Firma Roland připravila pro letošní rok skutečně úctyhodnou řadu novinek. V mnoha případech se však jedná pouze o převlečení starších osvědčených instrumentů do nového kabátu, v tom lepším případě přibyla navíc nějaká drobná funkce, bez které se podle názoru výrobce od této chvíle neobejdete. Úspěch je zaručen, náklady takřka nulové, trh se hýbe a penízky se sypou. Ostřílení klávesáci ohrnou nos, ale celá věc má i svou lepší stránku: z relativně snadno vydělaných peněz může totiž firma zaplatit vývoj zajímavějších a dokonalejších nástrojů založených na dosud neokoukaných principech. Jedním z nich je i syntetizér Roland V-Synth, jehož uvedení na trh předcházela velkolepá reklamní kampaň na internetu.
Popis nástroje
Na designu svých produktů si firma Roland dala vždy velmi záležet a tak ani V-Synth nepředstavuje v tomto ohledu žádnou vyjímku. „Karoserii" nástroje tvoří silný plech s polomatnou povrchovou úpravou v tradiční černé barvě a profilované stříbřité plastové postranice. Většina tlačítek je podsvětlena oranžovou LEDkou, což tvoří příjemný kontrast s modře zářícím dotykovým displejem. Rozměry nástroje jsou 105,6 x 39,8 x 11,1 cm a váha 13,1 kg.
Prohlídku hlavního panelu začneme klaviaturou. Ta je rychlostně i tlakově citlivá, má rozsah pět oktáv a hraje se na ní mimořádně příjemně. Páčka ohýbání tónu a modulace po levé straně klaviatury má ergonomičtěji tvarovanou základnu než na starších nástrojích, a proto mi připadá, že padne o něco lépe do ruky. Nad joystickem je umístěno pole Time Trip Padu, což je asi 10 x 10 cm velká dotykově citlivá plocha s vytištěným rastrem určená k ovládání parametrů zvuku v reálném čase (jako vzor zřejmě posloužil klasický Ribbon controller). Podobnému účelu slouží i dvojice otočných přiřaditelných ovladačů C1, C2 a samozřejmě nesmí chybět ani D Beam kontrolér, který poslední dobou firma tvrdošíjně a leckdy bohužel naprosto bez rozmyslu cpe do všech nových modelů. Díky svým zvukovým možnostem je V-Synth snad první nástroj, kde najde tento ovladač skutečné uplatnění a jeho používání bude opravdu smysluplné (Ale ani zde není jeho implementace zcela bez problémů - aktivovaný D Beam kontrolér totiž reaguje na pohyb ruky nad čidlem, přičemž změn zvuku se dociluje přibližováním a vzdalováním dlaně. Ke svému okolí se tím pádem V-Synth chová značně sobecky a nesnese ani při nastavení citlivosti kontroleru na minimum ve vzdálenosti menší než cca 30 cm nad sebou žádného konkurenta, dokonce ani soukmenovce stejné značky. Pokud tedy chcete kontroler využívat, musíte V-synth ve stojanu s více synťáky umístit do nejvyššího patra). Na levé straně ovládacího panelu je ještě posuvný regulátor hlasitosti, potenciometr nastavení úrovně vstupního signálu s indikací přebuzení, vypínač arpeggiátoru s regulací tempa a zámkem, tlačítka oktávového posunu a transpozice, a konečně sada tlačítek, pod které lze uložit nejpoužívanější zvuky. Střední části dominuje velký dotykově citlivý displej, který je díky rozlišení 320 x 240 bodů dobře čitelný. Napravo od něj je umístěno kolečko Value a pomocná tlačítka pro zadávání dat. Zbývající plochu pravé poloviny panelu zabírá dvacítka otočných a čtveřice posuvných regulátorů, jimiž lze přímo nastavovat nejdůležitější parametry, dále vypínače jednotlivých bloků tónového generátoru a efektových jednotek.
