedošlo ke komprimaci signálu a tím i ke změně zvuku. Přestože je výrobce skoupý na technická data, troufl bych si říci, že zisk je tak 15 až 25 dB. Reklamní webové poutače, které píšou, že až tento přístroj zapnete, už ho nebudete chtít vypnout, mají pravdu. Po vypnutí jakoby zvuk aparátu umřel.
Dále jsem vyzkoušel tento efekt s VOX AC30 a Orange TH30C. V obou těchto případech Venom zvuk mocně zesílí, aniž by ho ale nějak zdeformoval (samozřejmě naplno „vyhulený“ aparát s dalšími zhruba 20 dB zisku do koncových lamp se zvukem přeci jen trochu zamete). Vyzkoušel jsem efekt také ve spojení s klávesami, konkrétně s Fender pianem. I čistému pianu ponechal Venom jeho zvukový charakter bez deformace. Tento efekt používá celá řada světových hráčů a jistě také dobře vědí proč. Dokonce je označován za jeden z nejlepších boosterů všech dob, a bude na tom hodně pravdy. Každý pedalboard potřebuje tu a tam nějakou pasáž nakopnout a zesílit. Je jedno, zda jde o pasáž s čistým zvukem, či se zkresleným. Musím uznat, že tento Venom byl k tomuto účelu přímo stvořen.
Body Blow BB (6 250 Kč)
Druhá „kouzelná“ krabice nese název Body Blow a svým charakterem ji můžeme zařadit mezi overdrivery. Pokud jde o název tohoto efektu, napadá mě jen jedno překladatelsko-lingvistiské spojení korespondující s činností přístroje, a sice výraz „přifouknuté tělo“. Velikostně je pedál stejný jako Venom (120 mm x 65 mm x 35 mm), avšak zde už výrobce použil mnohem více elektroniky i ovládacích prvků. Tři potenciometry Level, Drive a Tone mají své kontakty vyvedeny přímo na zvětšeném plošném spoji. LED tentokráte svítí červeně a ladí tak s tmavě červeným potiskem fólie ozdobeným zasmušilým motiven holého stromu. Kromě tří zmiňovaných potenciometrů opatřených černými knoby s bílými ryskami se zde nachází ještě dva malé pochromované páčkové přepínače – Body a Vin/Mod. Body opravdu přidává do zvuku ono „tělo“, a to pomocí zesílené basové frekvence. Přepínač Vintage/Modern zase umožňuje hudebníkovi vybrat si mezi dvěmi odlišnými barvami zvuku, a sice mezi – řekněme – archaičtějším zvukem s ostřejším a chrčivějším projevem; a moderním zvukem, který lze popsat jako– plnější a středovější. Jako operační zesilovač je zde použit špičkový Burr Brown, který se zpravidla objevuje v luxusních preampech a projevuje se velkou zvukovou srozumitelností a čistotou. Uchycení baterie uvnitř přístroje je stejné, jako u Venomu.
Overdriver jak se patří
Testování jsem začal se zcela staženým potenciometrem Drive. Level a Tone byly na polovině své dráhy. Nastaven jsem měl mód Vintage. Při aktivaci s tímto nastavením se zvuk maličko zesílil, ale jakoby mu zmizely spodní basy někde okolo 100 Hz, které produkoval samotný aparát. Při aktivaci funkce Body došlo k přidání spodních frekvencí, ale vyšších, než byly ty, které při aktivaci efektu původně zmizely. Dále jsem zjistil, že při zcela staženém Drive nedochází ke změně zvuku při přepínání režimů Vin/Mod. Tyto dva odlišné drive charaktery se projeví naplno teprve při vytočení Drive nepatrně doprava. Zvuk získá přikřáplý charakter a zachlupatí se. Jak jsem již napsal výše: při aktivaci režimu Vintage je kytarový sound lehce roztřepený a chlupatý, jakmile jsem však přepnul na Modern, došlo k zesílení signálu a k zvýraznění středů. Zvuk se zaplnil a našlápl. Bylo také možné libovolně experimentovat s poměry potenciometrů Drive, Level a zkreslením samotného aparátu. Zvuk si můžete nastavit jak na powerchordový beglajt, tak na exponovaná sóla. Body Blow vše s excelentní grácií zvládne. Při svém testování se mi nejlépe pracovalo s aparáty, na nichž byl nastaven spíše čistější zvuk. Zkreslení efektu a aparátu se spolu neprala, a já jsem mohl naplno využívat všech barevných poloh Body Blow. Myslím si, že krabičky Majik Box jsou všeobecně určeny spíše pro práci s čistějším zvukem aparátů – teprve pak totiž vynikne jejich bohatý zvukový charakter a variabilita.
