Rode M2

Kondenzátorový mikrofon
Distributor: 
Cena: 
3 290,00 Kč

Když jsem dostal nabídku otestovat kondenzátorový mikrofon Rode M2, s nadšením jsem ji přijal. Mikrofony Rode si pomalu ale jistě dobývají pevnou pozici na poli studiových kondenzátorových mikrofonů. Sám často beru do ruky model NT1000 a jsem s ním velmi spokojen. Známé jsou i úspěšné pokusy firmy Rode v oblasti audiovizuální techniky. Mám na mysli mikrofony pro video kamery, které jsou svou cenou dostupné také videoamatérům, i když svou kvalitou uspokojí i potřeby profesionálů. V kostce bych shrnul firmu Rode slovy: „Hodně muziky za málo peněz”. My se teď společně podíváme jestli výše napsaná slova platí i pro model M2.

Pokud se nemýlím, M2 je již druhý pokus společnosti Rode proniknout svými mikrofony do oblasti live zvuku (myslím, že prvním pokusem byl model S1). Design M2 je uspořádán klasickým způsobem. Tělo mikrofonu je tvořeno válcovým kovovým tělem, které se od připojovacího konektoru rozšiřuje směrem k mikrofonnímu koši. Ten není kulovitý, jak bývá obvykle zvykem, ale je zakončen rovinou. Celý mikrofon je vyveden v černém sametovém laku, který půsbí velice elegantně a dobře se na něm vyjímá logo společnosti. To je tvořeno zlatým kolečkem. Hned pod logem najdeme masivní vypínač. Poloha zapnuto je směrem k mikrofonní mřížce. Na spodní straně těla mikrofonu, tedy až u připojovacího konektoru, je umístěn bílý nápis Rode M2. Mikrofon váží 308 g, je dlouhý 187 mm a maximální šířka koše je 47 mm. Připojovacím konektorem je obvyklý XLR.

Už jsem zmínil, že M2 je kondenzátorový mikrofon (fungující na akustickém principu pressure gradient), proto je nutné aktivovat na mixu phantomové napájení (48 V). Směrová charakteristika je superkardioida, na což je potřeba myslet hlavně při stavbě jeviště a při rozmisťování odposlechových monitorů. Vyhneme se tak zbytečným potížím se zpětnou vazbou (feedback). Frekvenční rozsah je v manuálu uváděn od 35 Hz do 20 kHz. Pokud se podíváme do grafu frekvenčního průběhu, zjistíme, že v oblasti nízkých frekvencí má křivka frekvenčního průběhu stoupající tendenci (a to až přibližně do 100 Hz). Dále je průběh vyrovnaný až do oblasti 10 kHz. Někde na 8 kHz začíná křivka mírně stoupat a svého maxima dosahuje přibližně na 12 kHz. Po dosažení tohoto maxima křivka frekvenčního průběhu rovnoměrně klesá až k hodnotě 20 kHz. Výstupní impedance u M2 je 50 Ohmů a citlivost -44 dB +/- 2 dB re 1 V/Pa. Vlastní šum mikrofonu je uváděn 23 dB SPL (A-weighted). Maximální akustický tlak SPL, který je M2 schopen přenést při minimálním zkreslení (1 kHz, 1% THD při 1 kOhmu) činí 141 dB. Jestliže odečteme vlastní šum mikrofonu od maximálního akustického tlaku, získáme další důležitou hodnotu, dynamický rozsah. V tomto případě to bude 118 dB SPL. A posledním číslem, které považuji za důležité, je odstup užitečného signálu od šumu, zde je to 71 dB.

Součástí balení mikrofonu je také mikrofonní držák na stojan RM1 a černá koženková kapsička se zipem ZP1. Dále je k mikrofonu přibalen manuál, kde kromě výše uvedených skutečností naleznete několik dobrých rad jak pro zvukaře, tak i pro samotné pěvce. O tom, že bychom měli používat kvalitní a dobře zapojené kabely asi není potřeba diskutovat. O vhodném umístění odposlechů s ohledem na směrovou charakteristiku mikrofonu jsem se zmínil již dříve, nicméně v manuálu najdete doplňující obrázek.

M2 prakticky

M2 jsem otestoval hned několika způsoby. Protože jem byl velmi zvědavý na to, jak mikrofon hraje a protože jsem měl cestu z pošty k nám do divadla, první test jsem provedl na svém hlasu. Mikrofon byl velmi citlivý a poskytoval detailní zvukový záběr, byl bohatý na basy i výšky. Superkardioidní charakteristika se projevila při snímání mimo osu mikrofonu slabším signálem. Vypínač na těle mikrofonu pracoval bez slyšitelného lupnutí a mikrofon byl dobře odolný proti manipulačnímu ruchu, za což vděčí zvláštně ukotvenému snímacímu elementu. Ten je ukotven pomocí gumového závěsu na dvou kotvách. M2 jsem měl zapojený při vypnutých korekcích do mixu Midas Verona 320. Poslouchal jsem na boxech Meyer Sound UPJ-1P.

