Americká firma PRESONUS se zabývá výrobou luxusních studiových zařízení určených povětšinou k vícekanálovému počítačovému nahrávání. Počínaje dnes stále častěji užívanými firewarovými převodníky, kompresory, limitery, až po nástrojové elektronkové předzesilovače. Všechny jejich výrobky mají za úkol povýšit „sprostý" signál nástrojových miláčků tak, aby i nadnárodní hudební koncerny si z vaší desky sedly na zadek. Mašinka dodaná k dnešnímu testu nese označení ACOUSTI-Q a má být TUBE ACOUSTIC PREAMP/BLENDER, tedy předzesilovačem určeným pro akustické nástroje.
Kartónová krabice neukrývala sportovní boty, ale v molitanu pečlivě zabalený kýžený preamp včetně adaptéru a anglického manuálu. Při troše cpacího talentu, by se do ní klidně vešly přístroje dva. Po vyjmutí se na mě usmívala půlracková poctivá plechová krabička. Zadíval jsem na přední panel a jeho design mi dal připomenout cosi dávného.
Když jsem začínal hrát, neměli jsme věru nástrojů ani příslušenství na výběr. Ve výlohách hudebních nástrojů visely lesní rohy a klarinety firmy AMATI, na basu GALAXIS jsme byli v pořadníku, a o aparátech škoda mluvit. Proto se okolo kapel motali šikovní chlapíci s pájkami, kteří nám hudebníkům vyráběli roztodivné přístroje na přání. Luboš, ten který dělal pro nás, často své výrobky pouzdřil do krabiček sletovaných z desek určených pro plošné spoje. Tyto desky měly charakteristickou hnědozlatou barvu. Později s rozvojem barev ve spreji jsme měli drivy, chorusy či phasery různobarevné. Náš „testovanec" mi svou hnědou barvou tyto pre-výrobky matně připomněl. Pouze však barvou. Po bližším ohledání jsem zjistil, že povrchová úprava, jakožto i provedení, smontování, ale i vnitřek, jsou po všech stránkách dokonalé a precizní.
Přední strana
Přiznám se, že pár preampů jsem už viděl a pár jich také vlastním. Čí více, tím lépe. Moc toužím po jednom, nějakém hrozně drahém, který by pyšně zářil do tmy mého studia. Ovládání těchto mašin je většinou velmi jednoduché, většinou čím dražší, tím jednodušší. Chvíli jsem ACOUSTI-Q prohlížel a pořád mi trochu unikalo jak funguje.
Ale popořádku. Přednímu panelu dominuje pět dvoupatrových (ano, je to tak) potenciometrů. Pod prvním je napsáno Tip/Ring, druhý se jmenuje Notch - Frequency + Level, následují dva - Equalizer - první Frequency + Level, druhý Brillance + Bass a nakonec Master - Cut/Boost + Footswitch. Sami vidíte, že o standardní prvky se nejedná. Možná se pouze jinak jmenují?
Zcela vlevo je vstupní jacková zdířka a vedle ní dvě tlačítka - aktivace phantomového napájení a otáčení fáze. V sekci Master se nachází tlačítko Mute. Nad ovládacími potenciometry je umístěna 16segmentová LED stupnice informující uživatele o vybuzení preampu. Poslední je kontrolní LEDka funkce Cut/Boost.
Zadní strana
Zde se nachází celkem čtyři zdířky - tři jackové a jedna v provedení XLR.
První má označení Footswitch (Tip - Mute, Ring - Cut/Boost, Sleeve - GND), druhou můžeme využít buď jako výstup do aparátu či pro nástrojovou ladičku - Tuner/Amp. Další zdířka je vyhrazena pro nástrojovou smyčku Effect loop a konečně poslední XLR je hlavní výstup do mixu - Main Output.
