Jeden by si myslel, že firma, která stvořila něco tak dokonalého, jako je kombo AC 30, může klidně spát na vavřínech a užívat si nehynoucí slávy. Asi může, ale u Voxů nezahálejí a dál vymýšlí, jak kytaristům zpříjemnit život. Jako dobrý nápad se ukázaly tyto dvě lampové vintage krabičky řady Cooltron Tube Technology. Hlavní myšlenka je nabídnout kytaristovi dvě možnosti zvuku v jednom, a to v co nejvyšší zvukové kvalitě.
Popis
Bytelné konstrukci těchto škatulek se myslím dá věřit. Poctivost z jejich zpracování čiší již na první pohled a kromě hezkého designu budí i dojem, že něco vydrží. Poctivé přepínače, přehledné knoflíky s typicky „voxáckými zobany", jednoduchost, trvanlivost, žádná mrňavounká hejblátka… zkrátka takový „old school", jaký mají kytaristé rádi. To vše designéři britské firmy ještě „šmrncli" lesklým kovovým šasi a „poodkrytou" elektronkou, která na nás po zapnutí přístroje začne dýchat modrým světlem. Na skrytou - spodní stranu těchto efektů umístil výrobce čtveřici gumových nožek, které zabraňují klouzání po podlaze. Kromě nich je tu také šachta na čtyři tužkové baterie, což není u lampových krabiček žádný standard, tedy vzhledem k jejich proudové a napěťové neskromnosti.
Zadní panel Voxů je klasicky obdařen 1/4" vstupem pro kytaru, zdířkou pro připojení devítivoltového adaptéru s mínus na kolíku (je velmi zřetelně označena) a samozřejmě jackovým výstupem. Popisky těchto konektorů jsou vyvedeny při zadní hraně vrchního panelu, aby byly dobře viditelné i z pohledu z hora. Vrchnímu a nejhlavnějšímu panelu dominuje zcela nahoře mřížka ukrývající malou elektronku 12AU7 ruské výroby. Pod ní se v případě obou „Cooltronů" nacházejí čtyři potenciometry ve tvaru ptačích hlaviček, které slouží k nastavení základních hodnot daných charakterem efektu. „O patro níž" nalezneme tři kulaté (nicméně také retro) knoflíky, ještě níže se nacházejí dva stříbrné spínače na šlápnutí. Všechny potenciometry se otáčí hladce, ale s příjemným odporem, díky kterému příliš nehrozí nechtěné „rozštelování" vinou přehozeného kabelu přes krabičku či neopatrného skotačení rozjíveného hudebníka.
Duel Overdrive
Pro většinu kytaristů bude asi o něco zajímavější zkreslovací krabička, a tak začneme stompboxem s označením Duel Overdrive. Samotná ilustrace na vrchním panelu i parafráze anglického slůvka „dual" v názvu efektu nám napovídají, že se v jeho útrobách „utkají" dva nezávislé kanály zkreslení s možností libovolného nastavení. Buď si můžete každý z overdrivů nastavit jinak (menší a větší zkreslení například), nebo oba stejně, ale s různou hlasitostí pro jump efekt na sóla. Velice praktické. Samotné ovládání je jednoduché (přesně tak, jak tomu u výrobků firmy Vox bývá) a podle mého názoru i naprosto dostačující.
Pro každý kanál zvlášť jsou tu k dispozici ovládání zisku a hlasitosti (Gain 1, 2 a Volume 1, 2), potenciometr Tone (opět 1 i 2) a přepínač Bass Boost. Posledně jmenovaný buď zesiluje basové frekvence zkreslení OD2, nebo obou (OD1 + OD2); tuto funkci lze samozřejmě vypnout úplně. Nožní spínače nejsou, jak by někdo mohl očekávat, pro spuštění každého kanálu. Ten levý s názvem Effect spíná krabičku jako takovou a klidně by se mohl jmenovat Bypass. Pravý footswitch OD1/OD2 logicky volí jeden ze dvou kanálů. Zatímco při standardním zapojení by byly zapotřebí pohyby dva, toto řešení umožňuje vypnout oba kanály najednou jediným šlápnutím. Nad každým přepínačem je dioda, která se při zapnutí rozsvítí.
