Dostal se mi do rukou další z přístrojů „Series 2“ velice renomované britské firmy XTA, jejíž výrobky patří k tomu nejlepšímu (a logicky i nejdražšímu), co lze na trhu nalézt. Nehovoříme tu o „průmyslovém standardu“, nýbrž o zařízení o kategorii výše, které nese jistou pečeť exkluzivity i ve světovém měřítku.
Myslím, že by už nemělo valného významu hovořit zde rozsáhleji o výrobci, jeho historii, výrobním programu a podobně. Jen v posledních dvou ročnících Music Store můžete nalézt čtyři testy produktů této firmy (pokud nemáte k dispozici starší časopisy v tištěné podobě, doporučuji vaši pozornosti stránkám www.music-store.cz) a pokud vás tyto věci zajímají, naleznete je zde. Jen si dovolím připomenout, že testovány byly již dva z přístroje z „dvojkové“ série a hodnocení lze v obou případech shrnout jediným slovem: excelentní.
Popis
Uvnitř balení nalezneme přístroj, síťový napájecí kabel a velmi stručný "Quick start Manual". Uvnitř v této tenké knížečce je ovšem vloženo CD (velikosti a tvaru kreditní karty!), které obsahuje podrobné uživatelské manuály ke všem vyráběným přístrojům ve formátu PDF.
Po vyjmutí z kartonového obalu držíme v ruce 19" rackovou jednotku o výšce 1HU, hloubce 300 mm a hmotnosti 3,5 kg. Skříň je vyrobena z ocelového plechu, precizně provedena a lakována matně černě, s výjimkou čelního panelu - ten je frézován z leteckého aluminia o tloušťce 5 mm, jednosměrně broušen a eloxován do nápadného, kobaltově modrého odstínu. Tlačítka na panelu jsou světle šedá, otočné knoby rovněž, ale s šedomodrými „čepičkami"; veškeré ovládací prvky a LED indikátory jsou částečně zapuštěny do panelu. Spolu se žlutooranžovým potiskem tvoří kombinaci nepřehlédnutelné elegance (která je rozpoznávacím znamením všech přístrojů firmy XTA).
Ačkoli panel „nabitý" ovládacími prvky a indikátory může na prvý pohled působit na laika až nepřehledným dojmem, je layout logický a rychle se v něm zorientujeme. Jako prvý uvidíme sloupcový indikátor úrovně (-18 až +18 dB, přičemž +18 je úroveň 3 dB před „clipem" převodníků), pod nímž je tlačítko ACTIVE (indikované červenou LED); následuje potenciometr THRESHOLD (tedy práh komprese, s rozsahem -30 až +22 dB), jenž je oproti ostatním „zvýrazněn" větším průměrem knobu; nad ním je pětisegmentový LED indikátor ukazující kde se právě signál pohybuje ve vztahu k nastavenému bodu otevření (podobně jako např. u BSS DPR504). Dále je zde trojice potenciometrů nastavení časů obálky: ATTACK, HOLD a RELEASE, tedy náběh, přidržení a odběh, nad nimiž jsou dvě velké čtvercové LED - červená SHUT a zelená OPEN, mezi kterými se ještě nachází pětisegmentový sloupek červených LED indikující okamžitou úroveň útlumu gate nebo expanderu (v rozsahu -6 až -30 dB). Následně nalezneme ovladač RANGE / RATIO, jímž nastavujeme hladinu útlumu gate v zavřeném stavu (0 až -70 dB) anebo – po přepnutí do módu expander – expanzní poměr v rozmezí od 1:1 do 8:1. Tlačítko přepínání mezi oběma módy se nachází přímo pod potenciometrem a zvolená funkce je indikována LED – gate zelenou, expander žlutou. Protože toto tlačítko zásadním způsobem mění funkci přístroje, je jeho nechtěnému přepnutí za provozu zamezeno šikovným trikem: je třeba jej nejen stisknout, ale ještě cca 1 sekundu podržet.
