Blonďatá prsatka z Koreje! Že je to nesmysl? Že každý přece ví, že Asiatky jsou všechny černovlasé a málokdy bývají nějak přehnaně vnadné? Ale no tak pánové… Na co to hned myslíte? Pokud dodám, že zmíněná slečna sice na svět přišla v Koreji, ale jejím otcem je pravý Američan jistý pan Paul Reed Smith, měl by každý kytaromilovný občan hned vědět odkud vítr fouká a zbystřit smysly v očekávání něčeho výjimečného.
Moje víra
Přiznám se, že nejsem člověk příliš religiozní. Do kostela nechodím, lidem v černých oblecích, kteří mi občas nabízejí spasení skrze vstup do jejich náboženské obce se vyhýbám a dokonce mě nechávají v klidu i zprávy o příletu vesmírné lodi Ašrama Šerama. Je ovšem jedna věc, ve kterou pevně věřím, ač jsem jí doposud nemohl nikterak dokázat. Věřím v existenci obrovské továrny situované v jižní části Korejského poloostrova, kde tiší a pracovití Korejci v potu tváře nalepují rozličná loga světových značek na všemožné hudební nástroje, jež v počtu tisíců denně produkují neúnavné NC stroje. V okamžiku, kdy mi pošta z redakce doručila k otestování nástroj PRS EG SE, začala moje "víra" dostávat reálnější podobu. Na zadní straně její hlavice se totiž nachází informace, jež má pro mojí věrouku hodnotu srovnatelnou s nálezem originálních kamenných desek, na nichž Mojžíš dopravil Izraelitům desatero. Ona tajuplná věta zní: "Built by World Musical Instrument Co. Ltd., Korea under exclusive license for PRS Guitars". "Tak to bude asi ona vysněná továrna" řekl jsem si a jal se v posvátné hrůze podrobně studovat její výrobek, jež se mi dostal do rukou.
Seznámení
V mocně vypolstrovaném textilním obalu, jímž firma svůj výrobek vybavila jsem objevil pohlednou bílou kytaru s nezaměnitelným designem jedné z nejuznávanějších značek současnosti, tedy Paul Reed Smith, neboli PRS. Krom toho na mě z vedlejší kapsy vypadl velmi, ale opravdu velmi lacině se tvářící kytarový kabel Jack-Jack, jedna náhradní pružina ke tremolu a šestihranný klíč určený k seřízení výztuhy krku. Přiložená brožura mne mimo jiné informovala, že mohu svou originální PRS image doplnit o firemní tričko, čepici, hrnek na kávu, či dokonce propisovací tužku. Nic z toho ovšem nejsou věci, kvůli kterým by stálo za to marnit čas a tak i já už nebudu chodit kolem horké kaše a zaměřím se na to nejzajímavější, tedy kytaru samotnou.
Nástroje americké firmy Paul Reed Smith jsou zajímavé tím, jak během poměrně krátké doby dokázaly vystoupat na vrchol světové slávy a vydobýt si svou kvalitou místo mezi předními značkami, které se na výsluní popularity hřejí o pár desítek let déle. Jejich výrobky zvládly vyrovnat a překonat standarty platné u špičkových nástrojů a co je ještě zajímavější, uspěly i komerčně, bez toho, že by se musely podbízet nízkou cenou. Ovšem i ta nejprestižnější firma potřebuje vychovávat svůj hráčský "potěr", tudíž je nutné nabízet i modely cenově přístupné masám. A stejně jako má Fender svůj Squier, Gibson svého Epiphona, tak i PRS nabízí modely SE nesoucí pečeť jeho značky vyrobené v zemi s levnou pracovní silou, čili v Koreji. Právě tímto produktem je 96 cm dlouhá a 33 cm široká blonďatá slečna, s níž vás dnes hodlám seznámit. Výrobce udává jako výrobní materiál mahagon, to se ale pod nánosem bílého polyuretanového laku těžko ověřuje. Kytara je velmi lehká, což kladu za vinu značnému prodlabání těla, které ač je po "Startovsku" osazeno třemi černými snímači typu Single Coil, umožňuje v rámci standardizace výroby bez dalšího úderu dláta i použití dvou humbuckerů. Snímače a elektronika jsou z přední strany těla uchyceny a chráněny pod červenohnědým krytem imitujícím želvovinu. Tentýž kryt drží také pětipolohový přepínač snímačů a potenciometry Volume a Tone s klasickými "fenderovskými" kloboučky. Kytara je vybavena nezamykatelným dvouzvratným tremolem, které můžeme označit za vylepšenou verzi tradičního "Vintage" tremola používaného na Stratocasterech. Základní deska, tremolo blok i kameny jsou odlévané z kvalitního materiálu, celé je to ke kytaře upevněno šesti šrouby, struny uchycené ze zadní strany a o správné napětí se stará baterie čtyř pružin. Páka se nikam nešroubuje, ale pouze nasunuje do otvoru s ložiskem, které se pouhým třením stará o to, aby při hře nevypadla. Celý systém působí mohutným odolným a kvalitním dojmem. Předpokládám i pozitivní vliv na sustain nástroje. Od původního "Vintage" tremola je to podobný pokrok, jako "Ibanezácké" tremolo Lo-Pro-Edge od starého Floyd Rose. Tělo má typický PRS design se šikmým výřezem dolního rohu pro snadnou hru ve vyšších polohách. Nástroj je zřejmě určen pouze hubenějším hráčům (nikoliv např. pro mne), jelikož vybrání pro břicho kytaristovo na spodní straně je pouze nepatrně naznačeno. Zkosení pro pravou ruku je samozřejmě na svém místě a poslední zajímavostí těla je výstupní Jack umístěný na boku kytary, v místě kde ho najdeme např. i u Les Paula.
