t.c. electronic Vintage Overdrive/Vintage Distortion

Vintage drive pedály
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
6 490,00 Kč

t.c. electronic jsou pro mě svými výrobky už navždy zařazeny mezi těch „horních deset tisíc", a to především nekompromisní kvalitou a čistotou zvuku. V představované sérii vintage stomp boxů, kterých část jsem měl možnost otestovat, se snaží jít „zvuku po krku" ještě více.

Ještě by možná bylo dobře si vysvětlit, „čo také si predstavujetě pod tým pojmom vintage".

Pro mě to znamená pořádně vytavený starý lampový zesilovač, kde není žádný high-gainový kaskádový obvod, ale kreslí hlavně koncový stupeň, emulují se samé sudé harmonické, zvuk je silně komprimovaný, ke zkreslení neochotný, ale poté jde „za rukou" a dobré hraní stojí nějaké úsilí. Řada těchto efektů je postavena tak, že se v maximální možné míře snaží ctít „starý" zvuk, zvukový charakter klasických starých zesilovačů a analogových efektů, a také tímto způsobem přistupuje ke konstrukci obvodů efektů. Zároveň se však využívají soudobé poznatky a hlavně zvukové zkušenosti, kterých je u TC jistě mnoho. Výsledkem jsou efekty, které by si měly vydobýt pevné postavení hodně vysoko, alespoň podle té části řady, kterou jsem měl možnost vyzkoušet.

Všechny krabičky jsou masivní, z pevného plechu, na spodní straně opatřeny gumovými nožičkami nebo dokonce přes celé dno gumovým plátem (VPD1). K baterii se dostanete (kromě VPD) zespodu pohodlně po odklopení krytu. Jen mi připadlo, že konektor pro síťové napájení je příliš blízko jackovým vstupům a tak někdy víceúčelový konektor překážel jackům a naopak - ale toto není standardní způsob napájení. Efekty šly aktivovat i bez nutnosti zasunout nejdříve kytarový jack, takže je na to třeba pamatovat. Velké přehledné ovladače se zřetelnou polohou, zdaleka viditelnou, jsou vždycky kladem, jen se trochu obávám o případné poškození ovladačů při divočejším chování se na pódiu. Neboť nejsou nijak zapuštěny či jinak chráněny. Ale zase jdou otočit nohou (kromě VPD) i při hraní, což je výhoda.

Vintage overdrive

Velmi jednoduché tříknoflíkové ovládání s volbou míry drivu, barvy tónu a výstupní úrovně. Čím jednodušší, tím lepší, dalo by se říct, ale na kvalitě rozhodně záleží. Pokud použijete overdrive na čistý kanál, nečekejte žádné zázraky, chová se tu spíše jako boost signálu z kytary, ovšem velmi kvalitní boost. Zkreslení je velmi „mild" v případě singlů, pokud se do hry zapojí silný humbucker, má to vyšší grády, ovšem vše zůstává v intencích „silný kvalitní základní tón", zdravě zesílený. Nádherně rozezpívá základní tón z kvalitního singlu, je radost s touto krabičkou hrát funky.

Největší sílu overdrive vidím v buzení zkresleného kanálu lampového zesilovače. Drive je přitom možné nastavit téměř až do poloviny rozsahu, což při běžném buzení nebývá většinou možné a vlastní „nakopnutí" se provádí čistě jen vysokou celkovou výstupní úrovní efektu. TC overdrive je v tomto ohledu o krok dál, například před tolik oblíbeným Tube Screamerem. Možnost zapojit do buzení lamp i ovladač drive přináší více barvy, ne jen šťávy, a pro některé vyhrávky, ideálně dvou-tří tónové zvuky, je to možnost dle mého názoru k nezaplacení. Při vyšších nastaveních drivu a použití humbuckeru se zvuk samozřejmě mírně zahlcuje, ovšem není to nic nečekaného ani drastického. Je vidět, že konstrukce drivu je opravdu postavena podle vzoru starých lampových zvuků, kdy k buzení docházelo jakoby nechtěně a základní tón byl čistý, pevný, jasný. Tento základ tu zůstává a smíchává se s jemnozrnným ušlechtilým drivem, který je plný dynamiky, nic neschovává a je jak balzám na uši. V plné míře zachovává zvukový charakter nástroje. Ovladač Colour si zaslouží také zmínku, neboť podle mě je velkou devizou efektu – pracuje totiž ve velmi přirozeném rozsahu, zvýrazňuje harmonické a pokud se některé po cestě ztratily, v určité míře je i doplňuje; pozor je třeba si dát na šum při vysokých nastaveních outputu, to je však známé. Colour ovládá ty vyšší části zvukového spektra, a tak nejlepší cesta k dobrému zvuku je v nastavení stejné barvy drivovaného a základního signálu, a teprve potom dělat kouzla se vším ostatním.

