Bastl Instruments

Rozhovor o DIY se zástupci projektu Bastl Instruments
Bastl Instruments

Když jsem loni v listopadu kývl na výzvu Oliviera Gilleta z Mutable Instruments a chtě nechtě po mnoha letech oprášil pájku ze skříně, netušil jsem, že mě sestavování Shruthi-1 bude tak bavit. Idea seriálu o DIY byla na světě. Tenkrát by mě však ani nenapadlo, s kolika zajímavými lidmi se budu díky DIY setkávat. Náš seriál je otevřený všem a rádi přinášíme impulsy a inspiraci ostatním. O to víc nás potěšilo, že jsme mohli zareagovat na výzvu od vás, a setkat se s lidmi z Bastl Instruments. Již při prvním telefonátu s Ondřejem a Vaškem, kteří Bastl Instruments rozjeli, jsem věděl, že to bude něco velkého. Z kluků sršel entuziasmus, dobrá nálada a tah na branku, takže domluvit se na společném termínu rozhovoru byla otázka chvilky.

A tak se stalo, že i vzhledem k mé časové vytíženosti jsem týž den po návratu ze služební cesty z Varšavy usedl do auta a večer vyrazil do Brna, kde Bastl Instruments působí. Bylo mi jasné, že se domů před třetí ráno nedostanu, ale riskl jsem to. Celou cestu jsem přemítal o tom, co jsem si o Bastlu přečetl na jejich stránkách a začal stavět mozaiku. Netušil jsem však, že to, co jsem doposud věděl, je jen zlomek, a že se mi o hodinu později otevře zajímavý příběh, jenž může inspirovat každého.

Co se stane, když se v ateliéru umělecké školy sejde několik muzikantů z brněnského undergroundu a zcela nezávisle na sobě objeví zájem o elektroniku? Co se stane, když mladí umělci plní elánu a chuti pouštět se do nových věcí využijí svých zkušeností v oblasti crossmedií a pustí se do stavby DIY instrumentů? Může z toho vzniknout úspěšný projekt, který po pěti letech dosahuje ročního obratu okolo jednoho milionu korun a distribuuje DIY nástroje do celého světa. Vidím zde paralelu s Olivierem Gilletem z Mutable Instruments. Kluci však mají velkou výhodu. Nejsou na to sami, jsou muzikanti, a navíc kolem sebe sdružují velkou komunitu zasazenou do domácího prostředí Brna. Díky jejich otevřenosti, smyslu pro humor a entuziasmu, srší nápady a strhávají lidi kolem sebe. Mají za sebou přes 40 workshopů v devíti zemích světa, rozšiřují výrobu, chystají se otevřít obchod – vlastně je toho mnohem víc. Za celým projektem stojí silná idea „Proč do spolupráce nezapojit generaci dávno zapomenutých elektrotechniků z 80. let a vrátit jim pocit sebevědomí? Proč nepropojit generace, kultury a národy ve společné věci undergroundové elektrotechniky?“ Setkání s Ondřejem, Václavem a Leošem bylo pro mě příjemným zpestřením, které jsem si i následně užíval při přepisování pořízeného záznamu. Teprve při něm jsem měl možnost pochopit pozadí Bastl Instruments a to, a jaké jsou jejich motivace. Ač jsem musel vzhledem k omezenému rozsahu vynechat několik částí v rozhovoru, přinášíme vám svědectví o DIY zase z jiného úhlu, doufáme, že vás bude bavit.                 

Bastl Instruments
Václav, Leoš, autor rozhovoru (Ondřej Říha) a Ondřej pózují pro selfie z brněnského interview pro Music Store.

Kluci, půjdu rovnou k věci. Co je Bastl Instruments?
Václav: Ptáš se, co znamená slovo Bastl?

To jsem si přečetl u vás na webu, spíš mě zajímá, co pro vás znamená Bastl Instruments? 
Václav: Je to naše firma, vlastně spíše brand na hudební nástroje, protože firma je v tomto případě široký pojem.

Jak jste se k tomu dostali?
Ondřej: To je dlouhá cesta. Slyšel jsi někdy o Standuinu?

Slyšel jsem o Arduinu. Oliviera Gilleta z Mutable Instruments, o kterém jsme psali v jednom z předchozích dílů o DIY, Arduino přivedlo ke zkonstruování jeho Shruthi-1. 
Ondřej: U nás všechno začíná u Standy Filipa, což je legendary postava brněnské scény, starší týpek a muzikant, který vždycky hrál v undergroundových kapelách ve stylu osmdesátých let. Zatímco všichni hráli na kupované nástroje, on si je sám bastlil.

Václav: Dělal elektrické kytary, které vůbec nebyly sexy, protože měl pocit, že to tak má v undergroundu být. 

