Aria STG-004DX

Stříbrné čínské ručičky
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
6 350,00 Kč

K věcem vyrobeným v Číně jsem měl odjakživa značný despekt. Těžko vysvětlit proč, snad poté, co se mi v rukou rozlomilo pár druhů nářadí a klíčů. Možná se blýská na jiné (a třeba i lepší) časy, nicméně, jak to jen šlo, pokusil jsem se být objektivní a nevidět přes nějaké odmítavé brýle jen díky „rodnému listu".

Máme před sebou kytaru z masivních dřev, stratocasterového typu, s aktivní elektrikou a hodně zajímavou cenou. Ovšem zůstaňme v realitě - takže malý závěr hned na začátek: je to strat a není to strat; trošku klame tělem i zvukem.

Testovaný model byl ve verzi černé, s pickguardem v imitaci želvoviny. Dostupné barevné kombinace jsou dále sunburst a transparentní modrá nebo červená. Tvar nástroje téměř přesně napodobuje typický vzhled stratu, hlavice je v rovině krku a nástroj kopíruje osvědčené tvary. Vlastní tělo nástroje je vyrobeno z olše, žádná levná překližka, dřevěná náhražka ani nic podobného, takže bych se zdráhal o této kytaře generelně říct, že je jen pro začátečníky; i ostatní komponenty jsou jakž takž solidní a standardní. Šroubovaný krk i hlava nástroje je z jednoho kusu mírně řidšího javoru v matové povrchové úpravě. Použitý lak na zadní straně krku umožňuje rychlý a snadný pohyb levé ruky, opírající se palec nikde nezadrhává a poměrně pohodlně klouže, a to i v případě, že se do hry opřete a ruka se zapotí. Ladicí mechanika je ta pravá no-nameová, povrchová úprava téměř celého hardwaru je v barvě stříbrno-šedého matného chromu a ačkoliv se netváří příliš trvanlivě (zdá se háklivá na poškrábání), mě se tahle barva docela líbila a ladila s celkovým barevným provedením kytary. Strojky chodí v mezích slušnosti, nezaznamenal jsem žádné dramatické prokluzy a neukázněnost. Srážeče strun ovšem nechtěné skoky a typické scratchové zvuky způsobují, což je však v této kategorii očekávatelné. Krk je osazen palisandrovým hmatníkem mořeným do ebenového odstínu s klasickými kulatými orientačními značkami. 22 pražců střední tloušťky je celkem dobře vsazeno a začištěno, kytara ladila ve všech polohách snesitelně, ale při výběru tohoto typu nástroje bych si dal velký pozor právě na hratelnost po celém rozsahu hmatníku. Samozřejmě bylo nutno pomocí centové ladičky doladit oktávy, dokonce se to ani moc nedařilo na strunách g a h, a myslím, že by si kytara zasloužila i výměnu dodaných strun. Nechtěl jsem na ni natahovat svoje Elixiry, ale věřím, že by se zvuk trochu rozsvítil. Nakonec se však doladění oktáv podařilo, jen tvar „ladicí křivky" kamenů kobylky získal zvláštní, trochu netypický profil, ve velké většině ostatních případů je to takové jakési „zetko". Krk je, jak jinak, šroubovaný, a nutno říct, že ve správné rovině a při respektování elementárních zásad, ač si o lidském faktoru výroby nedělám iluze. Pokud se vrátím k olšovému tělu, překvapila mě jeho značná váha, tedy zdá se mi těžší, než by strat z olše měl být (asi nějaká vysokohustotní odrůda...); zvláštní ale je, že se i zvuk blíží tomu, jak zní kytary z těžkých nebo ovocných dřev.

Tremolo je označeno jako VFT-1, asi nějaká výrobková řada, ale na spodní straně odlitku jsem si přečetl název Sung il a věřme, že je to hned po Floydu, Wilkinsonu a Schalleru další světový výrobce :o)). Pohyb šroubovací vibrapáky nečinil žádné zvláštní potíže a ladění se při mírných vibratech drželo zuby nehty – ovšem při hrubší práci počítejte s rozladěním. Jinak dráha struny skrz tělo tremola je celkem čistá, bez záludných hran, které by mohly způsobit prasknutí struny. Celkově se mi kobylka v tomto provedení a této cenové kategorii docela zamlouvala, otázkou samozřejmě je, co všechno vydrží a jak se bude tvářit po několika štacích a invazích potu a prachu. Tremolo je vyváženo také klasicky - třemi pružinami a já bych tam hned po koupi nástroje doplnil další dvě, ať to má, v rámci daných možností, pořádnou odezvu. Myslím, že i méně kvalitní olše by se uměla odvděčit větší šťavnatostí ve středech.