Zadní panel disponuje sluchátkovým výstupem, dvěma páry stereovýstupů (Main L/R a Direct L/R, přičemž signál na výstupu Direct není zpracován interní efektovou jednotkou), konektory pro připojení stereofonního externího signálu s přepínačem citlivosti MIC/LINE, a také optickým i koaxiálním digitálním vstupem a výstupem S/P DIF. Nechybí slot pro paměťovou kartu (PC card, mohou však být použity i karty Microdrive, SmartMedia, nebo CompactFlash s příslušným adaptérem), dále konektory pro připojení pedálů (Hold, Ctrl 1 a 2), trojice MIDI In, Out a Thru, USB konektor, regulátor jasu displeje a napájecí konektor 220V se síťovým vypínačem. Třížilový síťový kabel je součástí příslušenství, stejně tak i návody k obsluze, CD-ROM s USB driverem pro všechny běžné platformy a ochranný kryt na slot paměťové karty.
VA, COSM a VariPhrase
Nadpis tohoto odstavce může vypadat na první pohled trochu záhadně, ale nejde o nic jiného, než o tři technologie syntézy a zpracování zvuku, na nichž je V-Synth postaven. Samy o sobě nejsou zmíněné technologie žádnou novinkou, samostatně se už několik let objevují na mnoha firemních nástrojích a přístrojích – na VA syntéze jsou postaveny virtuální analogy JP-8000/8080, COSM našla uplatnění v mnoha kytarových multiefektech, HD recordérech a také v rytmerech TD-10 a TD-8, s nejnovější technologií VariPhrase jste se mohli setkat v sampleru VP-9000 a v keyboardech VA-7 a VA-76. Skutečnou novinkou a počinem, který byl už nějaký čas na spadnutí je ovšem jejich soustředění do jednoho nástroje.
Popisovat zde virtuálně analogovou syntézu by bylo nošením dříví do lesa. Každý z nás se během své praxe zcela jistě s nějakým nástrojem fungujícím na tomto principu setkal a pokud ne, stačí zalistovat ve starších číslech MUSIC STORE, kde se to testy VA nástrojů jenom hemží.
COSM technologie (Composite Object Sound Modeling) slouží k matematickému modelování akustických vlastností reálných nástrojů (rezonance těla kytary či korpusu bicích nástrojů), kytarových zesilovačů, reproboxů, efektů zkreslení a v případě V-Synthu též k simulaci činnosti elektronických obvodů (především filtry, ale i některé efekty jako Lo-Fi, měniče ladění, signálové procesory upravující dynamiku, atd.).
VariPhrase je nejmladší a bezesporu nejzajímavější technologií z výše uvedených, která přináší zcela nové možnosti práce s audiomateriálem. Vezměme si pro srovnání obyčejný sampler a single vzorek lidského hlasu, nejlépe sólovou zpívanou frázi (půjčíme si třeba začátek refrénu známé písně od Karla Gotta: „To musím zvlááádnout sám"). Stisknete odpovídající klávesu, místností se začne nést školený tenor a maminka uroní slzu dojetí. Pokud vás ovšem ať už z neznalosti, nebo v náhlém záchvatu škodolibosti napadne zmáčknout klávesu o oktávu výš, na maminku nejspíš přijdou mdloby, neboť na ní z reproduktoru místo zlatého slavíka vyskočí mrňavý ječící bleděmodrý Šmoula s bílou čepičkou. Tak, a teď zkuste šokované matce vysvětlit, proč jste za tuhle zlomyslnou krabici, která jejího miláčka během pár vteřin promění v potrhlého pohádkového skřeta, vyhodili tolik peněz. Nepomůže přednáška o Mickey Mouse efektu, jak se tento fenomén odborně nazývá, účinkem se jistě mine i zmínka o multisamplingu, kterým jej lze, byť pracně, eliminovat. Pokud provedete stejný pokus s využitím VariPhrase technologie, neujdou vám dva zásadní rozdíly: Při transpozici oběma směry zůstává v nebývalém rozsahu zachován přirozený charakter hlasu (nedochází tedy pouze k bezmyšlenkovité transpozici harmonických, ale mění se i jejich struktura, vzájemný poměr, a kdo ví co ještě) a navíc zůstává stoprocentně zachována i délka a tempo samplu. Do tempa samplu, či struktury harmonických je možné zasahovat, čehož lze samozřejmě využít ke snadné synchronizaci rytmických vzorků (bicí smyčky, zpívané fráze, riffy a arpeggia...) s tempem sekvenceru, nebo k výrazným a neobvyklým změnám barvy zvuku.