Ondřej: Já a Vašek jsme z fakulty výtvarného umění se zaměřením na crossmedia. Leoš se k nám přidal až o trochu později. Nejdříve jsme dělali muziku zcela nezávisle na sobě. Bastlil jsem a hledal nějaký zvuk. A pak přišel Standa, který na škole dělal technika, vždycky se jen usmíval, mile se tvářil a nikdy toho moc nenapovídal. Vše se změnilo, když jsme zjistili, že všechny tyhle věci umí. Oslovili jsme ho a on povídá: „Mám tady takovou desku na Theremin, chcete si ho postavit?“ A tím začal náš první workshop. Ale my jsme chtěli ještě něco jiného. A tak Standa přišel s prvním návrhem synthesizeru, který měl dva oscilátory, filtry a šumový generátor. A protože šlo o to, udělat ho levně, použil nějaké piny a krokodýly, které pak jen spojíš. Tím byla základní koncepce na světě. 

BI microGranny
Monofonní granulární sampler microGranny

Kluci, vraťme se zpátky, jaké byly vlastně vaše začátky s elektronikou?
Václav: Ondra se začal elektronikou zabývat tím, že si postavil Atari Punk Console. 

Ondřej: Hrozně mě to zajímalo, ale v té době se kromě APC nedalo najít nic, co by sis mohl postavit a hrálo to, když jsi úplně na začátku. Prostě mě už nebavilo koukat jen do monitoru a tohle byl dobrý druh zábavy. 

Václav: První, co jsem bastlil, byl pasivní mix. Potřeboval jsem smíchat nějaké nástroje. Pomohl mi s tím táta, nakreslil mi schéma. On totiž vždycky bastlil a dělal elektrotechniku odjakživa.

Ondřej: Tohle máme společné. Když jsem byl malej,  táta opravoval věci, bastlil, ale já jsem nikdy k elektronice neměl vztah. Vždycky jsem si říkal, že otec dělá úplně něco jiného, než já. Já rád čtu a on tady něco dělá s pájkou. Vůbec jsem netušil, že o deset let později budu mít nažhavenou pájku na stole.

Václav: Leoš taky bastlil, ještě než přišel na školu.

Leoš: Nene, já jsem jen bandil, bandoval. Nikdy jsem nic nepostavil, vždycky jsem jen „kurvil“ pár věcí. Vzal jsem si klávesy a hrnul se do toho, jak je vždy zlepším. Něco se povedlo, ale něco také ne.

A kdo z vás přišel s tím, pustit se do DIY projektů?
Václav: Začali jsme zcela nezávisle a pak se teprve dali dohromady.

Ondřej: Přesně tak. Když byl Vašek v Anglii na stáži, učitelé na škole pozvali Nicolase Collinse, jenž napsal knížku Handmade Electronics Instruments. Nicolas má v Améru ateliér, kde učí své studenty, a je hodně etablovaný na poli soudobé vážné hudby, takže hodně jezdí po světě a hraje alternativní elektroniku a je hlavním editorem Leonardo Music Journal, což je akademický časopis o elektronické hudbě, nástrojích a soundartu ve výtvarném kontextu. Jeho workshop byla neskutečná zábava, kde mě sice nic nenaučil, protože jsem to všechno věděl, ale uvědomil jsem si, že můžeš dělat workshop s úplně základními věcmi, které všechny zajímají. Například si vezmeš reprák a baterku, krokodýli na minci, hodíš to do toho repráku a reprák hraje. A tak jsem se pustil také do workshopů. Udělal jsem rovnou dva, pod názvem „Bandni si svého Collinse“. Měl jsem doma hromady elektronického crashe, neuměl jsem vůbec nic, byl jsem taková ta klasika o jednu lekci napřed, ale stačilo to. Vytáhl jsem pár obvodů, nějaký zesilovač, generátory signálu a ty jsme si napájeli a různě propojovali a vytvářeli bizarní věci. Na druhou stranu Vašek v Anglii vlítnul do Arduina a postavil z něj rovnou videosynťák.

