Fantasy Metal Fest

Návštěva koncertu
Autor: 

Předposlední prázdninový pátek potěšil snad každého příznivce tvrdě melodické muziky nejen ve východních Čechách. V Pardubicích se totiž 22. srpna 2003 konal společný koncert sedmi metalových kapel ze tří evropských států.

Nejsilnějším magnetem mělo být vystoupení známé powermetalové stálice BLIND GUARDIAN. Akce se odehrála na koupališti Cihelna pod organizátorskou taktovkou šéfa českého fanklubu kapely Blind Guardian, pana Milana Škody.

Jako pardubický obyvatel jsem si tuto lahůdku naservírovanou přímo pod nos samozřejmě nemohl nechat ujít. Oficiální začátek psaný na vstupence jako tradičně u těchto akcí nebyl tím skutečným. Místo ve 14 hodin byla banda nedočkavých fanoušků vpuštěna až ve třičtvrtě na tři. Důvodem byla zvuková zkouška hlavních aktérů, BLIND GUARDIAN. Při jejím poslechu jsem měl však dojem, že poslouchám spíše méně kvalitní revival band. Některé notoricky známé pasáže z písní Into The Storm a Nightfall zněly místy až falešně. Co nás čeká večer jsem se ani neodvažoval odhadnout.

Než se však rozezněly tóny headlinera festivalu naostro, bylo nutné přečkat několik hodin prezentace všech předskokanů. Vše odstartovala kapela DAMAGE, INC., velmi zdařilý český revival americké Metallicy. Mezi starší, osvědčenou tvorbu (Creeping Death, Master Of Puppets, One) občas účelně vložila pomalejší novou (např. Memory Remians). Po třičtvrtěhodince předala otěže brněnské bandě BAST. Jejich tvorba ve stylu heavy/thrash bohužel silně připomínala brichtovský Arakain. Pak na scénu nastoupil slovenský GALADRIEL a předvedl vskutku zajímavou směsici ve formě melodic gothic/doom/death.

Další smečku ze „Slovače“ DEAD POETS SOCIETY jsem nebyl schopen dostatečně identifikovat, jelikož se na mě začala těžce podepisovat smrtonosná kombinace kelímkového 12° Staropramenu a silně všudypřítomného sluníčka. Proto jsem využil možnosti koupání (v ceně vstupenky) v bazénech a právě se probouzející opici šel radši zchladit. Po této proceduře jsem zaregistroval již pouze závěr show DPS. Podle přátel, kteří odolali koupeli, jsem přišel o velice slušně zahraný power.

Kapelou, na kterou jsem byl zvědav, byl hanácký CALIBOS. Znám hlavně jejich starší tvorbu, ale tu bohužel neměli moc času připomenout. Celá akce měla totiž kvůli stížnostem místních obyvatel skončit úderem desáté. A tak ve vymezené půlhodince byl pouze speedový nářez Za krále z debutního CD jediným kouskem, který stál za to.

Do role předkapely byla také postavena z Německa pocházející formace s velice podivným názvem PILLOW KILLZ. Jejich osobitě pojatý crossover s prvky hard’n‘heavy, thrashe, speedu, funky a bůhvíčeho ještě? mě však vůbec neoslovil. Ne že by hráli vyloženě špatně, ale takových kapel jsou tisíce. No, a taky jsem se pomalu soustředil na zlatý hřeb večera, BLIND GUARDIAN.

Ve čtvrt na devět konečně vyběhli na pódium všichni členové tohoto známého power/speedového seskupení. Těm, kteří dění kolem BLIND GUARDIAN blíže nesledují, je nutné vysvětlit, že kapela si pro svá koncertní vystoupení již od roku 1998 vypůjčuje baskytaristu (byl avizovaný Oliver Holzvarth z kapely SIEGE’S EVEN). Dřívější zpěvák/basák Hansi Kürsch se tak může plně soustředit pouze na vokální projev. Svoji dvouhodinovou show otevřeli bardi z německého Krefeldu songem Into The Storm z alba Nightfall In The Middle Earth (1998). Následná Imaginations From The Other Side ze stejnojmenného alba (1995) mě nenechala na pochybách, že starší tvorbu dnes večer asi moc často neuslyším. Tato dvě alba skutečně tvořila jakousi pomyslnou kostru celého koncertu. Pomalejší ale hymnický Nightfall mě v tom jenom utvrdil. Trochu překvapivě následovala vypalovačka Welcome To Dying z kultovního alba Tales From The Twilight Hall (1990). Mohutný headbanging, který jsem přitom absolvoval, mi tak trochu pomotal další pořadí songů. Každopádně zazněly svižnější písně I‘m Alive, The Script From My Requiem (obě z roku 1995), Mirror, Mirror a Time Stands Still At The Iron Hill (obě z roku 1998). Propagátoři ryzího speedmetalu z let osmdesátých ale také ukázali, že umějí zahrát i vyložené balady typu Lords Of The Rings a The Bards Song – In The Forest. Pomyslnou druhou půli koncertu obstaral hlavně materiál z posledního výtvoru A Night At The Opera (2002). Poněvadž mi toto album opravdu nesedlo (viz recenze MUSIC STORE - červenec 2003), nemohu uvést ani názvy písní. Náladu mi spravila až kultovní speedovka Valhalla z fošny Follow The Blind (1989). Přidávaný závěr obstaraly kupodivu pomalejší záležitosti, z nichž nejvýrazněji vyzněla And The Story Ends. Poté se již pánové muzikanti definitivně odporoučeli.

Co k tomu dodat? Asi to, že celkově podali BLIND GUARDIAN při své druhé (?) návštěvě ČR až na pár menších technických chybiček (inu, koncert) očekávaný kvalitní výkon.