Jak se stát rockovými klasiky

Judas Priest - profil

19. března k nám zavítá legenda Heavy metalu - Judas Priest.

Těm, zejména mladším, tento název možná již nic neříká, ovšem ti starší jsou nedochvilní koncertu. A vědí proč.

Připomeňme si tedy alespoň v tomto článku trochu z bohaté historie kapely.

Skalní fanoušky asi zkoušet netřeba, ale mnozí ostatní se možná podiví, co mají Judas Priest společného s Bobem Dylanem. Nic víc a nic méně, než přímo název. Ten totiž pochází z Dylanovy písně The Ballad Of Frankie Lee And Judas Priest, z „countryového" alba John Wesley Harding.

Píše se rok 1969 a v anglickém Birminghamu prožívá svůj vrchol skupina The Move. Nicméně se k ní právě přidává Jeff Lynne a ten ji pomalu ale jistě začíná měnit k obrazu svému a málokdo tuší, co bude za nějaký čas znamenat fenomén Electric Light Orchestra. V tomto průmyslovém městě ale už hrají i další budoucí hvězdy, totiž Black Sabbath. A někde mezi ostatními, čekajícími na svou možnou budoucí slávu se objevuje nové jméno: Judas Priest. Zpočátku hrají ve zdejších i přespolních klubech především přebírané pop-rockové a rhythm’n’bluesové hity. To se ale začne brzy měnit, možná i díky raketovému nástupu spoluobčanů Ozzyho, Iommiho a spol.

Už v první známé sestavě nechybí kytarista K.K. Downing (vlastním jménem Keneth) a jeho kamarád ze školy, baskytarista Ian Hill. Zpěvákem a doprovodným kytaristou je Alan Atkins a je to právě ten, který ze své bývalé kapely přinesl název Judas Priest. Změny u bicí soupravy byly už od počátku mnohem častější (John Ellis, Alan Moore, Chris Campbell). Traduje se, že první zkušebna byla v kostele...

Teprve v roce 1971 střídá Atkinse divadelní osvětlovač Rob Halford (nar. 25.8. 1951), budoucí ústřední persona kapely. Ze skupiny Hiroshima s sebou přivádí i bubeníka Johna Hinche, který střídá Campbella. O směřování k hard rocku je rozhodnuto.

Dalším důležitým rokem v historii Judas Priest je čtyřiasedmdesátý. Jako druhý kytarista s připojuje Glenn Tipton (nar. 25.10. 1948) ze skupiny The Flying Hat Band, obdivovatel Hendrixe, Claptona a Mayalla (jak také jinak, že...). Kapela v něm získává i dalšího textaře (vedla Halforda). Po letech hraní po klubech (v tomto roce se mihnou i v Německu a Holandsku) podepisují konečně nahrávací smlouvu. Na malé britské značce Gull (label firmy Decca) vychází debutové, ještě lehce bluesové album Rocka Rolla. Řada písní přitom pochází ještě z období s Atkinsem. Titulní singl, ani samotné album, produkované Rodgerem Bainem, však díru do světa neudělaly. Jediným, který to vzdává je Hinch, jehož v prosinci následujícího roku střídá navrátivší se Moore. Některé zdroje uvádějí, že v letech 1972 – 75 kapelou prošlo 20 bubeníků...

V závěru roku 1975 vychází trochu ostřejší album Sad Wings Of Destiny, přinášející i singl The Ripper, dnes považovaný za jednu z nejlepších skladeb Judas Priest (Halford v ní skvěle napodobil poldu). Jsou zde i takové povedené kousky, jako Victim Of Changes nebo Epitaph. Album si vede o něco lépe než debut, ale žádný zázrak ani zbohatnutí pro kapelu nepřináší. Mnohem důležitější je skutečnost, že značka Janus Records poprvé nabízí jejich produkt také v USA. S tím souvisejí i koncerty za oceánem, dokonce s Blue Öyster Cult. Judas Priest také poprvé vystupují na známém festivalu v Readingu.

Díky častým koncertům se pomalu ale jistě se začíná dostavovat i posluchačský ohlas. Všímá si toho mnohem mocnější gramofirma - CBS/Columbia. Na světě je nový kontrakt.

