Carvin DC400C

Hi-tech pro pokročilé
Distributor: 
Cena: 
Ceny v textu

Hrajete na kytaru? A jde vám to? Udivujete svou rychlostí a technikou užaslé posluchače ve vyprodaných sálech? Střídáte hudební styly? Točíte denně ve studiu a už se vám zajídají tisíckrát slyšené zvuky? Víte přesně, co od svého nástroje požadujete? Jste rozmazlení a chtěli byste úplně vše? Toužíte po originálním a osobitém zvuku? Zdá se vám, že Váš nástroj neumožní dostatečně vyniknout vašemu talentu? Pokud jste na předchozí otázky odpověděli nejméně 2x "ano", měli byste číst dál, protože tento článek je určen právě pro vás.

...kde já jsem to jenom?

Se jménem americké firmy Carvin se pravděpodobně každý z nás někdy setkal. Dokonce je možné, že měl i "tu čest" poznat její výrobky, protože tato hudebně všeumělská firma již 50 let strká své dlouhé prsty do mnoha oblastí elektrifikované hudby. V jejím katalogu tak můžeme nalézt mixážní pulty, PA systémy, zesilovače, multiefekty, dynamické procesory, nástrojové aparáty a v neposlední řadě také kytary a basy. Přiznám se bez mučení, že zrovna ty posledně jmenované produkty mému zájmu vždy trochu unikaly. Sice jsem se občas někde dočetl, že ten či onen hraje na nějakou tu Carvinku, ale ruku na srdce, kdo by se zajímal o nějaké "obyčejné" Carviny, když přece existují všechny ty Les Pauly, Telata a Stratocastery...?

O tom jak velkou chybu jsem dělal, když jsem tuto firmu tak trochu přehlížel, mě přesvědčil nástroj, který mi redakce nedávno zaslala k otestování.

Carvin a jeho svět

Ještě než se vrhneme do popisu konkrétního testovaného nástroje, bude jistě zajímavé říci si něco o modelech kytar a filozofii firmy Carvin. Výrobce se snaží při výrobě aplikovat nejmodernější technologie a tak u většiny jeho nástrojů najdeme takové vymoženosti atomového věku jako je průchozí krk, aktivní elektroniku, ladící mechaniku "Sperzel" se zamykáním, nultý pražec pokrytý teflonem pro lepší stabilitu ladění a dvojitou grafitovou výztuhu krku. Jako perličku na závěr jsem si nechal specialitku v podobě zabudovaného registračního chipu "Snagg", který po nascannování emituje kód obsahující sériové číslo nástroje, jež si můžete u výrobce nechat po prodeji zaregistrovat na své jméno, čímž by váš nástroj měl být částečně chráněn před nástrahami všech loupežníků, lapků, arcimordýřů a dalších pochybných existencí.

Již výše uvedené by hudbychtivému milovníku šesti strun mělo stačit ke spokojenému a blaženému chrochtání, leč výrobce vytahuje z rukávu další trumf a nabízí zájemci možnost postavit nástroj takřka na míru. Prostřednictvím "customshopu" na internetové stránce www.carvin.com si můžete u každého modelu vybrat nejen obligátní povrchovou úpravu (29 variant), ale za patřičný příplatek (který ovšem není nijak přemrštěně vysoký) takřka vše, co na svém vysněném nástroji chcete mít. Máte možnost volit ze 4 druhů kobylky a ukotvení strun, 6 základních druhů snímačů ve čtyřech barevných kombinacích, navíc s možností instalace kobylky s akustickým piezzo snímačem "Fishman". Střívka vašeho nástroje mohou umět prakticky všechna myslitelná elektronická kouzla počínaje obyčejným rozepínáním cívek humbuckerů a aktivním dvoupásmovým ekvalizérem konče. Pokud jste natolik zmlsaní, že i výše uvedené se vám zdá málo, tak si můžete dále vybrat krk ze sedmi kombinací dřeva, dvou různých průřezů pražcového drátu, tří variant tvaru hlavice a jako bonus vám vyfrézují vaše ctěné jméno jméno do "zvonečku", kryjícího matici výztuže krku.

