Julian Schmidt

Rozhovor s DIY expertem a mužem stojícím za společností Sonic Potion
Julian Schmidt

V dnešním díle DIY seriálu vám zprostředkujeme další zajímavý rozhovor, který přesahuje hranice naší domoviny. Tentokrát jsme vyzpovídali Juliana Schmidta ze Sonic Potion. Jeho povedený DIY drum Machine LXR si získal na oblibě po celé Evropě. U Juliana vidím paralelu s Olivierem Gilletem z Mutable Instruments. I on se rozhodl opustit zázemí firmy a zúročit bohaté zkušenosti v oblasti elektroniky na vlastních projektech. Máme tu tak další úspěšný startup, tentokrát pěkně po německu. Julianův příběh nám tak opět naplňuje ideu DIY – a to, že osamostatnění a spolupráce s ostatními napříč Evropou přináší dobré výsledky. A navíc, byli jsme u toho a stejně jako u SHRUTHI, jsme i dnes vzali pájku do ruky a LXR si sami postavili.   

Juliane, díky moc, že sis udělal na nás čas a přijal nabídku do našeho DIY seriálu. Když už jsme u tohoto pojmu, můžeš nám říct, co pro tebe DIY znamená? 
DIY pro mne znamená především skvělý pocit z vytváření čehokoliv. Pokud něco sestavíte sami, máte k takové věci úplně jiný vztah. Vždy mě bavilo vyrábět různá zařízení a přemýšlet o tom, jak vlastně fungují. Když se do něčeho pustíte sami, pokaždé vám to přinese novou zkušenost a znalosti. Myslím si také, že možnost vytvořit si něco sám je pro člověka velmi osvobozující. Zvláště v době, která je ovládána technologiemi a obklopují nás sofistikovaná elektronická zařízení, je příjemné vědět, že jsme schopni si také vytvořit něco sami. Svým způsobem tak snímáme jejich zvláštní kouzlo a začínáme si uvědomovat, že vše není jen dílem „vesmírného inženýrství“. Člověk brzy začne zjišťovat, že velká černá skříňka, která pro vás něco dělá, dává nakonec smysl. Myslím si také, že v dnešní kultuře odpadků, kdy vyhazujeme vše, co se porouchá, je fajn se učit, jak se věci dají opravit. Po té, co jsem začal se svými prvními elektronickými DIY projekty, jsem velmi brzy přišel na to, jak jednoduché by bylo opravit si rozbité nástroje, které jsem měl. Velmi často stačí totiž například jen vyměnit vadnou pojistku a nebo obvod.

Čím hlouběji jsem pronikal do konstrukce a stavění vlastních věcí, tím více jsem byl frustrován komerčními produkty, které jsem vlastnil. Začal jsem uvažovat tak, že jsem si přál, aby výrobce zvedl výrobní náklady o dalších padesát centů, za které mohl vylepšit zvukovou kvalitu mého mp3 přehrávače, a nebo přidat do menu jednu jedinou funkci, která by radikálně zjednodušila uživatelské rozhraní. Od chvíle, kdy používám DIY zařízení, mě tyto nedostatky vážně netrápí.

Sonic Potion LXR

Co tě vedlo k tomu, že ses začal věnovat elektronice? Jaké jsou tvé kořeny?
O elektroniku jsem se zabýval odjakživa. V komiksových příbězích jsem vždy obdivoval postavy bláznivých vědců a již od mala jsem svou mámu přesvědčoval o tom, že až vyrostu, budu vynálezcem. Dělal jsem různé pokusy rozebíráním staré elektroniky, hrál jsem si s motorky a žárovkami, a také jsem si řádně užíval svůj dětský elektronický kit Kosmos. Řekl bych, že asi mým vůbec prvním DIY projektem byla stavba odporového děliče, coby zvukové karty pro mou Amigu 500. Později jsem narazil na schéma Moog filtru a chtěl jsem si jeden postavit. Potřebné informace tehdy ovšem byly ještě velmi nedostatkovým zbožím a prodavač v obchodu s elektronickými součástkami se mi vysmál, když jsem se tam objevil v doprovodu mámy a chtěl koupit vintage elektronické součástky, které se již nevyráběly. Myslím si, že mi tehdy mohlo být asi čtrnáct let. Po té následovala dlouhá pauza, kdy jsem se elektronikou nezabýval. První opravdový DIY projekt, tak jak je vnímám dnes, přišel až mnohem později, když mi bylo jednadvacet. Tehdy jsem postavil WP20 podle Music From Outer Space. Krátce na to jsem vyrobil „simplesizer” – DIY projekt z německého syntezátorového fóra na webu www.sequencer.de Jakmile se mi podařilo vyrobit první zařízení, které vydávalo bláznivé zvuky, stal jsem se závislý na DIY. Následovalo mnoho projektů MIDIboxů a také jsem učinil své první kroky „modulárním“ směrem.