Třetí album (už s bubeníkem Simonem Phillipsem) vychází pod názvem Sin After Sin v květnu 1977 a produkuje ho Roger Glover. V Anglii sice právě začíná letět punk, ale o to více je z dnešního pohledu třeba ocenit posluchačský ohlas a třiadvacáté místo v britské hitparádě. Singl Diamonds And Rust (coververze od Joan Baez) opět propadl. Zato například skladba Sinner už je docela slušný nářez a Dissident Aggressor později zařadili do repertoáru i Slayer.

Kapela v této době hodně koncertuje v Anglii i v Evropě, ale brzy ztrácí dalšího bubeníka (Phillipse, který dává přednost studiové práci, střídá Les Binks). Na letním americkém turné se jejich koncerty překříží i se šňůrou hvězdných Led Zeppelin. Společným pódiem je kalifornské Oakland Coliseum a o tom, kdo je zde za předkapelu, není třeba pochybovat. Na tomto místě stojí určitě za zmínku, že někteří hudební publicisté označovali právě Led Zeppelin (společně s Black Sabbath) za hlavní inspirační zdroje Judas Priest.

V té době vydává firma Gull kompilace z prvních dvou alb - Best Of. Prodej nebyl bůh ví jaký, což ale vůbec nepřekáží tomu, aby se tyto nejstarší nahrávky i po letech nestávaly předmětem různých fint na kapsy fanoušků.

V roce 1978 sice pokračuje punková revolta, pomalu se transformující do new wave, ale akce vyvolává reakci. Tak se objevuje i nový termín: New Wave Of British Heavy Metal (NWOBHM). Vedle Iron Maiden, Samson, Saxon a Def Leppard se jejími hlavními zástupci stávají právě Judas Priest. Konečně ve správný čas na správném místě.

Nové album předznamenávající singl Better By You, Better Than Me (revival skladby od Sooky Tooth) sice opět neuspěl, ale samotné album dopadlo dobře. Stained Class produkoval Dennis Mackay a kromě solidního sedmadvacátého místa v Anglii, znamenalo první průnik i do americké hitparády (73. příčka). Deska přináší také jistý posun v poloze Halfordova vokálu. Směrem nahoru. Následují letní koncerty v USA a Japonsku, ale Judas Priest v témž roce stíhají natočit ještě jedno, dnes už rovněž „klasické" album – Killing Machine. Producentem je tentokrát James Guthrie a deska se v listopadu ocitá na 32. místě anglickéh žebříčku. V té době je kapela už opět na koncertním turné, na němž diváci sledují mj. Halfordovy sadomasochistické kreace, k nimž si hlavní aktér vozí i bič na voly…

Z posledního alba vybraný singl Take On The World se stává prvním hitem „de jure", když se únoru 1979 dostává na 14. místo v britském žebříčku. O dva měsíce později vychází album se zpožděním také v USA, avšak pod jiným názvem - Hell Bent For Leather. Už i jeho název evokuje novou image kapely - kůži, hřeby a řetězy. Tato americká verze také přinesla bonus v podobě live verze písničky The Green Manalishi, původně od Fleetwood Mac. Na tamějším žebříčku se sice vyšplhá jen na 128. místo, nicméně oproti Stained Class zaznamenává trojnásobný prodej. Další singl, Evening Star, je v květnu v Anglii třiapadesátý.

Nahrávky je třeba podpořit koncerty a tak se kapela rozjíždí na světové turné. Jen V USA ji tehdy vidělo čtvrt miliónu lidí ale mnoho fandů si získává i na Dálném východě. (Halford přijíždíjí na pódium v sedle motocyklu Harley Davidson.) Záznam z únorových koncertů z tokijských hal Koseinenken a Nakano vychází pod názvem Unleashed In The East a je prvním z dlouhé řady, které produkuje Tom Allom. Znamená i další průnik do žebříčků (v říjnu je 10. v Anglii a 70. v USA). Kritika ho nezřídka označuje jako nejlepší živé album v dějinách heavy metalu. Judas Priest tentokrát koncertují společně s dalšími megahvězdami - Kiss a AC/DC. Živá vystoupení ale obvykle dávají zabrat především bubeníkům a tak unaveného Binkse v tomto roce nahrazuje Dave Holland ze skupiny Trapeze.