Bastl Instruments
Bastlící koutek

Václav: V té době jsem jel v rámci Erasmu na stáž do Anglie, shodou okolností na výtvarnou školu ve Winchesteru, na kterou chodil i před spousty lety top producent Brian Eno, transsexuál, otec ambientní hudby, který produkuje například Coldplay a U2. Těšil jsem se, že konečně budu mít čas na bastlení a pustím se pořádně do Arduina, ale když jsem tam přijel, přišel jsem na to, že sehnat pájku ve větším městě je nereálné, stejně jako koupit součástky. A tak jsem napsal tátovi, že potřebuji pár věcí. Odpověděl: „jojo, všechno znám“, poslal mi je a já mohl začít. Videomix byl takový lo-fi přístroj se třemi Arduiny pro ovládání videa v reálném čase. Když jsem o Velikonocích přijel na pár dnů do Brna, vzal jsem Videomix sebou a zahráli jsme s ním v naší kapele Hugo en Zoe první koncert. Nicméně tátu zajímalo, co že to bastlím a já byl úplně hrdej, protože jsem měl nejnovější tutoriály stažené z netu, a Videomix mu ukázal. Díky tomu jsem se dozvěděl, že i on něco podobného dělal v sedmdesátých letech, když zrovna neopravoval televize. Byl jsem nadšenej a najednou se začalo ukazovat, že internet není všechno a že před třiceti lety byly časopisy jako Amatérská rádia na takové úrovni, o které se internetu ani nesnilo. Také jsem si uvědomil, že je tu generace mého táty se zájmem o elektroniku, která v Anglii vlastně vůbec není, že je tu fenomén, který nazýváme bastlem, jenž je v Čechách naprosto výjimečný. Když jsme o tom mluvili třeba s lidmi ze Slovenska, Maďarska, Polska, Rumunska nebo východního Německa, zjistili jsme, že bastlení tam není tak silné, a také jsme přišli na to, že to, co my teď děláme v oblasti výtvarného umění, lidé dříve dělali v oblasti elektrotechniky – jako například stavění barevné hudby. Důvod byl jasný, balit holky, ne přístroje vystavovat v galeriích. Bastlení znamená kreativitu v elektronice. A navíc to byla nutnost, protože když sis chtěl něco koupit, tak to nešlo. 

Ondřej: Tohle byl vlastně první moment, kdy jsme si uvědomili, že je lepší se porozhlédnout kolem sebe. Bohužel už jsme dnes natolik ovlivněni internetem, že se nejdřív zeptáš Googlu, místo toho, aby ses zeptal svého táty. Prostě přicházíme pořád na to stejný. Bacha, brzdíme! Není lepší se podívat kolem sebe? Těch případů jsou miliony.

Václav: Je to tak. Arduino vzniklo podobně jako Maker Faire, jako manifest na americké inženýry, makery a hackery, ale pak jdeš do GM a tam sleduješ ty fronty borců bastlířů. A v ten moment jsme nad tím začali přemýšlet, jsi hacker a nebo bastlíř? A bylo nám to jasné. A navíc jsou to aktuální trendy, kdy i v Améru začalo lidi štvát, že furt kupuješ a vyhazuješ, a tak začali s DIY.

Ondřej: Ještě bych zmínil jednu věc. My Češi obecně máme problém se sebevědomím. Je to problém celého východního bloku, protože my jsme se vyvíjeli odděleně, zatímco na západě vznikala velká hnutí a manifesty. Takže tady do 90. let žádná nová média v umění nevznikala a jediné, co tu mimo sochařství, malbu a klasickou kresbu bylo, byl performing arts a happenigy. Elektroniku, potažmo nová média tu nikdo nebral moc vážně. A i přes to, že lidé jezdili do světa a poznávali Amér, viděli tam Paika, znali Wasulkovi, když se vrátili, byli připravení pozvat bastlíře do kontextu umění, ale jen jako technické asistenty, kteří plnili požadavky umělců. A podobné je to s bastlením. Zatímco hackeři mají obrovskou komunitu po celém světě propojenou s hackerspace místy, o bastlířích nikdo neví.

Bastl Instruments
Leoš Hort, Ondřej Merta, Václav Peloušek - pevné jádro, které stojí za Bastl Instruments

Jak to vše souvisí s elektronikou?
Václav: Souvisí to dost. Třeba biohackeři se hodně soustředí na elektroniku a její propojení v oblasti biologie a genetiky. Je to ve světě velmi populární. 

Ondřej: Hlavně vidíme rozpor, kdy tě v zásadě každý škatulkuje do oblasti expert – neexpert. Tím ti vlastně někdo řekl, že můžeš rozumět jen základním věcem a všechno, co je dál, tak na to zapomeň, protože je to oblast jen pro experty. A tam spadá právě i elektronika, takže dnes nikoho nenapadne opravovat rozbitá zařízení, i když se z 90% jedná o nafouknuté kondenzátory. Prostě ti říkají, otevřeš to a záruka je pryč. Otevřeš to a jsi v tu ránu mrtvej, i když to jede na 9V. Hlavně nepřemýšlej a kup to nový, a to platí pro všechny obory, a to platí i v biologii. Ve skutečnosti ale všechno není tak moc složitý.

Václav: Víš, co je biolab? V dnešní době každá kuchyně, a divil by ses, co všechno se tam dá vyrobit. 

