Hans-Peter Wilfer

Rozhovor se zakladatelem a ředitelem firmy Warwick
Kategorie: 
Autor: 
Hans-Peter Wilfer

Málokterému z našich čtenářů či fanoušků precizních německých baskytar zřejmě uniklo, že firma Warwick, sídlící v nedalekém Markneukirchenu, slaví rok 2012 jako jubilejní. Příběhu Hanse-Petera Wilfera, syna Freda Wilfera, který stál za úspěchem nástrojů Framus v minulém století, jsme se na našich stránkách při různých příležitostech dotkli již několikrát, přesto se třicetileté výročí firmy Warwick nabízí jako vhodná příležitost toto téma znovu otevřít, tentokrát prostřednictvím rozhovoru s mužem, který v roce 1982 Warwick založil, navíc o několik let později obnovil firmu Framus a obě společnosti dodnes velmi úspěšně řídí. 

Hans-Peter Wilfer má pověst velmi pracovitého člověka a tvrdého obchodníka. Na druhou stranu se přátelská atmosféra jeho firmy stala útočištěm pro mnoho zajímavých umělců, kteří dnes velmi aktivně nástroje Warwick podporují. Na našich stránkách se baskytary i zesilovače Warwick objevují často, jejich příznivci si pak cení zejména skvělé konstrukce a využití množství nestandardních dřevin. 

Pokud byste měl zavzpomínat na to, jak jste vyrůstal v prostředí otcovy továrny Framus, jaké vzpomínky se Vám vybaví?
Pamatuji si, že jsem si jako čtyřletý, možná pětiletý, hrával jen v továrně svého otce. Byla obrovská, takže nabízela mnoho skvělých míst, kde jsme se mohli s mými kamarády zabavit. Takovým místem bylo například podkrovní úložiště dřeva. Pamatuji si také, jak jsem skládal krabičky pro flétny a prodával je za pár drobných, nebo i na svou práci v servisním oddělení, kde jsem z nástrojů odmontovával ladící mechaniky, lepil poškozené vrchní desky akustických kytar, sundával pražce nebo ručně seřizoval krky nástrojů. Později jsem se dokonce začal učit tomu, jak správně kytary lakovat. Velmi dobře jsem zvládal řemeslo leštění povrchu nástroje. Bylo mi pouze patnáct let a už jsem věděl, jak vyleštit povrch kontrabasu lakovaného nitrocelulózou. To byl tehdy velmi náročný proces, stejně jako příprava nitrem lakovaného povrchu. Mě to ovšem velmi bavilo.

Získal jste v tomto období také nějakou (pro Vás důležitou) obchodní zkušenost?
Naučil jsem se především pracovat s detaily a být trpělivý v tom, co dělám. Dospívání v továrně mého otce pro mne představovalo významnou životní zkušenost. Výroba kytar je totiž velmi složitá a rozhodně ji nelze považovat za snadnou práci. Naučil jsem se být trpělivý, jít si za svým snem a být nezávislý. Přišel jsem také na to, že peníze nemohou být jedinou motivací pro vaši práci. Peníze jsou samozřejmě důležité, ale neměly by být hlavním impulsem k tomu, abychom se něčemu začali věnovat. 

Značky Warwick i Framus mají za sebou bohatou historii. Myslíte si, že právě tradice a dlouhá historie jsou „komodity“, které současní hudebníci oceňují?
Věřím, že tradice je pro výrobce v oblasti hudebních nástrojů velmi důležitá, musíte však umět opatrně s ní nakládat. Mít za sebou dlouhou tradici totiž nutně neznamená, že budete úspěšní. Dokud si ale dáváte pozor na to, co děláte, a děláte to s patřičným zaujetím, pak vám k úspěchu může dopomoci. Domnívám se ovšem, že tím úplně nejdůležitějším je umět naslouchat svým zákazníkům a „neusínat na vavřínech“.

Proč jste se zaměřil právě na výrobu baskytar?
Když jsem začínal, potřeboval jsem se rozhodnout pro jednu věc. Jako menší výrobce kytar totiž jen těžko můžete být dobrý ve všem. A první hudebníci, se kterými jsem vešel v kontakt, byli především hráči na baskytaru – Nobby Meidel, Jack Bruce, či dokonce John Entwistle. Z toho tedy přirozenou cestou vyplynulo, že jsem se začal věnovat basám a později také baskytarovým zesilovačům.

