Audix ADX20i

Firmu Audix jste již na našich stránkách mohli minimálně dvakrát spatřit a tak jen připomenu, že jde o americkou značku, pod kterou se skrývají převážně mikrofony a studiové monitory.

Tentokrát jsem obdržel dva modely, z nichž ten menší, kterým zpestříme obsah tohoto čísla, se až tak moc ke studiové práci nehodí. Je ale mnoho zvukařů, kteří pracují v terénu, tudíž i na koncertních a podobných aktivitách, takže nebudeme vzdáleni vůbec realitě. Nehledě na to, že mnoho hudebníků považuje mikrofon za součást svého zvuku, kterému důvěřuje, což je naprosto správně, a i pro ně by mohlo být pár následujících vět určitě jistým typem.

Co že je to 

Jde o mikrofon z řádu miniaturních - kondenzátorovitých (většinou elektretových), čeledi klipsnovitých (to podle konstrukce… ještě bychom měli klopové, závěsné mikrofony apod.). A protože studiové mikrofony se v převážné většině vyznačují svojí univerzálností (to proto, aby se mohly používat zblízka i zdálky, pro větší skupinu nástrojů, či na jeden nástroj mezi mnohými….), jsou tedy poměrně drahé a skoro tvrdohlavě platí pravidlo: čím univerzálnější, tím dražší, ale samozřejmě nechci říci, že ten nejdražší je nejuniverzálnější! Naproti tomu tyto mikrofony jsou už svojí konstrukcí předurčeny použitím pro určitý nástroj, resp. úzkou skupinu nástrojů. Bývá tedy vedle konstrukce zohledněn i určitý spektrální a směrový aspekt. Určitě ale nejnápadnější bude konstrukční řešení, což potvrzují i typické „studiové" firmy (Schoeps, Bruel&Kjaer, Neumann), které ze svých modulárních studiových systémů jsou schopné postavit i tyto nástrojové kontaktní mikrofony. Plus a mínus těchto mikrofonů spočívá v těsné blízkosti od určitého (většinou pouze) bodu, kde nástroj rozechvívá zvukové pole. Bývá to zpravidla vyústění nástroje, blána nebo místo kontaktu se strunami. To znamená, že nástroji „ukradneme" určitou, byť by podstatnou oblast jeho zvukových rezonancí, které vysílá do prostoru, a kde se pojí s ostatními v jeden dokonalý celek. Je ale finálně eliminován problém změny hlasitosti a barvy mezi pohybujícím se nástrojem (vždy i u nejzkoprnělejšího „solného sloupu" – muzikanta) a „direkt" mikrofonem. Nemluvě už o fyzikálních zákonech zpětné vazby nahrávající ve prospěch těchto mikrofonů. Záleží ovšem, jak jich kdo využije. Tolik tedy něco odb(p)orného výkladu, čím se omlouvám protřelým zálesákům, že jsem je uvrhl do lavic první obecné.

Jak je to 

Mikrofon ADX 20-I je určen na snímání dechových, především žesťových nástrojů, a saxofonů. Pochází z řady ADX, kde se nachází především miniaturní mikrofony a také ADX 51 (typický „tužkový" mikrofon), o kterém příště. Pro informaci tedy stručný přehled této řady.

Pokud budete mít neutuchající potřebu porovnávat parametry a grafy těchto mikrofonů, s vírou spatřit učebnicové ideály všeobecné elektroakustiky, moc se většinou duše nepokochá (samozřejmě musíte vynechat modulární systémy shora jmenovaných firem), ono totiž do jisté míry není proč. Klasický frekvenční graf, který je měřen z metru, a to celého, bude na nic a křivka z pěti centimetrů svižně se linoucí až k 20 Hz bude také pro zlost. Šumem i citlivostí na tom nebývají tyto mikrofony také nejlépe, ale opět, vzhledem ke kontaktní vzdálenosti není důvod klást na tyto parametry nadměrný důraz. Tak nám tedy zbývá podívat se na balení, zpracování, jejich chování při činnosti i nečinnosti, a závěrem i nějaký parametr včetně toho peněženkového.

