Ibanez M8M Meshuggah

Osmistrunná kytara z limitované edice
Kategorie: 
Výrobce: 
Cena: 
Ceny v textu
Ibanez M8M

Vskutku monstrózní nástroj v loni poprvé nabídla nadšencům pro ďábelsky podladěné riffy firma Ibanez pod jednoduchým označením Ibanez M8M. Osmistrunná kytara vytvořená podle originálů navržených  pro Fredrika Thordendala a Martena Hagströma ze švédské kapely Meshuggah se vymyká mnoha zažitým konvencím. 

Evoluce tohoto nástroje sahá už více než deset let zpátky, kdy Thordendal s Hagströmem začali zhruba v době příprav alba Nothing experimentovat s prvními osmistrunnými kytarami, které pro ně zkonstruoval mladý švédský kytarář Fredrik Nevborn. Už v té době se po několika experimentech jejich snažení ustálilo na menzuře 29,4“, kterou nyní používá také signature model Ibanez M8M, a která patří k základním faktorům, které kytaře propůjčují charakteristický zvuk, který našel v průběhu let zástupy obdivovatelů. 

Brzy po prvních experimentech s Nevborny navázali kytaristé na spolupráci s Ibanez, který pro ně v předešlých letech vytvořil několik custom modelů sedmistrunných kytar založených na konstrukci modelů Universe, aby společně vytvořili ultimátní osmistrunný nástroj. V průběhu let tak vznikla řada custom variací, ale právě podle prvních a oběma kytaristy nejpoužívanějších custom originálů nakonec výrobce díky velkému zájmu o tyto kytary nabídl i „řadový model“ (americký custom shop Ibanez totiž staví kytary jen pro endorsery, ne pro kohokoliv, takže do té doby byly takové kytary pro kohokoliv jiného nedostupné).

Ibanez M8M

Ibanez M8M je tedy osmistrunná kytara pro všechny milovníky hlubokých tónů, která vyniká především neobvykle dlouhou menzurou, přitom ale vychází z konstrukce s průběžným krkem. Tyto modely jsou vyráběny v továrně Sugi, snad nejlepší, jaké má Ibanez v Japonsku. Podle informací, které se mi povedlo zjistit, probíhá jejich výroba tak, že každý nástroj vyrobí od začátku do konce jeden kytarář, takže se postup blíží custom výrobě – jako třeba v custom shopu Ibanez v Los Angeles, odkud pocházejí originály. Tento model ale dokáže zaujmout nejen skvělým unikátním designem. I přes jednoduché pojetí a zdánlivou stylovou vyhraněnost je to nejen jedno-účelový luxusní nástroj, ale kytara, která opravdu překvapí kvalitou tónu a svojí muzikálností.

Základní parametry

Těžko říct, čím koho tato kytara zaujme na úplně první pohled, nicméně v prvním momentě to budou hlavně poněkud netypické rozměry. Zřejmě to ale bude především netypická délka kytary, která činí přibližně 107,5 cm, ovšem ne díky nějakému obskurnímu tvaru, ale díky netradičně dlouhé menzuře.

Designově kytara vychází z typu „super strat“ a tvar těla je odvozen od klasických šesti- či sedmistrunných modelů Ibanez jako Universe či RG. K tomu bych jen poznamenal, že kytara M8M tak působí trochu elegantnějším a štíhlejším dojmem než ostatní osmičky Ibanez – například tělo model RG2228, donedávna vlastně vlajková loď této kategorie kytar, je totiž oproti běžným šestkovým a sedmičkovým modelům RG či Universe o poznání baculatější. Hlava M8M ovšem nevychází z obvyklých tvarů Ibanez RG/Universe, ale jde spíše o tvar známý z kytar Ibanez Iceman, ovšem patřičně zvětšený, aby se vešlo všech osm ladicích mechanik rozmístěných po obou stranách po čtveřicích.

