KORG Monotron Delay & Duo

Analogové mini syntezátory
Kategorie: 
Výrobce: 
Distributor: 
Cena: 
1 100,00 Kč
Korg Monotrons

Před nedávnem jsem na stránkách Music Store psal o novém, zajímavém analogovém kapesním syntezátoru do „ruky“ od firmy KORG s názvem Monotron. Jedná se dnes už o poměrně populární nástroj, který si našel řadu uživatelů po celém světě, o čemž svědčí i velké množství různých amatérsky vyrobených „tuningů“ a periferií k tomuto syntezátoru, které rozšiřují jeho možnosti. Není se čemu divit, tenhle malý analogový syntezátor vás ohromí svým „velkým“ zvukem, který má zkrátka „pěkný koule“, právě tak jako jeho analogoví předchůdci, kdy nemalý podíl na celkovém soundu má i skvělý analogový filtr převzatý z populárních analogových syntezátorů KORG řady MS.

Navíc je malý, kompaktní a jeho cena je opravdu lidová. Ostatně stačí do libovolného internetového vyhledávače zadat název Korg Monotron a přesvědčíte se sami, jak může vypadat tenhle malý analogový „šikulka“, když si ho sami uživatelé ještě malinko přetvoří k obrazu svému. V době, kdy jsem psal výše zmíněnou recenzi na první Monotron, firma Korg uváděla na trh další přírůstky série Monotron, a sice konkrétně Monotron DUO a Monotron Delay, na které se zaměříme v dnešním testu.

Nové Monotrony v sobě nezapřou svého předchůdce (pro více informací vás, milí čtenáři, odkáži na můj dřívější test Korgu Monotron, kde se dočtete vše o filozofii a možnostech tohoto vskutku analogového syntezátoru). Jsou vyrobeny ze stejných materiálů. tj. z plastu, jejich rozměry i způsob ovládání jsou shodné, opět zde naleznete mini ribbon klaviaturu a otočné potenciometry, nechybí zde také vestavěný reproduktor nebo napájení z baterií (ale konektor k připojení externího napájecího zdroje zde bohužel nenaleznete). Oba modely mají také dvojici minijackových konektorů: sluchátko- vý/linkový výstup a vstup pro externí audiosignál, který je možno upravovat pomocí analo-gového VCF. Design všech Monotronů je podobný, liší se pouze barevným provedením. Na všech modelech naleznete stejný počet ovládacích prvků: jeden třípolohový přepínač, pětici otočných potenciometrů, na přední straně potenciometr hlasitosti)... Zkrátka to jsou takoví „bráškové“, jenom každý dostal do vínku malinko jiné dovednosti, a právě na ty se nyní společně podíváme.

Jen snad ještě zmíním, že po testování prvního Monotronu jsem vypůjčený kousek už nevrátil, obohatil moji sbírku nástrojů, a tak dnes můžu prohlásit, že jsem s ním zažil už hodně zábavy. Objevil se i na pár nahrávkách a „ostudu si netrhl“ ani mezi mnohem dražšími a vyspělejšími kolegy. Když mi k testování dorazili do studia jeho dva „mladší bráchové“, přiznám se, že jsem k nim zpočátku přistupoval s mírným despektem. Říkal jsem si, že mě už asi vlastně nemůžou ničím moc překvapit: vypadají skoro stejně, mají stejný počet ovládacích prvků, podobný design... Zvukové možnosti tak budou asi podobné... Zřejmě se jedná jen o nějaké drobné modifikace stávajícího Monotronu, takže vlastně asi nebude moc důvod si je pořizovat – když už jeden Monotron vlastním... Tak tohle vše mi táhlo hlavou - dokud jsem ovšem oba nové „sourozence“ nevybalil a nezapnul (a mimochodem, jistě by bylo správné zmínit, že jsou zabaleni v novém mnohem hezčím plastovém obalu, než jejich „starší bráška“). Hned zkraje totiž musím říct, že každý z trojice Monotronů má svůj zvukový charakter, každý umí něco jiného a přestože jsou postaveny na podobné koncepci, vyplatí se mít ve sbírce všechny tři, protože (dle mého názoru) se skvěle doplňují. A nyní se už detailněji podíváme na prvního ze dvou nových přírůstků, namátkou jsem vybral toho, který se více podobá svému „staršímu bráchovi“, je taktéž černé barvy a doma mu neřeknou jinak, než Monotron Delay.

