Tata Bojs

Taková malá písnička

Aniž by to kdo řekl, tato skupina působí na našich pódiích už třináct let. V poslední době je čím dál tím více žádanější a nezajímavé je i fakt, že za rok 2000 byla nominována Akademií české populární hudby hned dvakrát, a to v kategoriích Album roku a Objev roku.

My jsme si s kapelou trochu popovídali po koncertě v pardubické ponorce.

Mardošo, mnoho lidí nezná historii kapely, můžeš nám ji trochu přiblížit?

V roce 1979 jsme se s Bublinou (pozn. bubeník Milan) potkali ve školce. Ale tenkrát jsme spolu ještě moc nekamarádili. Pak jsme se potkali na základce a tam jsme si od třetí třídy, což byl rok 1982-83 říkali, že by jsme založili kapelu. Protože to uvádíme v rozhovorech, někde se toho chytli a uvádějí nesprávně tento rok jako rok založení kapely. Tenkrát jsme ale o tom jen mluvili a zpívali si jednu takovou písničku. V sedmý třídě jsme už začali písničky dělat vážně a v osmý třídě jsme měli první koncert, což bylo 29.6.1988. Takže teď vlastně slavíme výročí třináct let. Zezačátku jsme hráli tři, my dva a Mareček Padevět. S tím jsme hráli do roku devadesát čtyři. V tom prvním období to byla spíš taková sranda, hodně to lidi přirovnávalo ke školní besídce. Měli jsme mezi písničkama hodně vtípků, básniček a scének. Koncerty jsme pojímali tak, že jsme jednou přišli jako černoši, jindy jako podnikatelé, prostě dělali jsme různý blbosti jako to, že jsme se houpali při koncertu na liánách. Byla to spíš zábava pro ty ostatní spolužáky. Ale tak od roku 1991 na nás začínalo chodit naše publikum. V roce 1994 Mareček odešel, necelou sezónu s námi hráli Ondřej Žika a Franta Štáfek, což jsou kamarádi ze spřízněných kapel OTK. Ti tak jen vypomáhali než si najdeme našeho kytaristu. A toho jsme našli a byl jím Marek Doubrava s kterým jsme začli hrát od září devadesát pět. Nedávno už na nás přestal mít čas, protože se začal plně věnovat Hm, což je jeho kapela, a škole a taky proto, že s Tata Bojs toho narostlo, myslím tím času po vyjití alba Futuretro. Takže od nás v prosinci 2000 po přátelský dohodě odešel a od února s námi již vystupuje Martin Myšík. Navíc teda s náma hraje ještě Klárka, která zpívá už od listopadu devadesát devět. Takže to je tak zhruba historie.

Kdo dal název kapele a proč? Má to nějaký smysl?

Bylo nám čtrnáct a my jsme vymýšleli různý blbosti. Měli jsme takový návrhy jako Green Faces, Iridon, Hauspalský traktůrek a spoustu jiných kravin. Nakonec název Tata Bojs z toho vyšli ještě dobře. To vzniklo tak, že náš bejvalý kytarista Ondřej, kterej s náma hrál jenom dva koncerty a pak odešel, přines název Tapa Boys. My jsme to přijali, ale Bublinovi se víc líbilo Tata a mě se tam líbilo dát to j, protože mě to tenkrát přišlo hodně vtipný a bylo to víc český než s ypsilon. Pak už to ztratilo jakejkoli význam, bylo to takový rytmický a proto se tak jmenujeme.

Řekni nám něco k vaší diskografii a u koho vydáváte.

První naše oficiálně vydaná věc byla kazeta Šagáli šagáli, kterou jsme vydali v roce devadesát jedna u Black Pointu. To byly čistě jenom z koncertu stažený písničky z mixu. Bylo to v tom období, kdy tam bylo spousta těch básniček, fórků a tak. Není tam snad jediná písnička bez chyby, ale má to tu atmosféru tehdejší doby. Kdybychom šli do studia, tak by to asi nebylo ono, tohle je lepší. Dokonce se i letos uvažuje i o reedici, je to přesně deset let. Tak to byl náš první nosič.