Krk nástroje je mahagonový, což je opět díky bílému laku neověřitelné, s dolepovaným hmatníkem (výrobce materiál neuvádí, ale vypadá jako palisandr) a dvaadvaceti mohutnými, bezvadně začištěnými Jumbo pražci. Menzura je tradičních 635 mm, plastový nultý pražec široký 42 mm a dvanáctý 52 mm. Když už jsme u té matematiky, tak dodám, že výrobce uvádí radius (bombírung) hmatníku 10", tedy 254 mm, mě osobně se ovšem zdá plošší a připomíná mi spíš nástroje s 305 mm bombírungem. Drobná hlavice nástroje nese po obou stranách chromovanou litou mechaniku v uspořádání 3+3. Ladící strojky se širokými a pohodlnými rondely dělají dojem, že nějaký ten pátek vydrží. Díky převodu 16:1 umožňují velmi snadné a přesné ladění. Hlavice svírá s krkem mírný úhel a stejně jako celá kytara je lakovaná bílým PU lakem. Matici výztuže krku, kryje černá plastiková destička, která je kvůli třem natištěným písmenům "PRS" pravděpodobně „nejdražší" součástkou celé kytary. Krk je do těla vsazen a vlepen až v místě 21. pražce, což umožňuje velmi snadnou přístupnost nejvyšších poloh. Designérskou zvláštností jsou orientační značky na hmatníku tvořené dvěma kusy perleti, jež dohromady vytvářejí zdání půlměsíce.
Zkouška ohněm
Stejně jako v předchozích recenzích, tak i tentokrát mi při "ostrém" testování kytary přišel sekundovat kolega Ashok a na korejskou slečnu si kromě hbitých riffů připravil nástrahu v podobě simulátoru Line 6 POD Pro s lampovým zesilovačem Peavey Classic 50/50. Můj obvyklý testovací aparát v podobě zesilovače Marshall JCM 900 a boxu 1960 A byl samozřejmě také připraven k prověření zvuku blonďaté Korejky a na závěr jsme ji ještě potrápili lampovým kombíčkem od firmy Hocke.
Věrni tradici jsme ještě před připojením kytary do elektrických aparátů vyzkoušeli její schopnosti jak se říká "nasucho". Výsledný dojem byl možná mírně zkreslen díky mizerným továrním "devítkovým" strunám, které jsme pro tentokrát neměnili. Zvuk by se dal stručně charakterizovat jako vcelku vyrovnaný s průměrným (spíše kratším) sustainem. Vlastně mi vzdáleně připomíná akustickou kytaru, hrající potichu. Snad jedině výraznější basy mi trochu chyběly. Velice dobrý dojem dělá krk, který je sice "pořádné poleno", ale jinak docela sedne do ruky a jeho hlavní předností je přesné ladění i ve vyšších polohách, které je zpravidla nejčastější slabinou kytar "levné" korejské provenience. Nicméně je nutno dodat, že testovaný nástroj patří sice mezi produkty korejské, ovšem nikoliv mezi ty úplně "levné" a tak je alespoň poznat, že mírně vyšší cena není pouze otázkou loga na hlavě nástroje. Další již zmiňovanou předností je mechanika a hlavně tremolo, které i bez zámků drží ladění poměrně statečně a teprve při opravdu hodně brutální metalové "padající bombě" se od nultého pražce ozve zvuk "škrrrrt", který dá jasně najevo, že tentokrát se již ladění do původního stavu nevrátí. Kdyby výrobce nešetřil a nultý pražec vybavil ložisky, asi by to nemělo chybu. Předpokládám však, že většina potenciálních uživatelů se "páčení" stejně příliš věnovat nebude. V takovém případě doporučuji a použít známý trik se vsazením dřevěného špalíku mezi tremolo blok a korpus nástroje a následně dotáhnout pružiny. Tím se z kytary stane nástroj s pevnou kobylkou, což trochu prodlouží sustain a "zhutní" zvuk.
