Namísto úvodu bychom si v případě tohoto testu mohli s klidným srdcem dovolit použití slov ze závěrečného resumé, a tedy, že prostřednictvím zkoušeného nástroje se nám do rukou dostává „jednoduchá a účinná elegance, která do pomyslné pavoučí sítě okamžitě polapí nejen oko, ale i ucho... A pozor, jen tak nepustí!“
Ve snaze co možná nejlépe posoudit kvality nástroje z dílny německé firmy Framus sáhneme po osvědčené spolupráci, což znamená, že zatímco odbornost v otázce konstrukce a vybavení padne opět na hlavu kolegy Hlaváčka, já si vezmu na starost těch „několik málo slov okolo“... :o)
Vzhled a konstrukce
Jaký model nástroje se stal předlohou pro vznik tohoto renegáta, je asi každému, kdo je v oblasti kytar alespoň trochu znalý, jasné už od prvního pohledu. Nutno dodat, že tento klasický telecasterovský tvar má zřejmě stejně velký zástup příznivců, jako odpůrců. No, já patřím naštěstí k té první skupině, ale musím přiznat, že tomu tak vždy nebývalo. Možná to přichází s věkem..., ale dost vzpomínek na ranné metalové časy a vrhněme se k bližšímu ohledání.
Samotný korpus je vyroben z bahenního jasanu při zachování zcela rovné vrchní plochy. Zadní část je již trochu modifikována a to za použití vybrání pro zajištění většího herního pohodlí. Jednou ze specialitek a zároveň patentovanou záležitostí Framusu je uchycení krku, jež je ze zadní strany korpusu provedeno pouze dvěma vruty v ergonomicky tvarovaném zeslabeném přechodu. Pro úplnost dodávám, že druhá dvojice vrutů se nachází v šachtě pod snímačem umístěným u krku, z čehož vyplývá, že krk je tak ke korpusu připevněn jak zespodu, tak i svrchu. Jednoduše chytré, inovační a funkční řešení. A aby toho nebylo málo, pak vězte, že další patentovanou technologickou „vychytávku“ naleznete také na spodní straně nástroje. Jedná se o snadno odnímatelný kryt šachty elektroniky bez použití jakéhokoli nářadí. Rádius korpusu je po celém jeho obvodu přiměřený. Pro výsledný povrchový finiš byl v tomto případě zvolen vysoce lesklý černý sunburst aplikovaný na lehce nazelenalý základ.
Pro zhotovení krku sáhl výrobce k osvědčenému javoru a palisandru. Do palisandrového hmatníku bylo zasazeno 22 pražců masivnějších rozměrů a pro lepší herní orientaci jsou zde zapuštěny standardní tečky v obvyklých pozicích a to jak na přední ploše, tak i na boční hraně. Hlava originálního firemního tvaru je mírně zakloněna pro docílení lepšího přítlaku strun na nultém firemním sedle, vyrobeném za použití příměsi grafitu. Na vrchní plochu hlavy byla nalepena tenká vrstva speciální černé neplastové hmoty, do níž bylo velmi precizně zapuštěno perleťové logo Framus. Krytka výztuhy krku je ve tvaru klasického tradičního Framus emblému. Opět se zde setkáváme s velmi chytrým řešením. Pro rychlý přístup ke zmiňované výztuze stačí tuto krytku prostě jen vychýlit stranou a můžeme seřizovat. Jó, když se u práce přemýšlí… Jen pro úplnost; celkovému zpracování a provedení jednotlivých detailů nemám jednoduše co vytknout.
Na pitevně
Je jasné, že když konstruktéři firmy Framus přicházejí stále s novými a novými technologickými vylepšeními svých nástrojů, nenechají nic náhodě ani v případě osazení dalšího nezbytného hardwaru. Kobylka zhotovená ve spolupráci s rovněž dosti známou firmou Wilkinson budiž výše uvedenému tvrzení pádným důkazem. Chromovaná kobylka v naprosto klasickém designu byla vybavena masivními stavitelnými kameny a strunami taženými skrze korpus. Na protilehlé straně se o správné a trvanlivé naladění strun stará firemní, rovněž pochromovaná zamykatelná mechanika s vyraženým logem výrobce.