Pak jsme se ňákým způsobem zasekli, že jsme nic nenahrávali, jenom občas demáče. Říkali jsme si, že chceme už opravdový CD a ne kazetu. A to nám nikdo nenabízel, takže jsme strašně dlouho nic nenahráli až pak v roce 1995, taky u Black Pointu vyšlo LP, který se nijak nejmenuje jen prostě Tata Bojs. My mu ale říkáme Ladovski, protože tam jsou zhudebněný čtyři říkanky Josefa Lady plus tam jsou ještě tři bonusy ze starších demáčů. To tedy vyšlo v devadesátém pátem a bylo to vlastně rok a půl starý, protože jsme nemohli najít vydavatele a sponzory. Tohle CD bylo nahrávaný ve studiu u Ondřeje Ježka v takový malý podkrovní místnosti na nějaký osmistopý ADAT a to jsme pak vezli smíchat do Rudolfina. Ty bonusy z demáčů, co jsou na CD, tak ty se nahrávali taky u Ondřeje, ale to ještě neměl ADAT, a tak se to točilo na čtyřstopej Tascam 424, kterej jsem si později od něj později koupil.

Mezi tím jsme ještě v roce 1992 udělali nahrávku ve studiu v Hloubětíně. Ta ale nikdy nevyšla. Vymysleli jsme tehdy super nápad, jako že uděláme jednostrannou vinylovou desku. Z jedný strany by tam byla nahrávka 20 minut a z druhý strany by byl jenom točník z telefonů. Tenkrát to byla velká móda a všichni jsme je nosili. Dokonce šli kluci i na patentový úřad si to patentovat, aby nám to nikdo nevzal, protože nám to přišlo jako hrozně geniální. Jednak nám to nezapatentovali a druhak nám to stejně nikdo nevzal a my jsme to sami nerealizovali. Takže vlastně máme tyhle nahrávky, který jsme nepoužili a pak teprve vznikly za dva roky Ladovski.

Pak byla nějaká pauza a potom jsme se dohodli s Indies, že nám vydají desku. To bylo Ukončete nás ….. To bylo v roce 1997. A to byla první deska, kdy jsme šli opravdu natáčet do studia. Do Sona. Hned v příštím roce v prosinci jsme vydali album Nekonečná stanice, která i tím názvem navazovala na předchozí album, byl to vlastně náš akustickej program. Tam byla taková zajímavost, že jsme ho nahráli částečně živě na Deltě a pak se ty pásy vzaly do Sona na smíchání. Na tom koncertě se ještě nesmíchaná nahrávka pálila na CD, takže asi padesát kusů se hned pokřtilo na místě a prodalo. To jsou teď největší rarity. Kdo to má, tak má fakt strašnou raritu.

To byl rok 1998 a pak už jsme začali připravovat Futuretro. Už na Nekonečný stanici jsou písničky, který jsme chystali pro další album, ale tam vyšli v akustický verzi, čímž jsme pak udělali trochu zmatek Warnerům, protože si mysleli, že opakujeme zase nějaký starý písničky. Tady už jsme trochu začli pracovat se samplerem, ale remixy nám samozřejmě dělal někdo jiný. Tak to je trochu k naší diskografii.

Dobře tedy, pověz nám něco k tvé nástrojové výbavě. Znáš vůbec všechny ty krabičky, které používáš?

Není problém i když všechny ty typy si přesně pamatovat nebudu. Používám kompresor Ibanez Bass Comp BP-5, kterej mám permanentně zapnutej, ladičku Boss TU-2, která je bytelná, má místo ručičky ty světýlka, což je nakoncert úplně ideální a když ji sešlápnu, tak utlumí zvuk. Pak mám od Boss Bass Synthesizer SYT-3. Mě se ty krabičky od Boss líbí tím tvarem, dobře se na ně šlape a jsou šikovnější třeba než ty švédský EBS, který jsem si teď nedávno koupil. Ty jsou zvukově super, ale nejsou tak bytelný. Dál používám kvákadlo Morley, který je kytarový, takže mě sežere všechny basy a když se to zkombinuje s tím oktáverem, tak je to docela dobrý a když chci dělat hodně bordel, tak to tam prostě dám. Pak mám Sans Amp Bass Drive od Tech21, kterej jsem si přivez z New Yorku v roce 1995 a ten je super. Já jsem dřív používal overdrive od Boss, ale ten mi vždycky sebral basy, ale tenhle Bass Drive je ještě přidá. To je fakt dobrej efekt. Pak ještě používám další oktáver od Boss Octave OC-2 a na něm mám nastavenou jenom oktávu dolů bez přirozenýho zvuku, zatímco na EBS OctaBass mám nastavený oba zvuky, jak původní, tak i zefektovaný. Od EBS mám ještě UniChorus a kompresor MultiComp, ten zatím ale používám spíš od Ibanez. Na konci používám ještě flanger, kterej moc nepoužívám. A abych nezapoměl na poslední věc Zoom 508 Delay s kterým se zatím učím a používám ho ve dvou věcech. Ty nový krabičky si zatím spíš šetřím, že je budu používat do novejch písniček. Chceš vědět ještě aparát?