Vintage distortion

Ovládání a vzhled na první pohled totožné s předchozím pedálem. Kromě barevného proužku, který je zde žlutý, je tu však jeden malý, ale významný rozdíl – nenápadné tlačítko boost. Svým základním rozsahem zkreslení distortion logicky navazuje na overdrive, zhruba čtvrtinou se překrývají. S distortionem už dosáhneme na čistém kanále docela slušné nakreslení, takové, které by se dalo nazvat „power overdriven". Není tak hezky barevné, jako z většiny overdrivů, a na první poslech není vlastně nijak moc „hezké", ale je dobře slyšet v kapele. Začíná zhruba za polovinou rozsahu ovladače Drive. Po sepnutí tlačítka boost nastane razantní změna a z reproduktorů se na vás vyvalí šťavnaté a velmi plné zkreslení, které dovede do určité míry reagovat na dynamiku hry a také na práci s volume na kytaře. Tady se už naplno projeví dovednost a zkušenost v nastavení vlastního drivu. Zkreslení je hodně kulaté, skoro žádné bzučení včel ani chemie není slyšet. Výborné bylo i pro singly v poloze u krku, ten zvuk byl hodně podobný humbuckeru svou kulatostí a zároveň zůstal zřetelný singlový attack a perkusivnost. Při nízkých nastaveních a staženém volume nástroje to bylo skvělé pro našlápnuté funky zvuky, při vytočení volume zvuk krásně zpíval. Distortion má ještě jednu neopomenutelnou přednost, a tou je sustain, který zůstává dlouho v plné síle a tón odeznívá velmi pomalu a jakoby „neochotně".

Ovladač Colour má široký rozsah a barvu zvuku je možno upravit od hodně zatemněné do jasné a ostré barvy, takže se dá velmi dobře přizpůsobit různým druhům snímačů. Ovšem nejpoužívanější zvuky a barvy budou nejčastěji v poloze 14 hodin (kulaté tóny) a více, a to zvláště pro zkreslená kila, která je zde nutno projasnit, jinak se při plnějších nastaveních drivu hltí. I malý pohyb ovladače Colour ve třech čtvrtinách rozsahu působí znatelné změny, takže nastavovat citlivě.

Opět platí, že tento pedál je možné dobře použít k nakreslení lampového zesilovače, ovšem je třeba být opatrnější v nastavování úrovně output a zvláště v míře drivu, který pustíte ven, neboť se zvuk mnohem snadněji zahltí.

Overdrive se mi jeví při použití na zakreslování lampového zesilovače o něco barevnější. Distortion má však širší využití jako samostatný efekt, tady bude hodně záležet na způsobu práce, který zvolíte a pro jaký účel efekt potřebujete.

Oba zkreslovače jsou velmi barevné a použitelné podle mého názoru v plném rozsahu, což u stomp boxů bývá málokdy.

Vintage Pre-drive

Dva následující efekty jsou podobné ve stylu a podstatě, odlišné však svým zařazením. VPD podle mého názoru patří ke starší řadě, odlišují ho detaily ve vnějším vzhledu. Oba efekty jsou poměrně širokého záběru a hodně univerzální.

VPD1 je, stejně jako předchozí dva efekty, celoanalogový (začíná to být konstrukčně-tržní přednost, podobně jako „celolampový"), a jako takový produkuje onen žádaný „starý" zvuk. Ve své podstatě objektivně stále „nechávám na hlavě", protože TC se tu daří v plné míře jít velmi těsně k charakteru zvuku, který mají lampové zesilovače s hodně vytaveným koncem. Samozřejmě nutno si odmyslet tu typickou těžkou komprimaci, ta je těžko dosažitelná jinými cestami, ale barva tónu a charakter zvuku je velmi, velmi dobrý. Efekt pracuje ve dvou režimech, jednak „On" a jednak „Boost". V základním režimu „On" jsou k dispozici dva ovladače Drive a Level a malý otočný potenciometr Tone. V tomto režimu je efekt funkční především jako signálový booster, „umocňovač a nakopávač". Ovladačem Tone regulujeme obsah „top-end" ve zvuku, zkreslení ovladače Drive je jen velmi lehké a je to spíše zesílení tónu než nakreslení. Základní režim On je výborným driverem pro lampové kanály s malým zkreslením, protože zachovává v plné míře rozsah a razanci kytarového tónu.

