Protože dnes se již po třetí probíráme nabídkou australské firmy, není třeba již k firmě samé mnoho dodávat.
Připomeňme, že poprvé to bylo v čísle 9/01 a naposledy v květnovém čísle 5/02. Pozvolna jsme se dostali od velmi levných, nicméně pro mnoho případů naprosto spolehlivých mikrofonů (NT3, NT1), přes střední třídu (NT2, NT1000) a skočili jsme až na vrchol tohoto řemesla.
Celkem cenově příznivá řada elektronkových bratříčků se nám již do této trilogie nevešla, ale musíme nechat také něco na vás……
Rode Classic II je nejen hi-end model firmy samé, ale myslím, že patří do nejvyšší kategorie tohoto zboží vůbec. O tom svědčí, objektivně vzato, i provedení a výbava.
Popravdě řečeno, když mi přišel monstrózně velký a těžký balík, tedy na mikrofon zcela jistě, nabyl jsem dojmu, že moje orientace bude přesunuta někam k lokomotivám. Nebylo tomu tak a já jsem rád, že vám mohu podat alespoň částečné svědectví o tom, co si asi všichni nepůjdete ihned kupovat, ale třeba časem se s tím při své práci setkáte.
Obsah kufru,
který je, jak jsem řekl celkem těžký, určitě zabere celý odstavec. Po jeho vysypání, třeba ve studiu se může hodit klidně jako cestovní zavazadlo. Tedy ne pro manželku, tam je jakákoli velikost (kufru) malá…. Opravdu velmi seriózní stříbrný kovový kufr, uvnitř vyložen měkkým molitanem, profilovaným pro jednotlivé komponenty, skrývá snad vše, co je možné potřebovat v jakékoli situaci. Snad jen (opět, ale zde si myslím, že se jedná už o povinnost) chybí individuální měřící grafy konkrétního kusu a popfiltr. Tedy nejdříve heslovitě, co se uvnitř kufru urodilo. Mikrofon, napájecí zdroj s ovládáním, síťový napájecí kabel, kabel propojující mikrofon se zdrojem, odpružený držák SM-2, jednoduchý kloubový držák M-2 plus redukce závitů a brožurka. Vše ještě zvlášť baleno. A teď od konce, poněkud podrobněji. Brožura je celkem jednoduchá a rodný český jazyk chybí. Dále máte možnost zvolit pro upevnění na stojan ze dvou typů držáků. Pravděpodobně ale využívanější bude ten odpružený, který je speciálně konstruován na tento mikrofon. Nejedná se o téměř identickou zvětšeninu SM-1-čky, a rozdíl je především v upínání, kde je rychloupínání vystřídáno systémem: „vlož do koše a z druhé strany utáhni matkou". Sice pracnější, ale zato jistější. Stejně nechápu, proč se neokoukávají ty nejlepší metody, alespoň já si myslím, protože i to může být subjektivní. Jen pro názornost. U nedávno představených Superluxů byl jako nadstandardní výbava dodáván koš (pavouk), kde byla matka pohyblivou součástí koše, a tak jste ji nemuseli desetkrát hledat po zemi, než jste upevnili mikrofon. Zde naštěstí přitahujete mikrofon maticí od konektoru, ale i tak je to na dvě levé ruce dost. Držet celkem těžký mikrofon, celkem těžký kabel a ještě šroubovat. To nemluvím o ještě techničtějších typech, kteří si dopředu nepřišroubují pavouka a ještě drží jeho, ale zde se jedná asi o nejlepší možné řešení. S držáky je dodávaná i redukce pro různé typy závitů na stojanech. Sice drobnost, ale bez ní jste v … někde. Kabel mezi mikrofonem a ovládacím zdrojem je také z řádu vodičů, kterým dle pouhým měřením oka musí nutně protékat několik kV, ale opravdu jen na první pohled. Druhým pohledem lze zjistit, že zakončovací taktéž bytelné konektory jsou protkány