To nám to třetí tisíciletí pěkně začalo. Zpovykané paničky zoufale hlídají každý gram váhy svého solárně zabarveného tělíčka, v časopisech je člověk nucen dívat se na podivné „vyzáblotiny" s nohama jako dráty do betonu a bulimičky ručku v ručce s anorektičkama plní psychiatrické ordinace. Nu, a v této kosmické době Štíhlosti a Krásy jakási anglická firma klidně propaguje výrobek s logem tlustého chlápka v brejlích a v plavkách a vůbec nikdo se nad tím nepozastaví… Pořád zkrátka asi existuje obezita, která sluší. :o)
Tímto odvážlivcem, jdoucím proti proudu celosvětového fyzična, je nestor výroby preampů - proslulá firma TL Audio. Hoši za Lamanchem spáchali již velké množství jedinečných výrobků, které jsou oblíbeny v mnoha známých studiích celého světa - počínaje ekonomicky příznivou řadou „Ivory" a konče luxusními modely řady „Blue". Červená řada, z níž pochází i náš Fat Funker, se vykotila poměrně nedávno a je zase trochu odlišná…
Say Hello to Mr. Tony Larkin
Červená krabice s vyobrazeným tlustoprdem spatřila světlo světa určena zejména pro všeobecný lid kytarový (i basový). Za vzor si v tomto případě firma vzala svůj známý jednokanálový preamp 5051 „bílé série" Ivory. Z něho taktéž převzala veškeré ovládací prvky, kteréžto jeví se velice účelné a funkční. Charakteristika byla upravena především pro použití s kytarou, takže tu tedy máme především hi-endový kytarový preamp. Pro odlišení od 5051 je tento oděn do červené barvy a „potisknut" oním pohodou zářícím strejdou.
Fat Funker’s face…
Přístroj je vysoký 2 HU a ve svých útrobách ukrývá tři „dvojité lampičky" ECC83/12AX7, jenžto dle výrobce při napětí 150 V zajišťují 6 lampových fází. Mašina nabídne frekvenční rozsah od 22 Hz do 22 kHz, její dynamický rozsah činí 106 dB a disponuje symetrickými i nesymetrickými vstupy. Ale popořádku! Přední panel zařízení se chlubí čtyřmi sekcemi ovladačů – pro své grafické provedení zřetelně viditelnými již z dálky.
Zcela vlevo je umístěna sekce vstupní, obsahuje červeně označený otočný knob vstupní citlivosti s aretací v nule (+ 16 dB/+ 60 dB) a bílý polohový přepínač pro volbu typu snímání. Z režimů tohoto ovladače tu máme: snímání kondenzátorovým mikrofonem (vyžadujícím phantomové napájení), dále snímání „dynamikou", linkový vstup a vstup nástrojový. Součástí sekce jsou také dva spínače, přičemž jedním aktivujeme High Pass filtr (90 Hz/- 3 dB) a druhým je útlumový pad (-30 dB), který se „šikne" zejména při práci s mikrofonem. V této části slouží jako indikace dvě LEDky. Žlutá (Drive) označuje kýžené našlápnutí signálu (+4 dBu/14 dBu), červená (Peak) už tak veselá není, protože informuje o tom, že signál jde do clipu (+20 dBu). Obě tyto LEDky indikují úroveň nastavovanou červeným potenciometrem Input.
V druhé sekci nalezneme ovladače kompresoru. Ten samozřejmě přijde velmi vhod, protože když zůstanu u kytary, všichni vědí, jak je „dynamicky" nepříjemné natáčet v jedné skladbě čistý a zkreslený signál vedle sebe. Čistý je silnější, což nesou nelibě zejména začínající „hárdkoráři", a také lítá do špičky. Zkreslený je zase slabší, přitom to má být naopak...
Proto tedy šup, je tu kompresor. Tento má tři otočné potenciometry - Threshold (-20/+20 dB), Ratio (1:1,5/1:30), Gain Make Up, sloužící k dorovnání úbytku vzniklého komprimací (0/+20 dB). Následují čtyřpolohové přepínače časových konstant - Attack (Slow/Fast - 0.5 msec/40 msec) a Release (Slow/Fast – 40 msec/4 sec). V této sekci zbývají ještě dva spínače. Jedním si uživatel vybírá mezi Hard a Soft Knee (jinak řečeno volí strmost komprese), druhým - Comp On - kompresor aktivuje či vypíná.