Monotron Delay

Delay je efekt, který (alespoň myslím) nemusím čtenářům Music Store detailně představovat. Snad každý zná funkci a možnosti tohoto hojně používaného efektu, který ke své produkci používali umělci a zvukový inženýři už v minulém století, a který se s velkou oblibou v různých modifikacích používá dodnes v nejrůznějších hudebních žánrech. Mnozí z nás si produkci nebo nahrávku bez tohoto v podstatě jednoduchého efektu nedokáží ani představit. Je součástí asi všech multiefektových procesorů, nalezneme jej ve výbavě kytaristů, basáků, pěvců, Dj a samozřejmě klávesáků. Delay dokáže s audio signálem opravdu neuvěřitelné věci. Při správném nastavení umí dodat prostor, obohatit zvuk, vytvořit řadu zajímavých rytmických figur nebo jej lze úspěšně využít při výrobě nejrůznějších efektů apod. Není divu, že jej firma Korg implementovala do svého nového Monotronu. 

Korg Monotron Delay

Jak jsem psal již výše, Monotron Delay je podobný svému „staršímu bráškovi“, má jen jiné možnosti. Během jeho obhlídky naleznete nový modulační LFO, který zde má navíc možnost volby tvaru vlny (trojúhelník nebo čtverec), samozřejmě nechybí analogový filtr (VCF), ale je zde možnost ovládat pouze Cutoff (ovládání resonance naopak chybí), širokopásmová ribbon klaviatura obsáhne až čtyři oktávy... A to nejdůležitější: „na palubě“ se nachází efekt Space Delay, který produkuje krásná analogová echa, která reagují podobně jako u vynikajících starých páskových procesorů. Tedy pokud změníte parametr Delay Time, Delay reaguje na výškové změny – prostě vynikající. Co se týká ovládacích prvků (je jich na všech Monotronech stejné množství, jak už bylo řečeno), tak na čelním panelu, z levé strany, naleznete třípolohový přepínač: v první poloze je Monotron vypnutý, další dvě polohy určují tvar vlny LFO (trojúhelník nebo čtverec). Směrem doprava se nachází sekce LFO, která má dva otočné potenciometry, první (jako jediný na nástroji podsvícený - po zapnutí celého syntezátoru bliká v „rytmu“ LFO žlutou barvou) slouží k nastavení rychlosti modulace LFO (Rate), druhým (černým) potenciometrem nastavujeme hloubku modulace LFO. LFO na Monotronu Delay moduluje výšku oscilátoru, přičemž tohle nastavení je pevně dáno a nelze jej měnit, jako je tomu u prvního Monotronu, kde byla možnost volby modulace výšky nebo filtru (VCF). Je to dle mého názoru dáno tím, že všechny Monotrony mají stejný počet ovládacích prvků a u každého modelu je konkrétní prvek (přepínač nebo potenciometr) přiřazen jinému parametru. Půjdeme-li dále směrem doprava, nalezneme na čelním panelu sekci filtru (VCF), která je zastoupena pouze jediným potenciometrem, který ovládá parametr Cutoff. Možná je škoda, že se „nevešel“ ještě jeden poťáček, který by ovládal Resonanci. U takhle dobře znějících filtrů by to určitě nebylo na škodu. Ale budiž, je to daň za kompaktnost, a určitě také za cenu celého syntezátoru. Poslední sekcí, která se nachází zcela napravo, je právě sekce Delay, která se ovládá dvojicí otočných potenciometrů. První z nich má na starost parametr Time (funkci Tap tempo tady nehledejte, vše musíte nastavit tímhle potenciometrem), a druhým nastavujete parametr Feedback, tedy počet opakování. A to už je, co se týká ovládacích prvků Monotronu Delay, opravdu vše. Zdá se možná, že jich není (alespoň na první pohled) mnoho, ale věřte mi, že i tak nabízí Monotron Delay (tak jako jeho „bráškové“), nepřeberné množství zvukových možností. Dle mého názoru využijete Monotron Delay díky jeho možnostem nejvíce na tvorbu kosmických „space“ zvuků, efektů a nejrůznějších rytmických spekter a vůbec nejrůznějších zvukových „úchyláren“. Delay zní opravdu skvěle, zejména když při vyšších hodnotách parametru Feedback pracujete s potenciometrem Time. Při tom se Delay chová jako stará pásková zařízení, kdy se spolu s Time mění také výška Delay signálu, takže dosáhnete fantastických zvukových barev a spekter a efektů.