Říká se, že první kroky jsou vždy nejtěžší. Jaké největší problémy jste musel na začátku svého podnikání překonat?
V roce 1982 nebylo možné počítat s podporou od státu nebo s půjčkami od bank. Pokud jste nic neměli, nic jste nedostali, ne jako dnes, kdy se nějaká pomoc nabízí téměř všude. V dnešní době je daleko jednoduší získat základní kapitál téměř na jakýkoliv druh podnikání. Prvních pět let bylo velmi náročných, chyběly peníze, mnoho jsem toho dělat nemohl, byl jsem z toho tehdy docela nešťastný. Nakonec mi trvalo téměř dvacet let než jsem přivedl firmu do situace, kdy začala dobře vydělávat. Teď, po třiceti letech, vzhledem k současným ekonomickým problémům, je byznys podobně obtížný jako před dvaceti lety.

Pro mnoho našich čtenářů zůstává tajemstvím původ názvu „Warwick“, mohl byste o něm pohovořit?
V osmdesátých letech jsem měl dojem, že dobře prodávají pouze americké produkty, respektive značky s anglicky znějícím názvem. Populární byly firmy Ovation, Fender, Rickenbacker, Kramer, či Hammer a každý se sháněl po produktech ze Spojených států. Byl jsem si jistý, že s názvem „Wilfer Bass“ žádnou velkou díru do světa neudělám, znělo by to hrozně. Proto jsem začal hledat různá anglická slova a jednoho dne jsem natrefil na jméno Warwick. Zalíbilo se mi natolik, že jsem se rozhodl jej použít. Nic víc v tom nehledejte. Ten název se mi líbí, dobře zní a pořád si myslím, že je to pro mou společnost dobré jméno, možná nejlepší, jaké jsem mohl zvolit.

Warwick se před několika lety přestěhoval ze západní oblasti Německa na jeho východní hranici. Můžete vzpomenout důvody, které Vás k tomu vedly? Jak nyní zpětně hodnotíte tento krok?
V devadesátých letech pro nás začalo být velmi obtížné najít v našem okolí pracovníky, kteří by měli zájem pracovat v oblasti výroby baskytar. Proto jsme se začali rozhlížet po novém místě, v jehož okolí by bylo snadnější nalézt lépe motivované pracovníky, se zájmem o práci v oblasti stavby hudebních nástrojů. Takové místo jsme našli na východě, v okolí měst Markneukirchen, Luby a Kraslice, které mají za sebou velmi dlouhou tradici nástrojářského řemesla. Zajímavé také může být, že můj otec Fred Wilfer se narodil velmi blízko Lubů, což jsem dříve nevěděl. Kruh se tedy uzavřel. Můj otec se narodil v Čechách a já se „vrátil“ s firmou do míst, odkud pocházel. Nebýt přestěhování se na východ, myslím, že by Warwick nebyl dnes tam, kde je. Všem zaměstnancům, které jsme tehdy v této oblasti našli, jsem velmi vděčný.

Jaký z modelů Warwick je Váš nejoblíbenější?
Mým favoritem je dodnes model Thumb Bass, ale velmi rád mám i nástroje Dolphin a Streamer.

Jak moc ovlivňují výrobu Vašich nástrojů hudební žebříčky? Berete v potaz také hudební trendy?
Nemyslím si, že by stav hudebních žebříčků byl tím, co by mne jako výrobce inspirovalo. Mnohem větší význam přikládám samotným hudebníkům. A jak jistě víte, mezi našimi firemními hráči jsou i takoví, kteří nejsou příliš známí. Pro nás je důležité učit se také od nich. 

