Dave Rat

Rozhovor s americkým zvukařem (Red Hot Chili Peppers, The Offspring...) a konstruktérem
Dave Rat

„Když jsem byl mladý, říkal jsem si, že tíha života na mě doléhá jen opravdu výjimečně. No a teď když jsem starší, říkám si totéž.“ Tato slova napsal nedávno na svém facebookovém účtu americký zvukař a vývojář Dave Rat. Je třeba Přiznat, že poměrně dobře vystihují jeho pohodový přístup...

Davea Rata zná asi každý, kdo se chvíli pohybuje v oblasti ozvučovací techniky nebo samotného koncertního zvučení. Přestože je podle svých slov zvukařem „až na druhém místě“ a cítí se lépe v roli vývojáře různých komponent zvukového systému a při řízení společností Rat Sound Systems Inc. či Sound Tools LLC, právě jako zvukař či zvukový konzultant pracoval pro kapely, jako jsou Red Hot Chili Peppers, Rage Againts the Machine, The Offspring či Blink 182. 

Na popularitě tomuto pohodáři také přidaly série blogových příspěvků a různé články, které psal pro světové profesionální zvukové magazíny. Často bývá také přednášejícím na odborných veletrzích a „setkáních“, jako je například AES Convention. V našich končinách jsme jeho tvář mohli zaznamenat v referencích několika výrazných výrobců zvukové techniky, jako jsou například EAW, Midas či L'Acoustics. Rozhovor s Davem probíhal korespondenčně od jara tohoto roku a povídali jsme si o všem možném. O tom, jak se zvučením začínal, o provozu jeho společnosti Rat Sound i zvučení letních festivalů, které začínaly být na počátku tvorby tohoto interview velmi aktuální. 

Došlo samozřejmě i na nějaké ty tipy, zkušenosti a pohled do Daveovy zvukařské „kuchyně“. Jen si myslím, že v některých momentech našeho hovoru český zvukař musí prostě mít na paměti, že tam venku je to zkrátka maličko jiný svět...

Dave, začněme tím, co Tě v současné době zaměstnává... Na čem právě pracuješ?
V současnosti jsem se vrátil z koncertního tour a jsem rád, že mohu být opět doma. Mám rád práci za mixážním pultem, stejně tak mě ale naplňuje vývoj a výroba audio techniky, a také všechny výzvy spojené s provozem mé společnosti Rat Sound. 

Mohl bys pohovořit o tom, jak ses vlastně dostal do světa zvučení a ozvučovací techniky?
Nejprve jsem z čisté zvědavosti začal s navrhováním a výrobou reproduktorových systémů. Lákalo mě vyrábět hlasité věci s dobrým zvukem. Když mi bylo asi šestnáct let, pracoval jsem v místní prodejně s pečivem. Jednoho dne mi chlapík, který žil na ulici a kterému jsem dával občas zdarma koblihy, nabídl, že mi za pět dolarů prodá tzv. hookah. Vůbec jsem netušil, o co jde, ale ukázalo se, že to byla nádherná dřevěná vodní dýmka s mosaznými prvky. Dlouho jsem si ji neužil a vyměnil ji s někým za hromadu mikrofonů AKG. Když se na to dívám zpětně, řekl bych, že to bylo poměrně zásadní a symbolické životní rozhodnutí. K mikrofonům jsem si ještě koupil kazetový přehrávač a dohodl se s několika místními punkovými kapelami o tom, že jim nahraji jejich koncert a oni mě za to napíší na guest list. O něco později jsem potkal člověka, který mě naučil, jak postavit reprobox. Mé úplně první kšefty tedy vypadaly tak, že jsem ze dvou mikrofonů vedl signál do předzesilovačů kazetového přehrávače přes „y“ rozbočku a z něho ven potom do zesilovače a do reproduktorů. Vtip spočíval v tom, že jsem musel mít zmáčknuté nahrávání, aby celý systém fungoval. Dovedete si tedy představit, jak jsem musel být rychlý, když došla páska a já musel otočit nebo vyměnit kazetu. O něco později jsem začal systémy pronajímat, naučil jsem se pracovat s mixem a nakupoval stále více a více vybavení. Během let jsem dostával stále více příležitostí jako zvukař, což jsem si také velmi užíval.

Při otázce na první PA systém nám Dave poslal tyto dvě fotografie...

Kdy a proč ses rozhodl živit se zvučením?
Toto rozhodnutí pro mě bylo velice obtížné. Pronajímal jsem sice o víkendech zvukové systémy, v týdnu jsem ovšem pracoval jako zaměstnanec v projektové laboratoři společnosti Hughes Aircraft. Postupem času jsem ale dospěl do okamžiku, kdy jsem nemohl dělat obojí. Na jedné straně jsem zanedbával spoustu práce ve firmě, na straně druhé jsem potom pro příliš mnoho práce v zaměstnátní přicházel o zajímavé kšefty. Nakonec jsem se tedy rozhodl, že se pokusím uživit se zvukovými systémy. Naneštěstí jsem se tak rozhodl v prosinci a neuvědomil jsem si, že místní hudební scéna je od ledna do dubna téměř mrtvá. Vyčerpal jsem se ze všech svých úspor a málem to celé vzdal. Naštěstí od května začal počet koncertů zase stoupat a začalo se mi dařit lépe.