Tónový generátor
Tónový generátor nástroje tvoří šest sekcí: oscilátory OSC1 a OSC2, modulátor MOD, procesory COSM1, COSM2 a zesilovač TVA. Jednotlivé bloky mohou být vzájemně propojeny jedním ze tří způsobů (Structure 1-3), přičemž kterýkoli z bloků lze v případě potřeby (nebo spíš nepotřeby) kdykoli deaktivovat.
- OSCILÁTORY
Oba mohou pracovat ve třech režimech: ANALOG (tedy jako virtuálně-analogový oscilátor), PCM (sample playback s technologií VariPhrase) a EXT IN (oscilátor je nahrazen externím signálem přivedeným na vstup). Společně pro oba oscilátory se volí monofonní, či polyfonní režim, dále je zde nastavitelné portamento včetně režimu legato, délku portamenta je možno řídit rychlostními daty z klaviatury. V rámci každého oscilátoru lze nastavit hrubé a jemné ladění, náhodné rozlaďování, k dispozici je jeden LFO (osm průběhů) a čtyři ADSR obálky pro modulaci ladění, hlasitosti a dalších dvou parametrů podle toho, v jakém režimu oscilátor pracuje.
V režimu ANALOG oscilátor generuje 9 průběhů (2x obdélník, 2x pila, trojúhelník, sinus, šum a dva lichoběžníkové průběhy Juno a Ramp známé ze starších nástrojů Roland a Moog). Bohužel mezi nimi není vynikající tvar Super Saw, který se objevil na nástroji JP-8000 a disponují jím dokonce i některé konkurenční výrobky (například karta PLG150-AN od Yamahy). Manuální nastavení šířky pulzu funguje nejen s obdélníkem, ale i s většinou ostatních průběhů. Parametr Fat slouží k zdůraznění nižších harmonických (při určitém nastavení je možné do jisté míry imitovat suboscilátor kmitající o oktávu níž, než základní průběh, či vytvářet barvy podobné synchronizaci oscilátorů) a parametrem Impact lze potlačit, nebo naopak zvýraznit lupanec při stisknutí klávesy.
