Vintage EJM 96

Čtyřstrunná baskytara
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
5 500,00 Kč

„Basy všem!“ Tak zněl titulek Michala Samiece, kterým v nejmenovaném měsíčníku před lety nadepsal svoji minirecenzi na baskytaru Fokus Jazz Bass. Tuzemský distributor tehdy bezkonkurenčním poměrem kvalita/“výkon“ způsobil na trhu low-endových kytar a baskytar ve své době malou revoluci. Zdá se, že o něco podobného se pokouší britský obchodní řetězec s hudebními nástroji John Hornby Skewes & Co. Na jejich webových stránkách udiví muzikanty šíře modelů a typů nabízených pod značkou Vintage…

Materiál, komponenty, zpracování, seřízení…

Vintage EJM 96 na první i druhý pohled vychází ze vzoru Jazz Bass, i když můžeme jen těžko odhadovat, ze které jeho modifikace (firma Fender jich stihla vytvořit mnoho). Nástroj má možná nejblíže k modelu 1962, kdy již bylo koncentrické „dvouknoflíkové“ ovládání nahrazeno dvěma samostatnými potenciometry hlasitosti a společnou „tónovou clonou“ třetího menšího ovladače. (Vybrat ten pravý „autentický vintage design“ je asi dost těžké, vždyť u prvních Jazz Bassů byla kobylka schována pod rozměrným chromovaným krytem tvaru kapsy s charakteristickým F, zatímco krkový snímač chránilo podstatně užší „zařízení“… Brzy byly ovšem tyto spíše estetické doplňky (já vím „opěrka pro ruku“...), které bránily získat barevnější nebo ostřejší zvuk změnou polohy pravé ruky, samotnými muzikanty demontovány a pak téměř opuštěny i výrobcem, takže na pozdějších sériích baskytar Fender Jazz Bass se vyskytují již výjimečně).

Ze vzdálenosti několika metrů by dalekozraké oko nezasvěcence asi nezaznamenalo rozdíl mezi originálem a tímto nástrojem (tedy bez brýlí, aby nerozluštilo nápis na hlavici...). Elegantní tvar korpusu je notoricky známý „delfínovitý“ Jazz Bass, přičemž původ inspirace nezakrytě umocňuje i zdařilý tříbarevný lak "Sunset Sunburst" - tedy v odstínu zapadajícího slunce. Kopie jiných výrobců (což ovšem platí třeba i o Fenderech řady Standard vyráběných v Mexiku) mají ochranný plastový kryt pod strunami (tzv. pickguard) ve sněhobílém provedení. Na base Vintage působí třívrstvá želvovina (nebo chcete-li „mletá játra“) daleko hodnotněji a „sunburstu“ sluší zdaleka nejvíce. K celkovému provedení lze uvést, že ani na opravdu kvalitním monitoru nezískáte ten správný dojem z nástroje. Kvalitu laku a barev oceníte, až když ho vezmete do rukou.

Na korpus je čtyřmi šrouby upevněn krk o menzuře 34" (864 mm) s palisandrovým hmatníkem. Krk z tvrdého javoru má v průřezu profil tvaru „C" a co do komfortu levé ruky snese přísné srovnání s nástroji Fender vyráběnými v Mexiku. V porovnání s Precission 60th Anniversary (Mexiko) objevíme jen drobné odchylky. Krk je například lakován poněkud „úsporněji", takže dělá dojem ne tak rychlého (tedy přesněji ne tak klouzavého). Kromě toho se na každé straně krku v okolí nultého pražce objevily malé nedolakované plošky cca 0,5 až 1 cm2. Představuji si, že k tomu asi mohlo dojít při lakování krku uchycenému „vidličkou" ve svislé poloze, kdy se lak nedostal všude, kam měl... Pražce jsou srovnatelného profilu a velikosti medium jumbo jako u Mexičana (tj. 2,5 x 1 mm), ale cca třikrát dražší Mexičan je má čistěji zapravené. I když ani u Vintage žádné cvičení s pilníčky není nutné, jen v nejvyšších polohách by se nějaké mušky estetického rázu našly. Tím myslím lakem zakapané hrany šestnáctého až dvacátého pražce. Jiným estetickým kazem bez vlivu na herní vlastnosti je šedostříbrná skvrnka vedle snímače, pravděpodobně barvy, kterou jsou pokryty vyfrézované výřezy pro snímače…

