Z amerického státu Kentucky dorazila do našich hudebních a muzikantských vod loď s ušlechtilým nákladem – s elektrickými kytarami z dílny Michaela Kellyho. U nás jste se dříve mohli setkat zejména s akustickými kytarami, baskytarami a mandolínami této značky, jež se kromě poměrně solidního zvuku vyznačovaly i dobrým řemeslným zpracováním.
Pestrá nabídka elektrických kytar zahrnující různé tvary a materiály se může pochlubit tímtéž, navíc také moderním přístupem a snahou vnést do již probádaných vod konstrukce a designu kytar (zejména u svých vyšších modelů) ještě tu a tam nějaký osvěžující prvek navíc.
Do testu nám „připlula“ štíhlá - dynamicky (až agresivně) vyhlížející - kytara z nižší řady HEX, typově označená XT. Jde o nástroj, který je již od pohledu určen spíše do tvrdších stylů muziky a to s ohledem na užité konstrukční prvky jakými jsou například tělo se dvěma výřezy, šroubovaný krk s plochým profilem, dva humbuckery (pasivní Rockfield Mafia), dvojzvratné tremolo Floyd Rose, 24 pražců či zámky na sedlovém pražci. K tomuto výslednému dojmu přispívá i povrchová úprava těla v barevném odstínu Black Wash v kombinaci s černým hardwarem, a také obrácená hlava krku (též černá), nesoucí jednu řadu ladících mechanik na spodní straně. Abychom byli důslední v popisu kytary, je třeba ještě zmínit klasické ovládání hlasitosti a tónové clony zastoupené dvěma kovovými knoby na obvyklých místech a 3polohový páčkový přepínač snímačů (vše opět v černé).
Budeme-li hovořit o druzích dřev, z nichž je kytara sestavena, pak vězte, že tělo je vyrobeno z americké lípy, se svrchní deskou z žíhaného javoru s velmi hezkou kresbou dřeva (pouze u této barevné varianty). Díky sražení hran obou „rohů“ těla budí nástroj dojem, jakoby šlo o „arch-top“ (tedy pololubovku, v tomto případě spíše kytaru s dutinami v těle), ale není tomu tak. Krk je javorový s palisandrovým hmatníkem, menzura 25 1/2“. Nástroj je po celé horní hraně těla i krku pěkně olemován bílým lemem.
Chňaps-draps!
Na první „do ruky vzetí“ je kytara poměrně těžká a masivní, dobře vyvážená. Krk je profilově sice plošší, ale zato poměrně široký, takže hráčům s menší dlaní (či kratšími prsty) dá asi trochu zabrat, než se s ním sžijí. Já mám ale naštěstí namísto rukou vcelku velké „lopaty“, takže mně takovéto dispozice maximálně vyhovují. Vykrojení těla umožňuje výbornou dostupnost i na 24. „podlaží“.
Nasucho hraje kytara trochu plechově, ale to je dáno plovoucí kobylkou a kovovými zámky na nultém pražci. (U kytar s kobylkou ležící na svrchní desce se samozřejmě vibrace strun přenášejí do celého těla i krku mnohem více, a proto tyto kytary hrají mnohem plněji a dřevitěji a také hlasitěji už nasucho). Oktávy jsou z továrny naladěny kromě strun e1, g dobře, dohmat by možná chtěl malinko níž. Struny jsou ale „kantare mio“, takže je třeba „přezout“.
Kobylka
Tremolo páka se u této verze Floyd Rose šroubuje do otvoru v kobylce - má totiž objímku se závitem a je na vás, jak si ji dotáhnete. Tedy podle toho, jestli máte rádi „plandavku“ anebo „tvrďáka“. Já radši to druhé, protože volně poletující páka dělá jednak trochu „bugr“ v aparátu (pokud ovšem není dobře odtlumená například gumovým pouzdrem v kobylce, což tady není). Také rád vím, kde přesně ji pokaždé najdu. Samozřejmě, i při utahování všeho s mírou, pákou musí jít otočit!
Samotná páka na této kytaře nemá aretační polohu, ve které by bylo tremolo uzamčeno proti pohybu, nicméně pokud visí kolmo dolů, pak se vcelku nic moc neděje, a to ani při palm-mutingu. Pokud ovšem zavadíte přímo o ladící šroub(k)y, pak se to na ladění projeví.
