Jelikož se často setkávám s dotazy typu: „Jaké jsou nejvhodnější reprobedny do studia, do obýváku, k domácímu kinu…?“, dovolte mi v úvodu malou připomínku k tomu, co jsou to vlastně studiové monitory. Čím se liší od „běžných“ reprobeden s oblibou označovaných jako hi-fi? Touto zkratkou se v minulosti označovala zařízení vyšší (nerad bych říkal vysoké) kvality. Výrobci postupně označovali jako hi-fi téměř vše, co potřebovali prodat. Tento nešvar jistě trvá dodnes, a i když se to možná někomu nebude líbit, označení hi-fi je třeba brát s velkou rezervou, neboť se jedná spíše o označení jisté líbivosti, jak po stránce designové, tak i zvukové. Mnohdy jde jen o jakousi „lidovou“ kvalitu. Naproti tomu u studiových monitorů by kvalita zvuku měla být jaksi automatická a samozřejmá, vždyť pomocí něho se hudba teprve rodí a její zvuk může být kvalitou monitorů dosti poznamenán. Zvukový inženýr se nemusí dojímat z toho, jak krásně mu hrají jeho monitory, musí mít jistotu nad svou prací. Z tohoto důvodu se většina dobrých studiových monitorů konstruuje s vyrovnanou frekvenční charakteristikou, tedy nejsou zde zdůrazněna žádná pásma kvůli líbivosti poslechu. Hlavním kritériem kvality je pravdivost, nikoli líbivost. Z tohoto požadavku se pak odvíjí další kritéria, jako je malé zkreslení a dostatečný výkon. Díky těmto vlastnostem může pak být zpracováván jakýkoli druh hudby nebo zvuku, aniž by měl zvukový inženýr obavy z toho, jak bude nahrávka znít kdekoli jinde. Zvukař je na studiové monitory přivyklý a díky podobnosti zvuku může pracovat na různých pracovištích s různými studiovými monitory.
Designová stránka je ovšem také důležitá. Každý člověk si na svém pracovišti snaží vylepšovat a zkrášlovat své okolí, tak, aby se mu dobře pracovalo, aby se cítil pohodově. Kupuje si hezčí počítače, hezčí myš, hezčí nábytek… Proč by si zvukař nemohl koupit i hezčí studiové monitory, třeba právě se žlutou membránou, když je bude mít denně několik hodin před očima?
Pojďme se věnovat našemu konkrétnímu typu monitorů, které mi byly zaslány k testu. Jedná se o třetí generaci populárních KRK Rokit 5, 6 a 8 G3. Monitory jsem měl možnost testovat všechny najednou, takže jsem mohl bezprostředně porovnávat jejich zvuk. Samozřejmě mě nejprve zajímalo, v čem spočívá změna oproti předchozím řadám Rokit a Rokit G2. Dle technických údajů to má být o něco vyšší výkon zesilovačů, jiný typ výškového reproduktoru, jinak tvarovaný bassreflex, přidaný ovladač úrovně basů a drobné změny designové, jako zaoblení hran a ukrytí (nebo snad odstranění) šroubů v ozvučnici. Všechny bedýnky jsou vyrobeny v Číně, jako většina elektroniky dnes.
Rokit 8G3 (7 290 Kč)
Největší z testovaných monitorů je dvanáct kilogramů vážící box o rozměrech 298 mm x 275 mm x 394 mm. Bedýnka je vyrobena z materiálu MDF tloušťky 16 mm (středně tvrdá dřevovláknitá deska), která je polepena černou vinylovou fólií. Ze zadní strany to sice vypadá, že tloušťka stěny je mnohem větší (28 mm), ale je to pouze designový klam. Ozvučnice je plastový výlisek, jež na první pohled vypadá velmi robustně, ale ve skutečnosti jde o tenký plastový výlisek s žebrováním. Poměrně velké zaoblení hran a rohů přispívá k lepším zvukovým vlastnostem a je pro řadu monitorů Rokit typické. Při poklepu na bedýnku překvapuje dosti velká rezonance stěn, až to vyvolává dojem, jako by bedýnka byla vyrobena celá z tenkého plastu. Vnitřek bedny je polepen sice tlumícím materiálem, ale dle mého názoru zde mnoho významu nemá, je tenký a řídký. Myslím, že tady se šetřit nemuselo.
Výškový kalotový reproduktor má průměr 1” a ozvučnice mu tvoří jakýsi krátký zaoblený zvukovod. Jeho zvukový rozsah dosahuje až k 35 kHz. Středobasový reproduktor má jmenovitý průměr 8”, má pro KRK typickou žlutou membránu vyrobenou z aramidových skelných vláken – tedy pravděpodobně vysoce pevného a stálého materiálu.