Pohled zblízka

Přejděme ale raději od výčtu lákadel útočících na zákazníkovu peněženku k popisu testovaného nástroje, který samozřejmě obsahuje většinu z výše uvedených vymožeností. Asi nejzákladnějším konstrukčním prvkem je průchozí krk, tvořený dvěma díly tvrdého javoru s grafitovými výztuhami a ebenovým hmatníkem, ozdobeným čtyřhrannými perleťovými orientačními značkami a osazeným mohutnými "Jumbo" pražci. V místě zamykatelného nultého pražce krk dosahuje šířky 43 mm a na dvanáctém pražci je možno naměřit šířku 51 mm. Radius, neboli "bombírung" krku je rovných 15", čili přibližně 380 mm, což znamená, že hmatník není ani příliš klenutý ani příliš plochý. Já osobně preferuji zaoblenější krky, ale proti gustu žádný dišputát. Menzurou 635 mm se nástroj řadí spíše k těm kratším. Hlavice nástroje s vynikající jednostrannou zamykatelnou ladící mechanikou "Sperzel" v málo vídaném černo-chromovém provedení má tvar přibližně napůl cesty mezi "Stratem" a "Hokejkou". Horní strana je esteticky vylepšena elegantním plátkem žíhaného javoru s logem výrobce a informací o tom, že tento nádherný kus dřeva je opravdu "Mejd in Júesej".

Přechod krku a těla je díky konstrukčnímu řešení s průchozím krkem realizován velmi plynule a pohodlně, což umožňuje snadnou dosažitelnost všech poloh, včetně nejvyššího 24 pražce. Samotné tělo je tvořeno dvěma olšovými "křídly" přilepenými ke středovému dílu průchozího krku a horní deskou ze žíhaného javoru tloušťky cca 13 mm. Tělo má celkovou tloušťku cca 43 mm a šířku 325 mm. Délka nástroje od hlavy po paty je rovný metr, rolnička pro pás k tomu přidá další centimetřík. Všechny hrany korpusu jsou příjemně zaobleny, zkosení pro pravou ruku a výřez pro pivní mozol samozřejmě nechybí.

Kytara je osazena humbuckery Carvin, C22N u krku a C22T u kobylky. Snímače jsou zvláštní tím, že mají proti "běžným humbuckerům" dvojnásobný počet magnetických jader, která jsou nastavitelná obyčejným křížovým šroubovákem. Do svých rámečků jsou uchyceny třemi šrouby, což dává nenechavému šťouralovi možnost nastavení většího počtu originálních zvukových nuancí. Elektronika je dále tvořena jedním velkým "gibsoňáckým" třípolohovým přepínačem, třemi mini-switchi a čtyřmi potenciometry, jejichž funkci si vysvětlíme později.

Kobylku tvoří dvouzvratné tremolo Floyd Rose ve svém nejtypičtějším provedení se základnou z ohýbaného plechu, která se opírá dvěma břity o šrouby ukotvené do těla. Páka se dotahuje převlečnou maticí, což je obvyklé a vcelku příjemné řešení. Kameny, dolaďovače, zámky nultého pražce a vše ostatní je přesně na svém místě, tak jak to známe z metalových kytar doby minulé (např. u nás kdysi licenčně vyráběné Kramerky). I když pominu jistou osobní antipatii k podobným typům tremola, myslím si, že zrovna tento prvek je nejarchaičtější součástkou testovaného nástroje. V tomto směru je konkurence (např. Ibanez se svým litým Lo-Pro-Edge tremolem) kousek dál a tato jinak velmi inovativně stavěná kytara by si jistě zasloužila progresivnější řešení.

Na zadní straně těla můžeme objevit celkem tři kryty. Pod prvním z nich se nachází ukotvení tremola na standardních třech pružinách, pod druhým elektronická střívka nástroje a třetí z nich je malá výklopná schránka umožňující snadnou výměnu baterie, která dává život aktivní elektronice.

Jack 6,3 mm najdeme na spodní straně těla. Pro upřesnění dodávám, že všechen hardware je v elegantní černé barvě. K Hi-tech kytaře patří taktéž Hi-tech struny a i zde mi výrobce připravil příjemné překvapení a místo běžné, laciné devítkové řady nástroj osadil špičkovými trvanlivými strunami Elixir tloušťky 0.10, za což mu patří můj dík. V ceně je dále zahrnuto luxusní plastové pouzdro s výstelkou z umělé kožešiny, kompletní sada seřizovacího nářadí a dvě trsátka Carvin.

Jak to hraje?

