Tlukot mosazného srdce…
Každá bicí souprava je jako členitý organismus. Jeho součásti jsou však svébytnými prvky a na kvalitě každého z nich stojí kvalita celku. Myslím, že mi většina bubeníků dá za pravdu, když budu směle tvrdit, že srdcem soupravy je malý buben.
Tím, že hraje většinou druhou a čtvrtou lehkou dobu, více vyniká. Svou konstrukcí a zvukovým spektrem je přímo předurčen k tomu, aby v nahrávce zastával jedno z nejdůležitějších míst hned po sólové melodii (zpěv, nástroj). Pokud je utopen, ztrácí nahrávka tah a napětí. Dnešní moderní styly kladou vůbec důraz na dominanci bicích nástrojů v mixu skladeb a už jenom tím, že kytary jsou povětšinou panoramovány do stran, otevírá se na středu stereobáze prostor pro bicí soupravu. Ty tam jsou doby, kdy byly bicí snímány dvěma nebo dokonce jedním mikrofonem a byly upozaděny, protože v podstatě sloužily jenom jako rytmický šustivý doprovod. Každý, i začínající bubeník, se snaží postupně vyměnit jednotlivé, méně kvalitní části své soupravy za lepší a dokonalejší. Jen tak se může přiblížit jistotě, že bicí budou znít kompaktně a budou mít barvu… Názor typu „natočím to na dědovy škopíky s blánami z oslí kůže; zvukař zakroutí knoflíkama a já budu mít zvuk, jako mají Sonory za sto litrů" už přeci jen začíná naštěstí z našich končin pomalu mizet.
Brass Heart of Jimmy DeGrasso
Co tedy bude po lehké úvaze následovat? Nu nic jiného, nežli test na malý buben světoznámé firmy Pearl (nečíst prosím „Pírl"). Otcem tohoto klenotu není nikdo jiný než bubenická hardrocková veličina - nenápadný, skromný sympaťák Jimmy DeGrasso. Nic vám to neříká? A co takhle Ozzy Osbourne, Suicidal Tendencies nebo pravý rockový svraštělec a hrabě chraptivého nářezu Vincent Damon Furnier známý spíše jako Alice Cooper? Všechny tyhle veličiny a ještě mnoho dalších poctil Jimmy DeGrasso svým neutuchajícím mistrovstvím a byl motorem pro jejich rockové cadillacy, které již dlouhou dobu jedou svou road movie. Jimmy však nejen bubnuje, ale podílí se též na konstrukci nástrojů pro firmu Pearl. Z této spolupráce vznikl signovaný snare (rytmičák, céčko, šroťák….) tepaný (doufám, že ručně) z mosazné slitiny.
Pohled dvou světů
Jde o celokovový malý buben o velikosti 14" x 5,5" vyrobený (jak již bylo řečeno) z tepané mosazné slitiny. Tato povrchová úprava dodává celému nástroji vzhled jakéhosi klenotu starých Inků. Jednoduše září zlatem. Též všechny ocelové komponenty jsou stejně jako tělo „pozlaceny"(kromě upínacích šroubů). Konstrukce je klasicky „pearlácká" s vylisovaným žlábkem ve středu nástroje. Jak píší moji tisíckrát zkušenější kolegové, slouží tento především k zajištění stability a neměnnosti tvaru korpusu vzhledem k extrémnějšímu napnutí blan za účelem dosažení průraznosti zvuku. Ráfky, kterými náš model disponuje, jsou typu Pearl SuperHoop. Tyto stejně jako PowerHoop zajišťují pevný a slyšitelný rim shot a rim click. O řádné napnutí se stará deset mušlí přichycených vždy dvěma křížovými šrouby k tělu bubnu. Pro minimální kontakt s bubnem jsou mušle podloženy vrstvou z tvrdého plastu. Tyto nalezneme i pod vlastními ladícími šrouby a upínacím mechanismem struníku. Vložky v těchto mušlích jsou též mosazné. Mechanismus struníku funguje naprosto spolehlivě a lze pomocí něho samozřejmě strunění buď vypnout či zapnout nebo struník povolit či přitáhnout ke spodní bláně. Struník je složen z dvaceti strun a jde o typ 1420D. Zajišťuje bubínku patřičnou rezonanci velmi čitelnou i při hře tichých a více drobených pasáží. Na těle bubínku je potom kovová destička (samozřejmě podložená tlumící plastovou podložkou) s označením signovaného modelu a podpisem Jimmyho. Destička je ve stříbrné barvě. Bubínek byl „obut" blánami (spodní) Remo Weatherking Ambassador Snare a (vrchní) pískovanou Remo Weatherking Coated Ambassador. Z příslušenství jsem nalezl v krabici ještě upínací klíč „Pearl" v barvě bubnu.