Další sekce ovládacího panelu je sekce ekvalizační. Pracuje na čtyřech frekvencích, tj. basy (60 Hz – 500 Hz), nižší středy (250 Hz - 2,2 kHz), vyšší středy (1,5 kHz – 5 kHz) a výšky (2.2 kHz – 12 kHz). Každé z těchto pásem je ještě rozděleno na čtyři volitelné frekvence, které uživatel „ladí" opět pomocí krokového otočného přepínače. Tato pásma mají pevně nastavené Q (šíři pásma). Pomocí dalších čtyř otočných knobů ve spodní řadě můžeme pásma buď zvýraznit o +12 dB, nebo je naopak o -12 dB ubrat - vyříznout. Tyto potenciometry mají aretaci v nulové poloze. V této sekci je rovněž integrován modře označený optický Gate - šumová brána.
Konečně poslední sekci tvoří opět otočný čtyřpolohový přepínač, určený ke kalibraci podsvíceného, kulatého VU metru, který jednoznačně dominuje přednímu panelu přístroje. O signálu může informovat uživatele v podstatě ve čtyřech úrovních - vstupní a výstupní úroveň (+4 dB), výstupní úroveň (+10 dB) a kompresní útlum tzv. Gain Reduction. Pod tímto knobem se nachází zelený otočný potenciometr, který slouží k nastavení výstupní úrovně (bez areatace). Pod samotným VU metrem nalezneme tři následující tlačítka - EQ On (aktivuje ekvalizer), EQ PRE (předřazuje ekvalizer před kompresor a naopak, což umožňuje větší variabilitu zvuku) a poslední LINK. Aktivita všech tří přepínačů je indikována barevnými LEDkami. Zcela vpravo se na kontrolním panelu nachází síťový vypínač s červenou LEDkou.
And his bottom…
„Zadek" našeho přístroje se hemží rozličnými vstupy a výstupy. Na prvním místě bych ale jmenoval symetrický jackový vstup Guitar, umístěný kupodivu na předním panelu přístroje. Je to jasné, vezmete kabel, píchnete do racku a „tradááááá". Tedy znovu…" Na zadní straně naleznete mikrofonní XLR (+16 dB až + 60 dB), kterým „hulíte" signál ze snímaného aparátu do Fatmana. Dále jsou zde symetrický linkový XLR vstup s přepínáním + 4 dBu/+ 18 dBu a nástrojový nesymetrický (jackový) vstup s přepínáním -10 dBu/+ 4 dBu. Přepínání vstupní úrovně zajišťuje v tomto případě červený přepínač (podobný těm na předku).
Následují jackový Link a S/Chain Inzert. Výstup zprostředkovává symetrický XLR (+ 4 dBu) a nesymetrický jackový formát (-10 dBu). Pokud budete mít Funkera tzv. „f plný palbě", měl by disponovat ještě digitálním 24bitovým převodníkem DO-2 s přepínatelnou frekvencí 44.1 a 48 kHz. Typ je koaxiální S/PDIF (RCA konektory). Na kartě je samozřejmě též Word clock v režimu Slave.