Vzpomeneš si ještě, jak vypadal Tvůj vůbec první ozvučovací systém? S jakým PA si vyrazil na svůj první kšeft? 
Ano, byly to čtyři boxy osazené po jednom 18“ reproduktoru, čtyři s dvěma 12“ reproduktory, čtyři malé výškové boxy a čtyři dvanáctipalce s piezo výškáčem, které jsem zkonstruoval společně s Brianem (Brian Benjamin – spoluzakladatel společnosti Rat Sound, pozn. redakce).

Co Tě vedlo k vlastním pokusům stavět reproduktory a další audio vybavení? Co Tě motivovalo se pustit do tohoto – skoro by se dalo říci – „DIY počínání“. 
Nemyslím si, že by za mou motivací stál nějaký originální důvod. Pamatuji si, že jsem chodil na koncerty a říkal jsem si, jak špatně některá show znějí. Věřil jsem, že již tehdy zněly studiové monitory lépe kvůli tomu, že byly vybaveny zvukovody. A tak jsem si řekl: „proč prostě nevyrobit pouze obří studiový monitor?“ A tak jsem  se rozhodl, že se pokusím vyrobit PA, které by znělo jako studiový monitor a zároveň bylo natolik hlasité, aby uhrálo rockovou show.

Dave Rat
Dave Rat svou společnost Rat Sound založil v roce 1980. Do roku 1983 pracovala pod názvem Solid Sound Systems.

Je pravda, že ses naučil míchat především proto, abys mohl testovat reproboxy, které jsi navrhoval?
Máš pravdu, nikdy jsem příliš netoužil po tom stát se zvukařem. Chtěl jsem především navrhovat a vyrábět reproboxy a mixovat jsem se naučil hlavně proto, abych mohl testovat své produkty. Později jsem zjistil, že mi lidé zaplatí za to, že budu cestovat, poslouhat hudbu a hrát si s velkými systémy, a tak jsem se dostal na velká rocková tour.

V současné době řídíš hned několik společností, především pak Rat Sound. Mohl bys připomenout její začátky a vlastně i to, čím se zabývá dnes?
Myslím si, že Rat Sound se daří docela dobře. Nejsme velká společnost, a ani po tom netoužíme. Náš cíl i organizace se odrážejí od snahy najít rovnováhu mezi kvalitou, štěstím, stabilitou a novými výzvami. Rat začal fungovat v roce 1980, i když s tímto názvem jsme přišli teprve v roce 1983. Do té doby společnost pracovala pod názvem Solid Sound Systems. Rat vlastně znamená Reliable Audio Technology (spolehlivá audio technologie). Během let jsme se pomalu rozrostli z firmy, která zajišťovala ozvučení párty lidem doma na dvorku, ve společnost ozvučující kluby a později koncertní haly. Dnes děláme stadióny, a dokonce mnohdy pracujeme i na několika takto velkých akcích zároveň. Kromě toho máme také vlastní prodejní divizi, díky které můžeme nakupovat vybavení za nízké nákupní ceny přímo od výrobce. Řekl bych, že divize Rat Sales je dnes poměrně zásadní součástí společnosti. Kromě toho máme také malou divizi, která se zabývá instalacemi. V neposlední řadě k nám patří také SoundTools, což je divize, kterou mám asi nejradši. SoundTools vyrábí originální, jednoduché, ale za to velmi užitečné audio nástroje. Sám jsem se podílel na většině návrhů těchto věcí. Všechny vyrábíme pod jednou střechou, je to taková miniaturní výrobní společnost. 

Kdybych stál před rozhodnutím založit si zvukařskou společnost, jaké rady bych se od Tebe dočkal? 
Dosažení úspěchu je podle mého soudu otázkou vašeho způsobu myšlení. Důležité je stanovit si cíl a nepřestat se snažit, dokud ho nedosáhnete. Pokaždé vám to zabere mnohem více času a sil, než jste si představovali. Pokud ale nepřestanete, není snad možné neuspět. Myslím si, že je také důležitá upřímnost, určitá integrita, tvrdá práce a opravdový vztah k tomu, co děláte – teprve potom to totiž stojí za to. Důležité je rovněž stále se učit. Čím více toho znáte, tím si vás více cení. Žádný úkol, který souvisí s vaší prací, není podřadný. Naučte se, jak správně nakládat aparát, jak letovat kabely... Poslouchejte vše kolem sebe, vypomáhejte třeba jako dobrovolník, navštivte zvukařský kurz nebo školu, čtěte fóra. Zvukařina není snadné řemeslo, ale dřina, a myslím si, že lidé s pozitivním přístupem a přátelští lidé jsou nepochybně pro tento průmysl přínosem. Pokud se člověk nepřestane soustředit na svůj cíl, úspěch je podle mého názoru jen otázkou času. Věřím, že když vás práce, kterou děláte, baví, máte tendenci dělat ji pořádně. Potom nebude lidem vadit vám zaplatit. V každém případě se vždy snažte odvést dobrou práci, protože v tomto odvětví je vaše reputace mnohdy důležitější než peníze. Zkratky a provizorní řešení jsou riskantní, takže pokud chcete uspět, věnujte všemu potřebný čas.