Po přepnutí do modu Boost se naplno projeví dravost pedálu a vyvalí se zkreslení, které je bohaté, plné, kulaté, s dlouhým sustainem. V režimu Boost se navíc aktivuje i malý ovladač Bass, takže barvu zvuku je možno ještě lépe přizpůsobit reprobedně, kytaře, prostoru kde se hraje a vlastnímu vkusu. Kromě toho však je možné zvuk upravit minipřepínačem Resonance, který nabízí dvě polohy filtru, a to top-boost a mid-boost, přičemž top nabízí jump na frekvenci 1 kHz, mid na frekvenci 500 Hz. Obě zvýrazněné polohy jsou výhodné zvláště pro tvrdé styly trash a podobně, a pokud se k tomu přidá regulace barvy pomocí bass a tone, dostáváme velmi širokou škálu barev, snad do všech stylů.

Ovladače VPD mají velmi široký a strmý průběh, takže je opravdu možno nastavit téměř všechno, zvláště ve spojení s „krmením" lampového kanálu a jemnou prací s drive a boost.

VPD má ještě spínač Speaker Simulator, který bude mít využití pro přímé napojení do mixu nebo při nahrávání. Simulator je po sepnutí aktivní i v bypass režimu. Kromě toho má VPD možnost spolupracovat, respektive být řízen i pomocí G-systemu od TC, takže svou skvělou vintage zvukovou výbavou doplní celý systém k téměř dokonalosti.

VPD jako jediný z této čtveřice nemá možnost chodu na baterii, takže pouze s adaptérem.

Vintage Tube Primer

Podobně jako předchozí efekt se VTP skládá ze dvou modů – On a Boost. Avšak na rozdíl od VPD je zde možné volit jeden nezávisle na druhém, kdežto u VPD můžete zvolit Boost režim jen když máte zapnutý On. VTP nabízí exkluzivní tonální erupci 20 dB sepnutím tlačítka Boost; není to drive, jen jump celkové úrovně signálu, ovšem pracuje nezávisle, což je pro praktické použití značná výhoda. Vraťme se ale k základním funkcím v režimu On. Aby se to nepletlo, jsou nožní spínače opačně než na VPD. V režimu On ovládáte zvuk ovladačem Gain, Color, a Output, a celkovou šťavnatost můžete ovlivnit spínačem Body. Body velice pěkně formuje zvláště singly, kde přidá na kulatosti a „tučnosti", ale velmi jemně, v žádném případě nemění vlastní charakter a barvu, což je zásadní. Kouzlo VTP je skryto v ovladači Mix, to je vlastní „konkurenční výhoda" efektu. Ovládáte jím vzájemné míchání „drajvovaného" signálu s původním čistým. Zdvojení nahrávané stopy drive a namíchaným čistým signálem je velmi osvědčený fíglík, takže tady to máte v určité míře hned k dispozici.

A jelikož Color opět ovládá vyšší složky signálu, výsledná barevnost zvuku je docela inspirující, velmi bohatá a široce použitelná.

Opět se mi efekt líbil nejvíce při „nakopávání" lampového zesilovače, kde jsem nastavil gain zesilovače ani ne na polovinu. Předřazením VTP jsem celkově dostal k dispozici jednak úplně čistý, původní tón, potom aktivací boost úplnou dynamickou sopku, kdy bylo málem slyšet i dech prstů na hmatníku, přepnutím na lead kanál potom takový normální crunch, který se boostem proměnil v silné šťavnaté plné zkreslení s výborným sustainem. A tohle všechno dostalo třetí rozměr aktivací režimu On; do celkově už tak bohaté tonální skladby přibude možnost dalšího, velmi jemného crunche na čistém kanálu zesilovače, ještě navíc posílená možností smíchání s drivem, a dvě bohaté barvy zkreslení na lead kanále. Co mě nejvíce nadchlo, byly právě ty crunchové barvy, zvláště ve spojení se singly.

Barevnost je inspirující a zkrátka úžasná.

Tahle krabička zůstává mým jednoznačným favoritem.

Jestli tuhle vintage řadu ještě neznáte, honem si běžte doplnit základní vzdělání. Kvalita TC je zárukou, že nemůžete šlápnout vedle, jen je třeba dobře skloubit vaše představy o zvuku s možnostmi, které nabízí TC. Vintage zvuk v jejich podání je opravdu povedený, a i když nemusí vyhovovat každému, je téměř na pomyslné špičce analogových možností.

Velikou devizou všech testovaných efektů je, že do rukou dostanete zvuk s charakterem, který většinou obdržíte až po důkladném zesílení koncových stupňů lampových aparátů, a to vše téměř bez námahy.

Po tomto testování musím konstatovat, že ne všechno, co se jmenuje vintage opravdu vintage je, ale u TC se to povedlo. Takhle by měly znít efekty, které se chtějí honosit charakterem vintage zvuku a konstrukce. Přeji hodně dobré vintage muziky.