Vystudoval jsi obory Media a Computer Science na škole THM v Gießen/Friedbergu. Které znalosti, získané během studia, považuješ za nejužitečnější?
Pokud si dobře vzpomínám, byla to především matematika a kurz digitální technologie. Ze svého studia na univerzitě mám ovšem poněkud smíšené pocity. V mnoha předmětech vás seznámili jen se základy, výjimkou byla právě matematika. Řekl bych, že kdybych se naučil pouze látku těchto kurzů, neměl bych dnes tak důkladné vzdělání. Ovšem díky tomu, že jsem se zabýval digitálními médii a počítači skoro celý život, měl jsem na škole dostatek volného času na to, abych se mohl zabývat vlastními projekty. Zažil jsem tu semestry, kdy jsem navštěvoval jen několik povinných seminářů. Neviděl jsem totiž smysl v tom, abych chodil na univerzitu a znovu se učil, jak používat Photoshop, nebo jak naprogramovat zastaralý mikrokontroler z předchozí dekády. Místo toho jsem svůj volný čas využil k soukromým domácím projektům a naučil jsem se například, jak programovat AVR mikrokontrolery a stavět různé DIY syntezátory. Řekl bych také, že to bylo období, kdy jsem vytvořil nejvíce elektronické hudby. 

Julian Schmidt
Julian Schmidt - další DIY guru plném pracovním nasazení

Jako téma diplomové práce sis vybral generování wavetable syntézy. To mě zajímá. Dá se říct, že se jedná o stejnou wavetable syntézu jakou známe třeba u synthesizeru Waldorf Wave?
Nešlo tak docela o stejnou techniku, jakou použil Waldorf. Waldorf wavetable jsou tak trochu něco jako přednahrané vzorky. Můžete se v těchto vzorcích pohybovat, ale ne je měnit. Ve své diplomové práci jsem se snažil generovat vzorky wavetable tabulky za pochodu. Postavil jsem syntezátor pro SCOPE platformu, jako potvrzení konceptu, že zvuk může být generován z mnohoúhelníku. Jednotlivé úseky mnohoúhelníku byly řízeny velkým počtem ADSR obálek. Mohl si pak naprogramovat pohyb jednotlivých úseků v mnohoúhelníku a tím dosáhnout bohatého zvukového spektra. Myslím si, že to byl docela dobrý přístup, ale k tomu, aby opravdu fungoval, bych potřeboval více času. Bylo zapotřebí ještě mnoho práce na obvodech, které neměly nic společného se samotným jádrem systému. A tak jsem si řekl, že tento čas raději věnuji práci na vývoji algoritmu wavetable syntézy.

 

Na webu se zmiňuješ, že ses podílel na vývoji Scope DSP audio systému a syntezátoru Solaris, což je opravdu komplexní nástroj. Můžeš nám oba projekty více přiblížit? Jaké to je, podílet se na jejich vývoji? Bavilo tě to?
Platforma SCOPE DSP – to je pořádná bestie! Je podobná platformě UAD, funguje však už od devadesátých let. Jedná se o velmi komplexní DSP řešení pro počítače s PCI a PCIe sběrnicemi, rozšiřitelné až na 14 DSP jednotek, které znějí opravdu úžasně. Náročnější stránkou práce se SCOPE softwarem byla jeho rozsáhlost a složitost. Ze začátku pro mě bylo velice náročné správně pochopit jeho vnitřní složitost. Práce na 64bitové konverzi pak byla přímo „peklo“. Ačkoliv, z jiného úhlu pohledu šlo nepochybně o výbornou zkušenost a poznávací proces. Snažil jsem se porozumět obrovskému množství zdrojových kódů s rozsáhlou funkcionalitou, které napsaly desítky nejrůznějších vývojářů. Řekl bych, že SCOPE systém byla pro mě vždy ambivalentní záležitost, miloval jsem ho ale i nenáviděl.