Kapela je na svém vrcholu a devátého března 1980 začíná další britské turné, vyprodané už dva měsíce předem. V souvislosti s tím vychází i nový singl Living After Midnight, z nového (a brzy slavného) alba British Steel. Skladba se dostává na 12. místo britského žebříčku, stejně jako o dva měsíce po něm hit Breaking The Law (svého času neodmyslitelná součást repertoáru velké části českých tancovačkových kapel). British Steel, se známou žiletkou na obalu, se na jaře prokouše až na 4. místo britského žebříčku a v létě na 34. místo v USA. Skupina za Britskou ocel dostává zlatou desku, za půl miliónu prodaných kusů. Samotní Rolling Stones prý tehdy prohlásili: „Judas Priest definují heavy metal na počátku osmdesátých let". Pochopitelně následuje řada koncertů, včetně srpnového vystoupení na Festivalu Monsters Of Rock v anglickém Donningtonu. V dalším měsíci dosahuje svého vrcholu třetí singl - United, s ne příliš často užitým, sborově „chorálovým" refrénem. V Anglii je z toho šestadvacátá příčka.

V dalším roce vydané Point Of Entry (s různými obaly pro evropský a americký trh) poněkud zklamalo. Zkrátka vydávat každý půlrok hitové album bylo už na počátku 80. let skoro nemožné. Natož dnes… Pilotní singl Do’t Go byl v únoru 1981 v Anglii jedenapadesátý a následný Hot Rockin’ o dva měsíce později pouze šedesátý. Samotné album 14. v Anglii a 30. v USA. Ale uvedené pozice jsou přece jen dílem obvyklé setrvačnosti. Že kapela opět vyrazila na turné, snad ani není třeba připomínat.

Už následující, a znovu tvrdší, album Screamin’ For Vengeance napravuje reputaci a v létě 1982 se dostává na 11. místo britské hitparády. Velice úspěšné je také v USA, kde se v říjnu dostává na 17. příčku a kapela tam dostává platinovou desku za milión prodaných nosičů. Singl You’ve Got Another Thing Comin’ je v Anglii jen šestašedesátý, s dvouměsíčním zpožděním však znamená první zářez za oceánem (v listopadu 67. místo). Tam navíc po letech konečně vychází i albový debut. Koncertní show je opět bombastičtější a kapela ho tentokrát předvádí i značnou část roku 1983 (převážně v USA). Tam, přesněji v Memphisu, také vzniklo jejich první živé video: Judas Priest - Live. Vystupují i ve slavné Madison Square Garden a jako první metalová kapela poskytují interview tamější MTV.

Ani Evropa však nezůstala v třiaosmdesátém zcela bokem a například návštěvníci festivalu v Readingu mohou shlédnout trojkoncert s Iron Maiden a Scorpions. Tento rok je také prvním, kdy se ve službách Judas Priest objevuje manažer Bill Curbishley (ex- The Who).

Kapela dostala opět zabrat a tak ani není divu, že následující album natáčí na Ibize. Pro mixování si Tom Allom pro změnu vybral studia na Floridě. Album s názvem Defenders Of The Faith se v únoru 1984 dostává na 19. místo v Anglii a s dvouměsíčním dokonce o příčku výše v USA (zde je opět zlaté). Deska přinesla jednu z nejrychlejších pecek – Freewheel Burnin’. V Anglii tento singl obsazuje 42. pozici. Kapela tentokrát koncertuje mnohem méně a dává si pauzu. Muzikanti se usazují v arizonském Phoenixu. Z letargie je vytrhne až akce Live Aid a Judas Priest se 13. července účastní monstrkoncertu ve Philadelphii.

Zatímco v Africe umírají děti hlady, dva teenageři z Rena v americké Nevadě řeší úplně jiné problémy. Dne 23.12. 1985 se Raymond Belknap a James Vance postřelí, když předtím údajně 6 hodin poslouchali desku Stained Class. Bohužel Prvně jmenovaný je na místě mrtev to je také moment, který následně vede k jednomu z nejznámějších procesů proti rockové hudbě. Necelý rok po tragické události podává J. Vance a rodina R. Belknapa žalobu na Judas Priest a firmu CBS. Přípravu procesu provází další tragická událost a to když 29.11. 1988 umírá ve svých 20 letech i Vance. (Jestli bylo hlavním důvodem předávkování metadonem nebo deprese ze zdeformovaného obličeje, není už podstatné.) Samotný soud začíná 16. července 1990 a žalobci požadují 6,2 mil USD, přičemž se opírají o jakési podvědomé poselství v textech, přesněji našeptávání „Do it" v textu písně Better By You, Better Than Me. Po pěti týdnech proces končí, když soudce žalobu zamítá a dává pokutu pouze firmě CBS, za pokus zatajit původní matrici alba Stained Class. Kapela si určitě oddychla.