Po krátkém neelektrifikovaném intermezzu nás čeká nejzajímavější část testu, čili hra pod proudem. V této disciplíně kytara překvapila a to jak mile, tak i nemile. Už při pohledu na konfiguraci snímačů napadne zkušenějšího harcovníka, že "to bude hrát jako Strat", což je sice pravda, ale ne tak úplně. Očekávaný jasný cinkavý čistý zvuk plný vyšších harmonických kmitočtů se rozhodně nekonal. I při klasickém zapojení snímačů (kobylka+střed nebo krk+střed) byl zvuk spíše jedovatý s výraznými vyššími středy, než zvonivý a jasný jak bychom čekali. Čistý zvuk prostě není tak kultivovaný i když se svému vzoru (Stratocasteru) blíží, což jsme si doložili přímým srovnáním. Trochu problematicky se mi jevil zvuk basové E struny, která se i přes pečlivé naladění dostávala do jakési fázující vibrace, čímž znekonkrétňovala zvuk a zkracovala sustain. Ovšem mírná jedovatost zvuku, byť je samostatně poněkud nepříjemná, má výhodu v tom, že se při hře s kapelou snadno prosazuje i bez nutnosti použití nějaké extrémní hlasitosti na aparátu. Jako pozitivum bych hodnotil také nastavení tónové clony, jejíž účinnost není přehnaná, i v nejutlumenější poloze je stále použitelná a to nebývá vždy pravidlem.
Ty vlastnosti, které se u čistého zvuku mohly jevit jako záporné se ovšem příjemně projevily při zkreslení. Výhodou snímačů je, že dávají na SC docela silný signál, skoro bych řekl, že jsou napůl cesty mezi humbuckery, a tak i zkreslení přes pouhý lampový aparát, bez dalšího "nakrmení", nečinilo potíže. Kytara zvládala velmi dobře řízné a průrazné hardrockové riffy a nejvíce jí seděl hodně "nakřápnutý" crunch. Prostě trochu lepší "stratovská" klasika, při doprovodu jako stvořená například pro Smoke on the Watter. Do strun je potřeba se opřít, ale i tak je vymačkání trsátkového flažoletu věc docela náročná a vyžadující cvik. Na druhou stranu při sólové hře na přední snímač přes lampový aparát (ponejvíce Marshall) kytara "umí" zběsile rychlé srozumitelně čitelné běhy a arpeggia se zvukem ala Yngwie Malmsteen (možná je to trochu i tím, že je umí Ashok). Paradoxně je tahle kytara lepší spíše na zkreslený než na čistý zvuk. Přes to by bylo přehnané čekat od ní metalový nářez a hutný sound, protože na tohle rozhodně stavěná není. Myslím ale, že hardrockeři a bluesmani by mohli být nadšení, milovníci country spokojení, jen pro jazzmany bude nejspíš příliš ostrá.
Na závěr tu mám ještě dvě zprávy pro vyznavače houslového efektu (volume swell). Jak už to tak chodí, první je dobrá a druhá špatná. Tak napřed tu dobrou: potenciometr Volume je umístěn v naprosto ideální poloze vůči kobylce a snadno a pohodlně se ovládá. No a teď tu špatnou: zmíněný potenciometr na testovaném kusu nepříjemně chrastil.
Sečteno a podtrženo
Závěrem bych poznamenal, že za poněkud vyšší cenu (mezi korejskými produkty) nabízí tato kytara kvalitní zpracování, nadprůměrnou mechaniku, originální a pohledný design, snadno přístupný krk, přesné ladění i ve vyšších polohách a jméno, jež dnes hýbe kytarovým světem. Pokud by se někomu nehodil zvuk snímačů, který nelze považovat za univerzální, má možnost si je vždy snadno vyměnit, díky prodlabání těla dokonce i za humbuckery a tím si zvuk přizpůsobit k obrazu svému. Howgh. Domluvil jsem.