Díky redakci jsem mohl porovnávat v jeden čas dva mikrofony stejné kategorie, každý jiné značky. Audixu sekundující byl tedy JTS CX508 XLR, který ovšem kraluje nízkou cenou. Oba mikrofony obdržíte v papírovém obalu do kterého je v případě ADX20 ještě vložen plátěný sáček. Obal je pro tuto kategorii celkem důležitý, protože je třeba aby vydržel všeliké to harcování a také aby nezabral mnoho místa. JTS má pevný, ale o dost větší obal měkce vystlaný, Pěnová protivětrná ochrana je také dost důležitá pro koncertování pod širým nebem. Touhle pomůckou disponuje JTS a snad i ADX, alespoň dle letáku. Jinak JTS má velkou variabilitu mechanického přizpůsobení, ale i když je Audix pojat jinak, v tomto směru vůbec nezaostává. Tedy ADX nemá na rozdíl od svého konkurenta mikrofonek jako nedílnou součást mechanického „zbytku". Jediná věc, kterou cítím jako opravdu zanedbanou (záměr snad ani není možný), je délka kabelu. Zatímco JTS počítají s tím, že vyrobili mikrofon např. pro trumpetu, kteráž-to se hlavně v populárních žánrech (tam se i převážně používají tyto mikrofony) hraje ve stoje a kabel si i někdo přivádí do kapsy, Audixův kabel s bídou dosáhne na zem a tíží konektorem směrem k jádru Země. Další dost důležité hledisko pro kategorii malých klipsnových mikrofonů je tzv. „Handling noise". V tomto případě tedy v přeneseném významu jde o přenos mechanických ruchů při manipulaci s nástrojem na vlastní mikrofon. Je vám asi naprosto jasný obrázek šíleného zvukaře, který při každém vašem nechtěném pohybu, nedejbože odložení nástroje bez včasného brutálně-mimického varování, mění svůj duševní i fyzický stav ve skutečnou hororovou postavu. V případě ADX můžete být klidní, rozhodně o dost klidnější než u konkurence. To mě velmi mile překvapilo, a naopak u JTS bylo i přes velmi slušný protiotřesový systém „rachotu" až dost. Velmi dobrý rozmar, jak z vyrovnaného člověka-zvukaře udělat běsnící stvůru, je také odkládání nástrojů na stojánky, které mají ideální místo (samozřejmě podle hudebníka) těsně (nejlépe do 10 cm) od reproduktoru odposlechu. Prostě všeobecně, zpětná vazba, je další důležité hledisko, které ale bohužel nemohu pro vás posoudit, nýbrž v testovacím čase nebyl žádný „live" kšeft. Před studiovými monitory se všechny oba modely tvářily spokojeně. To jsem tedy měl ADX s kardioidou a dlužno podotknout, že je v prodeji i stejný model s hyperkardioidní charakteristikou, kteráž-to bývá v praxi ještě shovívavější ke zpětné vazbě. Záleží samozřejmě kromě kvality také na postavení odposlechových monitorů. Jen pro doplnění - u ledviny 180 stupňů u hyper. je to cca 130 stupňů. Poslední věc, a to zvuk, jsem si nechal nakonec. Jak jsem naznačil na začátku, nelze očekávat studiovou kvalitu, a to v první řadě z principu umístění mikrofonu. To se do určité míry dá i u těchto miniaturních mikrofonů ovlivnit ohnutím husího krčku, ale samozřejmě v souvislosti s možností vzniku zpětné vazby. Vždy je těžké zvukové dojmy popisovat, a tak jsem při testování provedl záznam tenor saxofonu současně na oba miniaturní mikrofony, a dále jsem přidal studiovo-pódiový Sennheiser MD421 a studiový Neumann U87Ai, ale v částečně kompromisní vzdálenosti. Tedy asi 0,5 m proti středu saxofonu a mírně z boku. Doufám, že si ukázky budete moci v blízké době poslechnout na internetových stránkách časopisu. Můj názor zní, pokud tedy se zaměřím pouze na „tykadla", tak příjemnější zvuk produkoval Audix. Byl oproti JTS barevně vyváženější, asi i méně tenký, i Je pravdou, že pocitově lehce „za dekou". A to nejen ve vyšším pásmu, ale i v basech. Tento sekundární dojem je několikanásobně vyvážen právě vyrovnaným zvukem, který na trochu slušném PA, s husím krčkem pokud možno zahnutým ne do korpusu nástroje, a třeba i za pomocí lehké komprese, může vyprodukovat důstojný akustický zvuk.

Tak je to 

Rozdíly mezi oběma miniaturami jsem naznačil v průběhu článku. Mohu jen doporučit poslech ukázek. Jen mimochodem, pokud se vám při pohledu na JTS vybavují jiná tři písmena, pak konstatujme, že se jedná o poměrně podařenou kopii AKG C 419, která do značné míry tyto mikrofony spoluproslavila. JTS vykazuje jednu velmi podstatnou vlastnost vůči celému spektru konkurence - je nekompromisně levné. A popravdě, také se mi líbí cestovní plastová krabička. Audix je sice podstatně dražší, ale mě „seděl" samozřejmě barevným podáním více, i když bych jako trumpetista musel sedět (a ne stát – viz délka kabelu). Leč nemám patent na vkus. A tak jak jsem řekl, můj favorit - „tykadlo", se jednoznačně stal ADX20-i (C/HC), ale za tuto cenu bych čekal delší kabel. To Audixu prostě neodpustím.

„Suma-sumárum", pokud bych se potloukal po bujarých oslavách čehokoli, a tu tam potřeboval „přibarvit" nástroj, nebo jako nemajetný, ale optimistický začátečník, dychtiv múz a šílených fanynek, leč neamplifikován, tedy neslyšen, sáhnul bych bez váhání po JTS. Jako zvukař mající potřebu rozšířit techniku, bych preferoval některé osvědčené modely (viz třeba zmíněné AKG či Shure). Vědom si i toho co jsem zde napsal a především i jak solventní bych byl - kdybych byl - a kolik kusů bych potřeboval. V případě sedícího(!!!) tubisty, pozounisty, bari, tenor i altsaxofonisty…. bych rozhodně nepřemýšlel o ničem jiném, než o ADX20i a v případě dechových nástrojů od altových výše je to už více záležitostí vkusu, ale vůbec nemusí být špatná kombinace běžného dynamického mikrofonu (tělo nástroje) a některé „husiny" pro dobarvení(!). Může být průchodnou alternativou kvalitnějšího pódiového snímání. Ale co já vím, třeba se vám líbí úplně něco jiného, což vůbec nebylo záměrem tohoto článku. Záměrem bylo podotknout, že je zde mikrofon, který je velmi dobrý ve svém „řádu a čeledi" a je jen otázkou, jestli dotáhnout určitý handicap, nebo se více zpřístupnit lidu obecnému, aby se mohl stát jedničkou mezi jedničkami. Za rok bude možná zas něco lepšího, ale čekejte pořád a nikdy se nedočkáte. Audix je podle mne další firma, která to myslí s mikrofony vážně, protože příště si povíme o dalším zajímavém (dle mého názoru i cenově) mikrofonu ADX51.

Proč k ceně?

Protože i velmi ambiciózní firma se slušnými výrobky nemá takovou tradici jako např. AKG – můj názor. A to je v tomto oboru někdy - bohužel, dost důležité…