Šedivá je teorie, leč zelený je strom života a v souladu s tímto rčením se od teorie přesuneme k praxi a povíme si něco o zážitcích ze hry. Jiná lidová moudrost praví, že víc hlav víc ví a tak i tentokrát mě při testování přišel podpořit svými rychlými prsty a briskními postřehy kolega Ashok. Testovací aparát se opět skládal z Marshallu JCM 900 Dual Reverb s boxem 1960A, simulátoru Line6 Pod Pro s lampovým zesilovačem Peavey Classic 50/50, lampového comba Marshall JTM 600 a tranzistorového comba Laney. Předesílám rovnou, že popsat všechny zvukové varianty, které tento univerzální nástroj nabízí není možné a i kdyby bylo, asi by na to nestačil rozsah časopisu a tak se soustředíme jen na ty nejzákladnější možnosti.

Pro začátek si popíšeme, jak funguje ovládání elektroniky, neb tuto pasáž jsem při popisu taktně vynechal. Systém ovládacích prvků přibližuje tuto kytaru vesmírné lodi a tak jsme ji s Ashokem svorně překřtili na "Enterprise". Celému zařízení vévodí černý třípolohový přepínač standardně ovládající přepínání snímačů v režimu "kobylka-oba-krk". Přepínač má poměrně volný chod a tak stačí, aby trochu zafoukal vítr, páčka udělá cvak a... máme přepnuto. To je ovšem asi jediná technická vada této kytary. Vedle přepínače se nachází potenciometr celkové hlasitosti, s přepínačem push-pull, kterým zapojíme do hry i aktivní elektroniku (vytaženo-pasiv, zamáčknuto-aktiv), za ním je potenciometr tónové clony, která ovlivňuje signál pouze v pasivním módu. Ve spodní řadě najdeme dva potenciometry aktivního ekvalizéru, první ovládá basy, druhý výšky. Oba potenciometry mají středovou aretaci a v této poloze nic nepřidávají ani neubírají. Zcela logicky fungují pouze v případě, že je zapojena aktivní elektronika. Za potenciometry se ještě krčí tři mini-switche, z nichž horní dva rozepínají cívky humbuckerů na SC a třetí obrací snímače do vzájemné protifáze, což funguje samozřejmě pouze v okamžiku, kdy je přepínač snímačů ve středové poloze.

Když už jsme se proklestili houštinou přepínačů a potenciometrů, můžeme si konečně zahrát. První skvělý dojem už při hře "na sucho" na mě udělalo perfektní ba přímo dokonalé seřízení. Kytara ve všech polohách až po nejvyšší skvěle ladí, skoro jako by měla kompenzaci na nultém pražci (ale nemá). I seřízení oktáv na tremolu Floyd Rose, které bývá pro mnohé muzikanty noční můrou, je zde bezchybné. V tomto ohledu patří americkým dělníkům čest a sláva. Nikde samozřejmě nic nedrnčí a ani obávané "vlky" na hmatníku nenajdeme. Zvuk je plný a vyrovnaný, žádná frekvenční složka nepřevažuje nad ostatními. Délce sustainu výrazně pomáhá průchozí krk a tak je kompenzována určitá ztráta, kterou dvouzvratné tremolo vždy nevyhnutelně způsobí... Přesto je zvuk citelně zakomprimovaný, což je ovšem u takto řešených nástrojů běžné. Tremolo statečně drží a ani při nejkrutějších vylomeninách není slyšet, že by se nástroj rozlaďoval. Celkově se dá zvuk bez elektrifikace označit za příjemný a inspirativní.

Po zapojení do aparátu se zaměříme napřed na pasivní mód. Ten mě osobně ničím zvláštním neoslovil. Zvuk je sice univerzální, možnost rozepínání snímačů a jejich kombinování či přefázování je zajímavá, ale kytar, které nabízejí podobný zvuk je spousta a k tomu, abych investoval peníze zrovna do tohohle nástroje by mě to určitě nepřesvědčilo. Rozpojené snímače při čistém zvuku sympaticky cinkají a připomínají Strat, navíc nebrumí, ale zkreslení i na HB je takové "obyčejné" i když rozhodně ne špatné.

Při zapojení aktivní elektroniky se najednou vše naprosto mění. Kytara získá zvuk který muzikanta katapultuje do výšin mezi rockové hvězdy. Stačí otočit Gain na zesilovači trochu doprava, na aktivním EQ na kytaře nepatrně přidat basů i výšek, přepnout na kobylkový HB a najednou máte krásný plný, ostrý a sytý doprovodný zvuk, který mi asi nejvíc připomíná Paula Gilberta na jeho deskách s kapelou Racer-X. Prostě moderní hard&heavy zvuk jak má být.

