Studio Projects C1

Poctivé nářadíčko
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
9 855,00 Kč

Vy, kdo jste letos zabloudili na Hudební Veletrh, vám pravděpodobně neunikla jedna z novinek, která se prostřednictvím firmy Fun Audio prezentovala, a to hned u vstupu do hlavního výstavního bloku.

Mně také neunikla a vzhledem k tomu, že se nějaké informace mihly před mým zrakem již před tím, něž jsem zjistil právě na Hudebním veletrhu, že jest tato firma u nás zastupovaná, neodolal jsem a vymámil od pánů z Fun Audia vzorek pro legální průzkum vlastností. Pravda je, že jsem mámil mnohem více, než se stalo skutečností, ale některé modely snad příště. Teď zde mám model C1, o kterém se asi hovoří nejvíce. Tvoří základní typ pro řadu „C”, a to znamená, že ostatní mikrofony (jo, hovoříme, jak jinak opět o mikrofonech - baví vás to, mě ano) jsou většinou konstruovány poněkud košatěji. S košatostí přichází i růst ceny, ale to bychom musely být v Kocourkově nebo tu někde, aby tomu bylo jinak. Pro úplnost, kterou závěrem trochu rozvedu, je třeba dodat, že kromě řady „C”, je k mání ještě řada „B”.

Odkud se vzali a co jsou tedy zač? Firma Studio Projects je obchodní značkou a jednou z divizí Americké skupiny PMI Audio Group , do které, mimo jiné patří i velmi známé značky Sony a Joemeek. Firma sama přiznává (na rozdíl od mnohých jiných), že výrobky se tvoří na asijském kontinentě. Konkrétně v Číně a výrobce se nazývá 797 Audio. Zároveň však dodává, že veškeré kontroly a řízení si ponechává plně v moci sama PMI. Tentokrát alespoň přiznávají „bílé košilky”, že na ně levně makají jinde. Je tu ale posun ve smyslu identity a tak si myslím, že díky tomu je o nějakou práci v tomto světadíle víc. Chci tím také říci, že na výsledek to nemá žádný negativní vliv, ale to už jsme si snad zvykli. Tedy:

Od makra k mikru vzato

Lze jednoznačně konstatovat, že nejen C1, ale celou tuto řadu obdržíte v pěkném hliníkovém černostříbrném kufříku, padnoucímu přesně na tělo danému modelu, vč. příslušenství. Ten je ještě přebalen barevným „papundeklem”. Kufřík je bytelný, šikovně malý, který neplýtvá místem. Uvnitř lze dohledat mikrofon zabalený do igelitového sáčku společně se silikagelem (velmi chvályhodné), příslušenství, skládající se z odpruženého držáku a černé pěnové větrné ochrany, familiárně zvané „windčus”, a závěrem obligátní brožurka. Od konce vzato: brožurka je „jednoanglickojazyčná” a vcelku jednoduchá.