Julian Schmidt – ilustrační foto

Práce na projektu Solaris byla zábava. Sonic Core ho vyvíjel pro Johna Bowena, který přišel se všemi nápady a také projekt financuje. Specifikoval své zadání a představy a chtěl, abychom je implementovali. Já osobně jsem byl zodpovědný především za firmware a uživatelské rozhraní. Druhý kolega pak pracoval na DSP algoritmech a třetí řešil design hardwarové části. Bylo to skvělé, protože jsme měli naprosto volné ruce ve způsobu, jak dokážeme požadované vlastnosti realizovat a mohli jsme také přidat i své vlastní nápady. Léta, která jsem strávil u Sonic Core, jsem si opravdu užil. Dokonce bych řekl, že jsem se tu naučil mnohem více, než během svého studia na univerzitě. Myslím si, že za to mohu poděkovat malému teamu a talentovaným kolegům. Z doslechu vím, že ve velkých společnostech je člověk zodpovědný pouze za jedno velmi specifické zadání. Já jsem ve svém předchozím zaměstnání dělal ode všeho něco. A i přesto, že jsem se měl věnovat hlavně firmwaru a programování DSP, musel jsem občas také vyrábět menší plošné desky, řešil jsem problémy s prototypy a dokonce i ručně dával dohromady jedny z prvních kusů Solaris.

Nicméně po šesti letech jsi odešel ze zázemí firmy, a pustil ses do vlastního vývoje hudebních nástrojů. Co tě k tomu vedlo? Osamostatnění a jít si vlastní cestou, to je téma, které řeší mnozí z nás. Bylo to pro tebe těžké rozhodnutí? Jak dlouho ti trvalo postavit se na vlastní nohy a co si tím získal?
Na vlastní nohy jsem se postavil tak nějak náhodou. Ze začátku jsem nikdy nepřemýšlel o tom, že by DIY mělo být i něco jiného, než jen mé hobby. Něco jako LXR jsem chtěl vytvořit již dlouhou dobu. A dokonce již během svých studentských let jsem přemýšlel tom, že bych prodal některé své DIY syntezátory. Pokaždé mě ale odradil bezpočet předpisů, které jsou spojeny s vlastním podnikáním, zvláště pak pokud chcete prodávat elektroniku. Proto jsem se vždy zdráhal se do toho pustit. 

Až po několika letech práce v audio průmyslu jsem získal lepší vhled do obchodní stránky věci a rozhodl se – vlastně stále jako koníček – prodat několik malých sad. Byla to svým způsobem i skvělá motivace k tomu, abych konečně dokončil své DIY projekty. Měl jsem jich totiž rozpracováno několik, avšak nikdy jsem je nedodělal, protože ze mě vyprchalo počáteční nadšení. Takový případ je například AVR groovebox. S cílem prodávat LXR jsem tak získal další „nástroj“ k tomu, abych dovedl projekt do konce. Ze začátku jsem si myslel, že vyrobím padesát kitů a pomalu je doprodám někdy koncem roku. Jenže potom jsem se rozhodl rozšířit sérii na 100 kitů, protože nákup součástek ve větším množství vycházel levněji. Pamatuji si, že jsem příliš neřešil inzerci. Pouze na německém synthesizerforum.de a na Olivierových stránkách Mutable Instruments jsem uveřejnil zprávu, že jsem se rozhodl prodávat LXR. Oznámil jsem čas a datum, kdy otevřu svůj online shop. Když nastal den D, sedl jsem si se svou ženou před počítač a otevřel svůj internetový obchod. První věc, ke které došlo, bylo, že po patnácti minutách od spuštění eshopu. Díky velkému množství zájemců o kit spadl celý server. Za dalších 15 minut bylo všech sto kusů prodáno. Ani jeden z nás tomu nemohl uvěřit. Při každém aktualizování stránky se prodalo dalších deset kitů. Byl to pro mě velmi vzrušující večer – sedět před počítačem a sledovat, že několikaměsíční dřina stála za to. Nikdy bych nevěřil, že je možné, aby mé kity šly takovýmto způsobem na odbyt.