Rozpojíme snímače na SC a zvolíme jejich kombinaci, aktivní EQ "osolíme" naplno a rázem je tu Ritchie Kotzen a jeho sólový sound. I zběsile rychlé bublavé běhy ve spodních polohách na přední HB zní pěkně odděleně a na rozdíl od jiných kytar se dá každý tón jasně rozeznat. Asi nejvíce řekne Ashokova nadšená poznámka: "...tam kde normálně musíš přitlačit, tě ta aktivka podrží a proto to těm darebákům ze západu asi tak dobře zní...". Každá mince má dvě strany a v tomto případě je tou druhou stranou nutnost hrát naprosto čistě, protože nadprůměrná citlivost elektroniky se snadno nechá zahltit různými pazvuky ze špatně zatlumených strun a herních nepřesností. Profesionálům to jistě nevadí a začátečníci si tenhle nástroj vzhledem k ceně stejně asi nekoupí.

Z předešlého odstavce by mohlo vyplývat, že kytara je čistě rocková, ale není tomu tak. Perfektní uplatnění může najít naprosto kdekoliv, od jazzu až po metal, jen je potřeba mít prsty, které jí dokážou ovládnout. Například čisté zvuky ať už v jakékoliv kombinaci mohou být jak příjemně dynamické a ostré, tak i medově kulaté, stačí si jen pohrát s přepínáním snímačů a nastavením elektroniky. Jediný zvuk, který se mi na dlouho nedařilo najít, bylo klasické chrchlavé "Smoke on the Water", ale po chvíli zkoušení se mi povedlo nastavit i to. Doménou nástroje jsou ovšem zvuky moderní. S Ashokem jsme se shodli na jedné zajímavé věci. Kytara poskytuje rovnou z aparátu zvuk, který by se dal nazvat "hotový" nebo ještě lépe "studiový". Už zvuk přímo z comba dělá dojem, jakoby byl již protažen kompresorem, exciterem a spoustou dalších studiových mašinek. I levné tranzistorové combo Laney se ve spojení s touto kytarou krásně rozehrálo (což platí hlavně o čistém zvuku) a zvuk relativně obyčejného aparátu Marshall JCM 900 začal svým charakterem připomínat mnohem dražší Mesa Triple Rectifier. Když Ashok spustil čistou vybrnkávačku od Whitesnake "Is this love", skoro jsem čekal, že vejde David Coverdale a začne zpívat...

Snad jen ve spojení s Line6 POD Pro simulátorem se mi rozdíl ve zvuku proti jiným nástrojům nezdál být až tak markantní. Je to dáno asi tím, že přehršel vyšších harmonických, jež aktivní elektronika statečně produkuje, nemilosrdně ořízne AD převodník na vstupu digitální mašinky. Tahle kytara si prostě nejlépe porozumí s lampami.

Jediné v čem mě nástroj zklamal bylo dnes tolik populární podladění. Zkusil jsem celé ladění posunout progresivně o tón dolů a i přes pečlivé seřízení oktáv a polohy tremola zvuk ztratil většinu svých kvalit a stal se nevýrazným a trochu prskavým. Předpokládám, že důvodem bude nastavení filtrů aktivní elektroniky, jejichž frekvenční charakteristika je zřejmě optimalizována tak, aby odpovídala standartnímu "E" ladění. Když jsem ladění vrátil do původního stavu, kytara se rozzářila a získala znovu zpět všechny své přednosti.

Koupit či nekoupit?

Závěrem bych rád uvedl, že se jedná o špičkový nástroj bez výraznějších slabin (pokud odmyslíme to podladění) za cenu, která se ve světle jeho kvalit nezdá být nijak přemrštěná. Kytara má svůj vlastní charakter a zároveň se v případě potřeby dokáže přiblížit zvuku mnoha jiných běžně používaných nástrojů. Svoje uplatnění si určitě najde ve studiu, ale i v rukou zkušených hráčů, kteří dokáží zkrotit její temperament na živých vystoupeních. S trochou nadsázky mohu říci, že ke třem základním kytarovým zvukům (LesPaul, Strato a Tele) by mohl přibýt čtvrtý ...zvuk Carvin.