Jak jsem již předestřel v několika svých předchozích recenzentských počinech, nikdy jsem nepatřil mezi velké uživatele kytarových krabiček a efektů obecně. Jsem vyznavačem filozofie kytara - kabel - zesilovač - bedna a moje krabičky by se vždy snadno daly spočítat na prstech jedné ruky středně pozorného truhláře.
Jedna krabička z mých dřívějších muzikantských let mi ovšem utkvěla v paměti. Byla taková „putovní" a dle potřeby jsem jí používal buď já nebo druhý kytarista k „nakopnutí Maršála" (což nemá nic společného s porušením vojenské subordinace) a dokonce i basák si s její pomocí tu a tam dovolil upravit zvuk svého „hlubozníku" (obrozenecký výraz pro basu). Mám takové nejasné tušení, že kolega Ashok jí možná používá dodnes. A který efekt se to tak nesmazatelně vryl do mé paměti? Šlo o škatulku americké firmy ProCo, zvanou Turbo Rat, po domácku pokřtěnou na TurboKrysu.
Proto jsem samozřejmě s potěšením přijal nabídku otestovat novou várku těchto krabiček, společně ještě s její starší a mladší sestrou. V posledních letech jsem totiž pomalu nabýval dojmu, že stejně tak, jako „krysa kanální" byla nahrazena životaschopnějším potkanem, tak i „krysa kytarová" byla v našich podmínkách téměř vyhubena a nahrazena rychleji se množícími na pohled sice hezčími, leč zvukově sterilnějšími výrobky firem ŠÉFF a DžidžiTek. Je tedy příjemné, že opět po čase odvážně útočí na náš trh.
Napadá mě, že jsem vlastně ještě vůbec neupřesnil o jaký efekt se konkrétně jedná. Tudíž tento hřích napravuji a sděluji ctěnému publiku, že rodinka rockových „krys" mající svůj původ v americkém městě s krásným, swingově znějícím jménem Kalamazoo je velmi zajímavým kytarovým distortionem. Myslím, že tento výraz mohu zobecnit a označit jím všechny tři testované modely, byť mezi nimi najdeme určité zvukové rozdíly. Rovněž popis designu si dovolím zjednodušit a popsat najednou všechny tři kousky, jelikož jsou v zásadě vzhledově shodné a zabývat se popisováním toho, že tohle písmenko je „tady červené a támhle bílé" mi přijde kontraproduktivní, už s ohledem na fotografie doprovázející článek.
Provedení efektů si vysloveně žádá použít výraz „poctivá kovářská práce" (koneckonců ProCo údajně vyrábí efekty ručně), jelikož bezmála kilogram vážící, 79 x 103 x 89 mm velká černá škatule je vyrobená ze solidní „dvojky plechu". Nebýt více než milimetrových spár mezi jednotlivými segmenty šasi a pouze plastových krytů potenciometrů, dalo by se hovořit i o „protiatomové úpravě", takhle je úprava pouze „neprůstřelná". U všech tří zástupců krysí rodinky najdeme ovladače Distortion, Filter a Volume, indikační LEDku prosvětlující středové písmeno názvu efektu a odolný chromový přepínač „True Bypass". Na čelní straně můžeme připojit k efektu nástroj i zesilovač prostřednictvím obvyklých jacků 6,3 mm a 9 V adaptér pomocí naopak dnes již méně obvyklého jacku 3,5 mm.
Gumové nožičky na spodní straně efektu jsou fortelně přišroubované. Zespodu je rovněž možné nakrmit efekt klasickou 9 V baterií, skrytou za plechovými dvířky, jištěnými šroubem. Ač se výrobce na stránkách holedbá možností výměny baterie bez použití nástroje, mě se např. u efektu My Dirty Rat podařilo jistící šroub povolit až za přispění hrubé síly podpořené kombinačkami. Rovněž zasunutí baterie do plastové úchytky vyžaduje použití síly v množství větším než malém. Řečeno lidově - než jsem tam tu baterku dostal, málem jsem si prsty polámal. Je jisté, že až se šroub i úchytka používáním „vychodí", bude výměna baterie hračkou, ovšem já musím pro dnešek krysám dát v této oblasti známku „dostatečnou". Říkám však předem, že je to v této recenzi poslední negativum o kterém se zmiňuji a dále již následují samá pozitiva a sociální jistoty. V další části zaměřené na zvuk si jednotlivé zástupce rodinky představíme pěkně samostatně.