Dave Rat
„Nikdy jsem příliš netoužil potom stát se zvukařem. Chtěl jsem především navrhovat a vyrábět reproboxy. mixovat jsem se naučil hlavně proto, abych mohl testovat své produkty. “ Dave Rat

Zvučení se věnuješ již velmi mnoho let a během této doby jsi spolupracoval s celou řadou hudebních skupin, ať už to jsou například Red Hot Chili Peppers, Rage Against the Machine nebo Off Spring. Co je podle Tvého názoru důležité pro to, aby zvukař dobře vycházel s hudebníky? 
Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou může zvukový inženýr nebo společnost nabídnout, je důvěra. Pokud můžete hudebníkům nabídnout jistotu toho, že přijdou na pódium a vše bude fungovat tím nejlepším možným způsobem a zvuk bude tak dobrý, jak je to jen možné, pak budete velice žádaní. Ve chvíli, kdy se vám daří zajistit takovou kvalitu trvale, není příliš těžké získat nové „kšefty“. Důležité je rovněž vyvarovat se výmluv. Doporučuji neházet vinu na druhé, ať už se pokazilo cokoliv. Já jsem zodpovědný za zvuk show. Tečka! A já musím také udělat vše, co je v mých silách, aby tomu tak bylo. Pokud to „podělám“, musím vzít zodpovědnost na sebe a nedopustit, aby se mi stejná chyba stala i podruhé. Takto vnímám svou roli zvukaře a myslím si, že dobře fungující vztahy s kapelami pak přijdou tak nějak přirozeně. 

A jak mohou naopak muzikanti usnadnit život zvukaři?
Komunikovat! Členové kapely musí být schopni nám zvukařům sdělit, co chtějí a proč to chtějí. Pokud totiž známe jejich očekávání, uděláme maximum pro to, abychom jim vyhověli. Je to naše práce – propojit umělce s jejich publikem. 

Jak jsi vlastně začal zvučit u RHCP? 
Znal jsem Flea už od roku 1980, byl to kamarád mé ex přítelkyně. Naše společnost zvučila kapelu, ve které hrával – jmenovala se What Is This. Během let jsem se potom při různých příležitostech seznámil s Hillelem (Slovakem – zakládající člen RHCP, pozn. redakce) a dalšími členy kapely, včetně jejich zvukaře Chrise Graysona. Chris byl jejich FOH zvukařem vlastně již od založení RHCP a pokaždé, když „Peppers“ hráli v okolí, Chris využíval služeb Rat Sound. Vždycky jsme na jejich akce vozili co nejvíce vybavení, bez ohledu na to, co nám nakonec zaplatili. Dohazovali jsme mu také nějaké „kšefty“ s jinými kapelami a čas od času zvučil i akce, které jsme dělali my. Jednoho dne jsem se dozvěděl, že Chris dostal padáka a kapela požádala o převzetí role zvukaře mě. Nejprve jsem odmítl, protože jsem nechtěl připravit o práci svého kamaráda. Řekli mi ale, že pokud to nevezmu já, najmou si i tak někoho jiného. Souhlasil jsem, protože jsem myslel, že za Chrise jenom zaskočím do doby, než si dá život do pořádku a celou věc s „Peppers“ vyřeší. Nedlouho na to byl ale zavražděn při obchodu s drogami, zatímco jsme hráli s RHCP na Hawaii. Ten záskok se tedy pořádně protáhl.

Dave Rat
Dave Rat dává jednoznačně přednost míchání na analogové pulty. Rack s outboardovými efekty je proto logickou součástí jeho systému.

Když jsi na turné – například právě s RHCP, jak vypadá Tvoje každodenní pracovní rutina? Jak vypadá běžný den zvukaře během turné?
V mém případě se každodenní rutina během turné s lety výrazně proměnila. Byl jsem zvyklý každý den vyložit náklaďák, postavit aparát, provést zvukovku, míchat, vše složit a opět naložit. Dnes toho mám „na talíři“ daleko více a svou pozornost dělím mezi Rat Sound, rodinu a další projekty. Jsem rád, že jsem teď v pozici, kdy mám při ruce skvělého technika jménem Jim Lockyer, kterému jsem svěřil veškerý setup. Já už se potom jen objevím na zvukových zkouškách, pokud je potřeba, a nebo přímo před show a míchám. Jim je naprosto spolehlivý a dokáže nastavit systém téměř zcela podle mých představ a zároveň se ujistí, že technika spolehlivě funguje. 

Co je podle Tebe nejobtížnější místo či prostor při zajištění dobrého zvuku? Myslím tím s ohledem na akusticky ne/vhodné prostředí, logistické nároky apod... 
Řekl bych, že pro mě to jsou obecně stadiony s tribunami, kde může výsledek ovlivnit velmi mnoho faktorů, ať už to jsou přírodní podmínky včetně větru, deště a teplotních změn, a nebo předpoklad kvalitního výhledu diváků, který vám mnohdy brání umístit reproduktory do optimální pozice. Svou roli zde hrají také dlouhé vzdálenosti, které výrazně ovlivňují zvukovou kvalitu. Musíte počítat s dlouhými časy zpoždění a dostatečným pokrytím i těch nejvyšších míst na tribunách. Nejsem zkrátka příliš velký fanda koncertů na stadionech. 