Myslíte si, že lze technologii výroby kytar a baskytar ještě nějak zdokonalit? Zůstávají podle Vás v procesu výroby nějaké momenty, které lze zlepšit nebo alespoň zjednodušit?
Docela nedávno se nám podařilo zavést do výroby naši novou technologii pražcování, zařízení, na jehož vývoji jsme pracovali přes pět let a do kterého jsme investovali velmi mnoho peněz. V současnosti jsme pravděpodobně jediným výrobcem, který pracuje s tzv. technologii neviditelných pražců. Kromě toho se nám také podařilo uvést do provozu lakovnu, v níž využíváme technologii UV lakování. Výsledkem je velmi tenká povrchová vrstva, svými výhodami srovnatelná s legendárními nitrocelulózovými laky, ovšem ekologicky zcela nezávadná. Myslím si, že obě tato nova naší výroby představují významné milníky ve výrobě kytar. Přesto ale stále sníme o zdokonalení výroby našich nástrojů, o posunutí naší technologie na takovou úroveň, které ostatní výrobci nebudou schopni dosáhnout. 

Zřejmě bychom jen těžko hledali odvětví, které nějakým způsobem neovlivnil internet, internetový obchod apod. Jak ovlivnil internet Vás jako výrobce a prodejce hudebních nástrojů?
Možnosti internetu především přispívají k velké transparentnosti obchodování a mně, jako výrobci, dovolují přímý kontakt se zákazníky z celého světa. Jeho prostřednictvím jsme schopni našim zákazníkům přímo poskytnout více informací a jsme také schopni se prezentovat všude na světě. Internetové podpoře, vzdělávání a pomoci našim zákazníkům prostřednictvím webových stránek a diskusních fór věnujeme hodně úsilí. 

Co si myslíte o budoucnosti kamenných obchodů s hudebními nástroji?
U zástupců a obsluhy kamenných obchodů jsou nejdůležitější znalosti a nadšení pro to, co dělají. Díky internetu jsou dnes ceny zboží velmi transparentní, a pro zákazníka je tedy snadné je porovnávat. Proto jsou znalosti a služby, které poskytujete, tak důležité. Osobně jsem toho názoru, že pouze cena není tím, co prodává. Stále ještě zůstává velké procento zákazníků, kteří preferují především skvělý servis, který ovšem vyžaduje velkou investici know-how i času. Pokud toto nejste schopen nabídnout, pak se pro vás jediným prodávajícím faktorem stává právě cena. Dnes samozřejmě někteří „větší hráči“ zabírají více a více místa na trhu, ale řekl bych, že je to v obchodě všeobecný trend, který se bude čím dál častěji projevovat i v malém odvětví hudebních nástrojů.

Je těžké věnovat stejnou pozornost oběma Vašim firmám Warwick a Framus? Vyžadují podobný, nebo naopak zcela rozdílný přístup, strategii, koncepci...?
Značku Framus jsem znovu uvedl do života v roce 1995 a trvalo mi skoro patnáct let, než jsem začal dobře rozumět mentalitě a potřebám hráčů na kytaru. Elektrická kytara představuje v porovnání s baskytarou zcela jiný produkt. Postavit kytaru na nejvyšší úrovni a postavit excelentní baskytaru... To máte jako den a noc – dva zcela osobité momenty. Trvalo mi patnáct let, než jsem zjistil, jak na to a domnívám se, že teprve v roce 2011 se Framus dostal do pozice, kdy aspiruje na to být nejlepším výrobcem ve světě elektrických kytar. Uvědomuji si však, že nám bude trvat dalších deset až patnáct let, než se naše kytary dostanou na tu úroveň, na které se dnes nacházejí naše baskytary. Je to ale má životní práce a člověk musí být velmi trpělivý, aby to dokázal. Není prostě možné něčeho takového dosáhnout ze dne na den. Za takovým úspěchem stojí velká dřina.

Když jste v roce 1982 s Warwickem začínal, určitě jste toužil po úspěchu. Člověk ale nikdy neví, co mu budoucnost přinese. Pamatujete si na nějaký moment, kdy jste již věděl, že byste to mohl dokázat?
Ať už děláte cokoliv, nikdy si nemůžete být jistí tím, že jste na vrcholu. Pokud začnete spoléhat na to, že jste nejlepší, můžete zakrátko o svou pozici přijít. Podle mě je třeba tvrdě pracovat, obhájit to, co děláte, dbát na každý detail a být ve všem trpělivý. Dolů totiž můžete spadnout neuvěřitelně rychle. 