Ale vraťme se zpět do roku 1986. Na jaře se objevuje album Turbo, natočené v bahamských studiích Compass Point. Přináší nový, místy téměř diskotékový zvuk, doplněný o kytarové syntezátory a další elektronické efekty. Fanoušci tento pokus (úlitbu komerci ?) přijali relativně dobře a deska dosahuje v Anglii 33. a v USA dokonce 17. příčky. Najdou se i tací skalní, kteří ho považují za úplně nejlepší a tvrdí že kapela jednoduše předstihla dobu. Výrazný hit ale chybí. V květnu se Rob Halford účastní nahrávání charitativního singlu Stars sdružení Hear’N’Aid, který má pomoci hladovějícím v Etiopii. Judas Priest vyrážejí jako obvykle na turné (USA, Japonsko, Evropa a na konci roku i Anglie). Živé snímky z těchto koncertů (turné neslo název Fuel For Life) vycházejí v polovině následujícího roku na albu Priest Live (47. pozice v Anglii, 38. v USA). Na pódiu překvapila i změna image – kožené bundičky, Rob „na ježka" s copánkem, Downing s trvalou...

V dubnu 1988 se v sedmé desítce anglické hitparády mihne singl Johnny B. Goode, ovšemže coververze Chucka Berryho. Vyšel na značce Atlantic, neboť zaznívá i ve stejnojmenném filmu s Anthonym Michaelem Hallem. Nechybí však ani na novinkovém albu skupiny - Ram It Down. To vznikalo ve věhlasném dánském studiu Puk. Ohlas solidní: 24. pozice v Anglii, 31. v USA. O přechodném poklesu popularity se však hovoří až s časovým odstupem.

Po dlouhých letech se mění sestava a to jak bývá u Judas Priest zvykem, na postu bubeníka. V únoru 1990 přichází od kapely Racer X bývalý model, dvoumetrový vazoun Scott Travis (Holland si sbalil své paličky už po turné v osmaosmdesátém). Opět je tu nové, dosud nejtvrdší album – Painkiller. Kvůli procesu v Renu vychází s tříměsíčním zpožděním a producentem je Chris Tsangarides. Společně s titulním singlem boduje v září v britské hitparádě (album je čtyřiadvacáté, singl čtyřiasedmdesátý). 21. října začíná koncertem v Montrealu americké turné, v listopadu následuje britská šňůra, na níž předskakují Annihilator. Jako určité gesto lze brát koncert v rodném městě nešťastníků Belknapa a Vanceho. Judas Priest vystupují 23. listopadu v tamějším Lawlor Events Centru a výtěžek věnují Spolku na pomoc z domova utečeným dětem. Mezitím se téměř thrashmetalové album Painkiller vyšplhá v americké hitparádě na pěkné 26. místo. Na podporu v roce 1991 pokračujícího turné vychází singl A Touch of Evil, v březnu 58. v anglickém žebříčku. Dost nečekaně nevychází z turné k poslednímu albu žádný oficiální živák. O to více je ceněno nesehnatelné pirátské album Painkiller Alive. Sony zatím tlačí na nové studiové album....