Na ozvučnici zhruba v místech mezi reproduktory je umístěn nápis Rokit 8 a naproti němu podsvícené logo KRK. To indikuje činnost zesilovače. Záměrně nepíšu, že indikuje zapnuté napájení, neboť zesilovače se asi po 30 minutách nečinnosti samočinně vypnou a logo zhasne, i když je napájení stále zapnuto. Indikace přebuzení, limitace či jiné ochrany zde pravděpodobně chybí.
Zadní kryt reproboxu je plechový a obsahuje tři vstupní konektory, symetrické XLR, TRS 1/4” a nesymetrický RCA, ovšem k použití jako samostatné vstupy (ne více najednou). Tři otočné ovladače slouží k regulaci vstupní hlasitosti v rozsahu -30 až +6 dB, k regulaci vyšších kmitočtů HF LEVEL ADJUST v krocích -2 dB, -1 dB, 0 dB a +1 dB a pro regulaci nízkých kmitočtů LF LEVEL ADJUST v krocích -2 dB, -1 dB, 0 dB a +2 dB. Dále je na zadní desce napájecí konektor 230 V a síťový vypínač.
Zesilovače pracující ve třídě A/B mají jmenovitý výkon 75 W pro basy a 25 W pro výšky. Dělící kmitočet zesilovačů je nastaven na 2 kHz, maximální SPL je 109 dB. Kmitočtový rozsah v tolerančním pásmu +/- 2 dB je udáván 35 Hz až 35 kHz. Na webech některých prodejců je udáváno toleranční pásmo -10 dB, které podle mého měření ve slyšitelném pásmu může být spíše odpovídající údaj.
Box má na spodní straně nalepenu měkkou podložku kvůli umístění na stojanu nebo nábytku, a je tak chráněn, stejně jako nábytek proti případným škrábancům. Podložka může mít také tlumící účinky a zabraňuje tak případným nežádoucím rezonancím. Velmi praktické.
Ze zvuku jsem nebyl nijak ohromen. Popravdě, u takto velkých boxů bych čekal trochu plnější a modernější zvuk. Nejhlubší basy kolem 35 Hz už mají výrazný pokles a jsou dosti slabé, ne-li úplně neslyšitelné. Naopak pásmo 100 Hz hraje v plné síle. Propad kolem 3 až 4 kHz asi o 7 dB bych ale považoval za velké mínus těchto monitorů. Jde o velmi důležité pásmo pro hudbu, a zde bych čekal trochu vyrovnanější zvuk. Ve skutečnosti při poslechu není toto zvlnění kmitočtové charakteristiky tak kritické a nebudu-li brát v úvahu velikost beden, ale jejich cenu, tak se možná nic lepšího ani nedá očekávat. Monitory mají jinak dobrou lokalizaci ve stereu, a to i při méně ideální poloze posluchače – mimo osu nebo ve větší vzdálenosti od beden. Při dlouhodobějším poslechu nijak výrazněji neunavují sluch a chovají se celkem neutrálně. Pokud bych připustil, že si přivyknu na žlutou membránu a poněkud silně svítící logo, mohu konstatovat, že jinak se dá při práci na monitory rychle zapomenout, a to je jedině dobře.
Výkon zesilovačů není velký a při práci na rockových nahrávkách může být pro někoho mírně limitující, zvláště, pokud budou monitory s ohledem na jejich velikost umístěny ve větší místnosti. Při blízkém poslechu bude výkon určitě zcela dostačující. Výtku bych měl k ocejchování i chování krokového přepínače úrovně vysokého pásma. U nejnižší hodnoty totiž úroveň neklesne o udávané -2 dB, případně o rozdíl -1 dB oproti předchozí hodnotě, ale sotva o půl decibelu, tedy na -1,5 dB.
I přes menší nedostatky popsané výše bych tyto bedýnky považoval za celkem univerzální nízkorozpočtové studiové monitory určené pro práci na jakémkoli druhu hudby nebo jiného zvuku. Pro seriózní práci bych doporučil použít subwoofer, neboť zdůrazněné pásmo 100 Hz může při práci klamat a vzbuzovat dojem dostatku basů. Naskýtá se však otázka, zda potom není vhodnější se subwooferem použít monitor s lépe vyrovnanou frekvenční charakteristikou ve středním a vyšším pásmu.
Rokit 6G3 (5 890 Kč)
Jelikož veškeré vzhledové a konstrukční vlastnosti tohoto monitoru jsou naprosto stejné, jako v předchozím případě, uvedu k popisu bedýnky pouze technické parametry, které se úměrně k velikosti liší. Rozměr boxu je v tomto případě 276 mm x 224 mm x 330 mm, hmotnost 8,8 kg, průměr hlubokotónového reproduktoru je 6”, vysokotónový tweeter je stejný se stejným zvukovým rozsahem. Výbava na zadním krytu boxu je také naprosto stejná, ovládací prvky mají stejné funkce i rozsahy nastavení (včetně drobné chyby u nejspodnější hodnoty v nastavení výšek). Výkony zesilovačů jsou v tomto případě 48 W pro basy a 25 W pro výšky. Dělící kmitočet jsem na webu výrobce nenašel, na webu distributora je uvedeno 2,3 kHz. Maximální SPL je udáváno 107 dB, kmitočtový rozsah je dle výrobce 38 Hz až 35 kHz, tentokrát dokonce v toleranci +/- 1,5 dB, což je dle mého opět přehnaný údaj (nebo taky neúmyslná chyba).