Nakolik je dnes proces výroby jiný, tedy v porovnání s dobou, kdy jste začínal?
Myslím, že základní pracovní postupy zůstávají stejné, zásadně se ovšem změnila preciznost, s jakou lze hudební nástroj vyrobit. Dříve nám trvalo vyrobit baskytaru osm až devět hodit, zatímco dnes, i přes obrovský dopad a investice do výrobních technologií pracujeme na jednom nástroji osmnáct až třicet hodin. Preciznost, s jakou dnes můžeme pracovat, nebyla před třiceti či pětadvaceti lety možná, a nebyla možná dokonce ani před pěti či třemi lety. 

Jakým kontrolám jsou baskytary Warwick podrobovány po svém zkompletování?
Kontroly nutné k výrobě baskytary provádíme již při řezání dřeva, které se pečlivě vybírá, nechává se na vzduchu přirozeně vysychat pět až patnáct let, a po té prochází jednotlivými výrobními procesy. Když je nástroj sestaven, testujeme jej více než dvě hodiny, a teprve potom je zabalen do pouzdra či kufru a připraven k prodeji. 

Stejně jako řada jiných firem, vyrábíte část svých produktů v asijském regionu. Není to tak dlouho, co jste na trh uvedli řadu velmi kvalitně zpracovaných baskytar Pro Series, vyráběnou v Korei. Je těžké koordinovat výrobu v těchto zemích, udržet kvalitu svých produktů, chránit své know-how proti krádeži? 
Koordinace ve všech řečených rovinách je velmi obtížná, a to zejména proto, že očekáváme od našich prodejců vyšší standard, než požadují samotní zákazníci. Kromě toho v Korei a v Číně nevyrábíme naše produkty zase v tak velkém množství, což výrobu v těchto oblastech komplikuje. Pokud jde o kontrolu kvality, každý měsíc posíláme na dva týdny do Asie svého inspektora, který kontroluje všechny v Číně vyrobené modely RockBass. V Korei je obecně kvalita zpracování o něco lepší, takže zde není nutné každý měsíc takto kontrolovat všechny expedované nástroje. Kromě toho navštěvuje třikrát až čtyřikrát do roka Čínu a Koreu náš manažer kvality a vývoje, pan Marcus Spangler, který kontroluje to, že je vše tak, jak má být. Pokud jde o ochranu našeho know-how, jeho zcizení se snažíme bránit tím, že sami dovážíme do Asie vlastní již hotové hardwarové komponenty a jiné díly. Řekl bych, že náš přístup, náročná školení a kontroly v dobrém slova smyslu ovlivňují i jiné výrobce, tedy zejména naše partnery, se kterými sdílíme v Asii výrobu. Mým osobním cílem je v horizontu pěti až sedmi let otevřít v Číně vlastní továrnu. Je to prozatím jenom vize, kdy asi hlavním podnětem k této vizi je snaha udržet si naše znalosti jen pro nás samotné. 

Jakou důležitost přikládáte na zakázku stavěným nástrojům Custom Shopu?
Vše, co dnes vyrábíme v Německu, lze považovat za zakázkové nástroje. V Markneukirchenu se sériové výrobě již nevěnujeme a ke každému nástroji tu přistupujeme individuálně. Občas sice vyrobíme menší série pěti až deseti kusů, 80% německé výroby ovšem tvoří výroba zakázková. To platí pro Warwick i pro Framus. Soustředíme se zde především na zakázkové nástroje.

Jaké jsou Vaše nejsilnější trhy? Můžete zároveň zmínit i trhy, které jsou z hlediska prodeje Vašich nástrojů slabší a rádi byste to v budoucnu změnili?
Mezi naše nejsilnější trhy patří Japonsko, USA, Austrálie, Velká Británie a Rusko. Mezi slabými bych jmenoval například Českou republiku, dokonce i Německo... a Polsko.