Celkově ještě také musím pochválit kvalitu lakování – vhodně zvolený lak krku už jsem zmínil, lakování těla je také slušné, laku je poctivá vrstva a mohl by snést i hrubší zacházení.

Nástroj je osazen dvěma singly OS-1X a jedním HB OH-1 nejasného původu a specifického zvuku, přepínání se děje typicky pětipolohovým přepínačem, který chodí velmi pěkně a bez lupanců a nežádoucích pazvuků; doufejme, že mu to vydrží.

Ovladače volume i tone chodí přiměřeně lehce, stejně jako u velké většiny ostatních kytar (pravděpodobně stejný výrobce ovladačů...), jen průběh tónové clony byl nelineární. Posledním prvkem, který jsem nezmínil, je minipřepínač, který má na tomto nástroji zásadní úlohu - rozpíná cívky humbuckeru (poloha doleva), odpočívá (poloha uprostřed) anebo aktivuje obvody aktivní elektroniky (poloha vpravo). A jelikož je nástroj „aktivní", je na zadní straně těla i schránečka pro 9 V baterii.

A jak to za tu cenu hraje?

Na sucho hraje kytara vyváženě, necítím převahu nějakého konkrétního spektra nad jiným, zvuk jde z těla a je nečekaně příjemný; čekal jsem větší „plechovitost" a „lavórovitost". Zdá se to být dobrá výchozí pozice pro laborování s elektrickým osazením.

Kombinace dvou singlů a humbuckeru je poměrně oblíbená mnoha kytaristy, dovoluje hrát lyrické pasáže, funky rytmiku se skleněným nádechem i ostřejší rockové party. Hodně ale záleží na zvukové vyváženosti snímačů a na tom, jak se skloubí se dřevem.

Použité SC snímače mají silný výstupní signál, docela snadno budí svou silou vstupy lampových preampů, ale barvou zvuku jsou ve svém spektru hodně nevyvážené. Jsou příliš posazené ve středech, takže snímač u krku postrádá typickou, tolik žádanou kulatost, snímač uprostřed je pak docela ostrý; ovšem ta ostrost není nijak nepříjemná, zvláště pak pro crunchové zvuky a vůbec pro nakřáplá, „škaredá" zkreslení, která mohou být ve zvuku celé kapely docela žádaná. Díky síle a středové charakteristice singlů se však v první mezipoloze nekoná očekávaný cinkavě skleněný strato-zvuk, ale je to prostě kombinace dvou singlů. V některých pozicích na hmatníku a při hře zvláště na g a h strunách to sice má náběh na ono „sklo", ale je to jiné. Malou výhodu tohoto netypického zabarvení vidím opět při hraní crunchových beglajtů, kdy posazení do středů může s některými zesilovači vytvořit lahodný zvuk. Ostatně - tohle platí o této kytaře celkově: bude potřeba si ji sladit a vyzkoušet s užívaným aparátem, aby se náhodou nekonalo nějaké nemilé překvapení; mnoha zesilovačům a zvukovým představám nemusí vůbec sedět. Samotné singly brumí naprosto standardně a mezipoloha brum mírně omezí, tady není až tak poznat, kolik že tato kytara vlastně stojí. Mé naprosté překvapení se ale konalo při přepnutí na humbucker. No, vlastně jsem to tak trochu čekal; je hodně poznat, že je to levný snímač. Je středový, nabroušený, ale tak nějak nepříjemně; je i při své síle tenký, zvukově dosti omezený. V podstatě takhle hraje, protože tak hrát musí - má dvě cívky a je u kobylky. To, co mu chybí, je zvuková ušlechtilost mágů Duncanů, DiMarziů, Lawrenců a Juraje Turzy (vlastně Kent Armstrongů). Hodně lidí při jeho poslechu si jistě řekne, co že proti němu mám, ale chybí mi tam ten „objektivně změřitelný" pocit, kdy vytahujete sólový tón a dobrý rockový snímač ho ještě tak hezky jedovatě nakopne, že je pak radost hrát.