Možná nečekaně dochází v Judas Priest k prvnímu velkému personálnímu otřesu, když ji překvapivě opouští samotný Rob Halford. Buď mu byl posun směrem k heavy metalu na albu Painkiller ještě málo a nebo byl opravdu přesvědčen, že těch 20 let bylo až dost. To ví jen on sám. V srpnu 1992 zakládá vlastní skupinu Fight, když si sebou bere i bubeníka Travise. Čtveřici doplňuje dvěma americkými hudebníky, jimiž jsou kytarista Brian Tilse a baskytarista Jay Jay, oba bývalí členové ohijské skupiny Cyanide. Dalším kytaristou se stává Russell Parrish. Ten po prvním albu War Of Words (1993, na zn. Epic - Sony) odchází a výměny na tomto postu pokračují (Rob Lochner, Sean Ostis, Mark Chaussee). Ten poslední hraje na druhém albu - A Small Deadly Space (1995, Epic - Sony). Halford se ale rád připomene i s jinými tvrdými kapelami v zádech: např. už v roce 1991 hostuje u Pantery v polovině 90. let zpívá s Black Sabbath. V r. 1998 se sice představuje s novou skupinou Two a přesvědčivým albem Voyeurs (na zn. Nothing), ale o dva roky později už je k vidění třeba s Iron Maiden a Queensryche. V té době se ale představuje i s vlastním kvintetem, nazvaným jednoduše Halford. V srpnu 2000 se na trhu objevuje jejich album Resurrection a o rok později živá kolekce Live Insurrection (obě na zn. Metel-is). Společný projekt Trinity s Geoffem Tatem a Brucem Dickinsonem se sice stále odkládá, ale Rob momentálně končí přípravu nového alba, jehož producentem ji Dickinsonův kytarista Roy Z. Proslýchá se, že by mělo být poněkud lyričtější (!).

A co mezitím kutí osiřelí Judas Priest? Nějaký čas, tedy vlastně pár let, víceméně vyčkávali. Jak to tak v podobných případech bývá, kdo může, vydává kompilace. Až v roce 1996 se začíná něco hýbat. Nejenže se vrací Scott Travis ale po třech letech hledání a údajném vyzkoušení tisícovky zpěváků je vybrán i Halfordův nástupce - Tim „Ripper" Owens (ex - British Steel, Winter’s Bane). Ten také zpívá na novém albu po letech, s názvem Jugulator. Desku, jejímž spoluproducentem je Sean Lynch, přijímají mladí s nadšením, starší s nedůvěrou až odsudkem. Výsledkem je pouze 82. místo v americké hitparádě. Kapela má nové logo i svůj vlastní label Judas Priest Music. Smluvními partnery se stávají SPV (pro Evropu), CMC (pro USA) a Zero (v Japonsku). A co říká na nového frontmana sám Halford? Jednoduše ho pomlouvá...

V r. 1997 debutuje sólovým albem Baptizm Of Fire (na zn. WEA) také Tipton. Navíc na SPV vychází kolekce A Tribute To Judas Priest, na níž si hity těchto průkopníků heavy metalu vzali do parády mj. Helloween, Saxon, Rage, či Gamma Ray. Znalci přitom oceňují především The Ripper v podání anglických Mercyful Fate. Druhé pokračování tributu vyšlo o tři roky později s podtitulem Delivering The Goods.

Po albu Jugulator následuje obvyklé světové turné a z něho dvojalbum Meltdown. Už v březnu 1999 se ale Judas Priest rozcházejí s CMC Records a následně i s japonským labelem Zero. Koncem roku je podepsána smlouva s Atlanticem a JVC. Pouze SPV pro Evropu zůstává.

Na novinkové album se opět dlouho čeká a termín je několikrát odložen. V červenci loňského roku je deska Demolition konečně uvedena na trh. Producenty jsou Glenn Tipton a Sean Lynch. Skladby vycházejí ze stylu známého z alb Jugulator a Painkiller, ale některé melodie a zvuk kytar připomenou i Turbo. Skladby jako One Of One, Devill Digger či Bloodsucker určitě zaujmou. Jako pilotní singl byl vybrán úvodní kousek, Machine Man. Kritiky označují zvuk alba za hodně moderní, ale ne zase tak moderní, aby se vyrovnal současným dark metalovým souborům. Lépe však hodnotit až s odstupem. Světové turné začalo v létě v Evropě, v září následuje Jižní Amerika, v listopadu znovu Evropa a v prosinci Japonsko a Austrálie. Počátkem letošního roku absolvují Judas Priest odloženou šňůru v USA (původně měla začínat 14. září...) a v březnu se znovu vracejí na evropská pódia. Do pražské Paegas arény, kde vystoupí 19. března, přijedou z polských Katovic.

