Jeden z gigantů na elektrickokytarovém snímačovém poli, Seymour Duncan, přispěl ohromným dílem k rozvoji kvalitní muziky. Podnítil také nekončící diskuze o optimálním zvuku, a to tak, že nabízí ne pět, deset nebo dvacet snímačů, ale i s basovými něco málo přes sto. Tato sestava je v nabídce jako „Hot Rodded" a patří k nejoblíbenější kombinaci samotného pana Duncana. A když si snímačový mág ze svých desítek modelů oblíbí dva, stojí za to se na to podívat.
Trochu zeširoka
V oblasti kytarového snímání je pár obecně platných věcí, které jen pro úplnost zopakuji. Volba správného snímače pro vaši kytaru je jednak alchymie a kouzlení, jednak i seriozní věda. Do hry vstupují největší měrou vlivy materiálů kytary – použitá dřeva a jejich kombinace – a celý zbytek signálové cesty. Samozřejmě nejlepší by bylo mít referenční zesilovač, odebrat signál přímo na výstupu ze snímače a podle toho hodnotit. Ovšem získat „panenský" signál nemá valného smyslu, protože nakonec to nějakým dalším zařízením prohnat musíme a jde o to, abychom si každý tu svoji sestavu vyladili optimálně. Každý se samozřejmě potýká s otázkou, jestli stojí za to nějak vrtat do snímačového „ekvipmentu" kytary, jestli měnit nebo neměnit stávající a povede-li taková změna k lepšímu, optimálnímu, či nikoli. Podle několika kriterií, dat a údajů se lze nasměrovat (to je ta „seriozní věda"), a potom nastupuje vaše vlastní, ušní a srdcová alchymie.
Pokud máte nástroj, který podle vás dobře vypadá, je z dobrých komponent a kvalitně postaven, nasucho dobře rezonuje, ale výstupní zvuk nemá dobrý, tím prvním na řadě v tomto případě budou snímače; možná ty, které máte, nejsou ty pravé pro vás. Seymour Duncan vyrábí širokou škálu snímačů pro všechny druhy nástrojů, a to zaměřených tak, aby se vždy našlo to pravé řešení. Ovšem nejtěžší v tomto momentě je definovat, jaký tón vlastně potřebuji mít. Potřebuji silnější výstup a budit zesilovač? Hledám tlustší tón? Postrádá můj tón pevný spodek? Potřebuji větší sustain a dynamiku? Teprve až mám tyto odpovědi, můžu se pustit do výběru.
Set Humbucker
Těmi prvními vodítky k nasměrování volby snímačů (kromě volby singl – humbucker, aktivní - pasivní) jsou jejich elektro-fyzikální vlastnosti – odpor, rezonanční kmitočet a druh použitého magnetu. Pokud zůstaneme u pasivních modelů, tak tyto vlastnosti jsou dány také použitým drátem a počtem závitů cívky, což je, kromě výběru magnetu, pečlivě střežené know-how všech výrobců. Ohledně odporu (správněji rezistance) a rezonančního kmitočtu platí jednoduchá zákonitost. Čím více závitů cívky (po určité meze), tím vyšší rezistance, tím vyšší výstup a nižší odezva na výšky v signálu. Pro singly obecně platí, že rezistance kolísá mezi 6,5 kiloOhmy pro vintage modely a 15 k pro modely se silným výstupem; humbuckery se pohybují mezi 7,5 a 16,5 kOhm. Vymezit rezistanci je pouze jeden díl skládačky; tím dalším dílem je rezonanční kmitočet, což je frekvence, kde je impedance snímače na nejvyšší úrovni. Obecně opět platí, že čím vyšší je kmitočet (opět po určité meze), tím jasnější a čistější je tón snímače. Vztah mezi kmitočtem a rezistancí je cesta k porozumění tonálním vlastnostem a „zpěvnosti" snímače.
A poznámka k magnetům – jsou celkem tři nejpoužívanější typy magnetů, a to Alnico II, Alnico V a keramické. Alnico II je slabší, jemnější, teplejší a kulatější tón s měkkým attackem než Alnico V; ten je jasnější, s větší dynamikou a těsnějšími, pevnějšími spodky než dvojka. Keramika potom produkuje agresivní, silný tón s pevným spodkem a bohatými středovýškami, který umí rozžhavit lampy i nakopnout transistory.
A teď jak to celé napasovat ke kytaře. Opět velmi zhruba rozdělíme kytary na teple, kulatě znějící (s převahou dřev jako je mahagon a palisandr) a jasně, ostřeji znějící (s převahou dřev olše, javor a eben; topol a lípa jsou někde na půl cestě). Pak se dá říct, že můžeme vyvážit jasně znějící kytary s teple znějícími snímači a obráceně; podobně jako se k poloze ke krku více hodí snímač jasnější, s artikulovanými výškami, a ke kobylce snímač s bohatými středy. Ale to vše platí jen všeobecně a o zvuku snímače více rozhodují ony dvě zmíněné veličiny rezistance a limitní frekvence, než druh magnetu a kytara.