Následovně jsem mikrofon vyzkoušel v “domácím” prostředí malé hudební kapely Anex. Domácím prostředím rozumím fakt, že v kapele působí moje žena a tchán. Jinak šlo o živé hraní v běžných podmínkách. Účinkující v této kapele jsou zvyklí zpívat na běžně dostupné dynamické mikrofony (Shure SM 58), což je dáno tím, že dynamiky jsou obecně odolnější vůči zpětné vazbě a kapela je zvyklá hrát i v malých prostorech. Asi proto jsem zpočátku nesklidil příliš velké nadšení, když jsem s tímto nápadem přišel. Ovšem po zapojení a zapnutí phantomu se karta obrátila. M2 v této zkoušce poskytl nejen výhody kondenzátorového mikrofonu, ale také velkou odolnost proti zpětné vazbě. Řekl bych, že tato odolnost proti vazbě je srovnatelná s dynamickými systémy. S klidným svědomím mohu tedy říci, že M2 je možné s úspěchem nasadit i do malých prostorů a je tudíž bezproblémově použitelný i pro malé barové kapely.

Protože často usedám za mixážní pult při hudebních produkcí vokálního sextetu OffBeat, bylo jen otázkou času, nebo správné konstelace hvězd, abych i zde M2 vyzkoušel. OffBeat při svém vystoupení standardně používá šest mikrofonů Shure Beta 87A, což mě vlastně vedlo k pokušení malého srovnání. Abych ještě lépe rozpoznal rozdíl ve zvuku mezi oběma mikrofony, nahrál jsem si krátké zvukové ukázky do počítače. Vzorky jsem nahrával přímo do karty Motu 828 MK II přes předzesilovač, který je součástí karty. To proto, aby testovaný signál byl co nejméně ovlivněn jinými komponenty audio řetězce. A výsledek? Budeme-li brát na vědomí subjektivní vnímání zvuku, pak bych své poznatky shrnul asi takto:

  1. M2 má silnější signál než Beta 87A.
    Příjde mi, že M2 sí více „sahá“ do krajů, tedy má více basů a o něco více výšek. Dále bych řekl, že M2 má větší sklony k proximity efektu. Tedy čím jsem u mikrofonu blíž, tím se mi výsledný zvuk zabarvuje více do basů. To možná také částečně vysvětluje předchozí postřeh.
  2. Naproti tomu Beta 87A (kromě toho slabšího signálu) má zvuk více zabarvený do středů. K celkovému dojmu ze zvuku Bety 87A bych asi řekl, že působí velice sametovým zvukem.

Nakonec jsem ještě zkusil nahrát na M2 kousek zpěvu ve studiových podmínkách. V tomto případě jsem opět nahrával přes Motu 828 MK II, ale s tou výjimkou, že jsem do signálové cesty ještě zapojil TLA 5051. Výsledek byl použitelný, ale ve srovnání stejného partu natočeného pomocí mikrofonu s 1“ membránou působil zvuk poněkud ploše. Tím jednopalcem byl větší „bratříček“ ze stejné stáje NT 1000. Uznávám, že toto srovnání nebylo úplně „fér“, vždyť jsem porovnával „komára s velbloudem“. Nicméně si i tak dokáži představit využití M2 za zvláštních okolností i ve studiu. Takovým případem by mohla být například situace, kdy je potřeba točit více zpěvů najednou a zároveň minimalizovat přeslechy.

V závěru mám snad jen jednu výtku k již zmíněnému vypínači, u něhož bohužel chybí aretace v poloze zapnuto. Domnívám se, že by usnadnila práci s mikrofonem. Přes tento drobný detail je však Rode M2 mikrofon s plným vyrovnaným zvukem, s robustní konstrukcí a velkou odolností proti zpětné vazbě. Tyto vlastnosti z něj právem činí mikrofon pro live prostředí. Myslím, že jeho pravé místo bude na jevištích, kde se hraje jazzová, folková a jiná akustická muzika. Tím nechci vyloučit použití M2 v rocku a jiných tvrdších stylech. Spíše bych tím chtěl naznačit, že bude záležet především na kvalitě a zkušenostech zpěváka či zpěvačky. M2 se pravděpodobně masově neobjeví v kufrech oblastních zvukařů, protože si nemyslím, že by měli dostatek možností jej použít. Naopak by Rode M2 neměl uniknout pozornosti zvukařů, kteří se specializují na jemnější hudební styly a nebo jezdí s kapelou, která výše popsané styly preferuje. Rovněž bych M2 doporučil erudovaným zpěvákům, kteří hledají vhodný mikrofon pro svůj hlas pro live aplikace. Rode M2 stojí určitě za vaši pozornost.