dvanácti vodiči se zlacenými pinny. Konektory jsou kovové s převlečnými šroubovacími matkami a asi nebudou vůbec levné. Nevím jak tyto ,ale podobné záležitosti se pohybují ve stovkách Kč za kus. Kabel s originálním nápisem RODE má délku 10m a myslím, že běžně bude stačit. Informace, jestli lze nastavit, bohužel nemám. K síťovému kabelu lze říci, že se jedná o naprosto standardní záležitost. Důležitou součástí lampových mikrofonů je napájecí zdroj. Kromě funkce napájení vnitřní elektroniky, kde nelze použít klasický „Phantom", mívá za úkol nést ovládací prvky. Samozřejmě, že by bylo možné konstrukčně vyřešit ovládání až na mikrofonu, ale takto to bývá pohodlnější. Hlavně pro obsluhu. Fantom by i z hlediska dostatečného zásobování krmivem (proudu) stačil, ale nestačil by na požadavky potenciálu kladných a záporných částic, kterýž to zjev dostal již dávno přezdívku napětí. Protože napětí žádající elektronka se pohybuje od100 do 300V. A tak, ať se vám chce nebo ne, ovládání je i zde vyřešeno dálkově na velmi pěkném zdroji, který, pokud vám to situace dovolí, můžete propojit kabelem až do režie a pohodlně ovládat mikrofon přímo ze židle. Nádherná představa, že nemusíte naběhat při nazvučování několik kilometrů, ale ještě to má dvě nevýhody. Chtělo by to všechny mikrofony podobného provedení a mikrofonní stojany na kolečkách ovládané servomotory. Samozřejmě také dálkově. Zpět k realitě, tedy ke zdroji. Detaily tedy přenechám vašemu ctěnému zrakovému vjemu a rád bych se přenesl ke třem „jakostarým" otočným přepínačům, které včetně pěkné modrofialové LED-ky dominují přednímu panelu. Zleva první má na starosti odříznutí basového pásma (pokud žádáte), a to v polohách: vypnuto / mírný sestup / ostrý sestup. Krásné a přesné hodnoty, viďte?! Jenže z parametrů se toho také o mnoho více nedozvíte a ani já ne (viz parametry). Předběhnu-li, tak při řeči od 20 cm blíže, je vhodné zapnout alespoň první polohu, protože jinak to pěkně pumpuje s reproduktory. Nic přesnějšího vám k tomu nejsem schopen bez objektivního měření říci. Druhý „knoflík" je přepínač směrových charakteristik. Je zde naprosto plný výčet běžných charakteristik od koule po osmičku v devíti polohách. Kdo není příliš v obraze, tak napovím, že v hierarchii směrových paternů jdoucí po sobě je počátek u kulové charakteristiky, pokračuje široká kardioda, kardioda, superkardioda, hyperkardioda a vše končí osmičkou s tím, že mohou existovat i nepojmenované mezistupně. Vše je ovšem relativní, a tak např. koule se může chovat naprosto jinak u různých modelů, a to je jedna z věcí, která jednotlivé mikrofony významně odlišuje. Třetí „čudl" je útlumový článek nebo-li attenuator a výrobce ho obdařil třemi skoky: 0 dB/ -10 dB / -20 dB. Nevím, jestli je třeba k tomu něco dodávat, snad jen, že pravděpodobně využijete v nejhorším případě druhou polohu. Zadní panel není také nezajímavý. Opět zleva je kombinovaný blok tvořený kolébkovým vypínačem napájení, „eurozástrčkou" pro připojení napájecího kabelu, voličem napětí (120 / 240V) a pojistkovým pouzdrem. Dále je na panelu velký kulatý dvanáctipinový konektor s pozlacenými kontakty a závitem pro připojení kabelu od mikrofonu. Přichází sice drobnost, leč někdy velmi praktická – „zapínač" odzemnění. Jeho konstrukce je provedena