Martin Trochta

Rozhovor s českým DIY guru
Martin Trochta

V dnešním dílu seriálu o DIY jsme tentokrát zůstali v naší české domovině a vydali se na jih do malého městečka Rudolfov poblíž Českých Budějovic. Zde odmalička vyrůstal další DIY guru Martin Trochta, kterého jsem měl možnost poznat právě díky synthesizeru Shruthi, jež mi před časem postavil.

Martinovy jihočeské kořeny, ovlivněné dřevním tanečním undergroundem, ho nasměrovaly k elektronice. DIY – Do It Yourself, kdy si leccos dokážete vyrobit sami, v případě Martina platí dvojnásob. A tak otevíráme další příběh, který může zarezonovat leckterému nadšenci, jehož poměry, v nichž vyrůstal, ho donutily začít tak, jako mnoho z nás, s omezenými prostředky a leccos si vyrobit sám. S Martinem jsem si popovídal o jeho začátcích v oblasti elektroniky, Djingu, modifikacích synthesizerů, a především o jeho modulárním analogovém synthesizeru Yusynth, jenž by mohl být chloubou nejednoho produkčního studia.

Martine, díky moc za pozvání do studia a za tvůj čas. Známe se už delší dobu, mám od tebe postavené Shruthi s MS-20 filtrem a s digitálním boardem. Máš za sebou několik klonů bicích automatů a vím o tvém Yusynthu, ke kterému se dnes určitě dostaneme. Jak ses vlastně dostal k elektronice?
Začalo to v této místnosti. Bydlím v domě po babičce. Trávil jsem zde dost času, protože jsem sem chodil na školu a také tu často trávil prázdniny. Je to mnoho let, ale první impuls přišel posloucháním hudby. V té době jsem měl starý kazetový přehrávač Aiwu. Na půdě jsem našel staré teslácké reproduktory, a tak jsem si řekl, že je zkusím s Aiwou propojit. Bylo mi teprve 12 let a poslouchal jsem kapely jako třeba 2 Unlimited. Můj kamarád mi nahrával z Vivy pořady s taneční muzikou, jako například Mayday a Love Parade.

Martin Trochta & Ondřej Říha
DIY guru Martin Trochta (vlevo) ve svém království při rozhovoru s Ondřejem Říhou, autorem seriálu o DIY projektech.

Tu dobu si také pamatuji, s bráchou jsme zase nahrávali Berlin House. Moc možností, kde sehnat dobrou elektronickou muziku, tu nebylo. A dost mě bavili například Soffa Surfers, Future Sound of London a další...
Jojo, byla to taneční elektronika, ale tady ji nikdo nehrál. Za svůj zásadní zlom považuju, když se ke mně dostala kazeta s nápisem HARDCORE. Až později, tak po osmi letech, jsem usoudil, že to byly Spiral Tribe. Když jsem si je tenkrát pustil poprvé, udělalo se mi z jejich hudby špatně. Byla pro mě nová, dost úderná, ale pak jsem v ní našel zajímavý rozměr a od té doby jsem začal hrát Hardcore techno. Tím se dostávám na počátek Czechteků, které vlastně odstartovali právě Spiral Tribe.

Pamatuji si jejich citát, který vždycky provázel webové stránky Czechteků. Bylo to o změněném vědomí a propojení s vesmírem, jestli se nepletu. 
Pojem freetekno sem vlastně přivezli oni. Když se podíváš na dokument World Traveler Adventure, je o třech výpravách soundsystémů, které jely na misi, jejíž hlavní myšlenkou bylo prolomit prostřednictvím hudby bariéry mezi lidmi. Tenkrát měl Spiral Tribe namířeno do Ruska, ale když se dozvěděli, že by se odtud nemuseli vrátit, zakotvili nakonec u nás v České republice. Tak bych asi charakterizoval počátek tekna u nás v Čechách a zajímavostí na tom je, že právě Jižní Čechy jsou touto kulturou hodně poznamenané. Tak například Český Krumlov. Mám tam dost kamarádů, kteří vyrůstali v této subkultuře a teknu jsou stále věrni.  