Herní pocity
Protože buben dorazil nenaladěn, bylo nutno před samotným započetím hry naladit spodní i vrchní blánu a seřídit přítlak struníku k bláně. Díky velmi kvalitnímu hardware bylo toto provedeno během chvilky. Trochu jsem ho přešponoval záměrně, neboť stejně jako u nových strun na kytaře, bylo jasné, že se bude trochu hýbat. Někteří hráči mají tendenci bubínky někdy přepínat až moc a on pak ztrácí plnost, naopak povolený buben produkuje řinčivě hnusný zvuk (pokud to není záměr). Nejprve jsem se rozehrával jen na něm. Produkoval neuvěřitelně dynamický zvuk s mnoha rozličnými barvami podle místa úderu. Nezapřel svůj kovový původ, ale když jsem ho druhý den lehce podladil, nezněl v žádném případě jako ony našponované laciné plechovky. Dokonce jsem při hře na celou soupravu měl místy pocit, jako by byl dřevěný s velmi silnou razantní projekcí. V žádném případě snare nikterak nepřeznívá ani neprodukuje jiné reziduální pazvuky. Naše basistka při každé ráně samovolně lehce přivřela oči, což byl důkaz, že Jimmy DeGrasso tento buben vyprojektoval opravdu pro velmi razantní hru, která své spoluhráče nehodlá nikterak šetřit. Krásně se mi hrály drobné přírazy, vlečené víry a jiné techničtější skupinky (pokud se o nich v mém případě dá hovořit), ale když na buben přitlačíte, je tam ona hardrocková temná minulost.
Ačkoliv jsem neměl v plánu natáčet, soupravu jsem si nakonec postavil a sám sebe natočil. Ono s odstupem a na studiových monitorech se to poslouchá jinak. Ó ta nádhera, tloušťka, zvuk plný ušlechtilých alikvótů! Buben je trochu hlasitější, než jsem byl zvyklý, ale to dle mého názoru vůbec nevadí. Důležitý je charakter barvy. K natáčení jsem použil na vrchní blánu Shure Beta56 a spodní Joeemek JM27. Ať jsem hledal sebevíc nějakou drobnou vadu, nic jsem neobjevil. Samozřejmě se ještě ledaco změní, až se bubínek patřičně vyhraje, ale já si už dnes myslím, že to bude ještě lepší. Mohu jen suše konstatovat… „Jimmy, ten rytmák se ti fak‘ poved, čeče!".
Prubni a řekni
Již na první pohled velký krasavec. Pozornost ostatních na sebe strhává nejen díky esteticky dokonalému provedení, ale především díky své síle a průraznosti zvuku. Poměrně slušně dynamicky reaguje na styl hry. Nicméně intenzita zvuku bude samozřejmě vždy vyšší než u standardního modelu. (Snažit se o výraz v pianissimu je jako házet hrách na zeď.) Přes svou ráznost je jeho tón velmi příjemný a svěží. Jeho projev je ideální při středně až středně vyšším ladění. (I při volnějším napnutí blány má stále co říct.) S vypnutým struněním je tón také pěkný a navíc kulatý. „Kubík Tráva" (Jimmy DeGrasso) musí být se svým dítětem navýsost spokojen. Vřele tento snare doporučuji bubeníkům hrajících s bandou, kde své kytary nemilosrdně šťaví s volumem doprava. Ani v tomto prostředí se tóny tohoto skvostného bubínku rozhodně neztratí. Nejvíce mě oslovila tato rafinovaná mohutnost zvuku; síla a říz a zároveň kultivovanost. Myslím, že je to velmi dobrá investice, obzvláště v době, kdy se doporučuje ukládat své peníze ve zlatě. Navíc vám to zlato někde hloupě neleží, ale vozíte ho hrdě po kšeftech a krásně vyhrává. :-)