„DropTune“ - to je označení věcičky, která má jeden jediný účel: ve zlomku sekundy udělá z vaší kytary podladěné tornádo, ze kterého spadnou fanouškům čelisti a fanynkám kalhotky.
Jak začít a nenosit přitom dříví do lesa? Klasické klišé zní asi tak, že podladěná kytara je fenomén, který dnes v nejrůznějších větvích rocku a metalu udává krok. Ať už hrajete grunge rock, extrémní žánry, industrial nebo progresivní muziku, tam všude už klasickému „éčku“ dávno odzvonilo, a i zapřísáhlý bluesman často sklouzne k Es, aby ulevil svým hlasivkám týraným „zdravým“ klubovým vzduchem. Pokud ale aktivně produkujete nebo třeba doma při cvičení nacvičujete různorodá hudební dílka v širším rozsahu ladění, můžete mít docela těžký život, protože neustálé přelaďování či výměna nástrojů často zbytečně narušují tok kreativní energie i soustředění při nutném drilu.
Relativně nová firma jménem Morpheus přichází se zajímavým řešením, které by mělo tuto naši „úchylku“ uspokojit a eliminovat zbytečné komplikace. Krabička trefně zvaná DropTune se chlubí tím, že pokud jde o podladění kytar, udělá všechno za vás, a to prakticky instantně na stisk tlačítka a polyfonně. Co je na tom pravdy?
Morpheus zasahuje
Jméno Morpheus (vpodstatě značka spadající pod společnost XP Audio) zatím není na trhu až tak známé, takže stojí za to si říci alespoň pár slov na toto téma. V první řadě se tak úplně nejedná o nějakého nováčka, ačkoliv byla založena teprve v roce 2007, za jejím vznikem stojí naopak chlapíci, kteří už mají něco za sebou. John Johnson a Rick Bos totiž zastávali důležité funkce u takových firem, jako DigiTech, Peavey či Gibson.
S novou firmou si dali poměrně nesnadný cíl – chtěli by vyrábět neobvyklé, inovativní efekty. A to je dnes opravdu nemalá výzva. Mezi první zařízení této značky patří zařízení využívající pitch shiftingu. Kromě podlaďovače Droptune je to také Capo Pedal, tedy něco jako elektronický kapodastr, který ladění naopak zvyšuje, nebo Bomber Pedal, s možností plynulé změny ladění v nastaveném rozsahu - tedy něco jako populární DigiTech Whammy, ovšem opět s vylepšením o polyfonní technologii výrobce. A jelikož dnes nejde nikdo s kůží na trh, aniž by si předtím zajistil pro svoji podporu přízeň pár vlivných jmen, i Morpheus se už dnes může chlubit tím, že po jeho výdobytcích sáhli někteří z populárních a respektovaných hráčů, třeba takový Gus G, dnes vypomáhající u samotného Ozzmana, týpci z Mastodon či Opeth nebo Dweezil Zappa, který přes své vlastní kvality bude už asi navždy především synem slavného Franka.
Funkce a provedení
Základní funkcí tohoto pedálu je změna ladění – přesněji řečeno podladění – kytarového tónu formou polyfonního pitch shiftingu. To znamená, že oproti běžným pitch shifterům si mnohem lépe poradí při hře akordů a intervalů, takže se akordy při „přelaďění“ tónů nebudou slévat do jediného velkého pazvuku. Zařízení používá speciální proprietární algoritmus, který si signál z běžného snímače „rozebere“ a zpracovává jako polyfonní, aniž byste museli používat například speciální MIDI snímač, který přenáší signál každé struny zvlášť. Podlaďování můžete provádět po půltónových krocích až o tři a půl tónu, tzn. z původního koncertního E na Es, D atd., až na Hes/B či A, což odpovídá standardně laděné nebo ještě o tón podladěné sedminstrunné kytaře. Tím pádem pokud chcete hrát v nižším ladění, nemusíte přelaďovat nástroj nebo dokonce kupovat a měnit jiný typ strun, vše lze provést takříkajíc pouhým stiskem tlačítka. K tomu navíc Droptune nabízí také funkci octaveru.