Éru Czechtekků jsem zažil také a byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. S odstupem času můžu říct, že Czechtek byl pro mě nejlepší taneční festival vůbec, ale to už bude několik let.
Máš pravdu. Nejlepší období bylo kolem roku 2006 a je fakt, že na Czechteky se nezapomíná. 

Ty jsi na Czechtecích také hrál?
Hrál, i když tenkrát ještě z desek, ale už jsem snil o mašinkách, které jsem si chtěl pořídit. Hrál jsem z labelů Downwards a Dynamic Tension, dost jsem si kupoval jejich desky, ale pak jsem se zaměřil víc na sound systémy. Nabízely mi mnohem větší možnosti. V té době jsem si začal stavět bedny, protože mě jejich stavění vždy bavilo a pro náš sound system to bylo potřeba. Chtěl jsem však bedny i na hraní do klubů, jenomže v té době se ještě ani neprodávaly desky. Jednou se mi však dostal do rukou letáček s otevřením obchodu s deskami v Českých Budějovicích a já si v den jeho otevření hned koupil tři desky. Postupem času se moje sbírka rozrostla, i když jsem do ní věnoval téměř každé mé měsíční kapesné. Pustil jsem se do míchání, ale popravdě k pravému DJingu to mělo ještě hodně daleko. Měl jsem jen HIFI gramofon a CD přehrávač bez rychlosti, a tak jsem šel v létě na brigádu, abych si mohl pořídit alespoň Omnitroniky.

Martin Trochta & Yusynth
Martin se svým analogovým modulárním synthesizerem Yusynth

Já tímto způsobem kupoval piano...
Vlastně to ani nešlo jinak a řešili jsme to tak všichni, kdo neměl bohaté rodiče. V té době jsme si domluvili hraní v jednom metalovém klubu, kde jsme každý druhý víkend hráli hardcore techno, a i když jsme neměli žádný velký úspěch, bavilo nás to. Za bedny jsme však museli platit, což nám dost nabourávalo rozpočet, a tak jsme se rozhodli postavit si bedny vlastní a k nim i lepší zesilovač. A tím jsem začal dost pronikat do konstrukce reprosoustav. Je to docela věda a neplatí pravidlo, že čím větší výkon máš, tím líp to hraje. Neplatí to ani o počtu reprobeden, kdy se na festivalech na hradbách sound systémů zvuk dost často tluče. 

Martine, pojďme se teď víc zaměřit na téma DIY a vraťme se zpět k naší první otázce: Jak ses vlastně dostal k elektronice?
Dalo by se říct, že tenhle dům je elektrotechnikou nasáklý. Děda byl elektrikář, strejda je elektrikář, jenž pracoval na ČVUT. Kupoval si Amatérská rádia a já jako malý kluk jsem si jimi listoval, a i když jsem tomu vůbec nerozuměl, přitahovalo mě to. Navíc děda, jak to tak v životě chodí, když se dědové starají o své vnuky, mě naučil s páječkou. Dělali jsme krystalky a další jednoduché věci. Já jsem v elektronice pokračoval a stavěl vždy to, co bylo potřeba. Zkoušel jsem například různé zesilovače k walkmanu, jež svou velikostí překračovaly běžné potřeby. Díky tomu jsem se dostával do zajímavých situací, kdy jsem měl v jedné kapse walkmana, v druhé zesilovač a ve třetí velké monočlánky. Aby mi walkman dokázal chvíli hrát, musel jsem i v létě chodit v zimní bundě, abych to měl kam dát. Poslouchal jsem tenkrát Thunderdomy a myslím si, že mě někteří lidi v autobuse opravdu neměli rádi. Samozřejmě jsem se pustil i do dalších experimentů, jako například stroboskop a další věci na živé hraní. Následovalo období, kdy jsem začal s DJingem. Přemýšlel jsem, že začnu dělat vlastní muziku, ale možnosti byly omezené. Ze softwaru byl dostupný jen Rebirth, nebavilo mě však ovládání myší. Představa, že bych měl skutečný hardware, to už bylo něco jiného. Uvažoval jsem nad grooveboxem od Rolandu MC-505, moc se mi líbil, i když jsem ještě nevěděl, co to je sekvencer a looper. A čas šel dál a ceny s novými nástroji (hlavně v bazarech typu midi.cz) hodně klesaly, a tak jsem si časem pořídil Korg Electribe, o kterém jsem dlouhou dobu přemýšlel. Nehrál špatně, ale pozdější pořízení Xox-boxu, což byl vlastně klon Rolandu TB-303, výrazně posunulo moje vnímání, jak má znít správný analogový zvuk. Následně jsem koupil i drum machine Jomox Xbase. 