Ovládací prvky
Převracel jsem preamp v ruce a kladl si otázku - k čemu je vlastně určen? Pro jaký typ nástrojů se hodí? Nahlížením do manuálu jsem nezmoudřel. Píše se tu všechno možné, ale nikde nestojí: „Vezmi balalajku nebo ukulele a zastrč jacka do preampu…" Tomu bych asi rozuměl, jsou to akustické nástroje. Namísto toho je vstupní jacková zdířka opatřena popiskem Tip (CH1) a Ring (CH2). No, a babo raď!
V manuálu se stále opakují slova - kondenzátorový mikrofon, snímač atd. Nakonec jsem na to přišel. Tento malý „preampík" je vlastně prvotně určen pro elektroakustickou kytaru (zřejmě dražšího typu), která je snímána kombinovaně: piezzo snímačem a mikro kondenzátorovým mikrofonem. Tato technologie není příliš stará a ne každá kytara za šest tisíc jí bude disponovat. I já měl jsem k dispozici pouze obyčejnou piezzo kytaru.
V praxi tento kombinovaný způsob funguje tak, že symetrický jack (stereo) zapojíte do vstupu. Prvním potenciometrem zvaným Tip určujete vybuzení piezza a potenciometrem Ring pak kondenzátorového mikrofonu. K Ringu se váže 12voltový fantóm a tlačítko otáčení fáze (to kdyby byl zvukař trouba a oba zdroje sfázoval).
Uživatel si zřejmě bude muset nechat vyrobit příslušný kabel, aby všechno bylo zapojeno, tak jak má být. Otáčením obou příslušných potenciometrů má muzikant možnost měnit poměr mezi snímačem a mikrofonem. A to je velmi výhodné hlavně při natáčení. Další funkce Notch slouží k eliminaci zpětné vazby. Má velkou strmost a velmi úzké pásmo. V praxi toto funguje tak, že vyřízne nežádoucí kmitočet a okolní frekvence propouští beze změny. Určitě čtenáři viděli grafický vícepásmový equalizér. Notch filter se chová podobně, jako když stáhneme nebo přidáme jedno z pásem. Velmi výhodné např. pro živé vystupování. Záběr filtru se pohybuje mezi 92 a 494 Hz, tedy v oblasti nejvíce náchylné na feedback. „Projetím" frekvence při staženém levelu rychle identifikujeme kmitočet zapříčiňující zpětnou vazbu.
Ke korekční úpravě pak může sloužit sekce equalizeru. Prvním ze dvou duálních potenciometrů ovládáme pásmo mezi 250 Hz - 5 kHz. Úroveň se pak pohybuje od –12 dB do +12 dB. Druhou dvojicí můžeme přidávat nebo ubírat basy (400 Hz) nebo brillianci (8 kHz). Všechny korekční prvky jsou nastaveny zejména k užívání akustické a semiakustické kytary. Korekce pracují velmi sofistikovaně a decentně. Kladou trochu nárok na teoretickou znalost parametrických obvodů a jejich ovládání. Nejedná se tedy o obyčejné basy, středy, výšky, jak jsme většinou zvyklí z kytarových aparátů. Myslím, že i z tohoto důvodu je Q určený jak pro live, tak i studio. Posledním ovladačem je opět dvoupolohový Master. Zde se objevuje kromě úrovně výstupní hlasitosti i funkce CUT/BOOST a tlačítko MUTE.
Bohužel funkci CUT/BOOST lze použít pouze s firemním footpedálem. Nemaje tento k dispozici, zkoušel jsem marně marshallovský přepínač. Zde se tedy pouze domnívám, že tato funkce je určena k vypíchnutí sóla při live akci. Jakási obdoba „lead a solo" sekcí u běžných kytarových aparátů. Při aktivaci se rozsvítí příslušná LEDka.