Ondřej: Jeden špičkovej biohacker nám kdysi řekl „Pájení je rok 2005, ale dnešek – to jsou rubber boots“, a vyrazil lovit pijavice, se kterými pracoval. Na druhou stranu jsou tyto směry opravdu propojené. Dělají například elektronické mikroskopy z webkamer, vyvíjejí své boardy na měření a tak.

V čem tedy spočívá hlavní idea Bastl Instruments? Co vás kromě vášně k elektronickým nástrojům vede, že jste tak zapálení? Cítím v tom víc. 
Ondřej:
Představ si skupinu hackerů, kteří mají velké sebevědomí a jedou alternativní subkulturu. Potom tady máš český bastlíře, kteří sebevědomí nemají. Zrealizovali jsme výstavu s tématem bastlení, seděli jsme tam v labu, bastlili a ptali se lidí. Všichni říkali: „jo, můj fotr měl taky hromadu tohoto bordelu, to jsme vyhodili do kontejneru minulý týden“. A všichni opakovali ten stejný příběh. Otec – nula sebevědomí. Všechny věci, které vyrobil, jsou bordel. Kdy už si ten svůj bordel odtáhne a přestane smrdět s pájkou? Na druhou stranu v sedmdesátých letech to bylo super a cool. Když Vaškův táta dospíval, všechny učitelky ho chtěli dohodit svým dcerám, protože uměl opravit telku, kazeťák, vyrobit a naladit anténu pro televizi, aby chytala Rakušáky, takže byl nejlepší partie. Jenže to už dneska cool není, dneska je cool mít zesík od Marantze, věci jsou dnes jiný, a to je to, co řešíme. Chceme těmto lidem navrátit zpět sebevědomí. Sebevědomí vynálezců. Devatenáctý století bylo stoletím vynálezců. Oni byli největší hrdinové. Hvězdy. Vaškův prapraděda byl vynálezce, v Polsku mu dali rytířskej řád. O tomto sebevědomí mluvíme. O sebevědomí lidí, kteří pracují na lepším světě (komunisti ten lepší svět, ten pojem trochu ušpinili, vím to, ale jak jinak to říct), sebevědomí lidí, kteří se nebojí přemýšlet. To je dneska nežádoucí. To, co po nás společnost chce, je konzum. Nenavazujeme na žádné inženýry, laby, nemáme žádné vzdělaní, ale navazujeme přímo na tyto bastlíře. A oni jsou zase přímí pokračovatelé vynálezců. Hrdinů. Chápeš? Rytířů. Je to trochu patetický to takhle říct, ale je důležitý to vysvětlit. Popsat tu linii. A s vědomím, nebo spíš tušením toho přicházíš k čistému stolu, nic o tom nevíš a jako muzikant vytváříš nástroje pro muzikanty. Navíc si myslíme, že dnešní inženýři, kteří vyrábějí nástroje, na ně ani neumí hrát. A stává se, že to cítíš.

To je pravda, to je dnes běžné. Dnešní softwarové synthesizery, v porovnání s poctivými analogy, nemají vůbec duši, nemůžu si pomoct. Takže myšlenka ztráty sebevědomí je pro vás velké téma? 
Václav: Tak trochu taky. Sebevědomí vyráží z naší minulosti vzhledem k tomu, že byla, jaká byla. Dnes už je to spíše taková nostalgie v sentimentální formě, ale neřeší se už, co tenkrát bylo skutečně dobré. 

Ondřej: Když jsme se o tomto problému bavili s partou na Maker Faire, situace v Itálii, kde vzniklo Arduino, byla úplně jiná. Byla tam parta mladých lidí, kteří byli našlápnutí něco dělat a spojili se s oldschoolerama z vývojového labu firmy Olliveti, kteří dělali osmibitové kompy. Nevím, jak u nás, ale rozhodně to v Itálii změnilo svět. Od Leonarda k Arduinu. Je to pro ně pojem, identita. U nás ale pořád cítíme ostych. Italové si na tomto vynálezectví a edukačním přístupu hodně postavili své sebevědomí.

Bastl Instruments
Sériová výroba nového microGranny 2.0

Pojďme se teď blíže podívat na vaše nástroje. Čím jste začali a jak se vše vyvíjelo? Můžete čtenářům přiblížit, jak jste začali s výrobou?
Václav: Výchozím bodem bylo v roce 2011 Standuino, se kterým jsme hráli na festivalu Multiplace pod dovětkem „živoucí pomník generace bastlířů“. Smysl byl v tom, že nestavíme žádný kámen, ale chceme dělat workshopy. 