Yusynth

Ten jsem měl taky, po tom, co jsem ho prodal, jsem zjistil, že byl od Ecsona Waldese...
Taky jsem se ho zbavil. Moc mě nezaujal. Dal jsem mu přívlastek „pouštní vítr“, protože zvuk byl takový suchý, bez dynamiky, prostě mi nevyhovoval. Jediný zvuk kopáku byl vydařený. A tak jsem si koupil Jomox MBase, ale ten měl dost vybuzený výstup, málem mi odpálil monitory ve studiu. Nakonec jsem ho stejně vysamploval a jeho zvuky používám pořád.  

Martine, jak ses vlastně dostal k DIY?
Za první DIY počin bych považoval předělání německého analogového drum machinu MFB-522. Nevyhovovaly mi jeho malé rozměry, tak jsem ho rozebral a zjistil, že bych ho mohl upravit do větší krabice. To byla vlastně první moje přestavba. S výsledkem jsem byl spokojený, upravené MFB-522 vypadalo dostatečně cool, ale stejně jsem si říkal, že bych rád upravil i nějaký synthesizer. V té době jsem měl DSI Evolver a Mopho, ale co naplat, chtěl jsem si postavit něco od úplného začátku. Nechal jsem se inspirovat strejdou, který si podle Amatérského rádia sestavil klávesy a řekl jsem si, že když Electriby nehrají tak, jak jsem si představoval a nemám peníze na nějaký hotový nástroj, zkusím si postavit několik modulů modulárního synthesizeru Yusynth. Rozhodl jsem se pro něho proto, že Yves má na svých stránkách výborně zpracovanou dokumentaci včetně plošných spojů, schémat a rozborů obvodů. Mimo jiné, v současné době spolupracuje s Arturií a je „otcem“ jejich Brutu. (Navrhoval pro ně obvody, k tomu viz:  http://youtu.be/6IAtacjHSrw). Nicméně v té době už jsem měl zkušenosti i s leptáním plošných spojů a tak jsem si postavil jeden oscilátor, filtr a několik dalších obvodů. Po kalibraci na osciloskopu jsem zjistil, že Yusynth hraje opravdu dobře. Byl jsem překvapen jeho zvukem, jenž svým rozsahem zachází až do ultrasonických frekvencí, kdy zvuk už neslyšíš, ale vnímáš ho. Takhle ti většina komerční synthesizérů nehraje. A tak jsem se rozhodl, že si dostavím i další moduly a postavil jsem si nakonec celý modulární synthesizer Yusynth. U bílého provedení jsem se snažil o moogovský design. Popisky čelního panelu jsem si vytiskl na inkoustové tiskárně, z obou stran ho zalaminoval do průhledné fólie a chemoprenem přilepil k šasi. Snažil jsem se ho vyrobit s co nejmenšími náklady.   

Martin Trochta
„Samozřejmě že je třeba znát základní principy fungování pasivních součástek, jako jsou odpory, kondenzátory, tranzistory a podobně. [...] V mém případě je to spíše o míře trpělivosti, a pokud přeteče, tak stavěný výrobek putuje do skříně a čeká tam třeba půl roku, než dostanu chuť se jím zase zabývat.“

Řekl bych ale, že černé provedení Yusynthu vypadá podstatně lépe...
Provedení druhého Yousynthu jsem posunul o dost dál. Je fakt, že vypadá opravdu dobře. Navíc jsem ho rozšířil i o další moduly. Šlo mi o to, aby architektura modularu poskytla vše potřebné a nabídla mi dostatečnou variabilitu. V černé verzi tak najdete MIDI/CV převodník Doepfer A191/2, tři analogové oscilátory, dva digitální wavetable oscilátory, čtyři obálky, dvě LFO, dva mixéry a tři VCA. Dále pak Minimoog LP filtr a Steiner-Parker multimód filtr, generátor šumu, Sample/hold modul, Saw animátor a Ring modulátor. Je zde vše potřebné s velkými možnostmi. 