tak, že musíte použít např. šroubovák pro jeho aktivaci. Poslední prvek je běžný XLR-3 konektor pro výstupní signál. Prostě nic nepřebývá, ale také vůbec nic nechybí. Je zde naprosto vše, co můžete chtít, a rád ještě zdůrazním, že zdroj je proveden velice poctivě jak po stránce materiálů, tak po stránce „designu" ( rozvržení, přehlednost,…). Přichází „na plac" samotný mikrofon. První, co bych rád tvrdil, je skutečnost stejně důkladně a robustně zpracovaného prvku jako všech jmenovaných. Je to patrné i z „designu", i když mému oku je příjemnější poněkud „jemnější" vzhled, ale jedná se o určitý trend (např. Brauner, nová řada AKG, Groove Tubes,…) a také nemusím mít pravdu. Mikrofon je tedy v platinové barvě a tvarem připomíná větší hrnek na kafe. Ze spodu je speciální dvanáctipinový konektor a v horní části je kolem dokola dvojitá mřížka skrývající jednopalcovou dvojitou kapsli. Mikrofon je zhora „placatý", což je praktické, pokud chcete nakonfigurovat ze dvou mikrofonů X/Y nebo M/S stereo a je třeba dostat kapsle co možná do těsné blízkosti. Bude to ale i tak trochu problém, protože kapsle není u horní stěny, ale je poněkud utopená. Robustnost mikrofonu je a la ostatní komponenty a myslím, že vydrží i nějakou tu ránu, ale to jsem vzhledem k (ne)přirozenému strachu o své keramické prasátko nezkoušel. Náhoda je blbec, že?
Poslech
ve studiu jsem vykonal, tak jako vždy, za asistence několika mikrofonů a na zvukové zdroje, které byly toho času ve studiu k mání. Pravda je, že rámcové vlastnosti lze vypozorovat i na vlastní ústní otvor, ale k dalším poznatkům by bylo možné dojít až v různých prostorách atp. To ale přesahuje možnosti těchto článků, a tak vezměte za vděk (tak, jako vždy) následujícími informacemi. Předně, Klasik má díky široce odstupňovaným směrovým charakteristikám, filtrům a útlumům evidentně velmi široké pole působnosti.
Pokud nebudete vlastnit dva kufry různých mikrofonů, nebo hostit zhýčkaného klienta, opravdu není problém s ním zaznamenávat cokoli. Jeho signál je velmi silný, rozhodně silnější v kouli než NT2, ale opět na U 87Ai mu trochu schází. Odstup od šumu lze subjektivním poslechem charakterizovat jako téměř stejný s posledně představenou dvojicí a tudíž také výborný. V parametrech je sice uváděn trochu horší vlastní šum než u NT1000, ale elektronkový šum má jemnější charakter a myslím tedy, že ani zde nebude překážkou i při velmi tichých pasážích. Zde bych rád poznamenal několik bodů k jednomu z referenčních zařízení použitých pro tuto recenzi. Pravděpodobně mnozí budete znát staré lampové mikrofony, které se objevily na „trzích" východního bloku v dobách invazí sovětských vojsk. Dlouhý čas zapomínané ve sklepích a dnes na oplátku (snad?) mnohými přeceňováné. Proto jsem se snažil i je do poslechu zařadit a nemůže být řeč o jiných než o Neumann – Geffell CMV 563 (zde kapsle M7S) a tatáž firma, typ UM57 i zde pro objektivnost navolena ledvinová charakteristika. Když jsme u citlivosti, tak „M7" je jen o málo méně citlivá než U87Ai a o trochu citlivější než Klasik. Se šumem je ale na tom dost špatně. Stejně špatně jako její kolegyně UM57, která navíc disponuje daleko menším výstupním signálem a nemá tak plné středobasy (kardioda), zvláště v blízkém poli. Se vzdáleností se poměr vyrovnává. Oba