Zcela výjimečně je vybavena závěrečná sekce, tj. SIDECHAIN EQ neboli filtry klíčování. Obsahuje totiž TŘI potenciometry - nejen přeladitelné High Pass a Low Pass filtry (typu Butterworth, se strmostí 12 dB na oktávu, přeladitelné v rozsahu 10 Hz až 5 kHz a 250 Hz až 22 kHz), tak jak je známe například z „riderových klasiků" Drawmer DS201, ale zároveň také laditelný Band Pass filtr. Navíc ovšem ještě s možností volit mezi dvěma šířkami pásma (0,8 a 1,43 oktávy) a zdvihem nebo útlumem filtru +/-0 (tj. vyřazeno), 6, 9 nebo 15 dB! (Zajímavé je, že v tomto ohledu nesouhlasí popis na přístroji s uživatelským manuálem, kde se hovoří o 8, 12 nebo 20 dB, což mi přijde až zbytečně mnoho). Volba šířky pásma a zisku filtru se provádí krokováním dvěma tlačítky a navolená hodnota je opět indikována LED. Uprostřed sekce je ještě třetí tlačítko LISTEN, které umožňuje zkontrolovat poslechem, zda jsme žádoucí kmitočtovou oblast pro klíčování gate vymezili správně. I toto tlačítko je ochráněno proti náhodnému dotyku, varovná funkce jeho indikační LED je navíc zdůrazněna blikáním.
Zcela identické prvky se posléze opakují ve druhém kanále. No a máme to za sebou… Úplně poslední položkou popisu čelního panelu je „gombík" s popisem STEREO - umístěný uprostřed mezi kanály a indikovaný žlutou LED. Jeho pomocí spřáhneme oba kanály přístroje pro stereo provoz a zároveň vyřadíme z činnosti všechny ovládací prvky druhého kanálu (veškeré indikátory však zůstávají v činnosti) - první kanál je tedy „master", druhý „slave". I toto tlačítko je ochráněno před náhodným přepnutím. Snad bych mohl ještě dodat, že všechny switche vybavené touto funkcí jsou popsány tučnými fonty a přímo na panelu přístroje nalezneme také upozornění „BOLD MEANS HOLD".
K dispozici máme tedy snad naprosto všechny ovládací prvky a veškeré indikátory, na které je jen možno pomyslet. Bohatěji vybavený gate, pokud vím, neexistuje a ani si nedovedu představit, jaké funkce by měl ještě obsahovat (možná snad „ducker" s možností externího klíčování?). Po zapnutí přístroje se nejprve rozsvítí všechny LED přítomné na přístroji a v průběhu „self-test" sekvence probíhá po horizontálních indikátorech jakási „světelná vlna." Poté uslyšíme cvaknout relátka a přístroj je připraven k provozu, ve shodném nastavení, v jakém byl vypnut.
Po pohledu na tyto efekty, jež díky značnému počtu LED indikátorů a kontrolek poněkud připomínají vánoční výzdobu, nám bude zadní panel připadat poněkud fádní: XLR vstupy, XLR výstupy, rozhraní RS485 a RS232 (oboje pouze pro tovární testování, uživatelsky nevyužitelné), síťový přívod konektorem IEC s integro- vaným vypínačem a pojistkovým pouzdrem – toť vše. Že použité XLR konektory jsou značkové NEUTRIK se zlacenými kontakty, to bych v této kvalitativní a cenové třídě považoval za samozřejmost. Podobně nepřekvapí absence konektorů typu jack.
Obvodové řešení
Stejně jako u ostatních přístrojů „series 2“ se i v tomto případě jedná o digitální zařízení s plně „analogovým" ovládáním, což já osobně (a asi nejsem sám, jinak by tyto přístroje nikdy nevznikly) kvituji jako nejdokonalejší spojení toho dobrého z obou světů (digitálního a analogového). Po otevření skříně tedy uvidíme rozměrný mainboard, který je společný nejen pro všechny přístroje této série, ale i pro speaker management procesory DP224 a 226 a dynamický procesor SiDD. Nepřekvapí proto neosazené plochy na desce (např. volná místa pro čtyři další XLR výstupy včetně relátek, analogových obvodů a dvou D/A převodníků nebo pro další čtyři DSP). „Gé dvojka" vystačí s dvojicí procesorů – použity jsou TSM57002DPHA s logem Texas Instruments. Převodníky jsou od firmy AKM – A/D typu AK5392-VS a D/A typu AK4393VF (jejich možnosti nejsou v plné míře využity, neboť přístroj pracuje sice s 24bitovým rozlišením, ale se samplovací frekvencí „jen" 48 kHz). S výjimkou číslicových obvodů je celá deska precizně osazena „klasickými" součástkami, nikoli SMD. Operační zesilovače NE5532N jsou vsazeny do patic. Že napájecí zdroj je spínaný, o tom snad ani není třeba se zmiňovat. Uvnitř přístroje je naprosté minimum kabeláže, ploché vodiče jsou zakončeny masívními konektory se západkami, ochranné vodiče síťového přívodu jsou vždy přiletovány k očkům a uchyceny šroubem. Vnitřní provedení nelze hodnotit jinak než jako perfektní. Co ještě zmínit? Potenciální zákazníky možná bude zajímat, že jednotlivé vstupy a výstupy lze pomocí jumperů uvnitř přístroje odzemnit, stejným způsobem také lze zařadit 10 dB PAD. Jako zvláštní příslušenství lze objednat vstupní a výstupní transformátory a digitální vstupy a výstupy ve formátu AES/EBU. Tyto úpravy lze provést i dodatečně, je však třeba přístroj zaslat výrobci. Ale pojďme si raději říci něco o tom, jak to funguje.