To zní dost komplexně. Jak dlouho jsi ho dával dohromady?
Po chvílích jsem ho skládal skoro rok.

A jakou má cenu?
Odhaduji ho okolo 60 tisíc korun.

Martine, od Bohdana Páska (viz MS 1/2013) jsem se dozvěděl, že elektronika je exaktní věda. Když se podíváš na schéma, rozumíš všemu, co jak funguje? 
Samozřejmě, že je třeba znát základní principy fungování pasivních součástek, jako jsou odpory, kondenzátory, tranzistory a podobně. Bez toho se prostě neobejdeš. Taky se mi občas stane, že něco nerozchodím, ale většinou chybu dokážu najít. Pomocí osciloskopu kontroluji signál, takže je to jednodušší. V mém případě je to spíše o míře trpělivosti, a pokud přeteče, tak stavěný výrobek putuje do skříně a čeká tam třeba půl roku, než dostanu chuť se jím zase zabývat.

Takže je to u tebe spíše otázka času a chuti, než o znalosti?
Znalosti samozřejmě taky, ale každá postavená věc tě posune dál. Když jsem začínal, tak se mi ve skříni hromadilo téměř vše, dnes však můžu říct, že je to tak jedna věc z dvaceti. Je to o praxi a prostě musíš mít „odzapojováno“. 

DIY Martina Trochty

Jak řešíš konstrukční část svých výrobků?
Záleží na zakázce. Jednoduché věci si zvládnu udělat sám v dílně. Výrobky na prodej však nechávám vyrábět u externích firem, abych docílil požadované kvality. Plošné desky si vyrábím sám, pokud nejde o sérii s více kusy. Ty si pak nechávám dělat na zakázku. Avšak prototyp si stejně musíš vyrobit sám. Po jeho dokončení vždy přehodnotím, zdali lze vylepšit osazení součástek a uzpůsobit jej tak, aby bylo jednodušší, přehlednější a praktičtější. Někdy se jedná o drobnosti, jako například posunutí konektoru na desce a podobně, výrazně to však pomůže. 

Používáš na výrobu plošných desek nějaký software?
Dělám v Eaglu, základní verze je dokonce i zdarma. Hotový návrh lze poslat přímo do výroby, což je moc fajn.

Jak hodnotíš dostupnost elektronických součástek v České republice?
Pro běžné účely postačí obchody, jako je například GES nebo GM Electronic. Některé součástky však musím objednávat až z Ameriky. Například čipy do Shruthi 4Pole Mission SSM2164 jsem v Evropě nesehnal. Pokud potřebuji něco speciálnějšího, objednávám u Fanrellu nebo Mouseru. 

V předchozích dílech seriálu o DIY jsme se dost věnovali projektu Shruthi. Nejspíš už jsi asi četl, jaké problémy Oliviera Gilleta provázejí. Vypadá to, že ustoupí od přípravy kitů jeho synthesizeru.
Pro mě je Shruthi stěžejní projekt, ale Olivierovi rozumím. Bohužel musím říct, že lidé nejsou soudní. Pokud držíš pájku poprvé v životě a ani nevíš, na kolik stupňů si ji máš pořádně nastavit, aby ti tekl cín, co k tomu říct? U některých součástek je zapotřebí dodržet polaritu, jinak ti celý výrobek nefunguje. Co se týká Mutable Instruments, občas se mi stalo, že mi přišel od Oliviera špatný čip, vzhledem k ceně dopravy ho nemělo význam reklamovat, a raději jsem si jich objednal víc. Navíc se ceny Shruthi zvedly tak o 30 Eur. Ale chápu to, pro Oliviera to nemůže být ziskový projekt. Co se týká Shruthi, oblíbil jsem si Shruthi s SV filtrem. Má nejblíž k MS-20. Nejde ani o typ filtru, ale spíše o architekturu zapojení. Navíc zvukově zapadá do stylu hudby, kterou dělám.

