Basové kombo SWEET 15.3 je výkonem i velikostí prostřední ze tříčlenné „semiprofi řady Warwick“. O jeho oblibě svědčí i to, že se bez podstatnějších změn vyrábí téměř deset let. V jeho poslední generaci se mu dostalo několika změn a vylepšení.
Kombo bylo převzato v originální kartonové krabici, uvnitř samozřejmě zabalené v igelitové fólii. Času na vyzkoušení a psaní tentokrát bylo paradoxně až dost, úraz na ukazováku levé ruky vyřadí každého kytaristu nebo baskytaristu z veškeré hudební činnosti, mne tedy na více než tři měsíce a tak se test trochu protáhnul… Zkoušel jsem sice hrát zbývajícími třemi prsty, a věřte, opravdu to není ono…
Vzhled, popis, ovládání
Kombo SWEET 15 je kompaktní aparát s rozměry 64 x 53 x 33 cm (v x š x h). Vzhledově se jedná o typický WARWICK. Povrch pokrývá dnes obligátní kobercovina, zde v černomodrém odstínu. Toto provedení má svoje výhody (neprodře se tak snadno jako koženka nebo stříkaný vinyl), ale i nevýhody (pohlcuje pachy, skvěle na něm drží vlákna, vlasy a podobné materiály - úplně nejhorší je seno, jak jsme zjistili jednou po převozu aparatury místním zemědělcem, který ve voze jinak dopravuje krmivo pro své chovy. Masivní perforovaná kovová mříž na čelní stěně spolehlivě chrání 15“ reproduktor. V horní části najdeme chassis zesilovače s ovládacími prvky. Proti původnímu provedení, vyznačujícímu se šesti potenciometry (GAIN předzesilovače, čtyřpásmové korekce pro basy, nižší a vyšší středy, výšky a MASTER pro celkové zesílení) jsou nyní korekce tvořeny „staronovým“ osmi pásmovým grafickým ekvalizérem. Pokud si dobře pamatuji, grafický ekvalizér se už na kombech a zesilovačích WARWICK vyskytoval.
EQ je umístěn hned vedle ovladače GAIN a umožňuje upravit frekvenční charakteristiku na kmitočtech: 70-140-210-420-730 (Hz) a 1,2-2,5-5 (kHz) v rozmezí +/- 12 dB. Korekce doplnily pro WARWICK dosti typické spínače „LOW BOOST“ a „HIGH BOOST“, které zdůrazní nejnižší anebo nejvyšší kmitočty. Mimochodem: oba fungují velmi účinně. Výrobce uvádí, že kombo je nově vybaveno systémem „adaptivní regulace hlasitosti“, aniž by ovšem blíže vysvětlil, co to znamená nebo jak to pracuje. Vnitřnosti zesilovače jsem nezkoumal, takže jakým způsobem se tato novinka projevila v uspořádání obvodů nelze ani na základě blokového schématu uvedeného v návodu jednoduše odhalit. Ale „subjektivně vzato“ se zvukový projev komba oproti starší verzi opravdu jeví být mnohem pevnější, výraznější i hlasitější, tedy jedním slovem přesvědčivější.
Na panelu kromě vstupního jacku najdeme ještě vstup a výstup efektové smyčky, jednoduchý linkový jack výstup bez regulace výstupní úrovně (XLR konektor by mohl náročnější uživatel postrádat), zato nechybí výstup pro sluchátka. Velmi užitečným nadstandardem v této cenové kategorii shledávám tlačítko MUTE pro tichou a rychlou výměnu baskytar nebo pro ladění. Tlačítko je umístěno logicky vpravo vedle potenciometru zesílení MASTER. Nad tlačítkem MUTE se po zapnutí hlavního síťového spínače POWER rozsvítí červeně LED dioda po dobu, kdy ochranné relé odpojí reproduktor, aby za okamžik přeblikla do zelené. Pokud je aktivován MUTE, svítí červená trvale. Další LED diodu najdeme u potenciometru GAIN, indikuje špičkové signály, „klipování“ signalizuje červenou barvou. Ostatní LEDky upozorňují na aktivaci přepínačů LOW BOOST a HIGH BOOST. Jednoduché, přehledné, logické.
Zadní panel je vybaven pouze síťovou zdířkou (kabel nebyl ke kombu dodán), jedním výstupním reproduktorovým jackem nadepsaným „150 W/4 Ohm“ a vypínačem výškové „horny“, zde realizované jedním plastovým piezotweetrem, který stříbrnou barvou zdařile imituje kov.
Kombo váží poměrně příznivých 25 kg. A tak i díky dvěma hlubokým zapuštěným uchům typu Marshall na bocích je WARWICK SWEET výborně přenosné i jednou osobou. Zapuštění uch do stěny komba vnáší nezanedbatelný podíl i na pole estetiky. Podobným prvkem, který zasahuje estetické cítění pozorovatele, je šedá perforovaná mříž s dominantním logem W. Za povšimnutí stojí i dokonalý způsob uchycení mříže šesti vruty, jejichž celá délka prochází skrze válečky, které zajišťují neměnnou vzdálenost mříže od reproduktoru. Posledními „ozdobnými prvky“, majícími za úkol poněkud vylepšit funkcionalistickou strohost komba, jsou již zmíněný „stříbrný“ piezotweetr a jeden leskle „stříbrný“ bassreflexový nátrubek, umístěný ve spodní části ozvučnice.
