V této rubrice dnes navážeme na článek z minulého čísla a zmíníme se tak o systému nahrazujícím právě magnetofonovou kazetu, k čemu již došlo např. v Japonsku. Přiblížíme si přenosný a stolní aneb dva pohledy na minidisky
Snad každý se s ním již setkal (myslím tím s přístrojem) - ať již v podobě stolního komponentu, mechaniky zabudované v minisystému, přenosného přehrávače či rekordéru nebo jako autorádio s MD mechanikou. Minidisk se v komerční podobě objevil okolo roku 1992 za několik měsíců se i přes počáteční dětské nemoci ujal a vzápětí definitivně vytlačil i konkurenční DCC kazetu, přestože DCC přístroje byly zpětně kompatibilní s běžnou audiokazetou, tzn. že do přístrojů DCC se daly vložit i běžné CC kazety. Vítězné tažení minidisku (potažmo firmy Sony jako jeho původce) bylo dokončeno definitivně v roce 1996 uvedením stolního modelu Sony MDS-JE 500 s průlomovou cenou jedenácti tisíc korun.
Japonští technici konstruovali MD nosiče a přístroje jako rozměrově přijatelnou náhradu audiokazety, nikoliv pak systému DAT (který se dále používá v profesionální studiové oblasti) nebo CD. Konkurence kompaktních disků získala nový rozměr až uvedením stolního CD rekordéru Philips CDR-870, který za přijatelnou sumu dokázal nahrávat média použitelná ve velké většině domácností. Přesto si minidisk uhájil své místo na výsluní zejména svými editačními možnostmi a životností média. Objevily se také pokusy prosadit datové MD mechaniky i do počítačů, avšak toto úsilí skončilo ve slepé uličce (zatím...?). Obecně lze shrnout výhody do tohoto výčtu:
- Velikost
- Odolnost proti otřesům (přenosné přístroje a autopřehrávače)
- Provedení média - v pouzdře a tudíž v čistotě
- Magnetická rezistivita
Nevýhoda byla již naznačena - slučitelnost s jiným přístrojem je nemožná, přesto pro vlastníka tohoto přístroje se nabízí obrovská škála možností. V praxi je možno docílit libovolného přehazování pořadí tracků, jejich spojování či rozdělování na úseky, mazání vybraného úseku, pojmenování disku i skladby (až okolo 1700 znaků na jedno médium) a také možnosti vrácení posledního (třeba nepovedeného) kroku - z počítačů jistě dobře známé Undo - Zpět. Do studiové techniky se snaží zasáhnout i některé firmy s vícestopými digitálními minidiskovými rekordéry (např. Yamaha), což má ovšem za následek adekvátní snížení kapacity disku; např. u nejdelšího 74-minutového média (při stereofonním, tj. dvoustopém záznamu) klesne kapacita při čtyřstopém záznamu přesně na polovinu.
Ve svém principu dochází při nahrávání k velmi krátkému ohřevu nahrávaného místa, což má za následek změnu magnetických vlastností povrchu a tedy vytvoření žádaných nul a jedniček digitálního záznamu oblíbeného umělce. Při běžné pokojové teplotě nedojde k těmto změnám a odtud plyne výše zmíněná magnetická odolnost. U CD se nejedná o stejný proces - zde se „vypalují“ tzv. pity - malé prohlubně vyvolávající pak stejný efekt. Protože kapacita minidiskového média není taková, jako u běžného CD, používá se zde komprimace dat. Přesto to není znát na výsledném zvuku - kódují a dekódují se pouze ty složky, které jsou slyšitelné lidským sluchem. Pro kódování se používá systém ATRAC (Adaptive Transform Acoustic Coding) - u stolních přístrojů jsou to verze 4 resp. 4.5, které patří v současnosti k těm nejdokonalejším.
Originální (lisované) nosiče nejsou nahrávatelné; mazatelné nosiče se vyrábějí ve dvou délkách: 60 a 74 minut. K rychlému přístupu ke skladbám slouží tzv. TOC tabulka, která funguje podobně jako u počítačového hard disku a uchovává rozložení a délku jednotlivých skladeb.
Jeden na stůl, druhý do kapsy...
Na našem testovacím stolečku se sešly dvě varianty MD rekordérů - stolní Sony MDS-JE 520 a přenosný MZ-R 35.
MZ-R 35
Příslušenství přístroje obsahuje vše, co je potřeba k běžnému užívání přístroje: síťový adaptér, speciální lithium-ionový akumulátor, napájecí pouzdro na běžné tužkové baterie připojitelné třeba v případě nedostatku energie z akumulátoru, optický kabel a samozřejmě sluchátka s dálkovým ovládáním, které lze odpojit od sluchátek bohužel jen na speciální konektor tzv. micro-plug. Sluchátka ovšem svou slušnou kvalitou potvrzují tradici firmy. Dálkové ovládání lze, stejně jako i přístroj, zablokovat proti náhodnému stisku tlačítek a jinak z něj můžeme ovládat všechny běžné funkce včetně záznamu, přičemž každá operace je indikována různými druhy pípnutí do sluchátek. Přístroj je dále vybaven vyrovnávací pamětí k eliminaci otřesů (cca 10 vteřin).