Monotron Delay je vyveden celý v černé barvě, popisky jsou v kombinaci barev oranžové a zelenožluté, podsvícený potenciometr je žluté barvy. Rozhodně zajímavý je design (včetně klaviatury, která je vyvedena v inverzních barvách), který (podobně jako zvuk) evokuje „staré dobré časy“. Delay představuje hodně specifický nástroj s jednoduchým a intuitivním ovládáním, se kterým poměrně rychle vytvoříte zajímavé zvukové barvy a hlavně zvukové efekty, které tak snadno a rychle nedostanete z velkých dospělých syntezátorů, které disponují stovkami parametrů, ve kterých se (zejména začátečníci) mohou spíše úspěšně ztrácet.

Pokud bychom se mrkli Montronu Delay pod kapotu, zjistili bychom, že zařízení je vybaveno levnějším čipem PT2399 od společnosti Princeton Technology Corporation. Ten by mohl být také původcem vyšší míry šumu v signálu, kterého si nelze nevšimnout. Ale to už by bylo asi tak vše, co bychom si k Monotron Delay mohli povědět, dále se podíváme na druhého mladšího „bratra“ z trojice monotronů. Ten se jmenuje Duo a jak je z názvu patrné, na rozdíl od předchozích dvou „brášků“ disponuje rovnou dvojicí oscilátorů, což samo o sobě nabízí daleko větší zvukové možnosti, tedy co se týká syntezátorových barev.

Monotron Duo

Podobně jako tomu je i v předchozím případě, také Duo disponuje podobným designem a stejným počtem ovládacích prvků. Na první pohled je více odlišný od svých pokrevních sourozenců, jeho čelní panel je vyveden v modré barvě (na rozdíl od „černých bratrů“), jen bočnice a spodní strana jsou taktéž černé. Také klaviatura je zde poprvé vyvedena v klasických barvách (černé půltony, bílé klávesy). Ve věci Ribbon klaviatury řekněme asi toto: je zde funkce, kterou na ostatních Monotronech nenaleznete a která je dle mého názoru vzhledem k velikosti klaviatury a mým větším prstům fantastická. Je zde totiž možnost (díky malému červenému tlačítku umístěnému na přední straně nástroje) nastavit jednu ze tří stupnic (celkem čtyři volby: chromatická, durová, mollová nebo žádná, kterou využijete pro skvělá glissanda), podobně jak je tomu na Kaossilatoru, což výrazným způsobem usnadňuje hru na malou Ribbon klaviaturu, právě zejména lidem s většími prsty. Již nezbytný podsvícený potenciometr (který mají všechny tři monotrony) je zde v červeném barevném provedení. 

Řekli jsme si, že Monotron Duo disponuje jako jediný z trojice sourozenců dvěma oscilátory (VCO). Každý z nich se pyšní nezávislým laděním, dále má na palubě obvod s názvem X MOD (křížová modulace), který byl už na klasickém skvělém syntezátoru Korg Mono/Poly, a díky kterému získáte další velmi zajímavá zvuková spektra. Samozřejmě nechybí skvělý analogový filtr (VCF), který má kromě ovladače parametru Cutoff také možnost ovládání Resonance - zde pojmenováno jako Peak.

Korg Monotron DUO

Nyní se opět podíváme na čelní panel nástroje. Jak už bylo zmíněno, i Monotron Duo má stejný počet ovládacích prvků (které jsou i stejně rozmístěny) jako jeho „sourozenci“. Jako první vlevo se tak nachází třípolohový přepínač: v první poloze je Monotron Duo vypnut (Stand by), v poloze druhé máme k tvorbě zvuku k dispozici pouze první oscilátor (VCO1), ve třetí poloze (VCO 1+2) pracujeme s oběma oscilátory. Směrem doprava následuje sekce samotných oscilátorů, ve které se nachází také již zmíněný X MOD sloužící ke křížové modulaci. Tahle sekce má k dispozici celkem tři otočné potenciometry. První z nich (černé barvy), který je označen jako VCO1 Pitch, slouží k nastavení výšky prvního oscilátoru. Vedle něj nalezneme (taktéž černý) potenciometr, který přísluší k již zmíněné X MOD sekci a kterým nastavujeme hloubku modulace mezi oscilátory (X MOD INT). Třetí otočný potenciometr je již podsvícený a při práci bliká červeně. 