Skutečně dokonalý vzhled ale kytaře propůjčuje především povrchová úprava v kombinaci s velmi výraznými, ostře řezanými tvary, které budí už při pohledu z povzdálí dojem vysoké preciznosti. Ani tělo, ani jiné části nástroje nejsou pokryty tradičním lakem, ale speciální barvou, pod kterou je nejen vidět, ale i rukou cítit samotné dřevo. Povrch kytary je „oficiálně“ matně černý, avšak dřevo prosvítající pod do jemna přebroušenou barvou dává kytaře spíše tmavě hnědý nádech, zezadu na krku pak trochu více prosvítá světlý javor. Představte si něco jako mořidlo, ale dle informací, které jsem vysledoval na internetu, jde o speciální barvu od jistého výrobce barviv na kůže – podobná se používá například na akustické kytary. Celý design je velmi čistý bez jakýchkoliv zbytečných „serepetiček“, které by měly budit dojem zdánlivého luxusu – ani na hmatníku nejsou jakékoliv polohové značky, zkrátka jen dřevo a matné tmavé barvivo. V jednoduchosti je síla.

Jak je pod barvou na první pohled vidět, kytara má i při své nadměrné délce průběžný krk slepený z pěti kusů na okrajích a uprostřed jde o klasický javor, proložený bubingou, což je trochu netradiční dřevo, používané většinou spíše u baskytar. „Křídla“ tvořící tělo, přilepená po stranách, jsou z olše a spodní roh je na vnitřní straně – oproti klasickým kytarám RG/Universe – zakulacený, zřejmě pro větší bezpečí při „pohybově“ aktivnější show s kytarou houpající se při předklonu hráče proklatě nízko. Tloušťka těla činí 4,4 mm, samozřejmostí je také vybrání pro břicho a pro pravou ruku. 

Také na hlavě je na přední straně kvůli zajímavějšímu vzhledu nalepena olšová dýha nesoucí jednoduché stříbrné logo Ibanez. Najdete zde také otvor, v němž je přímo přístupný šroub výztuhy (ta je pouze jednoduchá, ačkoliv Hagström a Thordendal na některých pozdějších custom modelech mají dokonce dvojici výztuh). Hmatník je palisandrový. Jen jeden malý konstrukční detail – křídla těla jsou nalepena ke krku tak, že je celý krk vůči tělu pod mírným úhlem, jako tomu bývá třeba u kytar Gibson.

Zmíněná nadstandardně dlouhá menzura činí 29,4“, neboli 749 mm, a hmatník je osazen 24 masivními pražci Dunlop 6100, na okrajích perfektně dokulata zabroušenými pro maximální pohodlí. Hmatník má na nultém pražci šířku 55 mm, na posledním 80 mm. Poloměr zakulacení hmatníku je 16“ (u nultého pražce by to de facto mělo být 14“). Přesto, že krk působí masivním dojmem, jeho tloušťka není nijak velká – na nultém pražci je to 19,5 mm, na dvanáctém 21,5 mm.

Osazený hardware je v černé barvě. Kobylka FX Edge III-8 je v podstatě blok tremola s osmi uzamykatelnými bloky pro usazení strun, který je ovšem usazen napevno, tedy nepohyblivě, do dřeva na dvou masivních šroubech po stranách a pro větší stabilitu či odolnost vůči většímu tahu strun je přichycen ještě menším šroubkem vzadu. Jelikož zde nejsou žádné pružiny, je zasazen pouze do mírné prohlubně v těle, bez toho, aby musela být v těle vyfrézována díra, která by narušovala sustain. Na krku pak kobylce sekunduje blok zámků. Na hlavě najdete osm otevřených (tj. bez zadních krytek přes ozubená kolečka) mechanik Hipshot a na těle jsou pro upevnění pásu bezpečnostní použity zámky Schaller. 

Ibanez M8M

I po stránce elektroniky se autoři drží maximální jednoduchosti. Kytara je osazena jediným snímačem, ve Švédsku ručně vyráběným modelem s označením Lundgren M8, namontovaným přímo do dřeva. Ve spodní části pod strunami jsou dva potenciometry hlasitosti a tónové clony. Výstupní jack je umístěn standardně na boku těla, v zadní části najdete jedinou plastovou krytku přes elektroniku. Zbývá dodat, že kytara je dodávána s kvalitním a bytelným kufrem.