No jistě a na jakou basu hraješ.

Takže basu mám čtyřstrunnej Ibanez ATK 600 s aktivní elektrikou. To jsem zjistil posléze podle toho, že tam je baterka. Je moc pěkná a všichni mi jí chválej. Občas ještě používám hodně dobrou akustickou basu Epiphone El Captain B. Zesilovač mám Warwick WAMP 280, zesilovač a dva menší boxy WPA, kvůli přepravě. Struny používá různě, kombinuju je. Dost mě praskaj. Zkoušel jsem Rotosound Orange, ty byly dobrý ale pak nějak vymizely. Zkoušel jsem i Ernie Ball, ale i ty mě praskaly, dokonce mi jedna praskla při natahování.

Ladíš normálně? Připadáš mi pořád nějak podladěnej.

Jak kdy, snažím se. Buď ladím nebo neladím, nemám žádný speciální ladění. To dělá ten oktáver. Já to umím na tečkách a když bych přeladil, tak ty tečky neplatěj. Takže já to doháním spíš těma krabičkama. Já je potřebuju vidět, co je rosvícený, to se děje. Nelákaj mě moc multiefekty, protože třeba oktáver z multiefektu je zákonitě horší než z krabičky.

Hraješ trsátkem nebo prsty?

Půl na půl. Dřív jsem hodně hrával trsátkem, teď mě spíš baví hrát prstama, protože ten zvuk je takovej basovější. Nedrnkne to tak, ale ten zvuk je takovej měkkčí.

Mardošo díky, já si teď vyzpovídám Milana.

Jaké bicí používáš?

Já jsem dlouhý léta hrál na bicí Amati Kraslice, jako asi každej bubeník u nás. Pak jsem si koupil Sonor Force 2000. Je to série, která se už dnes nevyrábí, já už jí mám asi sedm let a už jsou to takové stařečkové, dosluhujou. Ale furt si myslím, že na to živý hraní jsou dobrý a když se na ně daj nový blány, tak i do toho studia celkem ujdou. Maj takovej syrovej zvuk, kterej mě vyhovuje a je mi i sympatická ta značka. Takže jestli si budu kupovat nový bubny, tak to budou určitě zase Sonor nějaké vyšší série. Mám teď zálusk na novou Designer sérii, což je jejich nejlepší série. Mám z týhle série dva bubínky, virbl 14", který používám jako hlavní a pak 10" virbl 5 x 10", kterej je jako efektovej a má zase úplně jinej zvuk. Mě baví právě ta kombinace dvou bubínků. Jinak průměry mám jak jsem už říkal 10", 14" bubínky, pak mám 8" a 10" tom, 14" floor tom kopák 22". Začínal jsem s činelama Zildjan, který jsou dost drahý, jsou to luxusní činely. Protože do toho celkem mydlím, tak mi dost často praskaly. A protože nebylo možný si furt kupovat nový a nový, tak postupně přecházím na turecký činely Istanbul a mám pocit, že to jsou činely zvukově srovnatelný se Zildjan a jsou daleko levnější. Takže postupně jak mi odcházejí staré činely, tak nové nahrazuju Istanbulem. Mám netradiční hajtku, většinou se používá 14", já mám 13". Je taková vyšší a zvuk je konkrétnější. Jinak mám crash 17" a 16", ride je 20" Zildjan z K série a 16" čínu. Hardware mám vše originální od Sonor.

Jaký používáš paličky?

Já jsem hodně dlouho používal Vic Firth, u kterejch jsem si oblíbil jeden model. Bohužel nevím jeho označení. Byly takovýho silnějšího průměru, mám rád, když v ruce cítím nějakou tu hmotu. Jsou to taky dost drahý paličky a tak jsem postupně přešel na slovenský paličky Greg, kterej dělá pro Frantu Honiga jeho model a kterej je přesně stejnej jako ty Vic Firth. Frantovi dodává jako firemnímu hráči paličky z toho nejkvalitnějšího dřeva, který jsou celkem stabilní a nelámou se tak, jako ty co jdou stabilně do obchodů. Takže já jednou za čas si od Františka vezmu dvacet párů a na chvíli mi to vydrží. Takže teď hraju s těma Gregama. Jsou o malinko lehčí než ty Vic Firth, ale to mi taky vyhovuje a dá se tím hrát trochu rychleji. Nemá to sice takový ten atack na blánu, ale to dotvořím, že do těch blán víc třískneš.