Julian Schmidt
Takto se cca před deseti lety zvěčnil Julian u jednoho ze svých DIY modulárních syntezátorů

Rozhodnutí opustit svou dosavadní práci pak ovlivnily dvě věci. První z nich byla, že jsem velmi podcenil to, kolik času zabere malé podnikání. Řekl bych, že do té doby jsem každou minutu svého volného času za poslední rok strávil vývojem LXR a přípravou na otevření obchodu. Bylo to opravdu velmi mnoho víkendových a nočních směn. A to nebylo potřeba ještě řešit zákaznickou podporu a logistiku prodaných kusů. Zjistil jsem, že není dobré podcenit ani množství práce, kterou zabere třídění všech drobných součástí kitu. Roztřídit stovky rezistorů do malých plastových pohárků je nepředstavitelně únavné. 

Když jsem dělal rozhovor s Olivierem Gilletem z Mutable Instruments, překvapil mě jeho time management, přesný časový rozvrh, rozdělený na komunikaci se zákazníky, kompletování kitů a hlavně práce na vývoji nových nástrojů. Jak pracuješ ty? Také se systematicky věnuješ vývoji a práci na Sonic Potion?
(Smích) Přeji si, abych dokázal být stejně tak systematický, jako Olivier. To je věc, na které rozhodně ještě musím zapracovat, protože nejsem příliš „organizovaný“. Jsou okamžiky, kdy se velmi věnuji emailům a psaní na fórech a nevěnuji se téměř vývoji. A naopak: až maniakálně řeším pouze vývoj a zanedbávám komunikaci. Pořád se mi nedaří najít tu správnou rovnováhu mezi úkoly, kterým je potřeba se věnovat. 

Jak dlouho jsi vyvíjel LXR? Komplexnost této malé krabičky mě víc než překvapila a možnosti rozšíření také. LXR není jen drum machine, ale i sofistikovaný sequencer s mnoha funkcemi. Měl jsi celý koncept od začátku a nebo si ho stále rozšiřoval a rozšiřoval?
Řekl bych, že vývoj zabral přibližně 2 roky – počítáno od prvního nápadu do prvního prodaného kusu. Během té doby jsem postavil čtyři různé prototypy. Začal jsem pouze s malou vývojovou deskou a vyvinul základní zvukový engine, abych zjistil, čeho je CPU schopen. První prototyp měl pouze 4 tlačítka, enkodér a 16 tlačítek sekvenceru. U každého nového prototypu jsem potom přidával nové ovladače s tím, jak jsem zjišťoval, že potřebuji pro každou funkci více ovladatelných parametrů. Celý proces tak byl spíše jakýmsi přirozeným růstem, než přesně naplánovaným projektem. 

Drum Machine LXR
Drum Machine LXR v přímém detailu. Věděli jste, že všechny změny ve zvuku lze dělat v reálném čase?

Drum machine LXR byl můj druhý DIY synthesizer a při porovnání se Shruthim od Mutable Instruments mi stavba kitu přišla o něco jednodušší. Proč ses vlastně rozhodl jít cestou kitu a neprodáváš hotový produkt? Jakou máš zpětnou vazbu od zákazníků? Řešíš často reklamace?
DIY kit jsem zvolil ze dvou důvodů. Především je DIY výroba syntezátorů mým velkým koníčkem a po sestavení mnoha kitů od jiných lidí bylo naprosto jasné, že mým prvním projektem bude také DIY kit. Dalším důvodem je byrokratická stránka věci. S DIY kitem totiž nemáte spojeno tolik povinností, jako s hotovým produktem. Nepotřebujete CE označení, ani drahé EMI testy, ani se nemusíte potýkat s přemírou hloupých nařízení Evropské Unie. Nabyl jsem dojmu, že všechny zákony jsou tu především pro to, aby přispěly k odstranění malých firem z trhu a zvýhodňovaly jenom velké hráče. Myslím si, že bez DIY konceptu není dnes v EU možné začít s malou firmou „garážového“ formátu a postupně růst. Nejde to, pokud chcete vše vést legální cestou a nemáte velký startovní rozpočet. 