Konstrukce se zdá přesvědčivě bytelná. Jako vždy jsem si neodpustil podívat se dovnitř na to, jak je zhotoven skelet skříně. Po odmontování maršálského ucha mne čekalo milé překvapení: přinejmenším boční stěna je vyrobena z poctivé jedenáctivrstvé (!) překližky o tloušťce 18 mm… Dřívější model měl pouze pětivrstvou stěnu – u nové verze se tedy na materiálu rozhodně nešetřilo. Firmě WARWICK patří za to, že dokáže v době všeobecného ústupu kvality na úkor kvantity (a to i v případě důležitých komponent) prosadit kvalitu, zasloužený dík. Tlumicím materiálem připomínajícím „vatelín“ je ozvučnice vyplněná celá. To poněkud překvapí, protože pro „optimální“ funkci „naladěného basreflexu“ se obvykle v obecných návodech doporučuje, aby část stěn zůstala nezakrytá z důvodu „nepřetlumení“ bassreflexového systému.
V ozvučnici je umístěn středobasový reproduktor o průměru 15“ (380 mm) o výkonu 150 W RMS/4 Ohm s plechovým lisovaným košem. Pravděpodobně jde o zakázkový („custom made“) reproduktor od firmy EMINENCE. Na svých webových stránkách pro něj WARWICK udává tato základní data: výkon 150 W/4 Ohm (špička 200 W), frekvenční rozsah 30 až 4000 Hz, rezonanční frekvence 35 Hz a charakteristická citlivost 95 dB/1 W, m. Tyto skromné základní údaje bez znalosti Thiele-Small parametrů nám sice tak mnoho neřeknou o tom, jak se reproduktor projeví ve zvuku. Musím ale již na tomto místě uznat, že celkové sladění zesilovače a reproduktoru je příkladné, ne vždy se to totiž povede na jedničku. Kvalita každého článku reprodukčního řetězce ovlivňuje výsledný signál, a proto kvalita reproduktoru jako posledního článku a současně převodníku elektrického signálu na akustický je podstatná. Vždy mě trochu mrzí, když se ukáže, že výrobce v dnešním nesmírném konkurenčním prostředí, aby mohl nabídnout co nejpřijatelnější cenu, šetří na nepravém místě a tzv. „ošulí“ nějaký podstatný prvek. Ale uznávám, že na současném přesyceném trhu je těžké se orientovat, a kvalita se i mezi „kdysi vyhlášenými“ značkami, hledá někdy dost těžko…
Zesilovač pracuje co do zátěže pouze do 4 Ohm a tudíž logické připojení jediného 4-Ohmového reproduktoru vysvětlují, proč kombo nemá výstup pro připojení dalšího externího reproduktoru… Prostě výrobce pragmaticky předpokládá, že toto kombo si koupí právě ten, komu přesně tato sestava stačí. Kdo žádá více, poohlédne se po vyšší řadě, která to umožňuje, anebo si rovnou koupí samostatný zesilovač („hlavu“) a příslušný počet boxů… Při rozsahu nabídky basových aparatur WARWICK se ostatně nelze výrobci divit.