Je pojmenován jako VCO2 Pitch a slouží k nastavení výšky druhého oscilátoru. Samozřejmostí je, že oba oscilátory můžeme libovolně ladit: buď unisono v oktávách, nebo v jakýchkoli intervalech, což nám dává opravdu hodně velké možnosti. Při naší produkci s Monotronem Duo vznikají tak velmi zajímavé barvy, a to zejména také díky skvělé X Mod modulaci. A aby byly zvukové možnosti tohoto nástroje ještě bohatší, je zde také jako i u ostatních Monotronů skvělý analogový filtr. Jeho sekce se nachází na čelním panelu zcela vpravo a obsahuje dvojici otočných potenciometrů. První z nich ovládá parametr Cutoff, druhým z nich nastavujeme parametr Peak (tedy resonanci filtru). Co se týká zvuku Monotronu Duo: je celkově úplně odlišný od jeho sourozenců, především díky možnostem křížové modulace, ale hlavně díky dvojici laditelných oscilátorů produkuje hodně zajímavé bohaté barvy. Celkový zvuk mi přijde daleko agresivnější a syrovější.

Dlouho jsem přemýšlel, který Monotron z trojice „brášků“ bych si vybral, kdybych měl mít jen jediný. Je pravda (a to je opravdu dobře), že každý z popsaných kousků (včetně prvního Monotronu testovaného již dříve), má své specifické možnosti. Každý vyniká v něčem jiném. Každý uživatel si tak proto samozřejmě vybere ten model, který mu bude vyhovovat. Já osobně se přikláním k tomu, mít ve svém arzenálu všechny tři, protože se svými možnostmi skvěle doplňují. Dohromady tak tvoří skvělou sérii velmi zajímavých a originálních mašinek, se kterými lze jak udělat hodně práce, tak zažít i hodně zábavy. Nepřehlédnutelným faktem je také jejich více než sympatická cena – a přitom odvedou řádně svůj díl práce. Uživatelům pak (dle mého názoru) nabídnou zcela jiný pohled na hudební produkci, protože díky jejich relativně snadnému a přehlednému ovládání se lze efektivně dostat až k úplně novým, zajímavě znějícím zvukovým barvám. A díky netradiční Ribbon klaviatuře můžete vyprodukovat zcela jiné nové hudební fráze a riffy. Přiznám se, že mám firmu Korg rád i proto, že nejenže vždy produkovala top nástroje nejvyšších cenových kategorií, ale také proto, že vždy uměla vyprodukovat zařízení za relativně malý peníz s nemalou užitnou hodnotou. A to je také mimo jiné případ série Monotron.

Je třeba přiznat, že této příjemné sérii jsem odpustil jedno (a vlastně i jediné) mínus, totiž onu poměrně velkou hladinu šumu v audio signálu. Říkám si, že je to nakonec možná záměr - prostě retro se vším všudy. U zařízení tohoto typu to opravdu nevidím jako problém. Spousta analogových delay efektů se vyznačuje větším či menším podílem šumu v signálu a nijak jim to neubírá na jejich popularitě. Pokud by někdo hledal čistý delay bez šumu, pak prostě nesmí přemýšlet o Monotronech, neboť ty tak ani nejsou koncipovány. Jejich „rozpustilost a špinavost“ jsou záměrem výrobce, čehož lze dobře využít i díky přítomnému aux vstupu: pomocí něj totiž můžete pěkně „zapráskat“ jakýkoliv jiný externí audiomateriál. V každém případě „rád odpouštím“, „pod vlivem“ skvělých možností a hlavně pro ten nefalšovaně analogový zvuk. Rozhodně doporučuji porozhlédnout se po netu a poslechnout si pár ukázek, stojí to za to. Je až s podivem, jak široká zvuková paleta se skrývá v těchto malých plastových škatulkách.Takže pokud přemýšlíte, že si uděláte radost, nebo jen hledáte novou inspiraci pro vaši tvorbu (případně se nudíte na cestách a hry v mobilních telefonech vás už nebaví), zkuste popřemýšlet o Korg Monotronech. Jsou to hezké malé retro mašinky s dospělými možnostmi a hlavně – s dospělým zvukem. Osobně se těším na případné nové přírůstky do téhle zajímavé rodiny. Loučím se s pozdravem: „No MIDI!” :-)  

Korg Monotron DUO