Kromě Sonic Potion LXR na svém webu píšeš, že jsi postavil i další DIY nástroje. Které? Můžeme očekávat, nějaký nový přírůstek do tvého portfolia?
Nepochybně ano. Letos na podzim zřejmě uvedu podobně malý DIY projekt a i do budoucna mám mnoho plánů. Ale jak se říká, koláč je potřeba nejprve pořádně upéct, než ho rozkrojíte. Proto raději své plány ponechám jako překvapení do doby, než budou zcela připraveny. 

Julian Schmidt – toaster
Jeden poněkud bláznivější kousek z Julianovi dílny. Nedostali jste chuť na tousty?

Spolupracuješ na svém projektu také s jinými lidmi? Máš nějaké dodavatele, se kterými jsi v úzkém kontaktu? Jak řešíš výrobu základních desek?
To je jedna z věcí, kterou mám na současné DIY scéně opravdu rád. Účastní se jí mnoho lidí z celé Evropy a mnoho z nich dokonce DIY provozuje ve svém volném čase, a nebo mají malou firmu podobnou té mojí. Je to jako malá evropská síť. Tak například logo a grafický design má na svědomí Annes Pasqualini z Itálie. Akrylová pouzdra jsou řezána člověkem z Německa. Oba dva pracují rovněž pro Mutable Instruments i jiné DIY výrobce. Připravované kovové šasí by měli vyrobit kolegové z Lotyšska a Estónska. Jednat se všemi těmito lidmi je příjemné – daleko vzdálené od striktní formy komunikace velkých firem. Ze srdce rád bych s každým z nich strávil volný víkend. Kromě těchto lidí jsou v mém projektu zapojeny samozřejmě i firmy, které nesouvisí s DIY komunitou, jako například dodavatelé součástek nebo společnost, která kompletuje hlavní desku. 

Juliane, deska pro SD kartu byla v kitu už osázená. Vycházel jsi z nějakého dostupného řešení a nebo sis celou desku navrhl sám a nechal ji vyrobit? Jak komunikuješ s výrobou? 
Celý LXR projekt začal, když jsem sehnal malou vývojovou desku pro STM32 čip – SMT32F4 Discovery. Je to velmi levná vývojová deska okolo 10 Eur, která nabízí vše, co potřebuješ pro využití audio funkcí. Výkonný procesor, audio výstup a programátor k naflashování čipu. Byl jsem ohromený, kolik věcí lze udělat s tak levnou deskou. Paradoxně je levnější koupit samotnou desku, než čip, který je na desce použit. Myslím si, že ST Microelectronics, výrobce čipu, dotuje vývoj desky, aby čip byl mnohem populárnější. Ze začátku jsem neměl v úmyslu vyvinout vlastní desku. Počáteční prototyp byl kompletně založen na desce SMT32F4 Discovery, ale když jsem si později přečetl všechny podmínky pro její použití, zjistil jsem, že ji nemohu využít pro komerční účely. A tak jsem se rozhodl pro vlastní návrh desky za použití SMD technologie, jejíž sestavení může mnoho lidí odradit. Vlastní návrh sice celý projekt prodražil, ale zase jsem získal výhodu uzpůsobit desku svým potřebám. SMT32F4 Discovery má jen jeden stereofonní výstup a chybí jí slot pro SD kartu. Moje deska má nejen slot pro SD kartu, ale navíc i druhý pár výstupů, což je podle mě velké plus. Vlastní výroba desky byla jednoduchá, protože mám známého z továrny, se kterým jsem spolupracoval v předchozí práci. Celkově to byla velká výhoda pracovat ve stejné oblasti jako dříve. Díky práci na Solarisu jsem získal dost znalostí o výrobě elektronických zařízení. Výroba plošných desek pro LXR se příliš neliší. Vyexportuješ soubory z PCB softwaru, poskytneš seznam materiálu a montážní firma zařídí zbytek. Byl jsem opravdu překvapen, jak jednoduchý proces to je. 