mikrofony hodně (přirozeně lampově) komprimují (…plně lampové zapojení) a mají prezentnější zvuk, tak jako některé staré typy pana George Neumanna. Také není problém oba „pamětníky" dostat do oblasti lampové saturace, kdy se projeví až „crunch" přebuzení. To může být sice pro některé obdivovatele nejtvrdších žánrů velmi interesantní, nicméně s přirozeným zvukem je až příliš v rozporu. Je z nich znát starý zvuk v tom dobrém slova smyslu. Samozřejmostí je perfektní stav (osobně mám tyto kousky odborně servisované a měřené), což bývá největším problémem u starých věcí všeobecně. Chci tím říci, že Klasik díky moderní konstrukci netrpí (z dnešního pohledu) nectnostmi těchto veteránů, protože „je" samozřejmě můžete s velkým úspěchem použít, ale opravdu dobře si musíte rozmyslet kdy, a na co! A to neplatí, jak jsem řekl, o nejsilnějším ze stáje Rode. Další referenční typy byly od jižních sousedů a zde bych řekl, že se asi nejvíce Klasik podobal…. Tedy AKG C12A a AKG C414 ULS se v některých rysech také podobají, ale nedá se říci, že jsou stejné. Prioritní rozdíl vidím v jemnosti, měkkosti a také v problému (opět, jako shora) šumu a dost malého signálu u prvního. Rozšířenější 414-tka je téměř, možná méně citlivá, je lehce dynamičtější, ale také méně barevná než Klasik. Velký rozdíl je v nárůstu signálu se zmenšující se vzdáleností, kdy Klasik ( možná i díky jemné kompresi lampy) zachovává lineární nárůst. Kdežto 414-tka se chová obdobně jako SM padesát osmička. Pokud si odmyslíte rapidní změnu v barvě u 58-čky. Tedy stále nic, stále nic a najednou je signál. Samozřejmě poněkud přeháním. Co se týká barevného rozložení, tak Klasik je o trochu méně plný, ale konkrétní v basech, ve středech vyváženější a výšky jsou podobnější C12-tce. Prostě, výrazné, měkké výšky, které nedominují na úkor ostatních frekvencí. Celkově je zvukové spektrum velmi vyvážené, teplé a konkrétní. Také jednotlivé směrové charakteristiky nijak nenutí ke korekcím, byť by jen „gainu" na vstupu. Výborná reakce na manipulaci vzhledem k lampě. Velmi, velmi moderní a detailní zvuk!!! A cena? Mohla by být menší, ale rychle dodávám, že by např. Účko mohlo stát také kolem pětačtyřiceti atd. Vzhledem tedy ke skutečnosti, že za 10 až 20 tisíc je možné koupit již dosti kvalitní zboží, jsou některé ceny opravdu nepochopitelné. Říkám to neustále a nikdo mě nechce poslouchat (nevím proč?), a tak mi nezbývá než konstatovat, že cena je minimálně úměrná kvalitě a politice markentingových specialistů v ostatních firmách.
Zvuk
Klasika (ClassicII) je naprosto zřejmý. Je znát, že pochází z jiné kategorie, a také nikdy se mi nestalo, že bych volil jednoznačně jiný mikrofon. Prostě při zkoušení ve studiu, ať se jednalo o ak. kytaru, banjo, sólové housle, zpěv, perkuse atd., to bylo asi tak: Klasika tam dáme…. A co by jsme tam dali, kdyby nebyl Klasik? Možná…. Prostě vždy se jednalo o přirozený, velmi detailní, ale také charakteristicky příjemný zvuk. A abych se nedostával veřejně do opojení, které přirozeně přichází s každou novou a také velmi dobrou věcí, musím říci, že časem se jistě vytříbí ideální použití tohoto profesionálního produktu. A pro ty, kteří čtou pouze úvod a závěr jednu, možná levnou, leč jsem naprosto přesvědčen, že pravdivou větu: Classic II je Class I.