Obdélníkový displej zobrazuje velké množství informací: čas skladby (i zbývající), datum a čas nahrávky, stav baterií, indikace vybuzení a úrovně při manuálně nastaveném nahrávání analogového signálu a samozřejmě i názvy disku a jednotlivých tracků. U delších názvů je nevýhodou pomalý scrolling, a je tedy nutná jistá trpělivost při čekání na zobrazení celého názvu. Naopak velmi příjemný je ukazatel okamžité pozice na disku pomocí přibývajících pomlček a usnadňuje tak orientaci na MD.
Ovládání přístroje samozřejmě není srovnatelné se stolním modelem, a to hlavně proto, že příbuzné funkce jsou skryté zpravidla pod jedním tlačítkem a jejich volba probíhá pomocí otočného kolečka Jog Dial. Takto jdou vyvolat všechny editační funkce, a to: mazání skladby a disku (Erase), rozdělení jedné skladby na dvě (Divide) a naopak spojení (Combine), změna pořadí (Move), pojmenování (Title), záznam a nastavení data a času nahrávky. Nahrávání je možno provádět ze tří zdrojů. Analogově přes kabel zakončený stereofonním konektorem jack 3,5 mm, digitálně ve stejné zdířce díky přiloženému optickému kabelu s koncovkami TOS-link a na druhém konci speciálním konektorem který je přístrojem rozpoznán jako zdroj digitálního signálu (je o něco delší než klasický jack). Třetím vstupem jest vstup pro stereofonní mikrofon. Signálové cesty z přístroje ven nevedou do Říma, ale do sluchátek nebo v podobě linkového fixního výstupu třeba do zesilovače. Digitální výstup zde chybí. Při nahrávání z digitálního zdroje signálu je možno využít i synchronizovaného nahrávání. A protože je to přístroj přenosný, zajímá nás i spotřeba baterií - ta je, jak je již v současnosti zvykem, vcelku na dobré úrovni - na lithium-ionový akumulátor vydrží při nahrávání okolo 5 hodin, při reprodukci cca 8 (na dvě alkalické tužkové baterie pak 6 - 7 hodin).
Při poslechu je velmi obtížné rozeznat kopii na MD od originálu (CD). U nahrávek pořízených digitálně jsou rozdíly nepostřehnutelné. Na záznamech nahraných analogově s automatickou regulací úrovně se projevuje ne-ctnost automatiky - nevyrovnaná dynamika obzvláště při náhlých zvukových špičkách; šum je v mezích normálu. Nahrávka pořízená mikrofonem příjemně překvapí svou čistotou a daleko předčí záznam běžného diktafonu. Kvalita mikrofonu samozřejmě ovlivní výsledný zvukový dojem stejně jako i kvalitní sluchátka.
MDS - JE 520
Stolní varianta minidiskového rekordéru je tou nejlevnější v této kategorii. Nejlevnější ovšem neznamená nejhorší - vybavení je na té nejvyšší úrovni. Je přirozeně jiné než u předcházejícího exempláře: podrobné dálkové ovládání, kabely analogové a kabel optický se zakončením TOS-link. Dálkové ovládání ve velikosti přerostlé tatranky umožňuje pomocí alfanumerické klávesnice pohodlně zadávat titulky skladeb a disků, ovládat téměř všechny povely MD a kontrolovat základní funkce CD přehrávače (samozřejmě Sony). Z čelního panelu můžeme pak ovládat, stejně jako u přenosného modelu, funkce jinak vlastní CD přehrávači - náhodný výběr, programování, fader (ztlumení do vytracena), repeat nebo A-B repeat, čili opakování zadané sekvence.
Výbava charakteristická pro minidiskové rekordéry je zde přítomna v ještě širším rozsahu než u výše zmíněného stroje - kromě funkcí Divide, Combine, Erase, Move a Title zpříjemňuje práci ještě volba A-B Erase, která vymazává zvolený úsek a hlavně milovaná funkce Undo vracející zpět poslední mylnou operaci (i smazání). Navíc disponuje pětsetdvacítka funkcí Time Machine Recording, která konstantně uchovává 6 vteřin signálu před stisknutím tlačítka nahrávání a po spuštění záznamu tento signál nahraje na začátek - vhodné zejména při nahrávání z rozhlasového vysílání. Při nahrávání digitální cestou se samozřejmě automaticky číslují skladby podle originálu u analogové cesty lze využít samočinné číslování podle nastavené úrovně poklesu signálu (od -72 dB do 0 dB), tj. například při poklesu úrovně pod nastavených -50 dB se vloží začátek nového tracku.
Veškeré propojení lze uskutečnit analogově (vstup, výstup) nebo digitálně (optický vstup i výstup a koaxiální vstup). Všechny vstupy je možno regulovat od -( do +12 dB a analogový výstup se dá utlumit až na -12 dB.
Po zvukové stránce nelze modelu 520 nic vytknout - při porovnání digitálně pořízených nahrávek na obou přístrojích vítězí těsně stolní varianta, ale je to opravdu jen o prsa. V souboji záznamů z analogového zdroje už je náskok větší, a to hlavně z důvodu výše uvedeného neduhu přenosného stroje.
Závěrem
Vzhledem k rozdílnému použití obou testovaných přístrojů upouštím od číselného hodnocení. Hifi komponent MDS - JE 520 jistě bude sloužit jako špičkový a dobře vybavený rekordér v domácí komponentové sestavě a model MZ - R 35 najde uplatnění jako vynikající osobní rekordér a přehrávač. Náročný uživatel ale bude se mnou souhlasit, že kombinace obou dvou přístrojů by byla ideální.