Julian Schmidt

Kam si myslíš, že se DIY scéna posune během 5 následujících let? Co můžeme očekávat od výrobců hudebních nástrojů? Nyní zažíváme obrovský boom modulárních synthesizérů, angažuješ se také v této oblasti? 
Předpovídat budoucí trendy je vždy náročné. Myslím si ale, že v budoucnu uvidíme stále více digitálních syntezátorů, a to především proto, že nová generace dnes hojně používaných ARM čipů má daleko větší potenciál, než který nyní využíváme. Před několika lety byli domácí kutilové víceméně odkázáni na levné 8bitové AVR a PIC procesory. Jistě, na jednom z nich bylo možné rozběhnout jednoduchý monofonní syntezátor, ale pro složitější zařízení s kvalitním zvukem byl nevhodný. Dnes máme k dispozici výkonné a dostupné 32bitové procesory ARM řady Cortex. A myslím si, že jejich výpočetní potenciál nás v budoucnu ještě překvapí. Analogová doména se v poslední době vrací především díky velkým výrobcům syntezátorů, kteří v minulosti vyprodukovali mnoho analogových syntezátorů. Nemyslím si proto, že by mělo velký smysl, aby se malé společnosti nebo dokonce DIY nadšenci pokoušeli v tomto směru těmto velkým rybám konkurovat. Navíc, pokud produkuješ jen hrstku takových syntezátorů, není prostě možné vyrábět stejně levně, jako to dokáže společnost prodávající tisíce kusů. Podle mého názoru tak jediným zajímavým polem působnosti malých výrobců zůstává digitální doména. Koneckonců jediné, čeho se podařilo dosáhnout od doby, kdy máme v rukou takovou výpočetní sílu, byla virtualizace analogu. Já jsem ale přesvědčený o tom, že existuje mnohem více zajímavých algoritmů a metod syntézy, které mohou pěkné malé boutiquové syntezátory odlišit od zástupů velkých komerčních synťáků. A navíc, digitální syntezátory jsou dnes ze strany řady výrobců zcela opomíjeny.

Z pohledu odborníka na elektroniku, do jaké míry si myslíš, že je nutná znalost elektroniky, pro člověka, který chce s DIY začít?
Myslím si, že není tak docela nezbytné vědět o elektronice mnoho, když začínáte se stavbou kitů. Dalo by se totiž říci, že je to podobné tomu, když stavíte LEGO. Jak už jsem řekl, když jsem začínal se svými prvními DIY projekty, neznal jsem z oblasti elektroniky téměř nic a spíše jsem se učil takříkajíc za pochodu. Podle mého názoru je důležité zajímat se o to, jak tyto věci fungují, a to vás logicky dovede k novým poznatkům. Je celkem snadné postavit si kit, pokud máte k dispozici dobře sepsaného průvodce. Bez zájmu o věc se při tom ovšem jen těžko něco naučíte. Doporučuji tedy začít s jednoduchými projekty a snažit se porozumět tomu, k čemu přesně použité komponenty slouží. Zpočátku vám to může připadat náročné, ale krok za krokem se to lze naučit.

Drum machine LXR
Drum machine LXR je téměř dokonáno. V custom made modrém šasí vypadá opravdu dobře. Vraťme se ale na začátek...

Můžeš našim čtenářům doporučit nějaké zajímavé zdroje, ze kterých lze čerpat?
Německy mluvícím čtenářům bych velmi doporučil AVR tutoriály z mikrocontroller.net. Tady jsem se totiž naučil většinu toho, co vím o mikrokontrolerech. Pokud jde o ty ostatní, nenapadá mě teď jiný tak komplexní zdroj. V případě vývoje DSP najdete mnoho zajímavých témat na developerském fóru KVR DSP. Dobrým odrazovým můstkem je také hudební DSP archiv, kde najdete funkční kódy pro většinu aplikací. 