Pokud se nemýlím, tak jsi velkým zastáncem koaxiálních pódiových monitorů. Jaké jsou podle Tvého názoru jejich výhody? A případně i nevýhody, pokud o nějakých víš... 
Charakteristickou vlastností koaxiálních reproduktorů je, že ohniska vyzařovacího pole vysokých a nízkých frekvencí jsou navzájem koncentrická. Pódiový monitor, podobně jako i jiná řešení vyznačující se blízkým poslechem, z toho těží několik podstatných výhod. Zcela očividnou výhodou pak je, že se zvuk šíří z jednoho jediného bodu, na rozdíl od řešení, kdy se vysoké a nízké frekvence šíří ze dvou různých míst reproboxu. Tím, jak se zvuk šíří z jednoho jediného místa, interakce mezi vysokými a nízkými frekvencemi v oblasti, kde se frekvenční pásma prolínají, je daleko lépe předvídatelná a nemění se v závislosti na pohybu posluchače či mikrofonu. Nejvýraznějším projevem této vlastnosti je totiž to, že s běžným nekoaxiálním monitorem se s pohybem mikrofonu dostáváte blíže k vysokofrekvečnímu pásmu a vzdalujete se od nízkých frekvencí. Může to být samozřejmě i obráceně. U koaxiální konstrukce bude mít ale mikrofon vždy stejnou vzdálenost od obou pásem. Pokud je dobře navržen, pak je takový systém daleko méně náchylný ke zpětné vazbě.

Dave Rat
Dave během své profese zvučil v nejrůznějších podmínkách... Základ je si to užít...

Pracuješ v současnosti na něčem novém, nebo alespoň nosíš v hlavě nějaký nový nápad?
Ano, mám rozpracováno hned několik projektů. Asi nejzajímavějším z nich je pro mě nový design pódiového monitoru, který kombinuje výhody koaxiální konstrukce s velmi flexibilní vlastností, kterou, pokud vím, dosud žádný jiný výrobce nenabídl, a to ani u pódiového odposlechu, ani u FOH reproboxů. Omlouvám se, ale nechci zatím příliš zabíhat do detailů. Prozradím pouze, že je konstruován tak, aby měl v porovnání s jakýmkoliv pódiovým monitorem na trhu vyšší výstupní SPL, širší frekvenční odezvu a kvalitnější zvukový projev. Bude pracovat s několika operačními režimy, které budou optimalizovány pro různé situace – pro zpěváky, hráče na kytaru, baskytaristy, pro bubeníky, pro sidefill využití nebo jiné hudebníky. 

Protože jsme také časopis, který se zabývá profesionální zvukovou technikou, zajímal by mě Tvůj názor na vývoj zvukových systémů během posledních třiceti let. Mohl bys porovnat to, co nabízí ozvučovací průmysl dnes s tím, co bylo k dispozici, když jsi jako zvukař začínal?
Uf, to by bylo na dlouhé povídání. Když jsem se na konci 70. let začal zabývat zvukem, ozvučování živých vystoupení bylo o horizontálním rozmístění hornami vybavených reproduktorů, které jsme vlastně nechávali výkonově „hladovět“. Zesilovače byly těžké, drahé a nespolehlivé. Typické PA bylo konstruováno především tak, aby hrálo co nejhlasitěji, a teprve potom jsme se za pomocí ekvalizéru snažili i o to, aby dobře znělo. Během uplynulých let se ovšem dramaticky zlepšila zatížitelnost reproduktorů, a to především díky pokroku, kterého bylo dosaženo ve vývoji lepidel a dalších materiálů. Při zlomku hmotnosti původních magnetů mají vyšší efektivitu a následně sílu „motoru“ (hnací systém reproduktoru, pozn. redakce). Tehdy na jednu libru váhy zesilovače připadlo 10 wattů, dnes je to klidně 300 wattů i více. Stejně tak se vůči výkonu propadly i finanční náklady. Dříve člověk zaplatil za 1 watt výkonu 1 nebo 2 dolary, dnes to může být i méně než 50 centů. Vše je rozhodně hlasitější, menší, rychleji nastavitelné a mnoho věcí také zní nesrovnatelně lépe. Pro ozvučení akce, která dříve vyžadovala minimálně dva plné náklaďáky s aparaturou, dnes naplníte sotva jeden. A přitom je její pokrytí daleko vyrovnanější. Pamatuji si US Festival Memorial Day Weekend, který se pořádal v roce 1983. Společnost Clair (Clair Brothers and SHOWCO, pozn. redakce) tu měla devadesát boxů S4, vystackovaných ve třech řadách na lešení, a k tomu tu ještě bylo několik zpožďovacích klastrů od Showco. A pozor, šlo o devadesát boxů na jedné straně! Z dnešní perspektivy se pak zdá i polovina boxů, polovičních rozměrů, jako monstrózní zvukový systém.

Dave Rat
„Žádný úkol, který souvisí s vaší prací, není podřadný. [...] Snažte se  odvést dobrou práci, protože v tomto odvětví je vaše reputace mnohdy důležitější než peníze.“ Dave Rat

S jakým PA systémem dnes nejčastěji pracuješ? Máš nějaký svůj oblíbený trik nebo neobvyklý způsob, jak s ním zacházíš?
Během posledního turné Red Hot Chilli Peppers jsem využíval systém K1 od L-Acoustics, který jsme si na různých kontinentech a v různých oblastech půjčovali od místních rentálek. Vyhovuje mi, když se systém během turné nemění, bez ohledu na to, jaká firma nám ho poskytne. Řekl bych, že s hlavním systémem neprovádím nic neobvyklého nebo až tolik speciálního. Kromě běžných věcí například rád používám středový cluster, abych nemusel ze země stavět žádné in-filly. Co se subwooferů týče, používám velmi efektivní sestavu kombinující směrovost techniky „end-fire“ s horizontálním vyzařováním klasické mechanicky zakřivené sestavy subwooferů. To mi umožňuje docílit celkem dobrého pokrytí i po stanách haly (arény) a přitom minimalizovat efekt „power alley“ uprostřed.