Provoz
Jak si lze poměrně snadno ověřit, otevřená „brána" je zvukově naprosto neutrální. Nepodařilo se mi zaznamenat žádné zabarvení zvuku, ztrátu dynamiky, detailu, ani (v případě stereofonního provozu) prostorové informace. Znovu a znovu se přesvědčuji o tom, že pečlivý návrh a obvodové řešení spolu s výběrem kvalitních součástek má na zvuk leckdy mnohem markantnější dopad, než použití „pokročilejších" technologií (např. převodníků s vysokým samplovacím kmitočtem) v nedotažené a „levné" konstrukci. Díky tomu většinou drahá zařízení (i ta starší) hrají skutečně lépe než levná (byť nejmodernější).
Měl jsem možnost přímého srovnání „Gé dvojky" se dvěma asi světově nejrozšířenějšími a nejoblíbenějšími „gejty" – BSS DPR-504 (mým vlastním) a Drawmerem DS201 (děkuji tímto panu inženýru Jesenskému), a to jak „na stole" (tedy v improvizovaném domácím studiu), tak v reálném provozu „na kšeftě". V racku firmy JESA nahradila G2 na nějaký čas jeden z již zmíněných Drawmerů. Tuto záměnu jsem provedl například na koncertě slavných Fun lovin Criminals při jejich vystoupení na poněkud nešťastném festivalu Happy Days (kromě padajících ultralightů byl festival stižen také fatálním nezájmem publika, takže byl po dvou dnech zrušen). Dalším „eventem", při němž byl tento gate použit k plné spokojenosti „nestranného" účastníka, byl koncert skupiny Soulfly v pražském klubu Roxy. Jejich zvukař byl opravdu 100% profík a velice příjemný člověk, skvěle se s ním spolupracovalo a celá akce tak pro nás znamenala mimořádně hezký zážitek (samozřejmě i po hudební stránce).
Na rozdíl od analogových konkurentů nelze u XTA ani při extrémních nastaveních vyvolat nějaké nežádoucí jevy, jako například tzv. „chattering" (rozkmitání, při kterém je brána nestabilní a periodicky v rychlém sledu otvírá a zavírá, což se projevuje charakteristickými pazvuky). Díky implantované funkci „look ahead attack", kdy otvírání gate jakoby „předbíhá " signál (v technických parametrech ji lze zaznamenat v podobě údaje o „záporném" attack time -60 µs), prakticky nelze "donutit" gate, aby v náběhu „usekl" část signálu, lupal nebo nějak zkresloval. Tato funkce v digitální formě funguje skutečně dokonale. Co se týče barevného podání, je mnohem věrnější než u BSS (zde je zvukový rozdíl při „by-passu" docela markantní) a o nějaký kousek čistší i než u Drawmeru (který je téměř neutrální, ale oproti XTA ze signálu přece jen maličko umazává). Možnosti práce s kombinací filtrů klíčování jsou nesrovnatelné s oběma konkurenty, méně snadné je ovšem vědět, čeho vlastně chceme dosáhnout. Osobně jsem většinou volil spíše jednu nebo druhou variantu („ořezání" pomocí HPF a LPF anebo zdůraznění určité kmitočtové oblasti tak, jak jsem zvyklý z BSS).
Závěr
Co napsat na závěr? Ovšem, dát za dvoukanálový gate 42 tisíc, to je „docela ranec", zvláště vezmeme-li do úvahy, že většinou potřebujeme 6 až 8 kanálů. Na druhou stranu, při srovnání s náklady, jaké dnes musí rentovací společnosti vynaložit třeba na pořízení line-array PA systému, je částka za několik „gejtů" zanedbatelná a srovnatelná s cenou jednoho jediného reproboxu v clusteru. Myslím, že nejvýstižnějším závěrem by byla věta, která se mi v souvislostí s „gé dvojkou" stále znovu a znovu vtírá na mysl: „Líp to už prostě nejde udělat!"