Snímání výsledného zvuku nástroje zajišťují produkty firmy Seymour Duncan. U krku pak jmenovitě mini humbucker SM1N v chromo-vaném pouzdře s vygravírovaným logem „S“, který je zapuštěn přímo do dřeva bez použití jakéhokoliv rámečku. V kobylce je třemi šrouby připevněn model T3B. Oba snímače svými parametry spadají do kategorie středně silných snímačů osazených alnico magnety. Vzhledem k charakteru a použitému materiálu nástroje byly tyto snímače dle mého názoru zcela trefnou volbou. K jejich ovládání slouží klasický 3polohový přepínač a dvojice potenciometrů Volume a Tone. Výstupní konektor je vyveden v běžném místě z boku korpusu a to za použití obdélníkové kovové destičky. Pro bezpečné zavěšení nástroje na hráčovo tělo slouží firemní zámky popruhu, které naleznete jako součást dnes již tradičního Framus User Kit(u).
Zvuk, hra a použití
Pavel si v úvodu zavzpomínal na metalové prazačátky, což mě vedlo k uvědomění si malé zajímavosti. Nejen, že jsme toto období absolvovali společně, ale název naší „hruběmetalové“ kapely byl dokonce stejný, jako označení testovaného nástroje. Zdá se tedy, že jsme ti praví! :o)
Pokud někdo z čtenářů někdy hrál na nástroj telecasterovského typu, jistě ví, že jde většinou o kytary, které se dobře prosadí v jakékoliv zvukové kouli a zároveň mají svůj nezaměnitelný charakter. Jinak řečeno, tento typ zpravidla disponuje barevnými středy, ale zároveň výraznými nehltícími se basy a příjemnými výškami. To nejkrásnější však nalezneme v “dřevěném“ charakteru kytary, který zůstává ve zvuku přítomen i po zapojení do aparátu. Proto například Jimmy Page použil Telecaster ve slavném kytarovém sólu skladby Stairway To Heaven (a to i přesto, že jeho (řekněme) klasickým nástrojem byl Gibson). Nástroj Framus Renegate Custom II je vzhledově opravdu luxusní a hned na první pohled plaší veškeré pochybnosti o tom, že by si řemeslnící z Markneukirchenu nedali záležet. I proto jsem se pln nedočkavých pocitů vrhl na objevování jeho možností.
Standardně si vždy nejdříve jen tak preluduji na sucho, abych zjistil vyváženost a hlasitost samotného nástroje bez přídavného zesílení. Už po prvních akordech bylo jasné, že je potřeba vyměnit struny, neboť od výrobce byly poněkud „jeté“ a hlavně z „devítkové“ sady. Patřím mezi ty hráče, kteří zastávají názor: „čím silnější struny, tím lepší zvuk“. A myslím, že tato formulka platí obzvlášť o typech nástrojů jako jsou Stratocaster a Telecaster, které bývají vybaveny menší porcí dřeva (mají tenčí zvuk). Renegade jsem tedy osadil alespoň desítkovou sadou nových strun z produkce Dean Markley (šlo o signované struny Yngwie Malmsteena). Soud ohledně síly se mi vzápětí potvrdil. Po zahrání několika akordů a běhů na devítkové sadě se nástroj jevil poněkud tiše a neměl takovou tu rezonující zářivost. Po výměně to však byla již jiná káva! Framus se rozzářil jako sluníčko a doslova mi rezonoval na těle. Podobně se třeba chovají nástroje, které mají aktivní elektroniku – po zapojení máte téměř totožný pocit. Aniž bych kytaru zapojil do aparátu, začal jsem tušit (a navíc, když vím, co dokážou snímače od S. Duncana), co mě čeká. Jen pro doplnění, ladící mechanika pracovala naprosto bez problémů a výměna všech šesti strun byla záležitostí několika minut. Ladění u nových strun často vyžaduje čas, zde však díky uzamykatelné mechanice nikoliv. Asi dvakrát až třikrát jsem doladil a mohl hrát.
Ano, mé tušení nezklamalo!