Ačkoliv krk vypadá na první pohled masivněji než u originálního Jazz Basse, šířka krku na nultém (sedlovém) pražci přesně odpovídá originálu (38 mm). Čekal jsem oblíbenou fintu mnoha výrobců, kteří na korpus Jazz Basse naroubují širší krk Precissionu (42 mm). Tento rozdíl není sice nijak extra viditelný, ale hráči s „běžnou velikostí prstů“ ony 4 mm poznají v komfortu levé ruky. Hlavice spolu s krkem tvoří jeden kus, jen její tvar je oproti originálu z licenčních důvodů zaoblen. Zajímavým detailem, který jsem zaznamenal při porovnání basy Vintage s letitým korejským Jazz Bassem z bočního pohledu, je poněkud výraznější odsazení hlavice od krku. Díky tomu jsou úhly, pod kterými struny E a A vedou z nultého pražce do ladicích mechanik, poněkud strmější. To by se mělo mimo jiné projevit blahodárně i na zvuku.

Jako materiál zvolený pro korpus uvádí výrobce dřevinu Eastern Poplar, což je jeden ze dvou anglických názvů pro populus deltoides – u nás označovaný jako topol americký. Basa Vintage je poněkud lehčí než jiné – olšové - Jazz Bassy - tedy pokud mohu porovnat s masivním šestikilogramovým Jazz Bassem vyrobeným počátkem 90. let v Koreji. U levnějších nástrojů korpus bývá sklížen obvykle ze tří špalků a ani Vintage EJM 96 není výjimkou. Na zvukové vlastnosti jsem byl hodně zvědavý, přece jenom mám podvědomě topol zařazen někde za olší, jasanem, javorem, mahagonem (a carolenou u Warwicku).

Velmi slušně opracovaný hmatník z palisandru odstínu hořké čokolády nese 20 pražců, jak to má u vintage Jazz Bass být. Nultý pražec z tvrdého akrylátu je sice zasazen přesně, ale k dokonalosti by zasloužil poněkud přesnější opracování. Je pravda, že pokud by cena dosahovala řekněme 15 až 20 tisíc, asi by to vadilo víc, takhle si možná se mnou řeknete: „Za ty peníze si to doma pilníčkem klidně dobrousím sám“.

Na kytarách i baskytarách Vintage se používá signovaný hardware. Nápisy Wilkinson® najdeme na otevřené masivní ladicí mechanice s hřídelí většího průměru (á la Schaller) i na jednoduché „vintage“ kobylce se čtyřmi posuvnými kameny. Zde si výrobce dovolil malé odbočení, zřejmě z důvodu lepších akustických vlastností jsou kameny mosazné a nikoliv ocelové. Kameny na sebe rozměrově přesně navazují, takže boční posun v příčném směru je téměř vyloučen, přestože v kobylce chybějí vodicí prolisy pro vedení kamenů v podélném směru. (Můj Mexičan má kameny menší, takže se nedotýkají. K posunu kamenů tak při razantnější hře u kobylky přece jen může docházet. Tady by měl Fender kvalitu svého hardware přehodnotit.)

Snímače Wilkinson® rozměrově odpovídají originálům, ovšem struny neprocházejí přesně mezi pólovými nástavci. Pokud by snímače byly umístěny o něco blíže ke kobylce, seděly by přesně. Zřejmě by to prospělo i zvuku – u některých modelů baskytar tohoto typu jsou snímače (nebo snímač) úmyslně posunuty pro dosažení středovějšího a ostřejšího zvuku. Krkový snímač má rozměry 91,5 x 19 mm, kobylkový 95 x 19 mm. Zda jsou snímače feritové nebo ze slitiny AlNiCo5 výrobce neuvádí, pravděpodobně jde o ferit, AlNiCo by výrobce jistě zdůraznil. Signál není příliš silný a barevně se snímače dosti věrně blíží charakteru Jazz Bassů sedmdesátých let. Všechny komponenty jsou chromované a působí kvalitním a masivním dojmem. Ostatně toto hodnocení lze vztáhnout na celou baskytaru jako celek. Mechaniky Wilkinson® prý používá na svých kytarách i německý Framus, to o jejich kvalitě vypovídá dostatečně.