Když jsme u těch blán, jaky typ používáš?

Vetšinou mám REMO, teď kupuju řadu Soundmaster. Jsou trošku horší, mají plastový okraj, ale celkem když se dobře naladí, tak jsou v pohodě. Podle nálady je občas kombinuju ještě s pískovkama, většinou teda do studia, je to takový zvonivější.

Díval jsem se, že máš u soupravy minidisk?

To je teď taková naše novinka, protože my jsme dlouho hráli se samplerem. Sekvence, který jsme měli připravený, jeli ze sampleru AKAI MPC2000 s odbočeným klikem. Od nový desky Futuretro byl pro mě velký zlom ve hře, protože já jsem do tý doby vždycky hrál a zpíval na monitor a používal hlavový mikrofon. Najednou bylo nutný hrát s klikem, protože sekvence neúprosně jeli, a tak jsem začal používat hlavový mikrofon se sluchátkama. To byla pro mě obrovská změna, najednou jsem se začal slyšet. Teď to máme udělaný tak, že sampler jsme opustili, používáme ho jen při tvorbě sekvencí a máme v úmyslu ho používat v reálným čase. Nahrajem si do něj daný zvuky a budeme je spouštět třeba padama. Ale to je zatím budoucnost. Všechny sekvence jsme přehráli do čtyřstopýho minidisku YAMAHA MD4S, kde ve dvou stopách jede základ ve stereu, ve třetí stopě máme občas nějaký klávesy, který dřív hrál náš bývalý kytarista Marek a v tý čtvrtý je odbočený klik pro mě. Já mám možnost si na minidisku, kde je i mixák si míchat vlastní poměry než co leze běžně ven. Mám odbočený zpěvy, sampler i klik. Je to pro mě obrovský pohodlí, udělám si to jak potřebuju.

Jinak na zpěv používám vokodér DOD VOFX, na kterým jsem si našel takový tý uchylný zvuky, který se samozřejmě nedaj používat furt, ale je to takový zpestření.

Nemají problém zvukaři se zvučením kapely?

Snad ani ne. Jezdí s náma Dušan, to je člověk, který pracoval dříve v Sonu a ten, že už nás zná, vše zvládá.

Nastupuje Maťo Mišík, “novinkový” kytarista.

Když si nastupoval do rozjetý kapely, která je navíc trochu technicky netypická nebál jsi se, že to zvládneš?

Ani ne. Já jsem se zůčastnil takovýho neoficiálního konkursu a vyhrál jsem. Na Tata Bojs jsem chodil už dřív, takže jsem jejich věci znal a muzika mi vyhovovala.

Hraješ tedy s kapelou od kdy přesně?

Premiéru jsem měl v pěkný den, a to na Silvestra a 1. 1. 2001.

Díval jsem se, že ani ty nezaostáváš za Mardošou v technice.

Já teď hraju na kombo Vox AC30, který používám na čistý zvuky a na takový crunch zkreslení. Dál mám box Marshall se čtyřma dvanáctkama ve spojení s lampovým koncem Marshall 9100, to je takovej ten zlatej do racku. V racku mám ještě Rocktrona Voodu Valve, ze kterýho zatím používám jeden preset na nejvetsi zkresleni. To je fakt maso.

Na zemi mám kvákadlo Dunlop Jimi Hendrix JH-15, Digitech Whammy pedal WH-1, Boss DD3 delay, ProCo Rat a Dod 270 A-B Box, kterým si přepínám signál mezi Voxem a druhým aparátem. Jako efekťák prozatím používám Zoom 2020. Chci si ale koupit Intellifex od Rocktrona. Na zkreslení používám i ProCo RAT pedál.

Co kytary, struny atd.?

Kytaru mám Fender Telecaster z 68. roku se snímačem u krku od Gibsona, je to model Classic 57. U kobylky je zrenovovanej, převinutej singl. Ten původní snímač byl nějakej vadnej. Teď jsem si nechal dělat kytaru u Janeckýho, měl by to být hybrid Telcaster/Les Paul. Humbuckery, pevná kobylka, tlustý tělo atd. No a ještě si dávám dohromady další kytaru, je to Epiphone Flying V. Má zlomenej krk po vystoupení skupiny Scooter, když tady hráli. Nechali ji tady Warnerům jako raritu a my, že jsme u nich taky, tak mi ji dali.

Ještě k těm strunám, ty používám D’Addario 010.

Kluci díky za rozhovor.