Krysa obecná, neboli Rat 2
Tento efekt, stejně jako oba jeho mladší sourozence, je možno využít dvojím způsobem. Jednak se dá zapojit do čistého kanálu zesilovače a zvuk vytvářet přímo efektem a druhak, což je lepší, je možné využít zkreslený kanál lampového aparátu, který efektem pouze nakopneme a našťavíme. Samotný zvuk efektu by se dal označit za „ranně metalový", připomínající 80. léta a nejslavnější desky kapel jako Accept a Judas Priest. Jde tedy o jemně zrnité „dža dža", s dlouhým sustainem a množstvím vyšších harmonických. Celkově je zvuk v doprovodu posazený spíše do výšek, ovšem pod nimi je, obzvláště s kytarami osazenými humbuckerem, slyšet „brblavé" nižší středy. V sóle na krkový i kobylkový snímač kytara pěkně zpívá a váže legata.
Razantní změna ovšem nastane ve chvíli, kdy na zesilovači využijeme jeho vlastní zkreslení a efektem mu jen přidáme šťávu tak, že ovladač Volume nastavíme na pozici 2 - 3 hodiny a Distortion přidáváme postupně od nuly, až do chvíle, kdy zvuk získá požadovaný charakter.
V tu chvíli zmizí „brblání" nižších středů, zesilovač jakoby ožije, rozzáří se a muzikant si může vychutnávat „pilkové riffy" jdoucí pěkně od ruky. Ideální např. pro záležitosti jako jsou slavné Princess of a Dawn nebo Metal Heart či legendární Painkiller. I při nejvyšších hodnotách zkreslení zní všech 6 strun krásně odděleně a zvuk se nijak neslévá. V sóle kytara umožňuje „nakváknutí" pouhou změnou úderu trsátka a tak si kytarista může dovolit zahrát 100x po sobě stejný tón, který bude znít 100x jinak. Samozřejmě je třeba hrát čistě, protože vysoké zkreslení se snadno zaplevelí různou nechtěnou špínou. Pokud jste zvyklí tvořit zvuk hlavně rukama, tento efekt vám vyjde vstříc. Ideální spojení nabízí se zesilovači Marshall a kytarami „Gibsonovitého" typu z plně a barevně znějícího mahagonového dřeva.
Zajímavý je průběh funkce Filter, která se zvyšující se úrovní ořezává výšky. Osobně mi u všech tří efektů a při všech typech použití přišlo nejlepší, když byl Filter nastaven cca na 12 hodin.
Krysa přeplňovaná, neboli Turbo Rat
Stejně jako přeplňovaný motor, na rozdíl od motoru atmosférického nabízí zpravidla větší výkon, tak i Turbo Krysa poskytuje oproti své starší sestře mnohem silnější výstupní signál o napětí až 2,8 V. Její výstupní hlasitost je opravdu o pořádný kus vyšší než u obou zbylých členů rodiny. Tím jako by byla předurčena hlavně k nakopávání lamp. Nicméně je rovněž využitelná i samostatně a samozřejmě poskytuje svůj vlastní zvukový charakter, odlišný od obou sester. Především ztrácí trochu sustainu a jako protihodnotu dodává větší zkreslení a již zmíněné zesílení. Rovněž postrádá jemné výšky a místo nich nabízí hutné nižší středy. Zvuk je tedy méně „dža dža" a více „gřo gřo" a zvukově se tedy spíše blíží overdrivu než distrotionu. Toto dělení v tomto případě berte prosím mírně s nadhledem.