Hratelnost

Vzhledem k úctyhodným rozměrům asi zřejmě každého zajímá v první řadě, jak se na takový nástroj hraje. Krátce řečeno: překvapivě dobře! Úplně zadarmo a bez námahy to není, ale skutečně jsem čekal, že to bude větší boj. Nástroj je skvěle vyvážený a výborně se na něj hraje jak v sedě, tak ve stoje. Jestli výrobce v něčem odvedl excelentní práci, pak především na krku. Ten je příjemně plochý a dalo by se říci extrémně pohodlný. Samozřejmě s tím, že je patřičně široký, což v nižších polohách problémy nedělá, v těch nejvyšších už byste (při hře ve stoje) museli pustit palec, abyste se dostali na nejhlubší struny, vsedě ale jsem ale dokázal obsáhnout celou šíři hmatníku téměř až do nejvyšších poloh bez potíží. Vykrojení spodního rohu sahá zhruba k 21. pražci a zcela bez problémů se dá hrát až v nejvyšších polohách – to je dáno i dokonalým vybráním vzadu na průběžném krku. Hra je na první pohled nesmírně pohodlná a M8M je i díky povrchové úpravě velmi příjemná do ruky a ani větší vzdálenost mezi pražci v hlubších polohách není pro většinu běžných hmatů problematická, navíc kytara je sama o sobě až překvapivě lehká (na což má jistě vliv minimum instalovaného „železa“). 

Ovšem je tu i druhý úhel pohledu, nebo možná efekt, který se dostaví až po chvíli. Faktem totiž je, že po chvíli hraní jako kytarista zvyklý na nástroje běžných propozic ten rozdíl v celkové délce pocítíte. Je skutečně fyzicky trochu náročnější na M8M hrát. Projeví se na tom větší tenze strun daná nikoliv nadměrnou tloušťkou, ale delší menzurou, a také fakt, že vlastně hrajete s rukama roztaženýma dále od sebe – chvílemi jde takřka o sportovní výkon. A nepocítíte to jen v prstech levé ruky a v zápěstí pravé, ale také v pažích. Pravou ruku budete většinou držet poblíž kobyl-ky, která je posunuta co nejdále, prakticky až na samý kraj těla, levou natahujete, kam je potřeba, často také dost daleko. Je to už zkrátka skoro něco mezi kytarou a basou. Ale na druhou stranu bych to nezařadil mezi negativa, konstatuji to jako prostý fakt. Zvláště pokud bereme v úvahu, že tím hlavním důvodem a cílem je co nejlepší tón. 

K větším rozpětím mezi pražci bych poznamenal asi tolik, že v nižších polohách možná nezahrajete vše, na co jste zvyklí, pokud byste chtěli používat akordy s prsty roztaženými do vějíře. Na druhé straně je velmi příjemné hrát ve vyšších polohách. Hmatník přímo svádí k tomu, abyste vyzkoušeli některé komplikovanější hmaty ve vyšších polohách, kde už je na běžném hmatníku obtížné poskládat prsty. Struny jsou od sebe přitom daleko „tak akorát“ (na nultém pražci cca 8 mm, na 12. pražci cca 9 mm) a navíc je zde i dostatečná rezerva od okrajů hmatníku, takže struny „nepřepadávají“ z hmatníku ven při agresivnějším vibratu apod.

Ibanez M8M
Kytara je osazena jediným snímačem, ve Švédsku ručně vyráběným modelem s označením Lundgren M8.

Originální sada strun budí trochu zvláštní dojem. Standardních šest tvoří klasická hybridní sada .009-.046, další dvě jsou, řekl bych, zase krokem zpět k tenčí sadě. Sedmá, .052, je tloušťka, která se používá v „devítkových“ sadách a i osmá .070 jí svojí tenzí, řekl bych, odpovídá. Totiž tenze strun je zde kapitolou samou pro sebe. Tloušťka strun není nijak nadstandardní a v továrním ladění – které odpovídá ladění vzorů této kytary – jsou struny (oproti koncertnímu ladění) ještě o půl tónu podladěny. Tedy E je podladěno do Es, H (dle západního značení B) je zde Hes (Bes) a osmá struna je „defaultně“ naladěna do F (v koncertním ladění by to bylo Fis). Nicméně díky delší menzuře je napětí strun přece jen znatelně větší než je člověk zvyklý z běžné kytary s 25,5“ menzurou. Nejvíce znát je to na prostředních čtyřech strunách z „desítkové“ sady – ani ne na první dojem, ale po chvíli hraní to pocítíte jak v levé, tak v pravé ruce. U nejvyšších dvou strun to až tak znát není, ty jsou příjemně poddajné, a dvě nejhlubší struny jsou také trochu „blátivější“, zejména pro pravou ruku, nicméně i tady zdání trochu klame. Náročnost hry byla ovšem dána trochu vyšším přednastaveným dohmatem a prohnutím krku, než na jaké jsem zvyklý, ale s ohledem na kvalitu tónu a tloušťku basových strun, které už by mohlo rušit drnčení o pražce, jsem vše ponechal v továrním nastavení.