V režimu PCM oscilátor využívá vzorky uložené v paměti RAM o kapacitě 50MB. Z továrny přichází V-Synth s 324 vzorky, které zabírají zhruba 30MB paměti. Mezi nimi převažují různé smyčky (spousta dle mého názoru nepoužitelných loopů ze starších nástrojů, např. D-50, kytarová arpeggia, jednoduché rytmické smyčky), trochu zajímavější jsou zpívané fráze, dále je tu pár single vzorků akustických nástrojů, zvukové efekty, bicích co by se za nehet vešlo a něco přes 50 multivzorků (převážně klávesové nástroje, melodické bicí, slušná akustická kytara, flétna a syntetické zvuky). Naštěstí je možné všechny tovární waveforms nevalné kvality nahradit vlastními, jejich celkový počet může být až 999. Vzorky ve formátu WAV nebo AIFF lze importovat prostřednictvím USB a paměťové karty, V-Synth však umožňuje i plnohodnotný stereofonní sampling. Signál lze přivést na analogový, digitální optický i koaxiální vstup, možný je i resampling. Při samotném samplingu je k dispozici kompresor, limiter, potlačovač šumu a nastavitelný metronom. Vzorkování lze spustit manuálně, prostřednictvím MIDI, hrou na klaviaturu, nebo automaticky, překročí-li vstupní audiosignál přednastavenou úroveň (Trigger). Co se týče editace vzorku, jsou tu všechny obvyklé funkce - Cut, Truncate, Copy, Paste, Insert, Clear, Zero Insert, Normalize, Trimming, nastavení smyčky atd. Vzorek je během editace zobrazen na displeji, což značně usnadňuje práci, k vysokému pohodlí přispívá i horizontální a vertikální zoom, či automatické vyhledávání bodů s nulovou amplitudou. Aby bylo možné využít všechny finty, které nabízí technologie VariPhrase, je třeba hotový vzorek analyzovat a zkonvertovat na V-Synth formát. Podle charakteru zvuku se zvolí jeden ze čtyř způsobů překódování: Lite, Backing, Solo, nebo Ensemble. Stoprocentně to funguje pouze po konverzi typu Solo, která je vyhrazena samplům sólových nástrojů (zejména dechy, ale i lidský hlas) a jednohlasým melodickým linkám. Po překódování typu Backing a Ensemble, které jsou určeny pro rytmické smyčky, vícehlasé melodie, smyčce, sbory a podobně, jsou již některé funkce nedostupné a úplně nejhůř je na tom nejjednodušší typ kódování Lite, kterému je ovšem na druhou stranu úplně jedno, jaký audiomateriál mu naservírujete. Oscilátor v režimu PCM umožňuje přehrávat vzorky ve čtyřech režimech: RETRIGGER (sampl startuje s každou stisknutou klávesou znovu od začátku), LEGATO (při hře legato nedochází k návratu na začátek vzorku, nový tón začne znít od aktuální adresy), STEP (vzorek s výraznými dynamickými změnami, je rozsegmentován na jednotlivé úseky - v případě zpívané fráze to mohou být třeba jednotlivé slabiky, každá stisknutá klávesa odstartuje playback od začátku následujícího úseku) a EVENT (každé klávese na klaviatuře je pevně přiřazen jeden z úseků). Dále je možné specifikovat konkrétní adresu, od které je sampl spouštěn, rozhodnout, zda bude vzorek přehráván jednorázově, nebo ve smyčce, aktivovat VariPhrase procesování a zapnout synchronizaci rytmických vzorků s tempem (MIDI hodinami). Zajímavá je funkce Robot Voice, která vyrovnává případné odchylky v ladění či intonaci na frekvenci odpovídající stisknuté klávese. VariPhrase technologie umožňuje v reálném čase kromě změny ladění bez nežádoucích vlivů na barvu zvuku regulovat tempo přehrávání vzorku v obrovském rozsahu – playback lze i zcela zastavit a plynule přejít k přehrávání vzorku pozpátku. Parametry Formant a Energy se dá opět v reálném čase měnit struktura harmonických, čímž lze výchozí audiomateriál změnit k nepoznání. Tempo přehrávání i strukturu harmonických je možné modulovat pomocí LFO a obálek, nebo ovládat pomocí Time Trip Padu, D Beam kontroléru a podobně. Zkuste si nasamplovat třeba svůj vlastní hlas a máte zábavu na několik večerů.