Podobné je to i při „nakopnutí" lampového zesilovače, kde se v doprovodech můžeme opřít o plné středy a v sólech na krkový snímač získáme kulatý zvuk, ideální k vyzpívání žalu nad ztracenými láskami v tklivých metalových baladách.
Tento charakter se mnohem více hodí k nástrojům vyrobeným z olše, jasanu a javoru (např. Fender Stratocaster), které mají vlastního sustainu dost, ale občas mohou znít poněkud tence, zvlášť když jsou osazeny snímači typu SC.
Reakce na úder pravé ruky je v této kombinaci snad ještě více chvályhodná než u předchozího efektu, ale hra je vzhledem ke kratšímu sustainu o něco obtížnější. Podle materiálů výrobce je Turbo Rat rovněž vhodný k nástrojům s aktivní elektronikou a dle mých předchozích zkušeností se dá bezvadně použít i k „rozzlobení" zvuku baskytary.
Krysa špinavá, neboli You Dirty Rat
You Dirty Rat je zvukově někde mezi oběma předchozími, ale o něco blíže má přece jen ke kryse obecné. Podobně jako ona staví na jasných výškách a velkém množství harmonických kmitočtů, namísto brblavých nižších středů má však spíše plné spodní basy. V materiálech výrobce se uvádí, že „je v ní více chlupatých, než na schůzi policajtů" a něco pravdy na tom bude. Obzvláště ve chvíli, kdy s ní nakopneme toho Maršála, korekce postavíme „na Štefla" (čili vše naplno) a udeříme do strun, můžeme si užít skvělého chlupatého metalového zvuku známého z nahrávek počátku 90. let. Konstrukčně by efekt měl nabízet o 3 dB větší kompresi než Rat a tato vlastnost se odráží v ještě delším a ještě zpěvnějším sustainu. Jakoby se ve strunách samo do sebe projevovalo zjevení slavného „černého" alba Metallicy, popř. nahrávky jejich souputníků Megadeth. Trsátkové flažolety úplně samovolně vznikají pod palcem pravé ruky, zvuk pěkně jiskří a ještě lépe drží tón, stejně jako v Metallicovském „Sad but True", z čehož ovšem rozhodně nejsem „Sad", ale spíše „Happy".
Ideální kombinace nástrojů jsou stejné jako u nejstaršího modelu, jen výsledný zvuk je o poznání modernější. Každopádně, mě se nejvíce líbil v kombinaci s kytarou Explorer, v čemž bude mít jistě podíl i jistý pan Hettfield.
Závěrem
Během testu jsem měl všechny tři krabičky zapojené za sebou a střídavě jsem zapínal jednu, druhou či třetí a neustále jsem se nemohl rozhodnout, která z nich se mi líbí víc. Přestože jejich zvukový charakter je v zásadě podobný, každá nabízí svá specifika a každá exceluje v trochu jiné oblasti a volba konkrétního typu by se tedy měla odvíjet nejen od zvuku samotné krabičky, ale i od nástroje a aparátu, který zájemce o koupi používá. Já si je vyzkoušel s nástroji Epiphone Explorer Gothic, Fender Stratocaster a Ibanez RGA, na lampových combech Marshall TSL, Laney VC30 - 210 a hybridním ministacku Hartke PiggyBack. O vhodných kombinacích nástrojů jsem už psal výše, na závěr přihodím něco informací i o aparátech. Na Marshallu zněly všechny tři efekty výborně, s Laneyem se výborně pojil Rat a Dirty Rat, zatímco TurboRat už nabíral poněkud „buldozerovitý" nádech. Naopak s PiggyBackem vycházel TurboRat bez konfliktů, ovšem jeho dva sourozenci získávali již poměrně tenký a méně příjemný zvuk. Doporučuji tedy před nákupem vyzkoušet všechny typy společně s vlastní kytarou a pokud možno i s vlastním aparátem. Na každý pád - znějí skvěle. A to je z mých poznatků asi tak vše. Howgh.