Zapojení přístroje
Přístroj je možné zapojit na mnoho způsobů a kromě lampového preampu je vlastně též DI boxem, malým dvoukanálovým mixem s možností efektování, ale i zdrojem pro počítačový recording (pokud máte analogový vstup). Tedy jednoduše - do vstupu na přední straně píchnete nástroj. Z XLR výstupu vyvedete kabel ke zvukaři do pultu, kam mu posíláte symetrický signál. Pokud máte kombo nebo ladičku, pak je připojíte k výstupu TUNER/AMP. Footswich taktéž zapojíte do příslušné zdířky. Inzertním kabelem (stereo jack na jedné straně a dva mono jacky na druhé) můžete váš signál míchat s efektem (škoda, že Q neobsahuje též funkci DRY/WET, tedy poměr mezi čistým a efektovaným signálem). Z této zdířky doporučuje výrobce též nahrávání do audiokarty vašeho PC či MACA. V ten okamžik se ale musíte rozloučit s efekty. Zde vám stačí obyčejný kabel typu „jack - jack". Zmáčknutím tlačítka MUTE vypojíte signál ke zvukaři. Úplně přesně jsem však nepochopil, proč když připojím obyčejnou semiakustickou kytaru (pouze mono jackem) a signál „zamutuji", přichází stále do komba signál náhle zkreslený, jakoby cruch. Tato věc pro mě zůstala záhadou. Domnívám se, že toto je nějak spojeno s použitím footswitche a plnokrevnou akustikou snímanou oběma výše uvedenými způsoby. Pokud použiji dle manuálu výstup ze smyčky jako zdroj pro počítačový recording, odpojí se hlavní XLR výstup. Logicky ho asi v této chvíli nebude třeba.
Mé hodnocení
V tomto testu bych zejména vyzdvihl velkou flexibilitu přístroje. Mohu ho s klidným svědomím použít jak ve studiu, tak při živém hraní. Za cenu okolo deseti tisíc vždy budu mít po ruce křišťálově čistý, přesvědčivě prokreslený sound. Přístroj je malý, a v manuálu je nákres, jak ho zcela nestandardně přišroubovat na plech ohnutý do tvaru písmene U. K tomuto účelu má zespodu vyvrtanou dírku se závitem. Zda-li je však onen držák u výrobce k dispozici, nevím. S tím by si asi můj kutilský kamarád Luboš věděl hned rady. Připadá mi to ale trochu „ukoptěné". Rozhodně to však chce mít Q přidělané napevno, protože při plném zapojení k němu povede svazek kabelů a stačí chvilka nepozornosti a přístroj je na zemi. Také si myslím, že by si zasloužil síťový vypínač, protože i v klidovém stavu elektronka 12AX7 pěkně topí. V manuálu je velmi podrobně popsána její výměna. (První preamp, který připravuje uživatele na výměnu své lampy.)
Manuál taktéž popisuje podrobně funkce, včetně Notchfilteru, bohužel mně se dostala do rukou jen verze v angličtině, leč v této chvíli, kdy test vychází, je již česká mutace na světě. Dvoupatrové potenciometry mají vyrovnaný tuhý chod se středovou aretací. Hudebník se tedy nemusí bát nechtěné změny svých pracně vylaborovaných parametrů. Popisky předního panelu jsou při koncertním osvětlení hůře viditelné a mě stále dělalo problém rychle se orientovat ve dvoupatrových potenciometrech. Ale věřím, že chvíle praxe... a zvládal bych to i se zavřenýma očima. Přístroj je navržen i vyroben v USA, to je mi velmi sympatické. Myslím, že my muzikanti na to stále ještě slyšíme a ta tři písmena pro nás znamenají synonymum kvality a spolehlivosti (v hudbě). Q jsem zkoušel na semiakustické kytaře Epiphone, na el. houslích se snímačem Barcus Berry. Nakonec jsem do vstupu vrznul i lubovou Ibanezku alá Scoffield. Preamp zvukově nezklamal ani v jednom případě - tak tedy „Think tube different"…