A poslední otázka na závěr. Co bys doporučil našim čtenářům, kteří se chtějí pustit do DIY?
Hlavně se nebojte. Když jsem začínal stavět a programovat své první syntezátory, o elektronice jsem nevěděl vůbec nic. Pokud víte alespoň to, která strana pájky je žhavá, jsem si jistý, že dokážete dokončit jednoduché DIY projekty. Další znalosti přijdou průběžně samy. Výborně, nezbývá nám, než se pustit do stavby LXR.


Související odkazy:

Mini Synth WP20: http://www.musicfromouterspace.com/analogsynth_new/THE_CAVE/WP20/WP20_PG...

Simplesizer: http://www.sequencer.de/forumsynth/simplesizer.html

Fórum KVR: www.kvraudio.com/forum/viewforum.php?f=3 

DSP Archiv: http://www.musicdsp.org/  

AVR tutoriály: http://www.mikrocontroller.net/articles/

LXR manuál: http://www.sonic-potions.com/lxrAssembly

LXR fotky: https://www.flickr.com/photos/sonic-potions/

DIY stavba Drum Machine LXR

Když mě oslovil Ondřej z Bastl Instruments a nabídl mi, abych jel na týdenní workshop elektroniků ze SGMK, řekl jsem si, že bych si mohl zase něco postavit. O Julianovi Schmidtovi ze Sonic Potion, konstruktérovi, který se podílel například na synthesizeru Solaris a nebo audio systému Scope DSP, jsem už něco slyšel a jeho drum machine mě na první pohled zaujal. A tak slovo dalo slovo, domluvil jsem se s Ondřejem, on se domluvil s Julianem a já první den workshopu dostal krabici s LXR do ruky a mohl se pustit do díla. Přemýšlel jsem, zda bude stavba LXRka těžší než stavba Shruthi. Bude kit stejně kvalitní jako od Oliviera? Při otevření krabice mi bylo jasné, že se mám na co těšit a že obavy nejsou na místě. Kit obsahoval oboustrannou desku s tištěnými spoji, osazenou desku se slotem pro SD kartu, součástky, distanční sloupky pro uchycení k akrylové krabici, potenciometry, tlačítka, krabičku s mikroprocesory a paticemi, hmotu pro uchycení tlačítek a žvýkačku, to aby práce šla pěkně od ruky. Součástí balení je i pohled na informační leták odkazující na webové stránky projektu. Zde najdete image s programy, které nahrajete na SD kartu, soubor pro upgrade firmwaru a manuál na sestavení kitu, stejně jako manuál pro ovládání LXR. SD karta a ani adaptér není součástí balení a i akrylové šasi si musíte objednat zvlášť. Julian prodává LXR pouze jako kit, avšak zajímavou informací může pro vás být to, že Bastl Instruments právě v těchto dnech rozjíždí výrobu kovového šasi s dřevěnými bočnicemi a navíc LXR rozšíří o trigger board. I když je třeba počítat s vyšší cenou, myslím si, že to bude zajímavá nabídka, hlavně pro ty, kteří chtějí dostat hotový produkt a nechtějí se pouštět do pájení. 

Kit pro sestavení LXR
Kit pro sestavení LXR, vše zabalené do balíčků spolu s krabičkou s procesory, DEV deskou a propagačními materiály

Stavíme a pájíme

Než se pustíte do práce, navštivte stránky LXR projektu a pořádně si nastudujte manuál. Najdete zde i soubory s nejnovějším firmwarem a také základní banku zvuků, kterou je třeba nakopírovat na SD kartu. Instrukce k sestavení kitu jsou podrobné a obsahují seznam součástek, schéma zapojení a soupis pomůcek, které budete potřebovat k sestavení. Vzhledem k tomu, že Julian negarantuje záruku způsobenou chybami při sestavování, doporučuji si pokyny důkladně přečíst. Následně se můžete pustit do pájení. Začínáte odpory. K rozpoznání správné hodnoty podle čárového označení není zapotřebí žádná aplikace. Julian nic neponechal náhodě a vždy u patřičného kroku v postupu přidal i obrázky barevných označení odporů. Ostatní součástky jsou navíc vyfocené, takže přesně víte, kterou součástku máte použít. Navíc vždy k příslušnému kroku najdete fotku desky s plošnými spoji s konečným osazením, doplněnou o poznámky. 