Před několika lety si v jednom ze svých rozhovorů řekl: „Pokud jde o technické vybavení, jsem – tedy s výjimkou PA a subwooferů – minimalistou.“ Mohl bys mi k tomuto Tvému přístupu prozradit více?
Ano, to souhlasí. Preferuji výkonný a dobře znějící hlavní systém, který přirozeně a dobře pokryje celé hlediště s minimální nutností processingu. Podobně je to s mixážním vybavením. Pokud je to možné, snažím se toho použít co nejméně, abych snížil pravděpodobnost, že se zvuk a signál, který posílám do PA, nějak „podělá“. Jeden z přístupů, na kterém opravdu lpím je ten, že se snažím vyhnout se tomu, abych posílal zcela totožný signál na obě strany PA systému. Než abych například vzal signál ze dvou kytarových mikrofonů, smíchal je do mono stopy a tento mono signál poslal doleva i doprava, nechám oba mikrofony zvlášť a každý pošlu na jinou stranu. To samé platí pro kopák, snare, mikrofon či linku s basou a podobně. Tato technika totiž minimalizuje efekt hřebenového filtru a zvuk je potom prostorově přirozenější.

Dave Rat na festivalu Coachella (2011)
Dave Rat během obřího festivalu Coachella v roce 2011...

Máš svůj oblíbený mixážní pult?
Velmi rád míchám na MIDAS H3000. A XL4 je také v pohodě. Baví mě míchat na analogové pulty – mám rád ten pocit kontroly a možnost vše sledovat. Od chvíle, kdy dělám zvukaře především jako něco, co dělat chci, a ne protože musím, uvědomil jsem si, že když vyrazím na turné, mohu také pracovat s vybavením, které si prostě užívám. Kdyby tomu tak nebylo, raději bych zůstal doma, pracoval pro svou společnost a chodil surfovat.

Jaké důležité prvky a funkce musí mít podle Tvého názoru dobrý mixážní pult?
Znovu bych zdůraznil, jak je pro mě důležité být si jistý, že pořád přesně vím, co se zrovna děje. Nic mě neděsí více než situace typu „moment, počkejte chvilku...“ následované nekonečným prohlížením technických parametrů v různých menu a hledání neviditelných skřítků, kteří mají daný problém na svědomí. Chci okamžitě vidět, o co jde, chci být schopen se k tomu okamžitě dostat a provést změnu tak, jak chci. I kdyby to mělo znamenat obejít mix a kontrolovat vzadu zapojení. Kromě toho mám rád hodně velká „měřidla“, která velmi přesně monitorují signálové úrovně. Proto si vždycky logicky skládám napříklat gaty tak, abych na ně snadno viděl. To samé platí pro kompresory a efekty. Rád jsem při míchání uvolněný, vypínám osvětlení konzole a racku a stávám se součástí publika. Přitom mám stále možnost rychle a při minimální námaze upravit zvuk koncertu..

Kdesi jsem četl, že se hodně spoléháš na kompresi podskupin. Mohl bys mi o této metodě více pohovořit?
Ano, komprese prostřednictvím „podskupin“ je extrémně užitečnou metodou pro dosažení a udržení velmi vyváženého mixu. Představte si, že zvučíte skupinu se třemi vokály, a na každém kanálu se zpěvem je použita komprese. Nastavíte kompresor tak, aby každý zpěv vykazoval vyrovnanou a dobře znějící úroveň. Potom nastavíte úroveň jednotlivých vokálů tak, aby když jeden člověk zpívá, byly úrovně vokálů vyvážené vůči zbytku kapely. Když přijde refrén a všichni tři zpěváci začnou zpívat najednou, celková úroveň kanálů s vokály v porovnání s ostatními nástroji je příliš hlasitá a vy tudíž musíte zpěvy stáhnout. Když skladba opět přejde do sloky, zpívá jen jeden člověk a zpěvy jsou zase až příliš potichu. Tento „vzorec“ se během skladby opakuje, a proto úrovně vokálů vyžadují neustálou pozornost a zásahy do nastavení. Pokud ale naroutuji všechny tři vokály do podskupiny a v určitém okamžiku zazpívá pouze jeden vokalista, pak skupina komprimuje jen lehce. Pokud  zpívá více lidí, skupina se komprimuje více. Výsledkem toho je, že celková úroveň vokálů zůstává v rovnováze vůči zbytku kapely bez ohledu na to, kolik lidí zrovna zpívá. Stejná metoda funguje dobře i se dvěma a více hráči na kytaru, a nebo když před komprimováním kombinujete snímání basy mikrofonem a přes DI box. Komprese pomocí „group“ je tedy užitečná v tom, že mohu velmi jednoduše a logicky ovládat celkovou úroveň nástrojů určitého typu.