Droptune je vestavěn do elegantní stříbrné a docela bytelné kovové krabičky o rozměrech cca 17 x 16 x 20 cm a váze skoro 1 kg. Součástí balení je kromě nezbytného manuálu také 12V adaptér. Hned první pohled na tento pedál napoví, jaká je jedna z hlavních a nejpříjemnějších vlastností: jednoduchost. Na zadním panelu najdete kromě jacků vstup/výstup také potenciometr pro nastavení vstupní úrovně nástrojového signálu. Horní panel, který slouží k ovládání krabičky, nabízí jen několik základních prvků, jejichž základní funkcionalitu dokážete intuitivně odhadnout i bez manuálu.
Veškeré ovládání zabezpečují v principu tři nožní přepínače. První zprava je Effect On/Off, u nějž je asi zřejmé, že slouží k aktivaci efektu nebo jeho vypnutí (true bypass), kdy signál z kytary prochází přímo ven nepoznamenán nepříjemným otiskem digitální technologie.
Další dva přepínače jsou označeny Up/Toggle (ten prostřední) a Down a slouží v principu k přepínání podladění nahoru či dolů. Ovládací panel není, jak jsme zvyklí, tvořen žádnými „pohyblivými“ prvky, ale dominuje mu ladně zakřivená notová osnova vysázená řadou LED diod (označených čísly), které indikují počet půltónů, o které vás efekt posune níže. Kromě toho je v pravém dolním rohu panelu ještě malý indikátor vstupní úrovně, respektive vybuzení, který pomůže zabránit přebuzení.
Spínač Up ve stavu vypnutí efektu slouží k postupnému přepínání o půltón směrem nahoru; když dospějete ke konci škály, přeskočí automaticky na nejnižší hodnotu. Pokud je efekt zapnutý, získává tento spínač zajímavou funkci Toggle, která spočívá v rychlém přepínání podladěného a nezefektovného signálu přímo během hry. Pokud stojíte na spínači, hrajete v běžném ladění, když jej pustíte, jste podladěni. Takto můžete o krapet snáze dosáhnout toho, aby posluchači spadla čelist během vašeho sólíčka apod. Spínač Down je už pouze jednoúčelový a opět platí, že pokud se po krocích směrem dostanete na konec, přesune vás zpět na začátek (tedy fakticky do Es).
Zmínili jsme funkci Octaveru a ta si zaslouží ještě podrobnější zmínku. Dostanete se k ní jednoduše přepínáním ladění směrem dolů až na konec osnovy zobrazené na ovládacím panelu. Zde jsou k dispozici dva režimy: jeden vás jednoduše podladí o celou oktávu, což vlastně ještě zvyšuje dosažitelný rozsah podladění prakticky až za hranici možností dnes na oblibě nabývajících osmistrunných kytar; druhý pak nabízí mix původního a o oktávu nižšího tónu. To je vlastně klasický efekt octaver, jak jej znáte.
Jak se hraje s Morpheem?
Výhody použití takového krabičky plynou hned z několika směrů. Používáte-li více různých ladění, máte přece jen trochu nepohodlný život s výměnami strun i kytar. Podladění kytary s sebou samo o sobě přináší jisté kompromisy a nároky. Běžná kytara na to ve skutečnosti není stavěná. Chcete-li podlaďovat, můžete buďto použít tlusté struny nebo povolit ty běžné.
Vše má ovšem svá pro a proti. Na ty tlusté si ne každý zvykne nebo je uhraje, mohou vás z toho solidně bolet ruce a tuhnout, poměrně obtížným se také stává bending. Tenké lze sice krásně a snadno vytahovat, ale trsátkem se přitom hrabete „v blátě“ s jakoby tenkým zvukem. Dále jsou zde potíže s intonací, které často bývají výsledkem podladění tlustých strun na kytaře s klasickou menzurou (rozsah kamenů některých kobylek ani nedovolí intonaci dokonale nastavit), či nestability příliš volných strun, nemluvě o nepříjemném drnčení o pražce.
Ačkoliv funkce Droptune je zdánlivě jednoduchá, jeho úkol je ve skutečnosti velice nesnadný. Když se to tak vezme, jde o poněkud netypický produkt. Není to efekt, který byste tu a tam krátce použili. Slouží k docela výrazné změně zvuku a přitom musí kvalitativně obstát natolik, aby se s ním dal odehrát třeba celý koncert. Zajímalo nás proto, jak dobře je výrobce schopen dostát svým slibům. Během testování jsme zkoušeli několik kytar i variant použití, od domácí hry na sluchátka až po zapojení před běžný velký aparát. Výsledné dojmy lze rozdělit na dvě základní části: čisté a zkreslené zvuky.