Ondřej: Díky Arduinu se situace výrazně změnila. Nemusíš být inženýr, abys mohl vyrábět hudební nástroje, nemusíš tomu ani moc rozumět a ani nemusíš být programátor. Na začátku jsme neuměli elektroniku, a ani jsme neuměli programovat, ale začít můžeš hned. Stačí ti základní schéma a pak to skládáš jako skládačku, včetně kusů kódu a ono to nakonec funguje. Tady se mění paradigma přístupu k elektronice samotné. Řekli jsme si, jsou tady mástři, kteří umějí a dnes je čip Arduina běžně dostupný v GMku. Kromě čipu si koupíš i vývojovou desku, která díky svému provedení umožňuje propojovat čip podle tvých představ. Tak například, když chceš ovládat elektrické motůrky, koupíš si další desku, kterou propojíš se základní deskou a můžeš motor začít rovnou používat. Ale pak přijdeš na to, že na ty desky z Číny musíš čekat měsíc, stejně jako na desku pro ovládání motůrků, která stála 800 Kč. Když se však podíváš pořádně na součástky, dojde ti, že se dají koupit v docházkové vzdálenosti do jednoho eura, a když je napájíš na nějakou univerzální desku, tak fungují stejně. A tak díky tomu, že jsme v prostředí bastlířů (a pájku najdeš skoro v každé skříni), jsme adaptovali tuto platformu, na lokální prostředí. Takový arduino pro děcka bastlířů.

Václav: Tím jsme spojili dvě hlavní věci dohromady. Arduino a Standu Filipa. Což bylo designové rozhodnutí, jak desku přetvořit a z toho vzniklo naše Standuino.

Leoš: Navíc celý projekt je Opensource, což je také dost podstatné. Všechno potřebné najdeš na netu.

Václav: A tím se dostáváme ke skutečné produkci, protože když nám z festivalu Multiplace dali na Standuino peníze, tak jsme si hned začali říkat, co teď budeme dělat? V jakém softu navrhneme desky? V Eagle? V tom se vůbec nedá pracovat, a tak jsme sáhli na nějaký opensource na Fritzing a tam jsme to měli hotové hned. A pak jsme si říkali, že máme fajly, kde je vyrobíme a začali zjišťovat, že v Blansku, což je nedaleko od Brna, je tak 8 fabrik, kde jsou schopni desky pro nás vyrobit. Dřív tam byla fabrika – Metra, vyráběly měřící přístroje a myslím, že v rámci privatizace si zaměstnanci koupili ty mašiny a jedou na sebe dodnes.

Bastl Instruments
Ukáza hry na BI Trinity

Ondřej: Nebylo to jednoduché. Když jsem zadal do vyhledávače výroba PCB, většinou mi vyskočily fabriky v Praze a navíc chtěli údaje, kterým jsme vůbec nerozuměli. A pak jsem našel Blansko. Zavolal jsem jim a oni po mě chtěli nějaký gerbry. A já jim říkám: „Já to mám ve fritzingu“. A oni: „V čem?“ „To je takový opensource program.“ A oni: „Open co? Zkuste najít export Gerber data.“ A my: „Je to tady. Dobře, posílám.” Za chvíli telefon zpátky: „Prosím vás, co jste mi to poslal? To je nějaký šišoid.“ A já: „Ok, to je dobrý.“ A tak volám do další fabriky, ale to už jsem byl poučen: „Posílám vám gerbry, je to trochu šišoid.“ A oni: „Vy tam máte nějaký divný tvar, vždyť to není pravý úhel, to my vůbec neumíme vyrobit.“ Ale pak jsme konečně narazili na fabriku, kde byl super technik, se kterým jsme to zvládli a se kterým děláme dodnes, i když to na začátku byly krušné chvilky. Dnes už ale přesně ví, co od nás může čekat a pomohl nám s tím, co a jak máme připravit. My si však pořád vymýšleli. Chtěli jsme bílé desky s růžovou LEDkou a s cestami pěkně od ruky. Ondra Homola navrhl design a já pak ještě musel odlaďovat cesty, aby to zvládla mašina, a díky tomu jsem se naučil v Ilustrátoru, ve kterém jsem nikdy nedělal. Ale festival se blížil, měli jsme potvrzený termín, a tak volám do fabriky a říkám: „Festival je za dva dny. Kdy se pro ty desky můžu stavit?“ A paní na drátě: „Stavit se pro desky? My jsme je ještě nezačali dělat.“ Už nevím proč, ale bylo to nějaký nedorozumění z jejich strany. A tak i přes to, že výrobní doba byla 10 dní, jsem zapojil veškeré své umění někoho sjet, napálil ho tak tři sta krát a vysvětlil jim, že to vyrobí do dvou dnů. Oni to vyrobili a my měli první sérii 100 kusů Standuino desek. 

A jak měl workshop vlastně probíhat?
Václav: Byli jsme domluveni, že smyslem naší účasti na festivalu bude workshop, kdy během víkendu postavíme náš první synthesizer se zájemci na festivalu. 

