Na páté straně MS 5/2005 mohli čtenáři zaznamenat reklamní foto BDDey Zlín. Poněkud sveřepě, odhodlaně a optimisticky, s výrazem mezi Jamesem Bondem a Monou Lisou, se tam culí Vilda Čok s nádhernou pětistrunkou „Šektr" C5. Ta reklama není vůbec špatná, ale vylepšil bych ji: nejvrchnější kartou za Vildovým loktem mělo být srdcové eso!!...
Po baskytaře T-004 Elite Bass (MS 12/2002) a elektrické kytaře Hellcat (MS 9/2003) je baskytara T-Bass třetím Schecterem, který mohu představit. Model T-Bass není úplnou novinkou v nabídce amerického výrobce, jak bývá u produktů na stránkách Music Storu dobrým zvykem. První verze se objevila již v roce 2000. Vloni ovšem T-Bass prošel mírným „faceliftem", řečeno automobilním žargonem, takže důvod zde je. Navíc, kytary Schecter si určitě pozornost pro výborný poměr cena/výkon a kvalitu spojenou s inovativním přístupem jejich návrhářů zaslouží.
Hi-story
Co „omlazení" modelu T-Bass přineslo? Zdálo by se, že toho není mnoho - kromě zvýšení počtu pražců z 21 na 22 a nahrazení dvou potenciometrů třemi - je to především záměna původních snímačů EMG v konfiguraci P/J snímači Seymour Duncan „Basslines SPB1 a SJB1"... Osvědčené prvky zůstávají: olšový korpus, šroubovaný javorový krk, palisandrový hmatník s „klasickou" menzurou 34", vintage vzhled i chromovaný hardware.
Původní i inovovaná verze potvrzují, že v jednoduchosti je síla i krása. T-Bass se designem hrdě hlásí k odkazu Leo Fendera, vždyť tvar těla věrně kopíruje původního Precisiona r. 1951 resp. jeho reedici - Telecastera z r. 1968, včetně záměrně hranatých proporcí, tvaru krycí desky – pickguardu a dvou knobů (u původní verze). Oproti původním barevným provedením se současná verze omezila pouze na dvě možnosti výběru: efektní tříbarevný sunburst a neméně působivou lesklou černou.
Olšové tělo dosahuje prakticky v celém profilu tloušťky 40 mm a nejen díky tomu baskytara váží skoro 6 kg! (nic to však není proti baskytaře kdysi známé baskytaristky Susi Quatro, na kterou prý museli její patnáctikilovku před koncertem zavěsit...). Výhodu to ale nespornou má: když T-Bass nandáte na plece, ani se nehne, kromě toho může posloužit i jako štít před příliš dotěrnými fanoušky...
V duchu příslovečné kvality kytar Schecter se model T-Bass vyznačuje dokonalým povrchovým zpracováním, kvalitními materiály i komponentami. Přesto při bližším zkoumání by se nějaké mušky našly, nevím ovšem, jak je na tom cenově srovnatelná konkurence. Těmi nedotaženostmi myslím drobné povrchové vady nebo kazy na boční hraně palisandrového hmatníku, jinak je ale kvalita pražců a jejich zabroušení s hmatníkem bez připomínek.
T-Bass je pěkný macek, jak vahou, tak rozměry. Celková délka dosahuje 118 cm, šířka 33 cm. Krk u hlavice je nepatrně širší než u Jazz Bassu, ale je užší než u Precisiona: pouhých 39 (!) mm, jeho tloušťka na prvním pražci činí příjemných 21 mm, zatímco šířka/tloušťka na 12. pražci koštuje 57 mm/23,5 mm. Průřez krku je jakýmsi kompromisním přechodem mezi „C" a „D", je tedy dostatečně masitý, ale zároveň příjemně zakulacený, takže umožňuje pohodlnou hru i průměrně fyzicky disponovaným jedincům. Skvělé jsou ocelové zaoblené pražce profilu 3x1 mm.
Veškeré kovové části (ladicí mechanika, kobylka, destička i ovladače potenciometrů) jsou chromované s vysokým leskem. Litá kobylka vypadá, že by snesla i tah lodních lan. Listy ladicí mechaniky mají působivý poněkud atypický tvar i profil a samozřejmě umožňují i nastavení tuhosti chodu seřizovacím šroubkem v ose. Kromě estetického účinku jsou navíc i velmi příjemné do ruky.
Bass gun
Po ergonomické stránce těžko Schecteru T-Bass cokoliv vytknout. Díky mohutnosti i váze visí jako přibitý, krk má správnou délku, profil i rozmístění pražců. Počet pražců 22 se zdá optimální, pouhých 20 může být někdy málo, zatímco 24 pražců je většinou zbytečných, prostě jen málokdo využije předností plných dvou oktáv. Kromě toho u běžné 34" menzury bývají pražce u dvouoktávového hmatníku v nejvyšších polohách hmatníku již dosti nahuštěny.