- MODULÁTOR
Tento blok slouží ke smíchání signálů přicházejících z obou oscilátorů. Kromě prostého mixu lze oscilátory také synchronizovat, frekvenčně modulovat OSC1 oscilátorem OSC2, je zde i kruhový modulátor. Přestože tato sekce významně obohacuje zvuk nástroje o různé drnčivé, kovové, i jinak zdrsněné barvy, zdaleka nedosáhnete například s pomocí frekvenční modulace stejných výsledků, jako na skutečných FM nástrojích. Se synchronizací oscilátorů jsem měl zpočátku trochu problémy, chvíli mi trvalo, než se mi podařilo oscilátory naladit tak, abych se přiblížil onomu charakteristickému zvuku. Drobnou vadou na kráse jsou malé zvukové nečistoty při zapnuté synchronizaci slyšitelné zejména při přelaďování oscilátoru obálkou ve větším rozsahu. Všechny modulace fungují jak s oscilátory v režimu Analog, tak v režimu PCM. Jedinou výjimkou je synchronizace, při které musí pracovat alespoň OSC2 jako analogový.
- COSM PROCESORY
Tyto bloky slouží k další úpravě zvuku. Oba disponují patnácti modely pracujícími na principu COSM technologie. Mezi nimi je Overdrive a Distortion, které znějí zejména ve spojení se simulátory kytarových zesilovačů a reproboxů na synťák více než dobře, dále kompresor, limiter, Lo-Fi procesor, Frequency Shifter, Resonator, dokonce i Wave Shaping a hlavně velkolepá nabídka filtrů různých charakteristik a strmostí. Kromě obvyklých dolních, horních a pásmových propustí se strmostí 6, 12 a 24dB/oct a rezonancí nastavitelnou až k samooscilaci se tu konečně objevily i Notch a Comb filtry a dvojice SideBand filtrů, které umožňují plynulý morphing od šumu k tónu, což mě hodně bavilo zejména při použití s běžícími rytmickými loopy. Filtry postavené na COSM technologii mi připadají v porovnání s klasickými digitálními simulacemi na ostatních firemních nástrojích drobet účinnější, znějí i o něco čistěji a rezonance je méně jedovatá, než například na JP-8000. Pro každý blok jsou k dispozici dvě ADSR obálky a jeden LFO.
- TVA
Blok s tímto názvem (Time Variant Amplifier) v sobě ukrývá nastavení stereopozice, ADSR obálku a jeden LFO pro modulaci celkové hlasitosti.
Součástí editačního aparátu je i nastavení mikroladění, nechybí ani rozsáhlá modulační matrice. K dispozici je 13 zdrojů (pitch bender, Time Trip Pad horizontálně a vertikálně, D Beam, přiřaditelné otočné kontroléry, rychlostní a tlaková citlivost) plus MIDI kontroléry CC01-31 a CC33-95. Cílů je definováno více než 70, mezi nimi jsou parametry oscilátorů, COSM algoritmů, obálek, LFO a DSP jednotek. Na palubě nástroje je i výborný arpeggiátor, který kromě obvyklých běhů nahoru/dolů v rozsahu až 3 oktávy umožňuje vytvářet i vlastní patterny. Eventy mohou být kromě not i data kontrolérů.
Zvuk vytvořený pomocí jedné struktury se zde nazývá ZÓNA, v rámci PATCHe jich může být definováno až šestnáct. Zprvu se mi zdálo divné, že není možné jejich vrstvení na sebe (lze naprogramovat pouze víceúsekový Split), ale zvuky mohou být samy o sobě tak komplexní, že by jejich vrstvení snad ani nemělo smysl. V-synth je schopen až šestnáctinásobného multitimbralu, multikombinaci však nelze nastavit přímo na nástroji, veškerá data musí být nadefinována na začátku skladby v externím sekvenceru. Maximální polyfonie je 24 hlasů, nějakým záhadným způsobem se snižuje s počtem bloků aktivovaných v rámci struktury, bližší podrobnosti však návod neuvádí. Do paměti může být uloženo až 512 Patchů, 287 je jich již naprogramováno z továrny, ale lze je kdykoli přepsat vlastními. Z mého pohledu by si V-Synth od výrobce zasloužil při jejich výběru více péče.