Herní vlastnosti

Baskytara je z výroby standardně dodávána s niklovanými no name strunami o tloušťce G = 0,045“, kterou lze považovat za rozumný kompromis pro všechny možné styly a techniky. Naladění a intonace nebyly úplně podle mého gusta, přestože v papírové krabici byl vložen inspekční štítek s podpisy pracovníků (další inspekční značka je nalepena na ochranném krytu). Otázkou je, zda k mírnému rozladění či „povolení“ nedošlo během dopravy do Evropy? Země původu není uvedena, že by Korea? Po doladění oktáv se zdá výška strun nad pražci proti mému standardu zbytečně „velkorysá“, takže opět přijdou na řadu klíče z příslušenství. Po mírném snížení výšky kamenů v kobylce ale nastalo nemilé rozčarování, struny ve vyšších polohách drnčí o pražce. S krkem jsem hýbat nechtěl, a tak kameny putovaly zpět do původní výšky.

Přiznávám, že jsem od topolu nečekal žádné zvukové zázraky, přeci jenom prověřené olše, jasan, javor nebo mahagon vzbuzují poměrně konkrétní očekávání zvukových vlastností baskytary. Takže jisté napětí, jak tahle basa bude hrát, bylo na místě. Zkouším na sucho, na první dojem mě to zase moc neuchvacuje. Zvuk baskytary není sám o sobě příliš výrazný, ale jemné vibrace jdoucí tělem nástroje něco slibují. Zvuk je položen spíše v nižších středech, středová průraznost jasanu nebo javoru se nedostavuje. Že by přeci jenom měl zvuk nástroje blíže k olši? Uvidíme, co udělají mosazné kameny a snímače Wilkinson®.

Po zapojení do elektriky se dojem značně napravil, ale stále to není to, co bych čekal. Signál ze snímačů je ve srovnání s mými nástroji o dost slabší, ale to se dá do jisté míry upravit mírným přiblížením snímačů ke strunám. Po této akci je výsledek již lepší, přesto laboruji dál. Mám dobrou zkušenost se silnějšími strunami, tedy za předpokladu, že krk zvýšený tah strun vydrží. Zvuku to rozhodně prospěje. Natáhnout silné 0,055“ jako na kopii Musicmana si ale nedovolím, přeci jenom Jazz Bass má tenčí krk. S důvěrou v masivní konstrukci Vintage EJM 96 natahuji funglovky oblíbené tloušťky 0,050“-0,070“-0,090“-0,105“. Když Jazz Bass, tak hrubě vinuté ocelové niklované. Vypadá to nadějně, krk se ani nehne, nebudu jej muset kvůli zvýšenému tahu (silnějších) strun utahovat. Zvukové vlastnosti se zlepšují o sto procent! Sustain je dlouhý, basa přirozeně doznívá a konkrétnost a pevnost tónu je o kategorii výše. Basa produkuje až nečekané množství vyšších harmonických, což může někdy působit potíže, protože při některých pasážích je potřeba tomuto přizpůsobit techniku a doznívání strun včas tlumit. Bohužel výšku strun nad hmatníkem se nepodařilo snížit na ještě komfortnější úroveň, takže milovníci technických fines jako tapping a hammering asi nebudou uspokojeni. Baskytara zvládá i slap, ovšem výhradně pro tento styl by se v podobných cenových relacích nechal vybrat daleko vhodnější nástroj. Z hlediska celkové ergonomie je baskytara Vintage EJM 96 (po celkovém seřízení) bez nejmenších připomínek a musím s uznáním konstatovat, že hra je opravdu pohodlná a příjemná.