Ke cti humbuckeru je ale třeba říct, že velmi pěkně spolupracuje se středovým singlem v mezipoloze. Tento zvuk se hodně blíží podstatě druhé stratocasterové mezipolohy a ještě když se HB rozpojí, je to velmi pěkný, na tuto kytaru překvapivě kvalitní twangový zvuk. Minipřepínač umožňuje rozpojením aktivovat vnitřní cívku HB a je to ta lepší možnost. Zkoušel jsem to přehodit, aby se aktivovala ta vnější cívka, ale výsledek byl neuspokojivě tenký, až příliš „twangový" a skříplý. S rozpojením humbuckeru nabízí tato kytara poměrně hodně dobré beglajtové barvy a dobře dopadly i zvuky při staženém gainu zkresleného kanálu a polovičním volume na kytaře. Takže nakonec se tu dá najít dost použitelných zvuků, jen nesmíte mít příliš vysoké nároky na konkrétní styl a čekat, že ve zvuku uslyšíte hodně dřeva; snímače barvu dřeva docela mažou. Ostatně síla snímačů, zvláště singlů, mě překvapila natolik, že jsem byl nejdřív v pokušení na svém nástroji vyměnit Duncany, které hrají slaběji. Jenže když se to trochu víc zesílí v koncovém stupni zesilovače, je tu rozdíl, který doslova vidíte - Duncan respektuje dřevo a umocňuje vzájemnou synergii s vašimi prsty, snímač na Arii je při vyšším zesílení ne moc příjemně středový a chybí tu ten dřevěný podtón. Vím, že mnoha kytaristům to bude zřejmě jedno a koneckonců při určitém hledání se jistě najde uspokojující kombinace aparátu a strun, která vyhoví většině muzikantů. Také vím, že mnohem dražší nástroje známějších výrobců mě kolikrát překvapily svojí nemuzikálností. Takže asi nejlepším arbitrem nakonec stejně bude vaše ucho a hudební představy.

Aktivita, která se neztratí

To druhé, co bych hned po koupi tohoto nástroje vyměnil, je onen minipřepínač; jsem zvyklý přepínat razantně a s jistotou polohy, takže bych asi osadil gibsoňácko-korejský třípolohový „toggláč" a ještě si ho dal někam dopředu, nejraději na spodní ozub těla.

Takže poloha přepínače doprava - a ke slovu se dostává to, co mě na této kytaře zajímalo nejvíc: aktivní elektronika typu Mid boost. Její aktivací se strašně moc věcí změní a mnohé z toho, co jsem řekl, platí jinak. Tak předně - dalo se čekat, že to nějak „jumpne" výstupní signál a jeho sílu. Ano, a to znatelně, efekt boostu je nepřeslechnutelný. Singly dostanou šťavnatější charakter humbuckerů, ačkoliv je to protimluv - brum jim zůstane, vlastně se ještě zvýší, protože se přímou úměrou zvýší výstup. Ale je to opravdu trošku kulatější, v případě krkového, a jedovatější v případě prostředního singlu. Díky aktivním obvodům se ale hlavně citelně spraví zvuk HB, který dostane náznak toho, co má dělat správný kobylkový snímač - pumpovat, kreslit, jedovatě se proříznout vzduchem. Rázem se zvýrazní i důležitost práce s ovladačem volume na kytaře, pochopitelně, a mírně se zvýší sytost zkreslení na vstupu lampového zesilovače.

Při zapnutých aktivních obvodech také dostane jiný charakter práce s tónovou clonou singlů, kterou já osobně na nic nepotřebuji a která zde má docela nešťastný, obráceně logaritmický průběh (na spodní části dráhy se strmě zavře jako při sešlápnutí wah pedálu).

Co se mi nejvíc osvědčilo (ale u jiných aparatur tomu může být jinak) je nižší gain na vstupu zesilovače a spíše vybudit koncový stupeň, který může svou trochou do mlýna přispět k zušlechtění barvy zvuku. To je totiž to, co kytaře, při vší úctě a tržních výhodách, trochu schází a co si kupujeme až za velké peníze (většinou) - celková ušlechtilost tónu, těžko jinak měřitelná a popsatelná.

Takže celkově zhodnoceno mají aktivní obvody pozitivní přínos pro zvuk poměrně levného nástroje, kytara stále zůstává hodně středová, spíše do rocku a trochu i hard odnoží, vlastní dřevo je při aktivaci potlačeno a předností zůstává dobrá hratelnost ve všech polohách. Co vidím jednoznačně jako pozitivum nástroje je to, že začínajícím kytaristům dá velikou lekci ve vnímání poloh, barev a zvukových variací, pokročilejším možnost mít za málo peněz zajímavý záložní nástroj, a nám všem ostatním dává Aria lekci tržní hudební ekonomiky. Ale tím se nenechme zmást; věřme hlavně vlastním uším a tvořme a realizujme vlastní hudební představy. Třeba k jejich naplnění částečně přispěje i tato Aria.