Efektová jednotka
K dispozici jsou tři nezávislé bloky: Reverb, Chorus a Multi-effect (MFX). Efektová jednotka se svou koncepcí na první pohled nijak neliší od té, kterou známe z většiny nástrojů sérií JV, XP a XV. Při podrobnějším průzkumu ale zjistíme, že spousta původních algoritmů byla nahrazena novými. Kromě obvyklých chorusů, flangerů, phaserů, overdrivů, distortionů a jejich kombinací zde najdete i exotičtější efekty (například velmi povedenou simulaci gramofonu s možností nastavit i rychlost rotace virtuální desky včetně kolísání otáček a množství prachu způsobujícího charakteristické praskání, nebo imitaci rozladěného radiopřijímače). Některé efekty napodobují původní analogová zařízení (kytarové krabičky, pásková echa apod.), mnohé mají slůvko „Analog" i ve svém názvu. S tím analogovým zvukem to u digitálních simulací většinou nebývá tak žhavé, avšak konstatování, že zejména nové algoritmy znějí velmi dobře, je určitě na místě. Neodpustím si ani tvrzení, které snad může znít jako fráze, neboť se objevuje v každém druhém testu - a sice, že efektová jednotka má na zvuku nástroje nezanedbatelný podíl. Fráze – nefráze, u V-Synthu to platí dvojnásob.
Blok Reverbu nabízí devět typů ozvěn (od simulací prostor různých velikostí až po delay), blok Chorusu osm typů (chorusy, flangery, delay) a blok MFX 41 různých algoritmů. Jednotlivé efekty jsou programovatelné do nejmenších detailů, některé parametry lze přiřadit MIDI kontrolérům, nebo ovladačům na panelu nástroje.
Ovládání
Díky rychle a spolehlivě fungujícímu dotykově citlivému displeji nemohlo být jednodušší. Na něm jsou zobrazeny jednotlivé bloky tónového generátoru, na které stačí k jejich rozbalení lehce klepnout prstem. Displej vykreslí dostupné parametry rozbaleného bloku formou virtuálních otočných ovladačů, tlačítek a přepínačů. Opět pouhým dotykem prstu aktivujeme požadovaný ovladač a hodnotu parametru nastavíme datakolečkem, nebo tlačítky +/-, v případě tlačítek a přepínačů dojde k přepnutí funkce přímo na displeji. Pro nejdůležitější parametry bloků OSC, COSM a TVA jsou navíc na panelu nástroje k dispozici fyzické kontoléry. Přiznám se, že jsem se s tak dobře vyřešeným ovládáním od dob analogových dinosaurů, u kterých měla každá funkce přidělen svůj „čudlík", ještě nesetkal. Představuje takový komfort, že se mi ostatní nástroje, se kterými pracuji, najednou jeví jako těžkopádná monstra. U V-Synthu se totiž nekoná žádné listování v nepřehledných menu, nebo luštění nesrozumitelných zkratek na displeji.
Závěr
Ohromné možnosti ovládání zvuku v reálném čase jsou jistě k nezaplacení na pódiu, ale myslím, že mnohem víc se V-synth hodí k obohacení zvuku kteréhokoli studia zabývajícího se současnou tvorbou. Celkový zvuk V-Synthu je typicky Rolandí - příjemný, měkký a decentní, tedy žádný nářez. Jeho silnou stránkou jsou hlavně plochy, bohatě proměnlivé atmosféry a nevšední zvukové efekty. A nejen to, technologie VariPhrase poskytuje opravdu unikátní možnosti zásahu do výchozího audio materiálu, jehož volba je zcela v rukou uživatele, takže uplatnění nástroje může být mnohem širší. Například práce s rytmickými smyčkami je díky VariPhrase dětskou hrou. Ale mamince o tom, že tahle mašina udělá z jejího idola pouhým otočením knoflíku vykastrovaného pidižvíka mnohem lépe, než kterýkoli sampler na světě, raději neříkejte.