Moment, jak první? Vy jste synthesizer neměli ani odzkoušený?
Václav: Ne a nejen to. Háček byl v tom, že už na začátku festivalu jsme desky ještě neměli v ruce. A tak jsme v sobotu začínali tím: „Nazdar borci, něco si tady vysvětlíme, nainstalujeme si něco a taky naprogramujeme.“ A oni: „Desky jsou kde?“ A my: „Ondra pro ně jel teď do fabriky.“

Ondřej: Byla to fakt sranda. A tak jsem na motorce frčel s deskami, které nikdo ještě nedržel v ruce a Václav vyprávěním o Arduinu získával čas. Ale zvládli jsme to, součástky zapájeli a až na jednu obrácenou polaritu u LED diod na desce vše fungovalo hned na poprvé. Večer jsme s děckama zahráli koncert a zjistili jsme, že největší pecka je ta, že ti na workshop přijde 15 lidí, kteří v životě nedrželi pájku v ruce, a kdybys jim řekl, že si postaví svůj synťák, tak ti nebudou věřit. V okamžiku kdy Standuina začala chodit, rozsvítily se jim oči a to je nezapomenutelný pocit. A navíc – když si pak na svých sestavených nástrojích zahrají i koncert, i přes to, že nejsou žádní muzikanti, je to neuvěřitelný zážitek. Pochopili jsme, že kromě workshopů chceme dělat i koncerty a tím lidi více stmelit. 

Bastl Instruments
„Uvědomil jsem si, že je tu generace mého táty se zájmem o elektroniku, která v Anglii vlastně vůbec není, že je tu fenomén, který nazýváme Bastlem, jenž je v Čechách naprosto výjimečný. [...] A navíc to byla nutnost, protože, když sis chtěl něco koupit, tak to nešlo." (Ondřej Merta, Bastl Instruments)

Tak to je moc pěkný příběh. Tím jste odstartovali šňůru workshopů? 
Václav: Ano. Měli jsme úspěch po celé Evropě. Tak třeba například v Drážďanech nás rovnou pozvali do rádia, kde jsme dělali hned dva rozhovory.

U vás na webu píšete, že jste udělali přes 40 workshopů v devíti zemích. Jak se takhle dostanete někam jinam, než do České republiky?
Václav: Paradoxně je jednoduší se domluvit přímo v zahraničí, než u nás. Babuta z Multiplace nás poslala do Košic, abychom zahráli, a pak následně do Maďarska, kde jsme se potkali s Maxem z Kolína, který nás pozval na rezidenční pobyt s volným atelierem pro hostující umělce, a tak jsme tam udělali tři workshopy, a tím se nám to pěkně rozjelo. Lidé jsou nadšení a propagují nás dál. Ani jsme se nemuseli moc snažit. Samozřejmě, když jsme si chtěli zahrát třeba v Amsterdamu, museli jsme pro to něco udělat. 

Co následovalo dál?
Václav: Díky workshopům a koncertům se začali ozývat lidé, kteří si chtěli naše synthesizery koupit už postavené. Potřebovali jsme stavění zjednodušit. Ze začátku náš synthesizer měl pouze jednu desku, a ty se musely drátovat, což nebylo tak zábavné, a tak jsme si řekli, že vyrobíme další desku, shield – stejně jako to má Ardurino, kdy je vše už propojené. A tak vznikl synthesizer fraAngelico, Původní deska Standuino nám sloužila dál jako vývojový nástroj pro stavění prototypů. Tento systém nám umožnil rychle vyprodukovat celou řadu nástrojů jako analogový drum machine, sequencer a sampler, které od té doby čistíme. 

Ondřej: Od začátku jsme měli například funkční prototyp digitálního Thereminu, který čte antény. Nechybí mu kalibrace, MIDI rozhraní, navíc si můžeš vybrat syntézu, kterou chceš. Dotáhnout nástroj z prototypu do funkčního produktu, což vlastně děláme dnes, trvá dlouhou dobu a to bychom chtěli urychlit. Jsme rádi, že se k nám do týmu v blízké době přidá jeden stážista, budoucí inženýr z Drážďan, který umí programovat a navrhovat desky. To nám dost pomůže. 

Václav: Od té doby jsme začali pracovat na tom, aby nástroje byly dostupné všem, a tím jsme přerodili Bastl Instruments v klasickou firmu. Že budeme výrobci nástrojů, bylo spíše mimoděk.  

Kolik máte prodaných kusů a jak řešíte reklamace?
Ondřej: Prodali jsme už tak tisíc kusů. V případě reklamací chceme, aby nám zákazník poslal fotku, ta ti hned napoví. Takových případů však není tolik. Necháme si nástroj poslat zpátky a Vašek ho opraví. 