Glenn Tipton, který je v posledních letech i jakýmsi mluvčím kapely, jednou řekl: „Dokud v tom máme srdce a dokud lidem dáváme, co chtějí, nepřestaneme".

Obsazení

  • K.K. Downing - g, Ian Hill - bg, Alan Atkins - voc, g, (John Ellis - dr) (Alan Moore - dr) Chris Campbell - dr 
  • Downing, Hill, Robert Halford - voc, harm, Glenn Tipton - g, keyb, voc, (John Hinch - dr) (Alan Moore - dr) (Simon Phillips - dr) (Les Binks - dr) (Dave Holland - dr) Scott Travis - dr 
  • Downing, Hill, Tipton, Travis, Tim „Ripper" Owens - voc 

Diskografie

  • Rocka Rolla (1974, Gull - Decca - Repertoire - Attic, existuje i odlišná verze na zn. Line)
  • Sad Wings Of Destiny (1976, Gull - Decca - Repertoire - Attic - Janus)
  • Sin After Sin (1977, CBS)
  • Best Of (1977, Gull, komp. z alb 1 a 2)
  • Stained Class (1978, CBS)
  • Killing Machine (1978, CBS - Sony, v USA pod názvem Hell Bent For Leather)
  • Unleashed In The East (1979, CBS, koncertní dvojalbum, mírně odlišná japonská verze pod názvem Priest In The East)
  • British Steel (1980, CBS - Sony, amer. verze začíná sklabou Rapid Fire)
  • Point Of Entry (1981, CBS)
  • Screaming For Vengeance (1982, CBS)
  • Defenders Of The Faith (1984, CBS)
  • Turbo (1986, CBS)
  • Judas Priest (1986, Shanghai, komp.)
  • Priest ... Live! (1987, CBS - Sony, koncertní dvojalbum)
  • Ram It Down (1988, CBS)
  • Hero, Hero (1988, Gull - Teichiku, dvojalbová komp.)
  • Collection (1989, Castle Com., komp.)
  • Painkiller (1990, CBS)
  • Metal Works (1993, CBS - Sony, dvojalbová komp. z let 1973 - 93)
  • Best - Metal Gods (1995, Phonogram, komp. z let 1977 - 90)
  • Best Collection In Early Days (1995, Teichiku, komp., v Japonsku)
  • Living After Midnight - Best Of (1997, CBS, komp., vč. nové studiové verze skladby The Green Manalishi)
  • Jugulator (1997, Judas Priest Music Ltd. - SPV - CMC - Zero)
  • 98 Live – Meltdown (1998, Judas Priest Music Ltd. - SPV - CMC - Zero, koncertní dvojalbum)
  • Concert Classics (1998, Raunch Line, live z r. 1979, podobné albu 7)
  • Remasters (2001, CBS, 3 x 4CD, klasická alba plus celkem 8 bonusů)
  • Demolition (2001, Judas Priest Music Ltd. - SPV - Atlantic - JVC, japonská verze obsahuje bonus What’s My Name, limit. evropská edice skladby Rapid Fire a The Green Manalishi)

Gear

A jaké nástroje to k pověstným kytarovým soubojům používají Glenn Tipton a K.K. Downing? (O jejich soubojích tenisových a golfových až jindy.)

Zatímco dříve to byl především Gibson Explorer a Fender Stratocaster, počátkem 80. let se oba obrátili na firmu Hamer.

Glenn má „na míru" vyrobené modely Hamer Phantom GT (v červené barvě) a Hamer Scarab GT (především v kombinaci černá/bílá). Občas sáhne i po Gibsonu SGs. Používá hlavně snímače PAF a Hame, zesilovač a koncový zesilovač firmy Marshal, předzesilovač značky Rocktron a efektový procesor Rocktron Intellifex.

K.K. dříve používal kytaru Hamer Vector KK (v šedobílém provedení), nyní dává přednost modelu mini-v Hamer (v červené a modré barvě) se snímači EMG. I on věří zesilovačům a koncovým zesilovačům od Marshalla předzesilovačům Rocktron (Piranha) a efektovému procesoru Rocktron Intellifex. Dále používá síťový napáječ Furman a ladičky Korg Rackmount (DTR-1 nebo DTR-2).

Takže 19.3. vzhůru do Prahy!