Co se týká spolehlivosti, použité komponenty jsou samozřejmě zcela spolehlivé a během testovacího období jsem neobjevil žádné nedostatky. Jen poznamenám, že pokud jsem nechal povolené zámky, měla kytara tendenci se rozlaďovat i po určité době, kdy by si struny na běžné kytaře sedly a držely ladění i při povolených zámcích – je to dáno určitě i vyšší tenzí strun na této dlouhé menzuře, ostatně proto zde také zámky jsou a skýtají tak velmi stabilní ladění.

Tón

Zvuk a tón, to je vlastně to hlavní, oč tu běží, čemu bylo podřízeno vše. Celý nástroj je neskutečně rezonantní a dává skvělý sustain. Podílí se na tom celá řada faktorů, průběžným krkem počínaje a pevnou kobylkou bez průřezu v těle pro plovoucí tremolo konče. Je zde však mnohem více detailů, které na to mají vliv – především minimum železa a dalších přebytečných prvků, které jen tlumí rezonanci dřeva. Vliv na to má pouze jediný instalovaný snímač, ale i otevřené ladicí mechaniky, o kterých jsem si někde (zcela nezávisle na tomto modelu kytary) přečetl, že mají rovněž vliv na lepší sustain nebo i absence krytky přes otvor pro matici výztuhy.

Ze všeho nejdříve zkouším každou kytaru nasucho a už tady M8M příjemně překvapila – neuvěřitelně hlasitý, zvonivý zvuk, skvělý a konkrétní jak na otevřených strunách, tak v polohách napříč celým hmatníkem. Nevím proč, ale takto na sucho mi to (samozřejmě vzdáleně) připomnělo klavír. Musím poznamenat, že roli tady hraje i ten drobný detail, že je krk vůči tělu pod mírným úhlem. S tím jsem se u jiných osmistrunných kytar, které jsou na trhu, nesetkal – a řekl bych, že poměrně netypické je to konkrétně u nástrojů s průběžným krkem. Tato konstrukce dává nástroji znatelně zvonivější zvuk, než je tomu u obyčejných „plochých“ konstrukcí.

Dalším unikátním komponentem je ovšem snímač Lundgren M8. Skladba dřeva samotná nenapovídá nic o tom, že by M8M měla mít úplně odlišný zvuk od jiných dostupných nástrojů, ale nutno říci, že má. Je to dáno kombinací dlouhé 29,4“ menzury, která hraje skutečně velkou roli, konstrukce a humbuckeru Lundgren M8, který má svůj specifický zvuk, jenž je v záplavě už známých a „oposlouchaných“ (není myšleno negativně), v masovém měřítku dodávaných modelů snímačů velkých výrobců (převážně EMG, DiMarzio) přece jen závanem svěžího vzduchu.

Díky velké tenzi strun je zvuk velice dynamický, konkrétní a výrazný. A především, řekl bych, překvapivě dřevní – kytara skutečně nádherně rezonuje, a také snímač M8 se podílí na krásném sustainu. Použitý humbucker podle samotných kytaristů Meshuggah nemá být nijak silný, aby dobře vyzněla hra dřeva, což se skutečně potvrzuje. Nicméně není ani nijak slabý, má dost velký výstup, aby poskytl patřičnou rezervu při žádoucích high-gainových zvucích, kde nemusíte gain na zesilovači vytáčet na maximum. Označil bych jej za středně silný – v konkurenci aktivních snímačů či některých moderních pasivních, které se velikostí výstupu aktivním bez problému vyrovnávají. Lundgren M8 je podle mne ale zajímavý zejména frekvenční strukturou, má určitou charakteristickou barvu středů a presencí, kde chrlí záplavu přirozeně znějících harmonických a je velmi konkrétní a čitelný i v nejhlubších basech. 

Ibanez M8M

Kytaru jsem zkoušel se zesilovači Mesa Boogie, což je asi nejcharakterističtější volba pro obdivovatele vzorového zvuku Meshuggah, ale i Engl a Marshall. Na trhu se dnes objevují třeba už i devítistrunné nástroje, ovšem rád bych poznamenal, že osmičky pořád zní – od nejvyšších po nejhlubší tóny – stále jako kytara. Hluboce podladěná, ale kytara. Třeba u devítek už to v nejhlubších polohách může hraničit trochu se zvukem zkreslené basy a ten už trochu ztrácí na oněch kytarových kvalitách, co se například skladby harmonických týče.