Try and buy
Jak jsem již psal, Fat Funker je koncepčně odvozen z Ivory 5051. No a my ji máme v arzenálu našich skromných zbraní. Zpočátku mě tedy velmi zajímalo, zda se například liší v parametrech kompresoru či ekvalizeru, avšak nikoliv... neměl jsem to správné vnitřní pnutí oba přístroje rozebírat a študovat. Po vítězství muzikantského nutkání jsem raději přikročil k tomu, co je mi blízké, a to k hraní, tedy potažmo testování k samotnému. Jaké technologie můžeme použít snad trochu, alespoň doufám, vyplývá z rozsáhlého popisu vstupů a ovládacích prvků. Tedy v první řadě lze vzít Fat Funker s sebou na pódium a použít jej jako plnokrevný předzesilovač. Mám pocit, že jsem tohoto „tlouštíka" v této roli u nějakého muzikanta už viděl. Náš kytarista (ve spolupráci se mnou) provedl velmi ochotně rozsáhlé testování. Jeho aparát Laney VC 50 umožňuje vyřadit interní předzesilovač a signál posílat z Fat Funkeru rovnou do lampového konce. Snad protože jsou oba výrobky ze země Johna Bulla, snášely se velmi dobře. V prvním okamžiku jsme používali pouze předzesilovací sekci a nijak jsme signál dále už nebarvili (no compressor, no equaliser). Kulatý a jiskřivý signál, který produkovaly repráky, byl zcela v pořádku a navíc s velkým dynamickým rozsahem. Šlo samozřejmě o čistý zvuk, neboť Funker neumožňuje vytvořit přirozené zkreslení. Z toho důvodu jsme použili zkreslovadlo firmy RAT a jím signál „zprznili". Zde jsme si už začali hrát také s ekvalizerem a kompresorem. Musím říci, že nebylo, co kritizovat, protože každý ze zvuků měl něco do sebe a přitom nás žádný neurazil.
Zkoušeli jsme tlusté, nabobtnalé crunche s vyříznutými středy a výškami, později zase naopak středové tubulární zvuky s větším zkreslením. Musím přiznat, že se nám velmi zalíbila variabilita přístroje. Jeho korekce jsou úžasné, neboť většina lampových aparátů podobné možnosti nemá. (V nejlepším nás ovšem přerušil telefon kolegovy manželky, nakazujíc táhnout domů hlídat děti.) Já jsem potom zařadil přístroj mezi ostatní ve svém studiu a počal přes něj natáčet kytary (dynamickým mikrofonem Shure Beta 56A jsem snímal přes mikrofonní vstup předek aparátu). Také mně se práce s ním velmi zalíbila. Podařilo se mi například krásně oživit party kytary, natáčené přes stack Line 6. To, co zkreslenému signálu jaksi chybělo, přikopnul „tlusťoch" na jedničku. Zvuk navíc získal potřebný tlak, velmi důležitý právě v onom žánru. Zrovna jako u 5051, tak i zde získá uživatel další zvukové možnosti prohozením EQ s kompresorem. Hledání vhodných přídavných jmen ke slovu „zvuk" by asi stejně čtenářům nic velkého nepřineslo, každopádně rozdíl tu je, a to je dobře.
Maličko slabší stránkou přístroje je funkce Gate. Je velmi těžké najít onen správný práh, zvláště při hraní na zkreslenou kytaru, kdy ještě funguje užitečný signál a kdy už ne. Dochází pak k nechvalnému trhání zvuku. Gate se rychle spouští a zase zavírá. Ani u 5051 nás gate příliš neoslovil a na zpěv ho používáme jen zřídka. Možná by někdo mohl namítnout, že jsem „prase", ale nedalo mi to (ona podoba s 5051 mi stále ležela v hlavě) a bez cavyků jsem přes Fat Funkera natočil i zpěv. Kdyby se mi to nezdálo, stopnul bych to a změnil preamp, ale „kulový"... ! Bylo to tam, bez problémů, se vší dynamikou a barvou, s lampovou jiskrností. Když si porovnáte ceny… Co? Už nemusím nic říkat? To mě ubezpečilo, že náš přístroj je opravdu univerzální mašinou, s kompresorem a ekvalizerem a pokud si ji někdo koupí do domácího studia, má vyhráno. Natočí parádní kytary, basu a zpěv. Když ještě investuje do DO-2 (která stojí něco okolo „desítky"), můžete vše „hrnout" rovnou do „kompjútru". Dobrej preamp stejně neobejdete, kutilové… :o)
Appendix
Stojíme se speakrem fesťáku za pódiem na náměstí a čekáme až dohrajou ti před náma. Projde okolo nás (dle mého názoru) festovní baba. „Čum vole", strkám do kolegy. „Dobrý co? "On přihnouří oči ala Butch Cassidy a povídá: „Tahle jó? Co to máš za debilní vkus, dyť je to hubená kostra a já hubený nesnáším, ať žijou Mařenky z Prodanky!". Přeji tedy všem zvukově pěkně mastný konec prázdnin.