Vůle pružin je při práci s pákou oproti tomu, na co jsem zvyklý, přece jenom trochu jemnější. Osobně vyžaduji trošku tužší chod, než je zde. Po odšroubování krytu na spodní straně těla nástroje jsem také zjistil, že pohyb kobylky tam a zpět nezajišťuje tažno-tlačná pružina, ale 5 normálních pružin užívaných v běžných jednozvratných tremolech. Tah jsem si seřídil podle svých potřeb, takže si během testování neberu žádné servítky a provádím hned napoprvé nemilosrdný „hloubkový ponor“ na samotné dno kobylky - až struny plandají. Zajímá mě, jak toto struny a hlavně jejich ladění ustojí. Troufám si podotknout, že ladění zrovna ideální stabilitu nevykazuje. Pokud páku necháte jen vrátit, jsou struny rozjeté, hlavně spodní E struna vyjíždí dost nahoru. Nemohu říci, že by to byl vyloženě problém, ale úplně v pořádku to také není. Vše se srovná, pokud kobylce pomůžete pohybem páky nahoru (směrem od těla kytary). Myslím, že problém bude asi v zámcích na krku, kde dochází k slyšitelnému poskočení hlubších strun při silném pohybu pákou. Při opravdu dobrém dotažení a zdržení se extrémnějšího „dajvingu“ drží ovšem struny dobře.
On Air
Hlavní síla nástroje je ve zkreslených zvucích, kdy se – jak bývá zvykem - nejživěji prosazuje kobylkový „hambáč“ s převahou výšek na tenkých strunách a s vcelku břitkými spodními strunami s dobrými středy, ale poměrně úzkými spodními frekvencemi. I přes tuto sympatickou říznost mám pocit, jakoby zvuk potřeboval ještě kousek popostrčit nebo pootevřít, aby dostal tu správnou šťávu, kterou známe třeba od dvoucívek Seymour Duncan, popřípadě od Gibson. Dravost a šířka - to je to, co mi tu chybí! Snímače ale jinak hrají hutně (i díky lípě v těle) a nelze jim upřít ani určitou dávku zpěvnosti. Při vyšších (ne však extrémních) hodnotách zkreslení (zejména na tlustších strunách a při krátkých úderných notách) se však mají tendenci trochu zahlcovat. U krkového snímače a vprostřed (oba snímače zapojeny) je to myslím znát nejvíce.
Nástroj slušně artikuluje, při sólovém hraní opravdu není problém a při doprovodech na kobylkovém humbuckeru také ne. Pokud ale „mastíte kila“ na snímač u krku či uprostřed, tam už se zvuk slyšitelně třepí a chlupatí, takže čitelnost jde dolů.
Načisto
Barevně kytara nezní vůbec špatně! Co mě příjemně překvapilo, to jsou vcelku velké zvukové rozdíly mezi jednotlivými polohami snímačů. Dost pěkně hraje krkový snímač a zejména nejbarevnější mezipoloha, kdy na vás dýchne dřevo nástroje a to je velmi příjemné! Zvuk je pěkně tučný a plný v basech a nepostrádá zdravé středy. Opět tu však jsou znatelně dominantní vyšší frekvence tenkých strun, které přehrají poměrně nevýrazné tlustší struny – a tady je to ještě slyšitelnější než u zkreslení.
Hodnocení
Zvukově nás tato kytara pravděpodobně asi ničím závratným nepřekvapí, ale ani nás výrazně nezklame. Výtku bych určitě měl ke způsobu fungování kobylky – resp. zámků strun na sedlovém pražci, neboť spolehlivě držící mechanika je pro kytary tohoto typu prostě nutnost. Velice mě mrzí, že u tohoto kousku tomu tak bohužel není na 100%, byť se nešvar objevuje pouze po extrémní námaze na udržení uzamčení strun (při uvedeném krajním uvolnění).
Za své (a v tomto případě spíše menší peníz) dostanete nicméně slušně hrající kytaru vhodnou do všech stylů rocku, metalu i popu, kde jistě dobře poslouží. Standardní výbava, dobré zpracování, pěkný design – to vše se přitom rozhodně také počítá! Při ceně, která je vzhledem k původní nastavené finanční hladině tohoto typu nástroje více než odpovídající, rozhodně stojí za to zajít si do obchodu a pořádně tam XTéčko provětrat. Tenhle nástroj si to určitě zaslouží.