Dave Rat
„Preferuji výkonný a dobře znějící systém, který přirozeně a dobře pokryje celé hlediště s minimální nutností processingu. Podobně je to s mixážním vybavením...“

Jaký software nebo metodu používáš nejčastěji k vyladění ozvučovacího systému?
Podle mých zkušeností je několik sofistikovaných měřících systémů, které ti dokáží říct, jestli ozvučovací systém správně funguje, a že by „měl“ i hrát dobře, ale ještě jsem neviděl měřící systém, který by ukázal, že systém „skutečně“ dobře hraje. Příklad za všechny je, když si měřením vyladíte systém na skutečně rovnou kmitočtovou odezvu, a pak si do něj zkusíte zahrát nějakou muziku, abyste odladili rezonance místnosti. Pravděpodobně s překvapením zjistíte, že váš systém bude hrát lépe s ekvalizérem vyřezanými rezonancemi, než předchozí naměřené nastavení „na rovno“. Výsledky naměřené měřícími systémy totiž mají naopak tendenci některé aspekty přehánět a zveličují jinak vcelku nepodstatné problémy. Dalším příkladem může být hřebenový filtr mezi levou a pravou stranou systému. Kdybychom nechtěli žádný hřebenový filtr, používali bychom ozvučení mono, tedy z jednoho zdroje. Jako lidé ovšem máme rádi stereofonní zvuk a se stereofonií přichází i hřebenový filtr – až by jeden řekl, že určitým způsobem efekt hřebenového filtru vyhledáváme. Oproti tomu náš měřicí systém vidí efekt hřebenového filtru jako anomálii v kmitočtové odezvě systému a radí nám, abychom tuto anomálii zásahem do ekvalizéru kompenzovali. Výsledkem je systém, který sice má rovnější kmitočtovou odezvu, ale ve výsledku hraje hůř. Proto se snažím vyhnout se co nejvíce takovým aspektům, které zhorší zvuk, a já se pak musím vracet a pokoušet se věci přenastavit tak, aby byl zvuk dobrý. Lepší je jít za dobrým zvukem přímo. Můj postup je takový, že se nejprve ujistím, zda je všechno vybavení funkční a sfázované. Potom si stanovím referenční body a provádím různé zkoušky a odladění. Přitom vycházím ze tří základních referenčních bodů – zvukového, vizuálního a mechanického. Pro ten zvukový používám sluchátka, abych se ujistil, že zvuk, který reprodukuje zvukový systém je podobný zvuku, který do něj posílám. Hudbu nebo mix poslouchám ve sluchátkách a potom ten samý zdroj poslouchám přímo ze systému. Cílem tohoto počínání je, aby zvuk systému zněl co možná nejpodobněji tomu, jak ho vnímám ze sluchátek. Pro vizuální referenci používám realtimeový analyzér s velmi pomalým průměrováním. Ukládám si křivky předchozích show, s jejichž zvukem jsem byl spokojen a ujistím se, že barva zvuku na zvukovce je podobná barvě zvuku a uložené křivce z minulého koncertu. V případě mechanické kontroly prohlížím ekvalizéry jednotlivých kanálů, EQ celého systému a ujišťuji se, že se celkové nastavení shoduje se zkušenostmi, které mám. Jako zvukař usiluji o to, aby bylo jasně slyšet zpěv i ostatní nástroje, a aby byl zároveň zvuk frekvenčně vyrovnaný. A jako technik se snažím o rovnoměrné pokrytí „hlediště“, tak aby měl zvukař dobrou výchozí pozici.

Mohl bys zmínit své oblíbené nástroje z oblasti kompresorů, ekvalizérů a efektů?
Z kompresorů mám oblíbený především BSS DPR404 a používám ho pro kompresi podskupin i běžnou kompresi. Čtyři kanály v 1U rackovém formátu, LED indikující redukci gainu po 1 dB a fakt, že při rozumné míře je komprese skoro neslyšná – to jsou podle mého názoru asi hlavní důvody, proč je považuji za šikovné. Při výraznějších zásazích do zvuku používám rád Distressor od Empirical Labs. S Distressorem se mi vždycky podaří zvládnout to, co potřebuji. Dají se nastavit na tak rychlý náběh (attack), že s nimi můžete třeba potlačit přeslechy z rytmičáku ve zpěvovém mikrofonu u bicích, pokud je třeba. Z ekvalizérů bych zmínil BSS FDS-360, u kterého se mi líbí dlouhá dráha jeho ovladačů s hmatníky, jež jsou dobře vidět i z úhlu, a také variabilní high pass filtry, které používám k oříznutí spodků u zavěšených systémů. Z efektů je mým oblíbencem reverb Lexicon PCM60. Líbí se mi jednoduše spustitelné programy. Analogový vstup má při přebuzení úžasný, nakřáplý zvuk, s tlustým a bohatým dozvukem, ale umí být i přirozený, když vstupní úroveň snížíte. Z dalších efektů používám například Eventide H3500. Má numerickou klávesnici, díky které se snadno dostanu do jednoho z programů. Mohu tak rychle přepínat z jednoho nastavení do druhého. U H3500 používám nejrůznější typy efektů – delay, flanger, autopan, fázové posuny... Celkově ale příliš mnoho efektů nepoužívám. A pokud ano, tak většinou na přání, kdy na požádání kapely například nasadím během koncertu efekty, které oni předtím ve studiu použili při natáčení své desky.

Dave Rat

Zdá se tedy, že se spoléháš výhradně na outboardové efekty... 
Ano, vzhledem k tomu, že dávám jednoznačně přednost míchání na analogové pulty, používám pouze outboardové efekty.