Zvukově je Rokit 6 více vyrovnanější, příjemnější, při poslechu nechybí žádné důležité pásmo. Basy se zdají kupodivu stejně silné, jako u větších Rokit 8 i přes nevýhodu slabšího zesilovače. Poslech hudby se mi zdál velmi neutrální, na zvuku mi vůbec nic nevadilo, a po chvíli poslechu bych nedokázal s určitostí poznat rozdíl od mých stávajících Dynaudií BM6A (samozřejmě, že při bezprostředním srovnání je rozdíl dobře slyšet, a to zvláště v dynamice a čistotě při vyšších hlasitostech).
Rokit 5G3 (4 490 Kč)
Nejmenší z trojice testovaných monitorů Rokit 5 má rozměry 230 mm x 185 mm x 282 mm a hmotnost 6,4 kg (distributor uvádí 5,9 kg). Jedná se tedy o opravdu malou bedýnku. Výkony zesilovačů jsou v tomto případě jen 30 W pro basy a 20 W pro výšky. Dělící kmitočet by měl být nastaven na 2,6 kHz. Nesrovnalosti jsou opět u údaje kmitočtového rozsahu, kdy výrobce uvádí 45 Hz až 35 kHz v tolerančním poli +/- 2 dB, distributor v tolerančním poli -10 dB. Podle mého měření je správnější údaj českého distributora.
Maximální SPL je udáváno 106 dB. Oba menší monitory Rokit 5 i Rokit 6 jsou u prodejců nabízeny ještě v dalších barvách mimo černé, a to ve zlaté a bílé. Zvláště ty bílé vypadají moc hezky, a pokud by mi je někdo chtěl darovat, tak prosím určitě v bílé barvě. Nejmenší Rokit 5 mne zvukově velmi příjemně překvapily. Vzhledem ke své velikosti a ceně hrají nejlépe a nejsem si úplně jist, jestli náhodou nehrají nejlépe i bez ohledu na cenu a velikost. Narozdíl od větších bratříčků mají asi o 2 dB důrazněné pásmo kolem 100 Hz, což navozuje dojem hutných basů. Částečně je tak kompenzován handycap menší velikosti. I když maximální SPL i výkony zesilovačů jsou nižší, nedá se říct, že by tyto monitory hrály slaběji.
Hrají stejně hlasitě, ale nesnesou tak velké zatížení jako větší šestky či osmičky. Je tedy nutno zvyknout si poslouchat hudbu při nižších hlasitostech. I tak je výkon pro běžný poslech dostačující a pro představu o hlasitosti je nutno si monitory osobně poslechnout. I 50 W poslechu zblízka nadělá s vašimi bubínky pořádnou paseku. V žádném případě se nejedná o nepříjemně uřvané bedýnky, jak bývá u takto malých monitorů někdy zvykem. Zvuk je krásně vyrovnaný, čitelný, brilantní tak akorát, výšky nejsou nepříjemné, naopak. Nejhlubší pásmo je dobře srozumitelné, a pokud by někomu vadilo zdůraznění na 100 Hz, může si je částečně potlačit celkem asi o 1 dB, ale pozor, zároveň bude potlačeno i pásmo hlubší pod 100 Hz. Právě tyto monitory spolu se šestkovou verzí se mi zdají nejvhodnějším kandidátem pro použití se subwooferem. Cena je velmi přijatelná a poslech slušný.
Závěrem
Celkově na mne třetí generace Rokitů zanechala příznivý dojem. I přes viditelnou snahu výrobce šetřit všude, kde se dá (tzn. ne všude), je výsledek vyhovující a zcela použitelný. O tom, že to výrobce dělá asi dobře, svědčí i vysoká prodejnost těchto monitorů. Je jenom na vás, který ze tří monitorů si vybrat do svého domácího studia. Osobně bych preferoval 6” verzi kvůli nejvyrovnanějšímu poslechu a možnosti použití i ve větších místnostech. 5” verze plně uspokojí každého, kdo má trošku hlouběji do kapsy, ale má rád vyrovnaný studiový zvuk. S 8” verzí bych se osobně nebál trošku zaexperimentovat a pomocí lepšího tlumení nebo i zpevnění boxu si „vytunit“ bedýnku k vlastnímu zvuku. Domnívám se, že větší rozměry boxu vyrobeného z méně (nebo řekněme průměrně) kvalitního materiálu se podepisují na jeho zvuku, který by mohl být ještě o kapku lepší.