„Windčus” je pěkný, padnoucí na hlavičku i případným kamarádům ze skříně, např. U89, TLM193, RODE NT2, AKG C414 a při použití většího násilí i U87. „Pavoučí černý držák” je konstruován s tzv. rychloupínáním, ale musím uznat, že v tomto případě mikrofon drží jak přibitý. Vždyť je také zapotřebí nemalé síly na rozevření a zasunutí. Zvukařky, předpokládám, si ho nechají zasunutý raději stabilně. Tedy otázkou je, jestli se časem nevytahá. Provedení je vcelku běžné, není použito mnoho kovu. Odpružení akorát a utahování kloubu je ergonomické a i přes větší váhu mikrofonu drží nastavený úhel. Jediné co mě, a nejen u této firmy vadí je, že sladit barvu držáku a mikrofonu by snad nebyl takový problém jako je nevkusnost reality. Takto to vypadá, jako by si to člověk kompletoval doma z náhradních dílů. Nejsme ale ve špičce, kde se tvrdě platí, a tak vedlejší atributy zvuku a funkčnosti třeba překousnout. Mikrofon samotný je opravdu bytelně konstruován. Jeho velikost, tedy délka a především váha, až poněkud překvapí. Leč nemyslím si, že u studiového mikrofonu by to bylo na obtíž. Svým vzezřením poněkud připomíná některé modely Groove Tubes, excentricky umístěný konektor zase model U47fet od Neumanna, ale celkově vzato, jde o velmi pěknou a celkem i originální konstrukci. Tedy pokud lze u studiového mikrofonu hovořit o nějaké zvláštní originalitě a přitom už nebýt „mimo mísu”. Barva je tedy matný nikl a všechny nápisy jsou černé a hlavně (!) vytlačené do povrchu, což považuji v této cenové kategorii za výborné. Počneme-li pátrání u hlavy mikrofonu, je třeba konstatovat opět pevnou konstrukci, která chrání dvojitou mřížku. Ta na oplátku chrání celkem netradičně velkou (27 mm) kapsli (většinou bývá průměr 24 mm, až na některé typy C.A.D a Groove Tubes…) s vyvedením elektrody u středu. Na těle mikrofonu zepředu lze nalézt rodné iniciály v podobě písma. Zezadu dole je umístěna ještě jedna vytlačená iniciála, která vypovídá úplně konkrétně o daném kusu, tedy sériové číslo (nutno opět odborně a především souhlasně pokývat hlavou), které také jest předepsáno v registrační kartě obsahující zadní stranu brožury. Nad sériovým číslem, tedy těsně pod hlavou mikrofonu, se nachází třípolohový přepínač. Jedná se tedy o jediný ovládací prvek, kterým lze volit buď doleva HP filtr (6 dB strmost na 150 Hz), nebo doprava útlum (odborně PAD -10 dB). Tak, a teď plus je to, že se jedná o mechanický prvek velmi dobré konstrukce, a mínus, že jde o prvek jediný, integrující obě funkce. Myslím, že už při někdejším průzkumu Rode NT2 jsem se nad touto, řekněme, podivností nerozplýval radostí, leč někomu to naprosto nemusí vadit i z toho důvodu, že podobné vymoženosti prostě nepotřebuje, a tak nechme vše na mínění lidu. Na spodu mikrofonu jsou tři malé šroubky, které lze povolit, jednoduše sejmout masívní kryt a „zírnout” na elektroniku mikrofonu. Ta je velmi slušně provedena, tvoří ji hlavně pětice tranzistorů a kopec rezistorů a kondenzátorů. Výstupní transformátor je tedy nahrazen elektronickým obvodem. Beztransformátorová technologie má své zastánce i řekněme, lidi váhavé. Má své výhody i nevýhody. Viz tab.

Když jsem mluvil o excentricky umístěném konektoru, který byl takto použit i na zajímavém mikrofonu Neumann U47fet, tak musím dodat, že u Neumanna to mělo svůj význam v tom, že ustoupil místu pro integrovaný stojanový držák v podobě páskoviny. Ten byl mechanicky pohyblivě upevněn zhruba u středu těla mikrofonu a dole, vedle konektoru, byl závit. Myslím, že když už, tak už celé, a odpadl by i „černý” koš.