Fritzing
Opensourceový software Fritzing pro návrh PCB desek

Na druhou stranu – v porovnání se Shruthi – nejsou vaše nástroje tak složité...
Václav: Přesně, a teď, když máme nové Microgranny, uděláme sice kit, ale nebudeme ho prodávat veřejně, protože už je trošku složitější. Reklamací není opravdu moc a my se snažíme o lidský přístup. Když jsem třeba opravoval jednomu zákazníkovi sampler, nahrál jsem mu tam dvouminutový vzkaz.

Jak řešíte další činnosti ve firmě?
Ondřej: My se vše učíme tím, že to děláme. Takže na začátku jsme založili firmu, ale teprve s daňovým přiznáním jsme pochopili, že potřebujeme víc lidí. Začali jsme já a Václav. Pak přibyla moje žena, která nám po nocích osazovala a pájela desky.

Cože? A to jí baví?
Ondřej: Ženský pájí líp, než chlapi. Je to krutá pravda, ale je to tak. Pájela, kompletovala a posílala kity, abychom mohli stíhat zbytek. V tuto chvíli je to tak, že Václav dělá vývoj, já mám na starost celý chod Bastl Instruments. Objednávky však geometrickou řadou rostou, a tak se k nám přidal Honza Vacl na koordinaci výroby, a i když nám už mnoho lidí nabídlo levné osazování, snažíme se držet naší filosofie a držet vše v lokálním kontextu. Tím si plníme sen, že se nám podařilo zpátky zapojit do hry staré bastlíře, kteří pro nás pracují. Jen si to představ: První, koho jsem oslovil, byl můj soused budhista. Vysvětlil jsem mu to následujícím způsobem: Pájení je jako meditace – to je přesně pro tebe, u toho se vymedituješ. A on šel do toho. Každý, kdo kolem nás něco pájel, ti řekne, že by šel do toho znova. I když je nám jasné, že osadit pět desek denně může být docela pakárna, každý si chce jednou za čas něco osadit. Je to krása. A konečně se dostáváme k Leošovi, který je naše budoucnost. Leoš je výbornej muzikant, který na co sáhne, tak mu to hraje, takže se výborně hodí do obchodu na komunikaci se zákazníky, demonstrační videa a tak podobně. 

Bastl Instruments
Příprava na expedici. Osobitý design, výrobků, manuálu a krabic od Bastl Instruments má opravdu své kouzlo...

Leoši, to jsem rád, že tě kluci konečně pouští ke slovu. Jak ses dostal k Bastl Instruments?
Leoš: Vše začalo tím, že jsem dostal k otestování drum machine. Fungoval jsem jako tester, protože když kluci vyrábějí nástroje, tak mají určitý styl myšlení a já jsem měl za úkol vyzkoušet je a vymyslet, jak zjednodušit ovládání, aby se na ně muzikantům dobře hrálo. My jsme spolu začali spolupracovat skrze nahrávání videí. Potom, co se klukům rozjely nabídky a veškerá výroba se nedala zvládat, jsem se přidal a domluvili jsme se, že budu mít na starost obchod a vlastně vše, co s tím souvisí. Takže od přijímání objednávek, následném zadávání do výroby, až po zákaznickou podporu. Elektronickou muzikou se už zabývám dlouhou dobu a prošlo mi rukama hodně gearu, takže dělám i hotline, připravuji FAQ a rozjíždím fórum. 

Václav: A teď přijde budoucnost...
Leoš: Kluci mají v Brně prostor, kde doteď probíhala výroba, je to takový Bastl kancl, kde jsme všichni nastrkaní a lítáme přes krabice. Je nám to tam těsný, ale to se teď změní, protože budeme stěhovat výrobu na jiné místo. Tento prostor se ovšem nevybydlí, vznikne zde úplně nová věc. Vybudujeme tu kamenný obchod s Bastl Instruments a s různými DIY nástroji, euroracky, moduláry, prostě všecko a pěkně v centru Brna. Chceme tím lidem umožnit si nástroje pořádně osahat. 

Václav: Snažíme se také nakontaktovat reselery a výrobce. 

Leoš: Kluci vybudovali síť kontaktů a známých, kteří se tímto zabývají, takže určitě bude z čeho vybírat.

Ondřej: A tím se trošku dotýkáme toho, kam směřuje náš vývoj – kromě nástrojů, kterými se zabýváme. Na spadnutí je výroba Euroracků. První moduly chceme mít do prázdnin. Potom bude naše nabídka vypadat úplně jinak.

Tak to je dobrá vize. Moduláry jsou v dnešní době velmi populární.
Ondřej: My se vlastně konstantně připravujeme na budoucnost. Máme jednoho kámoše v Amsterdamu, který je sochař a jako koníček prodává tyhle nástroje. Díky tomu u něho můžeme nakupovat za nákupku, dává nám kontakty, radí. Hrozně důležitý je mít možnost si nástroje pořádně vyzkoušet. Nechceš si koupit drahej gear podle videí z netu, ale dost často je to jediná možnost. Toto chceme změnit. A pro tento model je Leoš na správném místě, protože umí se zvukem pracovat, je to vlastně i sounddesigner.