DIY Martina Trochty

Jakým směrem se podle tebe ubírá firma Korg? Jeho nové sequencery Volca nabízejí možnost jednoduchým způsobem modifikovat nástroj, rozšířit ho o další individuální výstupy a získat tím mnohem kvalitnější zvuk.
Volcu jsem popravdě ještě nezkoušel, ale je to podobný koncept jako u Monotribe, který má na plošné desce také pájecí body a díky úspěchu, kterého Korg tímto řešením docílil, tak pokračuje i u jiných synthesizérů. Určitě je to dobrý start, jak začít s DIY a modifikaci zvládne každý. Je to mnohem jednodušší, než si postavit Shruthi, a může to inspirovat k další práci. 

Co říkáš na vývoj synthesizérů? Jak odhaduješ jejich budoucnost?
Na můj vkus se vše čím dál tím více digitalizuje. I nové analogy mě příliš neoslovují. Tak například již uvedený Monotribe, má zabudované softwarové dolaďování, které neustále hlídá CV a výstup, a pokud se ti začne rozlaďovat oscilátor, Monotribe se sám naladí – a to je podle mě špatně. Vytratí se ti to, co je na starých vintage analogových synthesizerech pěkné. Líbí se mi nelineárnosti, které způsobují, že ti například oscilátory ladí jinak v různých částech klaviatury. Má to své kouzlo. Tak například synthesizer Mopho, i když je to analog, zní jak virtuál. Filtr sice krásně kvete, ale chybí mu dravost a špína, kterou mají jiné staré analogy. Nové synthy jsou moc učesané. Mým snem je pořídit si jednou Moog Minimoog D. Jeho zvuk stojí za to. 

Martine, co bys doporučil nadšencům do DIY?
Záleží na tom, kdo je jak zručný. Pro úplné začátečníky bych doporučil například Atari Punk console. Je to jednoduchý obvod, na kterém se můžou leccos naučit. Dále doporučuji projekty založené na Arduinu. Na podobném principu vyrábí své synthesizery i česká firma Bastl Instruments. Z kategorie DIY hudebních nástrojů považuji za nejlepší výrobky od Mutable Instruments, jsou to plnohodnotné nástroje s perfektně zpracovanou dokumentací, která je potřebná pro jejich sestavení a nastavení. Velice zajímavě vypadá i drummachine od Sonic Potions (http://www.sonic-potions.com/) nebo TR808 clon Yocto (http://www.e-licktronic.com/en/content/25-yocto-tr808-clone-tr-808). Dnes už je celá řada různých opensource projektů. Pokud někdo propadne DIY mánii, stačí se pořádně podívat na internet a je stále co dělat. 

DIY Martina Trochty

A závěrečná otázka: Jaké máš plány v oblasti DIY?
Chtěl bych udělat sérii zařízení, která by se mohla prodávat a živit se tím. Rád experimentuji. Baví mě hrát si se zvukem a elektronikou. Tak třeba můj poslední výrobek se jmenuje Cunctator, což je digitální modulovaný delay, jehož název vznikl od Terryho Pratcheta ze Zloděje času. Zprvu se jednalo o modul pro modulární synthesizer. Vycházel jsem ze schématu, který se mi stále nelíbil, a tak jsem ho dlouho upravoval k obrazu svému. Je to vlastně delay, jenž může být modulován externím CV signálem a nebo interním LFO. Chtěl bych udělat sérii delayů pro Xox Box, který má CV výstup a GATE. Dokonce ho lze použít i pro kytaru a řídit ho pedálem. Také pracuji na analogovém multiefektu, jenž bude obsahovat pružinový reverb, analogový delay, distortion a chorus. Dále pak chystám výrobu modulů pro modulární syntesizery, o které je dnes velký zájem. Pokud je pro někoho modulární systém nedostupný, lze to řešit i jinak. Pracuji na jedné zakázce semi-moduláru. Zákazník požadoval levné řešení, a tak mu modifikuji Korg Monotribe, Shruthi a Anushri. Více informací najdete na mých stránkách www.Autiolab.com, kde doufám v brzké době přibude funkční eshop. Nyní jsou stránky v přestavbě, ale do měsíce by měly být funkční. Hotové výrobky pravidelně nabízím i na portálu midi.cz. 

Martine, díky za tvůj čas. Přejeme ti spoustu inspirace a těšíme další tvé zajímavé výrobky z oblasti DIY.

 

DIY Martina Trochty