Aparátů na vyzkoušení se mi před Vánocemi sešlo nadstandardně mnoho. Kromě vlastních hybridních sestav trůní ve zkušebně 4 tranzistorová komba Warwick v rozpětí 15 až 150 W. I přes handicap malého výkonu komb Warwick baskytara Vintage nezklamala. Warwicky jsou známé tím, že tzv. „nekecají“ a věrně přenesou „charakter“ baskytary, aniž by cokoliv přidávaly nebo přikreslovaly. Ve fullstacku se těším z „bazální“ bedny 1x15“ s opraveným „Vintage“ reproduktorem JBL. Basa byla také připojena přes box 4x12“ a zvuk v obou případech naprostá pohoda. Je zajímavé, že v poloze pouze krkového snímače zvuk připomíná spíše Precission Bass, při obou snímačích se dostavuje i očekávaný „chrochtavý“ Jazz Bass. Pozoruhodné je, že hra pouze s jedním singlem naplno se nijak výrazně na úrovni šumu neprojeví, oba naplno jsou téměř bez šumu. Tónová clona není zbytečná, jak by se mohlo zdát z praxe s obdobnými nástroji. Na některých zesilovačích, které generují agresivnější středy (Trace Elliot), je možné mírným stažením clony asi o 1/3 dráhy tuto ostrost s úspěchem potlačit.

Souhrn

Konkurovat zavedeným značkám, z nichž mnohé mají rovněž low-level divize (Fender-Squier, Gibson-Epiphone, Warwick-RockBass...) spolu s dálněvýchodními firmami (Aria, Cort, Crafter, Ibanez, Yamaha aj.) je v současnosti čím dál těžší. Co musí „nová značka" nabídnout, aby prorazila? Zdá se, že kromě odpovídající technické úrovně a konkurenceschopné ceny je nutné vsadit na „image" a "design". A to jsou vlastnosti, na kterých JHS značkou Vintage postavila obchodní strategii.

Na stránkách výrobce najdete mnoho zajímavého o filosofii a přístupu „šéfdizajnéra“ Treva Wilkinsona ke kytarám a baskytarám například o faktorech a komponentech, které ovlivňují výslednou kvalitu nástroje... Najdete tam i bonmot: „Jaký je rozdíl mezi kytarou za 300 liber nebo za 3 000 liber? Zřejmá odpověď: 2700 liber...“ Musím souhlasit s Trevem Wilkinsonem – nástroj opravdu odporuje očekávání, že 5 až 10krát dražší baskytara bude hrát (a vypadat) 5 až 10krát lépe. Samozřejmě - výběrové dřevo, zpracování, seřízení, komfort hry, krk bez hlušších míst („vlků“) ve všech polohách – to jsou atributy drahých značkových nástrojů. Ale kolik běžných uživatelů je schopno toto docenit a také patřičně využít? Vyjádřeno paralelou z oděvního průmyslu: Baskytara Vintage EJM 96 je velmi dobrá „konfekce“, která neudělá ostudu 90% uživatelů a přitom poskytne image několikrát dražších modelů.

Baskytara Vintage EJM 96 alias „Fender Jazz Bass“ dělá svému legendárnímu vzoru čest. Fender JB Made in USA to sice není, ale to za ty peníze asi nikdo nečeká. Zvukově EJM 96 silně připomíná nástroje ze sedmdesátých a osmdesátých let – tedy ze zlaté éry britského a amerického rocku. Pokud máte v oblibě skupiny tohoto období a zvuk této hudební éry je váš ideál, není nad čím váhat (pokud ovšem nehodláte investovat několikanásobné částky za originál). Prsty a trsátko, to je ta správná parketa pro tuhle krásku.

Baskytara EJM 96 Jazz Bass nabízí velmi solidní řemeslné zpracování, skvělý vzhled, „vintage… zvuk“ a to za pozoruhodnou cenu. Nepodstatné „estetické kazy“ uvedené v textu na toto hodnocení nemají vliv, protože ty se často objeví i u mnohem dražších nástrojů profláknutějších značek. Vintage EJM 96 Jazz Bass hraje opravdu dobře. Vyměňte struny, dolaďte oktávy a rozjeďte to třeba s Deep Purple, Foreigner, Led Zeppelin, Nazareth, Police, Thin Lizzy, U2…