Po zapojení do lampového aparátu začal Renegade zpívat pestrými tóny. Začal jsem prozatím na kobylkovém snímači. Musím se dopředu přiznat, že ze snímačů Seymour Duncan jsem vždy doslova „paf“ (nehledejte v tom narážku na snímače DiMarzio Paf Pro) a ještě se mi nestalo, že by nástroj, který je jimi osazen, hrál špatně. Musím také naprosto souhlasit s kolegou, který zdůrazňoval vhodnost výběru právě těchto snímačů. Kobylkový snímač má středový a pěkný dřevěný charakter, který nepostrádá ani měkkost, avšak ani říznost. Na to, že jde o jednocívkový snímač, dokáže být i ve zkreslení slušně agresivní. A také například jedovaté flažolety á la Wylde zní v jeho podání velmi dobře! Dovolte mi trochu odbočit. Pravidelní čtenáři jistě znají moji slabost pro art rockovou nebo AOR muziku. Tyto hudební styly vyžadují jistou univerzální výrazovost a nutí tak hráče zvládat více stylů, ať už jde o jazz rock, klasiku, jazz, blues nebo folk. Navíc ještě potřebují, aby hráčův nástroj nejen dobře poslouchal, ale v maximální míře také inspiroval (tedy pokud se v jedné osobě sejde kytarista i skladatel). V případě Renegade Custom II mohu bez výčitek prohlásit, že toto vše obsáhne (bez ohledu na to, hraji-li s trsátkem nebo prsty).
Podobně pozitivní dojmy mi přineslo i přepnutí na krkový snímač. Nejen svým netradičním vzhledem, ale i díky lahodným zvukovým nuancím, působí velmi originálně. Mnozí jistě budou očekávat vintage kulatý, medový tón, který je vhodný hlavně na blues, jazz nebo melodická, jednotónová sóla. Ano, dočkáte se, ale mohu vás zároveň ujistit, že s SM1N lze hrát i jazz/metalová arpeggia nebo rychlé stupnicové běhy. Tóny drží pěkně pohromadě a neslévají se v jednu zvukovou změť, což podle mého názoru obyčejný přední snímač u „telete“ nedokáže. Skutečně ta pravá potěcha nastane při hře na oba snímače. A ačkoliv mi pan vrchní redaktor vždy klade na srdce, abych se vyhýbal přespříliš vzletným superlativům, občas to zkrátka nejde. Mohu to zkusit, ale půjde to těžko! Zvuk v této snímačové konstelaci je jednoduše nádherný. Ani snad nemluvím o zkresleném módu, jako spíše o čistém. Zde uslyšíte bohaté harmonie v plné šíři hudebního spektra. Pokud si začnete hrát s capodastrem nebo s alternativním laděním, pozitivní poslechový dojem se ještě více umocní...
Ještě se musím přiznat, že tento test píši pod dojmem koncertu Dagmar Andrtové-Voňkové, která mi po jeho skončení poskytla krátký workshop odhalující některé taje její omračující kytarové techniky. Za čerstva zkouším její rady a tak zjišťuji, že Framus Renegade velmi jemně a nenásilně zvládá i perkusivní techniky, jako jsou víceprsté tappingy, práce s bottleneckem nebo slap. (Mimochodem, ještě ke zmíněné dámě. Použiji-li upravená slova klasičky naší literatury, je to skutečně: „šťastná a duchem krásná žena“. Všem kytaristům a vůbec i lidem vřele doporučuji zajít na její koncert!).
Ani práce s přepínači této Framusky nebyla nijak problematická. Potenciometry chodí plynule, ovladač hlasitosti je umístěn tak akorát a houslový tón s ním lze tvořit velmi pohodlně. Pokud si také tento nástroj pověsíte na krk, zjistíte že je jednak perfektně vyvážený, a také že je lehounký jako pírko. O tom, že jde o nástroj velmi inspirativní, může svědčit i fakt, že se mi na něj za malou chvíli podařilo složit několik nových motivů, nemluvě o tom, že pro mě (nebo snad pro nás) nebyl vůbec problém se s kytarou sžít a hrát na ni tak, jako by byla má již několik let. Vůbec mi nepřišlo, že ji mám jen několik dnů...
Závěr
Ano, slova v úvodu testu jsou dle mého pravdivá. Opravdu jde o nástroj jednoduché a účinné elegance, která do pomyslné pavoučí sítě okamžitě polapí nejen oko, ale i ucho... a jen tak nepustí. Framus Renegade Custom II je velmi variabilní, zvukově originální, inspirativní a luxusně zpracovaná kytara, která může hráči splnit všechna hudební přání. Není potřeba dodávat více.