Po odporech následovaly diody, elektrolytické kondenzátory a obvody pro regulaci napětí. Nyní bylo na řadě proměřit obvod napájení. Opět pomocí fotek a vysvětlivek nebyl problém najít měřící body a zkontrolovat hodnoty. Vše fungovalo na jedničku. Dále jsem osazoval konektory a pustil se do osazování horní strany desky. Přestože mi šlo pájení jako po másle, přece jen oproti Shruthi obsahuje LXR více součástek. Přítomnost 11 procesorů mluví sama za sebe. Julian však pro procesory dodává i patice. Při jejich pájení jsem dostal užitečný tip od Ondřeje z Bastlu. Je třeba nejdříve zapájet první a poslední PIN (tzn. piny v uhlopříčce) a pak teprve zbytek. Vyvarujete se tak nechtěným komplikacím, kdy se může stát, že vám díky špatnému usazení součástky k desce, nebude dobře lícovat akrylové šasi. Po paticích osazujete desku mikrotlačítky. Pokud jste fajnšmekři, doporučuji vyměnit stávající mikrospínače za dražší, při živém hraní tento upgrade určitě oceníte. Sám jsem nevěřil, že rozdíl bude tak zásadní, ale je to tak. 

Stavba LXR
Stavba LXR šla pěkně od ruky, na pájení bylo všude dost místa, jen umisťování diod vyžaduje více trpělivosti...

Osazení diod, které indikují stav jednotlivých kroků, byla piplačka, je jich bez jedné 40 a navíc pokud chcete mít pěkně vypadající kousek, musíte si pohrát se správným vyrovnáním ve všech třech osách. Přece jen je v šestnáctikrokové matrici znát každá desetina milimetru. Dále na řadu přicházejí potenciometry a opětovné přeměření, že deska poskytuje správné hodnoty napětí. 

Nyní zbývá osadit desku distančními sloupky a procesory. Posledním krokem je zapájení velkého OLED LCD displaye. Zde je opět třeba správně vyměřit výšku umístění displaye od desky, aby nebránil hornímu krytu. Tím se dostáváme do finále, jednotlivá mikrotlačítka opatříte knoby a můžeme začít oživovat. Než k LXR připojíte napájení, připravte si SD kartu. Naformátujte ji a překopírujte na ní image, stažený z webu. Pokud jste byli šikovní, po připojení LXR k napájení a updatem firmwaru je LXR plně funkční.

Julianova DEV deska
Julianova DEV deska + kolekce procesorů a patic

Zkušenosti ze sestavování

Pokud bych měl porovnat kvalitu provedení LXR kitu od Juliana s kitem od Shruthi, kit LXR je na stejné úrovni. Provedení oboustranné PCB desky je výborné, k pájení jsem používal tentokrát obyčejnou mikropájku za 100 Kč, ale kvalitnější cín. Výhodou je, že deska díky svým větším rozměrům umožňuje větší rozestupy součástek než je tomu u Shruthi. Pájení LED diod je trochu únavné, ale je to spíš jejich velkým počtem. Můj kit mi fungoval hned na poprvé, jediný problém, na který jsem narazil, byl studený spoj u jedné z LED diod, na který jsem přišel, až když jsem měl LXR zakrytovaný. Takže pozor, než se pustíte do zabalení LXRka do akrylového boxu důkladně si zkontrolujte, že vše funguje tak, jak má. Ještě jeden postřeh, který může pomoci. Při pájení tlačítek vždy pořádně zkontrolujte, že vám tlačítko dobře sedí na desce. I jedna desetina milimetru se v konečném důsledku projeví tak, že vám krytka knobu neprojde přes horní kryt. Díky přehlednému manuálu a fotografiím si se stavbou LXR poradí i méně zkušený elektrotechnik. I když nebudete chvátat, za den celý kit rozchodíte.

Autor článku
Za chvíli mám postaveno a hned se pouštím do testování...
Drum machine LXR
...a zde je už téměř hotovo!