Zvuk
Jeden z důvodů, proč jsem byl pověřen testem těchto lampových krabiček, je fakt, že jsem šťastným vlastníkem podobné a dnes již legendární lampové krabičky Ibanez Tube King. Mohu si tedy dovolit srovnání. Ibanez používám zejména pro sóla a některé více zkreslené motivy - při nastavení gainu zhruba kousek za půlku. U Voxe bych řekl, že zkreslení začíná od nižších hodnot, stačí nastavit jen lehký crunch pro hraní plných akordů a zvuk je krásně čitelný. Při vyšším nastavení gainu je slyšet klasické lampové "zechlupatění" tónu, přesto ale zvuk zůstává konkrétní. I tak je ale lepší při tomto nastavení používat spíš jednotlivé tóny nebo dvojzvuky. Lépe se také projevuje kobylkový snímač. V porovnání s Ibanezem je zvuk o malinko konkrétnější a zvonivější. Zdá se mi ovšem také poněkud tenčí a nemá takovou sílu, což se dá ovšem vyřešit pomocí funkce Bass Boost. Osobně ale necítím potřebu nějak charakter zvuku měnit. Je ale fakt, že hraji na pololubovou kytaru s poměrně silnými humbuckery, singlaři možná zatouží svůj cinkot poněkud zpevnit. Díky lampičce se dá krabička použít i jako preamp, třeba před tranzistorové kombo, a vylepšit tak výsledný zvuk.
VibraVOX
Vzhledově je VibraVOX totožný s DO, jen popisky a logo v podobě roztřeseného kombíčka má „své". Ovládací prvky jsou rozmístěny stejně, jejich funkce jsou samozřejmě uzpůsobené efektům, pro které byly stvořeny - vibrátu a tremolu. Ptačí hlavičky mají tentokrát jednotné ovládání pro oba kanály, a to zleva Depth, Ratio, Skew a Volume. Jejich význam se mění podle zvoleného efektu. Kulaté knoby s názvem Speed 1 a 2 ovládají logicky rychlost modulace, je tu tedy možnost nastavit si dvě různé rychlosti. Přepínací knoflík uprostřed tentokrát mění způsob modulace - buď oba kanály vibráto, nebo tremolo, nebo první kanál tremolo a druhý vibráto... Možnosti nastavení jsou poměrně široké. Nožní spínače fungují stejně jako u Duel Overdrive - levý spouští efekt a pravý přepíná kanály. Diody opět zřetelně indikují, co máte vlastně zapnuto. Zde ještě navíc v mřížce s elektronkou bliká podle rychlosti efektu světýlko. Při tremolu modře, při vibrátu se do modré přimíchá ještě červená.
Zvuk
VibraVox zastupuje na trhu klasickou analogovou krabičku, a tak nečekejte žádné digitální speciality. Kytaristovi nabízí opět základní a opravdu jen potřebné nastavení. Odměnou je dokonalý vintage zvuk, prostý jakýchkoliv chemických přísad digitálních simulací. Jednoduše teplý, lampový zvuk. Co je víc? Nemáte pocit ztracených výšek, či jakékoliv jiné změny signálu k horšímu, nevnímáte žádné zploštění, ba naopak. Krabička nejde do nějakých přílišných extrémů, všechny polohy nastavení jsou v kapele použitelné. Skvělé je, že efekt disponuje také potenciometrem Volume, který často na podobných krabičkách chybí a hudebník pak nemá možnost nastavit hlasitost podle potřeby.
Zde je úroveň nuly lehce za půlkou, takže lze signál jak zeslabit, tak i výrazně zesílit.
V případě vibráta vycházeli u Voxe z původního konceptu, který s úspěchem vyráběli ještě předtím, než začali tento efekt zabudovávat do legendárních aparátů AC 15 a AC 30. Celá konstrukce krabičky vychází právě z tohoto kultovního efektu, který se stal tolik populární v šedesátých a sedmdesátých letech. Firma uvádí, že všechny zásadní komponenty zůstaly stejné, samozřejmě za použití moderních vylepšení a širších možností ovládání přes funkce Ratio a Skew. Ty dovolují dosáhnout jak tradičního zvuku vibráta Vox (jak ho všichni známe), tak moderní dimenze tohoto efektu.
Podobně v případě tremola si můžete dopřát moderní, ostré nastavení, či vintage teplý zvuk. Máte možnost přimíchávat efekt do signálu a podobně.
U VibraVoxu si dovolím upozornit na malý rozpor s prohlášením výrobce a totiž, že máte k dispozici dva zcela nezávislé efekty v jednom stompboxu.
Jistě, prakticky ano, je tu možnost nastavit dvě různé rychlosti a přepínat mezi nimi, ale nastavení ostatních knoflíků je samozřejmě společné pro oba kanály, což nevadí v případě (řekněme) standardního nastavení. Pokud ale chcete jít do krajních poloh efektu, bude třeba po písničce zakleknout a přenastavit. Tak je tomu ale u všech analogových krabiček.
Závěrem
V celkovém pohledu nenacházím jedinou vadu, tedy snad až na absenci dnes již běžné možnosti nastavení tempa natapováním. U obou krabiček je samozřejmostí true bypass. Řekl bych, že Vox dal možnost i méně majetným kytaristům dosáhnout dokonalého zvuku. Rozhodně doporučuji všem zvukovým koumákům, art i hard rockerům i bluesmanům, prostě každému, komu záleží na kvalitním projevu svého nástroje.