Pracovní vlastnosti

Pro C1 jsou firmou anoncovány tak, že je velmi často srovnáván s legendárním U87. Ono je to trochu dvojsmyslné a tak jsem srovnával. K těm hrám se slovy musím krátce dodat jednu zkušenost. Kdysi jsem v nějakém článku napsal, že jsem mikrofon XY srovnával vedle TLM170, a že rozhodně rozdíl ve zvuku nebyl až tak velký jako rozdíl v ceně. Po čase se mě jeden kamarád ptal na mikrofon XY. Že mu u obchodníka bylo sděleno, jak mikrofon profesionálně testovali vedle TLM170 a výsledek je vlastně shodný! Čeština je velmi tvárná a určité výroky, zvláště pohybujeme-li se v subjektivních zvukových vjemech, lehce zneužitelné. Tedy, citlivostí resp. výstupním výkonem se opravdu blíží U87Ai, ale nedosahuje ji, ač tabulkově je na tom až o řád hůře. „Handling noise”, jinak také hluk přenášený z těla mikrofonu na kapsli je velmi nízký, téměř (!) jako U87Ai. Citlivost na retnice z blízka bez pop ochrany je i přes (pouze) dvojitou mřížku (nebývá výjimkou trojitá) velmi dobrá, troufám si napsat stejná jako u referenčního modelu. Šum vychází ze spektrálního obrazu zvuku (o něm dále) každého mikrofonu, a tak v širokém středním pásmu je ho na poslech méně, ve výškách naopak znatelněji více než u Účka. Pravda je, že ve vyšším pásmu se toho obyčejně neodehrává tolik, a tak je lehčeji odhalitelný. Ve středním a zvláště pak ve spodním spektru je méně pozorovatelný, ale jeho přítomnost pěkně zplacatí nahrávku a znekonkrétní nástroje. Podle tabulkových hodnot je na tom C1 o něco hůře. Já bych řekl, že jsou na tom podobně s rozdílem barvy šumu. Přebuditelnost je těžké objektivněji hodnotit. Podle tabulek je na tom C1 lépe. Přepínače při manipulaci u obou modelů nejsou zrovna tiché. Neméně důležitou, avšak možná více předurčující vlastností mikrofonu je spektrální obraz, směrové vlastnosti a celkový zvukový dojem. C1 je mikrofon vcelku detailní, subjektivně užší ve směrové charakteristice než U87. AKG C414 (s CK12) je proti němu jemnější. Zní jakoby příjemněji, ale jakoby i ledaco přikryl. C1 se v tomto blíží spíše U87, ale spektrálně je úplně jiný. Basy jsou trošku čistší, střední pásmo, řekněme od 200 do 2 kHz, prostě tam, kde Účko je králem, abstinují. Není to katastrofa, ale rozdíl je slyšitelný ihned a výšky jsou (možná jako spousta mikrofonů v této kategorii) preferujícím oddílem zvukového obrazu. Mohu prohlásit, že má tendenci trumfnout i takové specialisty jako je AKG C451. Ovšem výšky jsou dosti příjemné (pokud si dobře vzpomínám, snad i příjemnější než u NT2) a na velkou membránu i tranzienty nejsou „oblé” (na B&K ovšem nemá – jak by mohl, už z principu) a tak se vcelku nabízí určení použití. Zpěv ano, ale!... Už bylo zřejmé, že moje doporučení na nejtěžší nástroj nebude nijak souhlasné, když téměř na závěr pobytu C1 v mém studiu nastal malý problémek, jak dostat celkem srozumitelný zpěv temnější barvy, do husté aranže punkové kapely. Tady po lehké korekční a dynamické úpravě dost pomohla C1. Takže opět příklad, jak vše je relativní. Mohu mít ve studiu ty nejlepší mikrofony, se kterými je možné bez problémů natočit 90 procent hudby, ale pak přijdou situace, kdy se hodí mikrofon do deseti tisíc. Pravda je, že opačně to moc nefunguje. Je ale rozumné dodat, že tuto zkušenost pro většinu hudebních stylů a zpěváků nelze aplikovat. Ale určitě pro akustické kytary, činely a perkuse je možné nabídnout C1 jako prioritní alternativu. Dle nálady člověka odpovědného za hudební a zvukový záměr by se C1 mohla uplatnit jako spot výše laděných smyčců nebo také si lze představit prostory, kde dvojice C1 přinese velmi dobré výsledky. Asi bych neměl dobrý pocit při kontaktním snímání dřev, tedy především klarinetů, hobojů, fagotů, ale i saxofonů z důvodu nadmíry doprovodných zvukových vjemů, jako je vzduch a mechanika. Zkoušel jsem i aparaturu el. kytary, kde v kombinaci s jiným mikrofonem (např. SM57, Rode NT5,…) dodá velmi tlustý a široký zvuk . Záleží jen na vkusu. Vyzkoušel jsem i celkem atypickou záležitost, a to snímání velkého bubnu (outside – těsně u otvoru). Byl jsem více než mile překvapen, že bez zásahu korekcí, samozřejmě na mikrofonu navoleno -10 dB, byl zvuk hotový, mlaskavý, úderný a jdoucí až kamsi hodně hluboko.

A něco moudra závěrem

Nelze konstatovat, že se jedná o naprosto univerzální mikrofon, ale to do důsledku není žádný. Nelze také prohlásit, že by byl srovnatelný, tedy stejný s nějakým jiným mikrofonem a už vůbec ne s U87. Pokud bychom měli touto zvláštní řečí hovořit, tak bližší srovnání v některých aspektech spektra, směrové charakteristiky a například i dynamiky, se rozhodně blíže nabízí TLM103. Lze ovšem jednoznačně prohlásit, že se jedná o velmi poctivý výrobek možná s několika negativními, ale pro tuto cenovou kategorii nepodstatnými kosmetickými detaily. Lze také konstatovat, že pro některé aplikace a záměry může jít o objekt prvořadého zájmu. Zvláště za ty peníze. Když jsme tedy u toho, tak mám velmi intenzivní dojem, že v cenové kategorii kolem deseti tisíc je již pořádně rušno. Když tedy vezmu výrobky obdobné a u nás obchodně zastupované, tak Rode NT1A, NT1000,… a další dvě ještě neznámá novorozeňata, Groove Tubes GT66, C.A.D M177, Superlux…, M-Audio Luna, téměř i Shure KSM27, Audio-technica (např. AT3035), j sou jistými konkurenty, a to nemluvím o mikrofonech firem u nás obchodně nezastupovaných např. Octava, ADK a další. Jenže ono právě nejvíce záleží na potřebách a vkusu každého, co si hodlá vybrat, a proto přeji firmě Studio Projects dostatečný počet spokojených zákazníků, abychom měli i do budoucna možnost vybírat z kvalitního a také cenově dostupného zboží.