Standa Filip
Muž za oponou – Standa Filip. Výrazná postava v historii Bastl Instruments

Takže, Leoši, rozumíš syntéze? Máš v hlavě osciloskop a vidíš, jak ti každý prvek syntézy ovlivňuje charakteristiku zvuku?
Leoš: Od toho jsem tady. Znám všechny typy syntézy. Učil jsem se všechno za chodu. Na akademii máme hromady gearu a jsem tam každý den.

Václav: Roky. Leoš je prostě talent, tomu pod rukama ožije každá mašina.

Leoš: Teď si hodně hraju se SuperCollliderem, což je program na generování zvuku pomocí programovacích funkcí, kdy boříš veškeré teoretické limity. Byl jsem na workshopu Jonáše Grusky, což je neskutečný zvukový guru z Bratislavy, vlastnící LOM label. Staví například Elektrosluch, což je snímač na elektromagnetické pole, které převádí na zvuk. On byl vlastně první, kdo mě zasvětil do tohoto programovacího jazyka. 

Kluci, co byste ještě doporučili čtenářům za software pro tvorbu zvuků?
Ondřej: SuperCollider je nejlepší, ale musíš používat příkazovou řádku... pak třeba Puredata a Max/MSP.

Leoš: Puredata a Max, tam už si spojuješ objekty, kdy každý má speciální funkci.

Dá se to srovnat s Reaktorem od Native Instruments? 
Leoš: Je to podobné, ale na úplně jiné úrovni. Ve skutečnosti je Max/MSP starý software, vytvořený v osmdesátých letech ve Francii Millerem Puckettem, který stojí i za PureData. Obsahuje základní moduly syntézy, ale v programovacím kódu.

Takže ty znáš matematickou definici průběhů, jako je sinus nebo pila?
Leoš:
Do takové psychomatematiky se nepouštím. Spíš pracuju se zlomkama a pravděpodobností, s váženým průměrem a takovýmito věcmi. Možnosti jsou velké, ale chci s programem pracovat více muzikantsky. Používám hodně náhod a pravděpodobností, které ti vždy udělají nějaký bordel, který se následně snažím učesat.

Náš rozhovor se pomalu blíží ke konci. Je vidět, že máte pěkně našlápnuto a máte velký rozsah. Je snad ještě něco, co byste čtenářům chtěli vzkázat?
Ondřej: Leoš hraje hodně na akcích, a protože má kontakty a my máme kontakty, tak Leoš přišel s myšlenkou, že nastala ta správná chvíle rozjet label pod názvem Bűkko Tapes, na kterém chceme vydávat to nejlepší z neznámých elektronických projektů ze střední a východní Evropy.

Leoš: Spustíme ho 6. června na festivalu Elekce v Praze, kde bude křest prvních releasů, tak se na nás klidně přijďte podívat.

Kluci, díky moc a držíme palce, ať vám to všechno jede jako doposud.

Bastl Instruments
I takto může vypadat dokonalý design limitované edice..

Užitečné odkazy:

Hugo & Zoe: http://vimeo.com/55605383  

Gameboy s Nanoloopem: https://www.youtube.com/watch?v=D0tXMo_VaOs 

Atari Punk Console: https://www.youtube.com/watch?v=Oi3dmSMpjsU 

Arduino: http://www.arduino.cc/ 

Hackteria lab: http://vimeo.com/61235658 

Hacketeria stránka: http://hackteria.org/ 

SuperColider: http://en.wikipedia.org/wiki/SuperCollider 

Fritzing Software: http://fritzing.org/home 

Puredata: http://puredata.info/

Sounddesignwithmax: http://sounddesignwithmax.blogspot.cz/

Jonáš Gruska: http://jonasgru.sk/

Miller Puckette MAX MSP/Pure data: https://www.youtube.com/watch?v=yXuhA9tlB4s 

Mozzi library:  http://sensorium.github.io/Mozzi/ 

- knihovna pro vývoj hudebních nástrojů na platformě arduino

Jan Čumpelík: http://buranelectrix.com/

Další informace o projektu:

najdete na webu Bastl Instruments: www.bastl-instruments.com/

Informace o jejich koncertech, workshopech a nových nástrojích najdete na facebookových stránkách:

facebook.com/bastlinstruments
a nebo na twiteru na adrese:

twitter.com/bastlinstrument

 

Bastl Instruments
Bastl Instruments fra Angelino
fra Angelino další DIY instrument z produkce Bastl Instruments