Začali jsme pěkně popořádku těmi čistými a nutno říci, že tím úplně prvním dojmem bylo příjemné překvapení. Droptune totiž jednoduše dělal to, co měl, a dělal to velice dobře. Začali jsme od nejmenšího podladění a postupovali o půltóny níže a výsledek zněl docela přesvědčivě. Výrobce se zjevně dosti soustředil na minimalizaci latence známé z některých pitch shifterů a pravdou je, že si člověk prakticky žádného zpožďování ani nevšimne. Také polyfonní zpracování funguje zjevně velmi pěkně. Nutno říci, že pokud se trochu zaposloucháte, tak po detailnějším zkoumání zjistíte, že určitou stopu digitální technologie přece jen zanechává. Je slyšitelná tím víc, o kolik jste více podladěni. Při maximální „hloubce“ už je processing trošku patrný a tón už poněkud mrtvý. Toho si logicky nejvíce všimnete, pokud hrajete přes kvalitní zesilovač, o něco méně při hře na průměrná sluchátka nebo levné kombo. Lze to přirovnat ke hře na horší kytaru, a nejvíce budou plakat asi vlastníci skvělých Fenderů a jiných dřevěných klenotů.
Pravdou je, že nižší ladění se dnes používají převážně pro zkreslené zvuky, a bylo proto pro nás příjemným zjištěním, že v tomto režimu byly výsledky přesvědčivější. Zde se ještě více projeví skutečné kvality skvělého polyfonního systému detekce tónů i při hře méně typických akordů. Tam, kde u čistých zvuků tón trpí digitálním zpracováním, to u zkreslení nahradí spousta jiskrných harmonických, které vygeneruje nažhavená lampa. I tak je potřeba říci, že zejména se zvyšujícím se podladěním je otisk digitálního procesoru trošku patrný. Pokud se ale necháte raději unést hrou, než abyste pitvali drobnosti, nijak vám to radost z ní nepokazí a nezávislý posluchač, který o Morpheu neví, pravděpodobně ani nic nepozná.
Lepší výsledky se zkreslenými zvuky vpodstatě odpovídají tomu, v jakých sférách se dnes obyčejně nižší ladění používají – v stylech, jako je hard core či metal se všemi jejich extrémnějšími odnožemi včetně moderního metalcore či deathcore, se uplaťnují převážně pekelně zkreslené kytary, a to svědčí testovanému zařízení nejlépe.
Latence jako taková je při poslechu bez předsudků nepostřehnutelná a rozhodně ne větší, než u běžných digitálních produktů jiného typu.
Mimochodem oproti testovanému modelu už výrobce začal na trh dodávat také aktualizovanou verzi s USB portem, který umožní aktualizaci firmwaru, takže pokud by se povedlo optimalizovat algoritmus tak, aby byla latence a zpracování ještě lepší, budete si možná moci stáhnout nový software z internetu a sami si jej nahrát do krabičky.
Hodnotíme
Celkový dojem je velice dobrý - s ohledem na to, o co se tady výrobce snaží, jsou výsledky velmi solidní. Je to zprvu docela zvláštní pocit, ale Droptune se rychle ukáže být praktickou věcičkou a využití se jeví jako poměrně dost široké. Ať už si přivyděláváte produkcí cover skladeb, působíte v několika různých projektech, učíte na kytaru sebe nebo žáky různorodé styly hry v originálním ladění nebo (s přimhouřením oka) potřebujete rychle měnit rozsah nástroje, tam všude vám Morpheus velmi znatelně usnadní život.
Dosud jsme ale přece jen benevolentně opomíjeli jednu drobnost. Pokud chcete na podladěné kytaře skutečně stavět zvuk celé kapely, měli byste vědět, že berlička tohoto typu nikdy plně nenahradí razantní a nekompromisní atak „Béčka“ o tloušťce 56 nebo 58 na dobře seřízené a naladěné kytaře.
Pozornosti našich čtenářů doporučujeme video recenzi kolegů z GuitarWorld: http://www.youtube.com/watch?v=IMWT9qOJEtk&feature=related