Jaké mikrofony Ti nesmí chybět při ozvučování koncertu? 

Z mikrofonů preferuji například Shure Beta 98, kterou používám pro ozvučení tomů či basy. Mám rád také Royer 122 a jejich osmičkovou charakteristiku, kterou využívám například při snímání kravského zvonu z jedné strany a ride činelu z druhé. Royer mikrofony se mi hodně líbí i na kytarách, ale nabírají poměrně dost zvuku z prostoru, takže pro kytary je používám spíše jako sekundární mikrofony za Audixem i5 nebo Shure SM57. V pozici „underheadů“ téměř vždy používám pár AKG C5600. Nakonec bych zmínil ještě i Shure Beta 91, který patří k mým oblíbencům pro snímání kopáku.

Chtěl jsem se Tě původně zeptat, zda kromě svého vybavení zvučíš často také na pronajatou nebo zapůjčenou techniku, ale v jedné ze svých odpovědí už si o tom vlastně hovořil... 
...ano, koncerty samozřejmě zvučím na místní vybavení, ať už jsou to festivaly, show doprovázející předávání nějakých cen, nebo akce v malých klubech. Ačkoliv se snažím, aby se aparát, na který zvučím, příliš neměnil, také preferuji určitou bezstarostnost a pokud jdou čas, prostor a logistika proti mně, snažím se vyhnout se „tahání“ vlastního aparátu. Myslím si, že jsem schopen nastavit vlastně jakýkoliv slušný zvukový systém a dostat z něho dobrý zvuk.

Jak by podle Tvého názoru měl „vypadat“ dobře znějící mix?
Řekl bych, že nejdůležitější je to, aby byly dobře slyšet všechny důležité nástroje. Dále pak frekvenčně vyvážená barva zvuku a zvukař, který neustále nešťourá do mixu a neruší diváky od poslechu kapely. Jak už jsem řekl, naším úkolem je propojit koncertujícího umělce s jeho publikem, nikoliv naopak. 

Dave Rat
Čas od času je potřeba se v práci natáhnout...

Rád bych se Tě také zeptal na festival Coachella, na jehož ozvučení se již několik let podílíš. Tuším, že jsem viděl na sociálních sítích video, jak s Google Glasses přebíháš mezi jednotlivými pódii tohoto festivalu. Předpokládám, že zajištění a koordinace akce takového obrovského formátu a s tolika kapelami musí být velice náročná. Jakou roli jsi zde sehrál Ty, potažmo společnost Rat Sound?
Coachella je velmi velká a komplikovaná akce. Rat Sound se v ní angažoval tak, že poskytl zvukové systémy pro šest hlavních pódií. Já osobně jsem tu vystupoval jako zástupce Rat Sound a jako zvukový konzultant, který asistoval při optimalizaci  přeslechů mezi jednotlivými pódii. Kromě toho jsem také kontroloval zvuk mimo areál festivalu. Většinu logistických věcí vybavoval pro tuto akci Jon Monson a rentalové oddělení Rat Sound. 

Vím, že na této akci bylo použito velké množství digitálních mixů. Dokážeš si představit, že by bylo možné ji odbavit na analogové pulty? Možná bys mohl svou odpověď směřovat i k obecnější rovině – ke srovnání výhod analogové a digitální platformy... 
Každé velké pódium na této akci má zajištěno dvě konzole pro FOH, a dvě pro monitory. Kromě toho si ale mnoho kapel, které zde vystupují, vozí své vlastní mixy. Digitální pulty samozřejmě ledacos zjednoduší, protože například nepotřebujete tolik outboardového vybavení. Na druhou stranu s sebou také některé věci s nimi spojené přinášejí své vlastní problémy – například file management. Musíme se ujistit, že každý zvukař má soubory, které jsou kompatibilní se softwarovými verzemi našich mixů, a že nastavení jeho routingu odpovídá zapojení naší stage. Důvod je ten, že i sebemenší chyba může způsobit velké problémy, které bychom s analogem neměli. K dispozici máme i jeden či více analogových pultů, které lze využít pro jakékoliv pódium, a to pro případ, že by některý ze zvukařů nechtěl použít digitální pulty.

Dave Rat

Jak dlouho před takovouto akcí začínáte s přípravami? 
Ubytování zajišťujeme už osm měsíců dopředu. Vybavení a jeho pořízení pak plánujeme asi půl roku dopředu. Konkrétní přípravy, včetně například najímání pracovních sil, startujeme tři měsíce před začátkem festivalu. 

Protože tento náš rozhovor začal vznikat už během letních dnů, ptal jsem se Tě, zda máš nějakou radu, jak se dobře připravit na technické zajištění letních festivalů. Měl bys v rukávu pro naše čtenáře nějakou strategii?
Řekl bych, že vzhledem ke kvalitě současných systémů a šikovnosti lidí ve zvukařských společnostech není zajištění větší venkovní akce nějak zvlášť problematické, obzvlášť když pracujete s promotéry, kteří dělají svou práci pořádně. Vítr, déšť, a do jisté míry i teplo či zima – to jsou tři nejzásadnější okolnosti, kterým můžete čelit. Myslím si, že déšť i teplotu lze poměrně slušně zvládnout. Divokou kartou je spíše vítr. Silný vítr může představovat velké nebezpečí, dokonce i průměrný vítr může zvuku uškodit. Pro tyto účely jsou pak velmi užitečným nástrojem zpožďovací klastry, které vám umožní rozdělit ozvučovaný prostor do několika menších oblastí. Díky tomu je pak zvuk méně náchylný na enviromentální činitele, jako je právě vítr nebo teplotní změny.