Zvuk
Ke kombu jsem používal baskytary typu PB (Fender Mexico), JB (Fender Korea), MM (Čína) a kopii bezpražcového Spectora s ebenovým hmatníkem a tělem z bubingy. Díky omezenému počtu ovládacích prvků je nastavení požadovaného zvuku velmi rychlé a jednoduché. Základní dojem ze zvuku je prostý: co k zesilovači připojíte, to z něj dostanete. V zásadě se jedná o věrný „Hi-Fi“ zvuk, který nic nepřidá, ale také nic neubere - někomu ovšem může připadat poněkud sterilní a barevně nevýrazný. Možná jsem i trochu ovlivněn používáním celolampového zesilovače (doma) a hybridního zesilovače s lampou v předzesilovači (ve zkušebně). Z obou jde zvuk i ze zvukově ne úplně špičkových kopií baskytar barevnější, zajímavější. S kvalitní baskytarou může být výsledný dojem daleko příznivější. Při prvním zapojení baskytary mě trochu zaskočilo lehké „bzučení“ přecházející až v jakýsi v jemně „nabustrovaný“ zvuk linoucí se z reproduktoru. Nebyl to klasický síťový brum nebo ruch ze single snímačů, spíš to připomínalo uvolněnou kmitačku reproduktoru nebo nakreslenou kytaru kdysi populárním zařízením „FUZZ“. Rušilo to značně a měl jsem proto obavu, že kvůli tomu nebudu moci test dokončit. Považoval jsem záležitost za výrobní vadu a chtěl kvůli tomu kombo u distributora vyměnit. Jak se ale časem ukázalo, situace nebyla zdaleka tak dramatická. Po demontáži ochranné mříže a reproduktoru a po jejich zpětném usazení a poctivém dotažení všech šroubů a vrutů problém zmizel…
Pro základní nastavení se obvykle doporučuje nastavit korekční prvky „ekvalizéru“ do nulové polohy „12 hodin“. Tento zvuk je v zásadě pro některé baskytary použitelný, po čase jsem se ale dobral k vlastnímu nastavení odpovídajícímu zhruba tomuto: GAIN na cca 5 až 6, nižší a vyšší středy pouze mírně ubrat tj. v pásmech 210, 420 a 730 vytvořit mírný „důlek“ něco na způsob tzv. „Mid-scoop“ průběhu. Výšky nad 1,2 kHz je vhodné spíše lehce osolit… Piezotweetr, BASS BOOST a HIGH BOOST vypnout, master dle potřeby. Výsledkem bylo příjemné měkké zabarvení téměř „ampegovského“ charakteru, dostatečně čitelné a konkrétní, které bylo velmi dobře použitelné i pro slap. Kdo by měl pocit, že pro slap potřebuje ještě více zdůraznit ekvalizační křivku, s gustem si přidá HIGH BOOST nebo i BASS BOOST. S jinými např. hlazenými může být vhodné např. nastavení s korekcemi v základní poloze (12 hodin) pro basy, středy, výšky naplno a případně také s aktivovaným HIGH BOOST. S ním sice mírně vzroste úroveň šumu, která ale pravděpodobně nebude pro živé hraní vůbec vadit. Pokud nastavíte úroveň GAIN do takové pozice, kdy dochází pouze k občasnému probliknutí LED diody (Clip) a hlasitost budete regulovat Masterem, získáte čistý zvuk bez rušivého zkreslení.
Mile překvapil použitý reproduktor, od rozměru 15“ bych nečekal tak rychlou odezvu a šířku frekvenčního rozsahu. I bez připojeného tweetru je přenos středů i výšek velmi dobrý. Mám zkušenost, že např. rychlé šestnáctinové laufy nebo vytrhávané groove sekvence obvykle „15-ti palec“ artikuluje jen s velkou nelibostí, takže mnoho baskytaristů dává proto raději přednost „rychlejším“ a lehčím „desítkám“ nebo případně i „dvanáctkám“. U SWEET 15 - samozřejmě při rozumných hlasitostech - žádné problémy. To svědčí o zdařilé konstrukci reproduktoru při sladění protichůdných požadavků na přenos basových a středovýškových kmitočtů. Kombo se překvapivě dobře vyrovnává s hrou trsátkem,prsty i slapem a může se tak dobře uplatnit v téměř jakémkoliv hudebním stylu. Díky skladnosti, příznivým rozměrům a váze jsem kombo vozil na několik zkoušek, vpodstatě i z důvodu „lenosti“ brát s sebou větší a mnohem výkonnější aparát… Jak už jsem uvedl, ve stejném bandu jsem úspěšně „otestoval“ i mnohem slabší BLUE CAB 60. O tom, že by SWEET neobstál, jsem vůbec nepochyboval, ale výsledek mne překvapil. Zvuk na pódiu byl i díky poměrně kvalitní korejské kopii Jazz Basse nebo čínskému Music Manu čitelný, konkrétní, dostatečně basový a přitom pevný. Můj dojem mi potvrdili i spoluhráči, kteří - přestože (pro mě nepochopitelně) značku WARWICK příliš neznají - projevovali nad zvukem baskytary na pódiu velkou spokojenost, hraničící chvílemi s nadšením. U nastavení celkové hlasitosti při GAINU na cca 6 nebylo nutné dávat MASTER dále než na „4“, ovšem je pravdou, že naše současná sestava hraje na pódiu v přijatelných akustických hladinách.
V „nižší střední třídě“ baskytarové kombo
WARWICK SWEET 15.3 nabízí vyvážený poměr zvukových i uživatelských vlastností. Příznivým poměrem cena/výkon, kultivovaným zvukem a zpracováním představuje pozoruhodnou nabídku, která se vyrovná zavedeným značkám. Potenciální zájemce o kompaktní, dostupný a uživatelsky bezproblémový aparát „poloprofesionální třídy“ by ve svém výběru měl toto kombo umístit na čelní pozice.
Je zpravidla čtenářskou obcí přijato s povděkem, když na konci příběhu stojí happy-end. Proto jistě potěší, že i test komba SWEET ho má. Ačkoliv... Když jsem totiž po navrácení komba dovalil do zkušebny opět svůj prémiový aparát, na kterém si dost zakládám (hlavu a box nejmenované britské značky, aby to nebyla skrytá reklama), zeptal se spoluhráč bezelstně s vážnou tváří: „A kde máš to kombo…?“ Pak se v tom vyznejte….