Hot Rodded
A nyní k oné horké dvojici SH2 a SH4. Oba snímače jsou s magnetem Alnico V a mají 4drátový vývod, takže můžete zapojit, jak potřebujete; je možné sériové, paralelní a rozpínací zapojení, záleží jen na vašich přepínačových možnostech na kytaře.
SH2, s podtitulem „jazz model", se vyrábí jak do polohy ke krku, tak ke kobylce. Kobylkový má mírně vyšší odpor (7,9) a mírně sníženou frekvenci (7 kHz) oproti modelu krkovému. SH 2 je ale obecně oblíben do polohy ke krku, kde se svými 8 kHz krásně projasní a zčitelní kulaté a temněji znějící tóny krkové polohy. Název „jazz" může být mírně zavádějící, protože ze snímače není cítit žádné takové to jazzové temnější zabarvení, jako se staženou tónovou clonou. Naopak se mi zdá, že například oproti 490R (Alnico, Gibson) je mírně, a oproti V7 (Ibanez) je trochu více čitelný a čistější. Je asi nejpodobnější právě s Gibsonovským 490R. Při čistém zvuku je hezky slyšet dřevěný zvuk kytary a když se zabere do strun, dovede se kulatě zjedovatit. Při zkreslení hezky bublá a díky své čistotě nebalí akordickou hru příliš do koule. Pokud ale můžu srovnat své amatérské nahrávky, je mírně agresivnější než Gibson, v míře zdravé a rockové. Rychlá hra stupnicových běhů je artikulovaná, sustain je přirozený, ale už hodně záleží na kytaře. Má výborné podání výšek, což se právě podepisuje na celkové čitelnosti. Výrobce jej doporučuje pro „teplé" kytary a docela mě překvapilo, že jej má osazen na svých kytarách i Dave Mustaine z Megadeth. To je tak, když se jde prioritně po barvě a ne po síle.
SH4, titulovaný jako „Jeff Beck" model, což už není tak zavádějící jako „jazz", je snad etalonem mezi snímači a jedním z nejoblíbenějších a nejosazovanějších vůbec. Je úplně vhodný na všechno od „heavy blues" po heavy-cokoliv.
Vyrábí se pouze jako model ke kobylce. Má silný výstup, velmi zpěvné výšky, právě dost dravých středů na polohu ke kobylce, produkuje dostatek agresivních harmonických a přitom ten tón zůstává artikulovaný, teplý. Pokud použijete 250 k potenciometr namísto obligátní pětistovky, lehce mu „osametíte" výšky, když potřebujete hrát hodnou muziku. Jinak doporučuji ponechat 500 k, popřípadě ještě vyvést na výstup přímo signál ze snímače, mimo potenciometry, zabrat do strun a „krleš" je na světě.
Balanced
Sestava spolu dohromady hraje vyváženě jak na kytaře typu superstrat (zkoušel jsem Ibanez RG 470, lípa a javor), tak na kytaře typu Gibson (krátce zapůjčený Schecter Diamond C1, mahagon a javor). Na Ibaneze došlo k rapidnímu zlepšení zvuku hlavně krkové polohy. Kytara je osazena v kombinaci HB-S-HB a mezipolohy zněly více skleněně a projasnily se. Kobylková poloha potom se Seymourem hrála mírně slaběji než původní V8, ale zvuk byl šťavnatější a agresivnější. U Schectera jsem tak dramatickou proměnu nezaznamenal snad proto, že originálně je osazen snímači „Duncan Designed". Není však blíže řečeno, co to v tomto případě znamená, neboť jak jsme si uvedli výše, i malé rozdíly hodnot rezistance a rezonance mohou znamenat znatelné posuny v barvě a výrazu snímače. Po víceméně obtížných montážně-demontážních pracech se mi jevila dvojice SH jako ušlechtilejší a hlavně vyváženější než původní „designed" modely; ta vyváženost u mahagonu paradoxně znamená to, že se více projeví rozdíly poloh (zvláště u takovéto kytary, která má 24 pražců a krkový snímač je posunut více ke středu) v barvě zvuku, ale intenzita je téměř shodná.
To je to, co podvědomě hledám na každé kytaře a ne všude nalézám. U krku to musí bublat a od kobylky pěkně řezat.
Koupen, osazen, spokojen
Tak to je správný výsledek snímačového kouzlení a modifikování. Nenabádám, abyste měnili vaše snímače za ty „jediné správné", jen se dělím o zážitky se snímači, které mi něco říkají. Z toho, co je u nás běžně k mání, se mi zdá, že Duncany mají oproti DiMarzio trochu více jedovatosti. Nejvíce se mi vedle SD líbí „slovenské" Kent Armstrongy svou ušlechtilostí (jsou zase mírně slabší na výstupu, ale to už jsme probírali). Ještě se chystám blíže prozkoumat stále více se objevující R.M. Pickups, šak ty sú z Valach, tož co. No a moje doporučení na závěr – já jsem provedl „bratrovraždu", když jsem na topolové Krameře vyměnil SH4 za SH6, bo ta má více středů a to je přesně to, co topolové dřevo potřebovalo, protože je – jasné nebo teplé? Jak že to vlastně je...
Ano, cé je správně. Ucho rozhodne. Přeji vám to správné „Cé", třeba se Seymour Duncany.