Filthy Lucre FL–1 (6 990 Kč)
Začali jsme nejjednodušším modelem a zcela logicky skončíme u nejsložitějšího. Je jím distortion Filthy Lucre FL–1. Černošedivá fólie s motivy jakýchsi obrazců ve tvaru štítových erbů, které můžeme vidět na zámcích a hradech, se střídá s motivy ozubených kol (někdo by v nich mohl vidět i vrhací hvězdice ninjů). Barevně pak tomuto pedálu dominuje růžový – jakoby brkem a krví psaný – název efektu Filthy Lucre. Musím říci, že čím déle jsem se na všechny tři krabičky díval, tím více se mi jejich design zamlouval (tedy kromě úchytů baterií). Tento přístroj je téměř vším, čím chcete, aby byl. Uživatel ho může použít buď jako „zkreslovadlo“ (opět nejlépe před aparátem s čistějším zvukem), nebo jako kvalitní samostatný preamp přímo do záznamu. Výrobce též doporučuje posílat zvuk z Filthy Lucre přímo do koncového zesilovače a využít tak barevný potenciál přístroje naplno bez ovlivnění předzesilovačem aparátu. To všechno ona nenápadná krabička zvládá s bravurní jistotou.
Po otevření je, stejně jako u předcházejícího modelu, uvnitř napevno umístěn plošný spoj vyplňující tentokráte téměř celou plochu. Kontakty potenciometrů jsou vyvedeny i zde přímo na plošný spoj. Vstup, výstup, napájecí zdířka a spínač spojují s plošným spojem volné drátky. Výrobce u všech svých modelů zaručuje použití těch nejlepších diskrétních součástek. Baterie není tentokrát uchycena v prstenci na suchý zip, ale na víku i dnu jsou dvě shodné molitanové krychličky, mezi nimiž je baterie při zašroubování držena jejich tlakem. Při šroubování musíte docela tlačit, abyste dostali takříkajíc otvor na otvor a mohli obě části sešroubovat. Filthy se ovládá pomocí pěti otočných potenciometrů se světle šedými knoby. Nášlapný pochromovaný přepínač není umístěn ve středu přístroje, jak bývá zvykem, ale v jeho levém spodním rohu. LED informující o aktivaci efektu svítí tentokráte bíle (stejně jako u Venomu). V levé horní části distortionu se nachází trojice korekcí – Bass, Treb a pod nimi Mid, a v pravé části pak Gain a Level. I tento přístroj umí pracovat v režimu True Byppas.
Plesající hardcoristovo srdce
Tento efekt je inspirován konstruktérem a vývojářem kytarových aparátů Jose Arredondem, který se věnoval specifickým úpravám zesilovačů pro rockové hvězdy. Jeho modifikace Marshallu Plexi a JCM800 jsou nedostižné. Tvůrci Majik Box(ů) se pokusili barvu těchto zvuků vtěsnat do malé krabičky. Efekt skutečně umí od lehčího chlupatého distortionzkreslení až po těžkotonážní valící se stěnu. Opět si nejlépe rozumí s čistým zvukem, protože se mu do cesty neplete zkreslení z preampu. Ve studiu jsem si všiml, že tento způsob upřednostňují právě vyznavači hardcorových zvuků. Všechny korekční potenciometry přístroje mají velký zdvih a účinnost. Zkoušel jsem i alternativní spojení Filthy a Venomu. Venom umí perfekně vyzdvihnout zvuk Filthy třeba v sóle. Při velkém zkreslení už totiž Level trochu ztrácí účinnost a sólo se pak v celkovém soundu hledá. Rovněž jsem zkusmo nahrál pár taktů přímo bez použití aparátu. Jako alternativní zvuk či další kanál s možností přimíchání ke standardně snímanému aparátu by se to dalo použít, ale do celé skladby, jako hlavní zvukový zdroj, bych to nedoporučoval. „Reprák je prostě reprák.“
Inu, asi tak vypadalo mé první (doufám, že ne poslední) setkání s efekty firmy Majik Box. Na první pohled se zdály možná trochu laciné a – „ehm“ – skoro i trochu asijské, ale po doplnění informací a testování jsem hezky rychle změnil svůj názor. Vadila mi pouze trochu složitá implementace baterií a někomu by mohla vadit i poměrně vysoká cena. Její výše je ale díky kvalitě a výkonu naprosto úměrná. Majik Box(y) nejsou dle mého mínění krabičkami pro začátečníky (kteří si za cenu boosteru koupí celý plastový multiefekt), ale pro zkušené hráče hledající špičkovou kvalitu a originalitu kytarového signálu. Nakonec přeci – kytarový sound není jen souborem matematicko-fyzikálních jevů, je to především nesmírně variabilní umělecko–estetická kategorie...