Basa je dodávána se strunami Elixír, jak hrdě dotvrzuje firemní visačka na ladicí mechanice, pravděpodobně standardními „pětačtyřicítkami". Struny Elixír jsou známé dlouhou životností a trvanlivostí díky speciální povrchové úpravě. Jejich povrch se v závěrečné fázi výroby pokryje speciální mikrovrstvičkou odolného nylonu, který ochraňuje struny před korozívními účinky kyselého potu, což znásobuje jejich trvanlivost. To určitě mnoho hráčů velmi vítá, přesto jsem měl z těchto strun poněkud rozporný dojem. Čistě subjektivně posuzováno, kontakt prstů se strunou mi připadá poněkud vágnější, neboli „příliš klouzavý" či „mýdlovější". Možná u strun na elektrické kytaře hrané trsátkem se to tak neprojeví, ale u baskytary mám raději začerněné prsty od niklovaných strun a dostatečný odpor. Po intonační stránce a z hlediska stability ladění vše v pořádku.
Nakonec s důvěrou v masivní konstrukci nástroje následovala vyměna Elixírů za „mírně jeté" Ernie-Bally 55-75-90-110... Jak se ukázalo, pro tuhle basu, finger style a hard and heavy - téměř optimální volba.
Baskytara byla z výroby dobře seřízena, ladění nepotřebovalo korekci, pouze dohmat (vzdálenost strun od hmatníku, resp. pražců) byl poměrně hodně komfortní tj. hodně nizoučko.
Zvláštní zmínku zaslouží „nové" snímače Seymour Duncan Baslines SPB1 a SJB1. Jedná se o tzv. Vintage keramické snímače (Alnico 5), které se mají zvukově blížit originálním Fenderům z let 1957 až 1962. Jsou typické příjemnými basy a zvýrazněnými středy a výškami. Zajímavé bylo, že ačkoliv se jedná o jednocívkové snímače, úroveň šumu či brumu se podařilo výrobci účinně potlačit. Bohužel nemám možnost je porovnat s původními snímači fy EMG téže konfigurace, ale domnívám se, že lepší byly nahrazeny ještě lepšími, vždyť EMG Hz na Schecteru T-004 Elite Bass byly také výborné.
Oba Seymour Duncany SPB1/SJB1 mají dostatečný signál, barvy se vhodně doplňují a vzájemným poměrem obou potenciometrů lze nastavit opravdu dostatečné spektrum pro řadu stylů i technik. Zatímco dělený singl SPB1 u krku byl vytočen téměř stále naplno, přidaný objem středů a výšek stačilo vybalancovat přidáváním kobylkového snímače. Se silnými strunami se T-Bass hodí do téměř jakéhokoliv klasického žánru, zejména odnoží rocku hraného prsty či trsátkem. Jestli se dobře pamatuji, podobný model svírá pod pazuchou basák kapely ZZ-top. Pokud se někomu líbí vintage Fender Precision Bass, ale postrádá druhý snímač, nebo prostě jen chce něco jiného, ale trvá na dobré značce, se Schecterem T-Bass to může být správná volba. Pro slapery, modernisty a jazzmany se asi najdou vhodnější modely, ale v rocku bude možná T-Bass hledat konkurenci obtížně.
Původně jsem měl v úmyslu vzít basu na festival, nakonec jsem si ponechal svojí baskytaru (kopie JB). To víte, přece jen chlubit se cizím peřím tj. nástrojem, který mi nepatří, se nemá, ale o to důkladněji jsem T-Bass provětral ve zkušebně.
Je výborné, že Schecter u komponent nástrojů, které vyrábí v Koreji, zachovává vysoký standard technické a řemeslné úrovně. Tím i přes finální sestavení a povrchovou úpravu prováděnou v USA udržuje ještě přijatelnou cenu. U baskytary za bezmála 30 litrů se očekává jistá nadstandardní hladina zpracování, výběru materiálů a komfortu hraní. Přes nepochybné kvality modelu T-Bass mne však Elite Bass 004 testovaná před dvěma roky nadchnula přece jen trochu více, možná hlavně vzhledem, než celkovým provedením, ale znáte to: nejen kytary se vybírají hlavně očima a srdcem... Charisma designu modernějších Schecterových modelů přece jenom vintage T-Bassu jaksi chybí.
Finále
Baskytara Schecter T-Bass je bytelný, solidní a dobře znějící nástroj ve vintage stylu bez zjevných slabin, který nejspíše ocení zejména tradičněji orientovaní baskytaristé (prsty, trsátko) pro nejrůznější odnože rocku. Za uvedenou cenu by se dal očekávat pevný kufr v ceně, pouze papundeklový obal mi k této značce nějak nepasuje. Záleží na vás, zda necelých 27 tisíc shledáte odpovídajícím vašim finančním možnostem a zvukovým a herním představám... Já osobně jsem byl hodně spokojen, ale přeci jenom budu muset ještě nějakou dobu spořit…