Z perspektivy člověka, který stojí za pultem a míchá, řekl bys, že přístup k „míchání“ koncertu venku a v uzavřené hale nebo klubu je odlišný?
Míchání venku znamená pro zvukaře velmi specifický způsob kontroly nad zvukem. Výhodou tu je v porovnání s uzavřeným prostorem nepochybně absence ozvěny a minimum dozvuku. Nevýhodou je to, že zvuk může být až příliš suchý a sterilní, a to nezmiňuji již probíraný vítr, déšť nebo teplotní změny. Rád míchám hlasitá a prostorově čistá venkovní show, baví mě stereo obraz i vyrovnané pokrytí v oblasti basů. U outdoorových akcí mi chybí zvláštní druh nadšení, které lze vystupňovat v dobře znějící místnosti – zvuk, světla a videoprojekce rozmístěné na správných místech, zkrátka skvěle vyladěná show. Kdybych to měl ovšem uzavřít, tak řeknu, že mě baví obojí. 

Čím se podle Tvého názoru liší dobrý a špatný zvukař? 
Myslím si, že dobrý zvukař dokáže ve své práci udržet stálou úroveň kvality bez ohledu na systém, se kterým pracuje. Bez ohledu na to, o jakou akci se jedná, bez ohledu na to, zda jsou jeho uši odpočaté a nebo zalehlé z cestovaní letadlem, či unavené tím, že má za sebou deset kšeftů v kuse. Schopný zvukař podle mého názoru dokáže namíchat vyvážený a čistý mix od prvních tónů první skladby a nezírá nervózně do mixu a nekroutí potenciometry během celého trvání show. Je klidný, věnuje svou pozornost účinkujícím i publiku, dělá jen promyšlené zásahy do mixu a hlídá si hlasitost a vyváženou barvu zvuku. Nehází vinu na své vybavení nebo prostor, kde se koncert odehrává, a raději dopředu vyhodnotí jejich možnosti a pokusí se odvést maximum s tím, co má k dispozici. 

Dave Rat & Flea
Zasloužený odpočinek – Dave Rat si s Fleam a zbytkem RHCP občas zasurfuje...

Dnes není nijak neobvyklé, že si zvukaři a ozvučovací společnosti stěžují na trend, kdy někteří z nich takzvaně „chodí pod cenu“ a přispívají tak ke snižování cen až na míru neodpovídající poskytnuté službě a technické podpoře. Co si o tom myslíš?
Já osobně se držím následující zásady: „Dejte mi nástroje, které ke své práci potřebuji, a já se zaručuji za výborný výsledek“. Pokud je rozpočet takový, že není možné dosáhnout adekvátní zvukové kvality, pak se velmi rád takové akce nezúčastním. Kvalitní zvukové systémy a šikovný tým dnes není podle mého názoru, alespoň u nás, těžké zajistit.

Jaké jsou podle Tvého názoru světlé a stinné stránky zvukařské profese?
Hmmm, myslíš výhody a nevýhody toho, že dostaneš zaplaceno za to, že posloucháš muziku a cestuješ po světě s partou kamarádů? Strašná práce! (Smích) Já si myslím, že být zvukařem může být pro člověka docela prospěšné, pokud pracuje tvrdě a dostane se do bodu, kdy může pracovat s šikovnými lidmi, vybavením a platit rozumnou mzdu. To obtížnější na této práci může být dodržování potřebné pracovní etiky, schopnost najít v sobě energii k překonání těch náročnějších momentů a umění plánovat rozpočet i s ohledem na horší časy.

Dave Rat

Kam podle Tebe směřuje společnost Rat Sound?
Obchodní plán naší společnosti je postaven kolem skupiny lidí, kteří pracují na společném cíli, což je růst, stabilita a štěstí společnosti i jednotlivých lidí, kteří pro nás pracují. Zabýváme se projekty, které nás nějakým způsobem inspirují a děláme vše pro to, abychom si udrželi naší integritu. Nejrůznější výzvy přicházejí a odcházejí, a to pravé dobrodružství spočívá v tom tyto překážky překonat.

Jaké akce Tě čekají v blízké budoucnosti? Je něco, na co se obzvlášť těšíš?
Já se teď těším především na to, že si nějaký čas od míchání odpočinu a budu se věnovat dalším svým oblíbeným činnostem, jako je vývoj nového zvukového vybavení, řízení Rat Sound, surfování a trávení času s rodinou. V lednu jsem se oženil s Kim, která se mnou zcestovala poslední turné s RHCP a organizovala všechny semináře, které jsem během tohoto turné vedl. Užívám si i své dvě dcery, dvojčata, kterým je teď osmnáct a jsou báječná. Být v blízkosti lidí, které mám rád, je nedocenitelné. Pokud jde o touring, plánuji si věci rozumně. Teď nic zásadního nechystám, snad s výjimkou toho, že RHCP prý pracují na novém albu. Neumím si představit, že by vyrazili kolem světa bez toho, aniž by si tam užívali kopec srandy v doprovodu mé maličkosti (smích).

Tak to se budeme těšit. Díky za rozhovor