M8M se ukázala jako velmi univerzální a díky zdravému jádru zvuku se mi na ni skvěle hrály křišťálově čisté jazzové akordy s „fenederovským“ zvukem, i nakreslené fusion vyhrávky. Pohrajete-li si s ekvalizací, dosáhnete i s jediným snímačem celé řady krásných, zpívajících sólových barev a nebyl problém „hrát si na“ Allana Holdswortha, jímž je od počátku inspirovaný Fredrik Thordendal. Prostorný hmatník se silnými pražci je ideální pro tappingy a legata, díky konkrétnosti nástroje skvěle vyplavou i trsátkem vyhrávané rychlé pasáže či „zmatená“ arpeggia. Ovšem oním gró, po kterém asi většina obdivovatelů těchto kytar půjde, je mohutný a nekompromisní doprovodný high-gain zvuk. A skutečně není těžké poměrně snadno naladit „Meshu vlnu“ a nechat se nést zvukem – ve středních polohách skvěle vyniknou power-akordové „djent“ pasáže, zatímco na nejhlubších dvou strunách se skvěle hrají jednostrunné mohutně podladěné riffy, při kterých skvěle vynikne tahání za struny nebo různé hammeringy a „pull-offy“. 

Přestože své duchovní autory v sobě tento nástroj nezapře, rád bych dodal, že z hlediska možných nastavení či použitelných aparátů je velmi univerzální, takže není problém najít si celé spektrum osobitých zvuků. Díky své netradiční konstrukci a velkému tónovému rozsahu je to skvělý, inspirativní nástroj, na který po chvíli zvykání si nedám dopustit. Nezahrajete na něj asi všechno, na co jste byli dosud zvyklí, ale otevírá nekonečné množství nových dveří. 

Závěr

Kamenem úrazu je v tomto případě bohužel cena (oficiální maloobch. cena se pohybuje kolem 134 tisíc Kč) , dalece přesahující možnosti většiny smrtelníků. A ti, kdo by ty peníze snad i měli, zase na fórech hojně diskutují o tom, zda je to dobrá investice, zda se z M8M může stát v budoucnu například sběratelský kousek nebo zda se svojí hodnotou může vyrovnat předraženým vintage nástrojům. Tady je těžké jakkoliv spekulovat. Stejně tak nemá cenu přemýšlet, kolik asi dostávají za kytary ze signature řad svůj „podíl“ samotní hráči, kteří se na jejich návrhu podíleli a tak dále. Je potřeba vzít v úvahu, že už samotná náročnost a „ekonomika“ výroby nástrojů s takto dlouhou menzurou a průběžným krkem je trochu někde jinde, výtěžnost z řeziva je méně efektivní a výrobní postupy jsou náročnější na přesnost. A také to, že precizně zpracované „dřevo“ je osazeno prvotřídními komponentami. Pokud by byly použity jiné, už by nešlo o takový nástroj, jaký si kytaristé Meshuggah navrhli. A o jaký řada lidí léta projevovala nemalý zájem.

Pro většinu zájemců je v tomto ohledu asi nej-horší ten fakt, že si nástroj prakticky nelze nikde vyzkoušet (snad kromě frankfurtského veletrhu), a vzhledem k nestandardním parametrům v důsledku toho tak trochu nevědí, do čeho jdou, zda vůbec budou schopni na takovou kytaru hrát. Výsledek každopádně vypadá skvěle, hraje se na něj skvěle a skvěle také zní. Ze své zkušenosti si ale dovolím tvrdit, že je to nástroj velmi příjemný do ruky, skvěle vyvážený ve všech směrech, který nabízí opravdu výborný tón a přesto, že jde o signature model s charakteristickým tónem, tak díky tomu, že jde o skutečně velmi poctivý nástroj, dává podle mě velký prostor i pro to, abyste si našli vlastní zvuk. Jistě, M8M určitě není kytara pro každého, a ne každý do ní bude chtít investovat. Nicméně je to rozhodně výjimečný a kvalitní nástroj, který vás skutečně nadchne, jakmile jej dostanete do ruky.

Ibanez M8M