Při příležitosti třicátého výročí firmy Warwick jste vyrobili velice speciální baskytaru. Proč jste se rozhodli pro reissue modelu Streamer? Pro model Streamer jsme se rozhodli proto, že se jedná o první nástroj, se kterým se nám podařilo upoutat mezinárodní pozornost. Kromě toho jsme před pěti lety při přestavbě skladu dřeva zcela náhodou objevili zásoby třešňového dřeva (pro více než sto nástrojů), které jsem koupil již v roce 1983. Vůbec jsem netušil, že to dřevo ještě mám. Rozhodnutí vyrobit k výročí čtyřstrunný Streamer Stage I v původní podobě se po tomto objevu nabízelo takříkajíc samo. Řekl bych, že každý Streamer, který jsme ve výroční limitované edici vyrobili, v sobě nese jak kouzlo doby, ve které jsem s výrobou začínal, tak také zkušenosti a znalosti, které jsme se jako firma během těch třiceti let naučili. Přiznám se, že jsem trochu pyšný na to, co teď prožívám. Ale jsem za to také velmi vděčný. 

Určitě se nabízí mnoho způsobů, jak oslavit třicetileté výročí. Vy jste se ovšem rozhodl uspořádat den otevřených dveří. Co Vás k tomu vedlo?
Jak už jsem řekl, vždy se řídím požadavky a přáním našich zákazníků. Doufám, že tímto výjimečným dnem budeme moci alespoň trochu potěšit naše přátele, fanoušky a hudebníky, kteří nás přijedou navštívit. 

Mezi Vašimi firemními hráči lze najít několik úžasných hudebníků, Bootsyho Collinse, Adama Claytona, či Jacka Bruce.Jak vlastně navazujete kontakt s takovými hráči a co znamenají pro Vaši společnost?
Nebudu lhát, když odpovím, že například Adam Clayton oslovil nás, protože měl zájem o baskytaru Warwick. Také Jack Bruce se před pětadvaceti lety ozval sám. A například Roberta Trujilla jsem potkal před pěti lety čirou náhodou. Před několika týdny jsem například ve svém domě a v továrně hostil amerického jazzového baskytaristu Alphonsa Johnsona. Jsem velmi pyšný na to, že tak známí hudebníci váží deseti, patnácti i dvacetihodinové lety, aby nás navštívili v tak malém městě a sdíleli s námi své zkušenosti a zaujetí. Musím přiznat, že jsem byl vždy ve spolupráci se známými hráči velmi opatrný a snažil se nezaštiťovat se jejich jménem hned od prvního dne. Například Adama Claytona jsme jako firemního hráče zveřejnili teprve po dvou letech vzájemné spolupráce a totéž platí například i o Bootsym Collinsovi. Bootsyho považuji za svého blízkého přítele, se kterým jsem téměř každý den v kontaktu, ať už prostřednictvím Skypu či emailem. Velmi si vážím toho, že takoví umělci mají v oblibě naše nástroje a hrají na ně. 

Jaké největší výzvy stojí před firmou Warwick v dalších letech? 
Zřejmě největší výzvu pro nás v budoucnu představuje náš cíl změnit Warwick ve zcela „zelenou firmu“. V nedávné minulosti se nám podařilo obdržet certifikát EMAS II, udělovaný společnostem za splnění směrnic pro ochranu životního prostředí, a také certifikát FSC, zaručující zákazníkovi, že dřevo našich nástrojů pochází z šetrně obhospodařovaných lesů. Projekt, na kterém v současnosti pracujeme, souvisí s naším cílem vyrábět všechny naše baskytary a kytary bez karbonu. Kromě snahy být technologickým lídrem v oblasti výroby hudebních nástrojů bychom se během tří až pěti let také rádi dostali do pozice, kdy vše, co budeme dělat, bude trvale udržitelné. To je, myslím si, ta největší výzva pro naši společnost a pro mě. 

Jak hodně ovlivnila Váš obchod nová americká legislativa (dodatek k tzv. Lacey Act), umožňující federálním úřadům aplikovat na dovoz dřeva stejné zákony, které jsou využívány k zamezení obchodu se vzácnými živočichy, slonovinou apod.?
Vzhledem k tomu, že jsme letos představili první nástroj ověřený FSC certifikátem, nemáme s touto legislativou problémy. Nedávno jsme navíc jako první společnost na světě zakoupili certifikované ebenové dřevo a v blízké budoucnosti budeme vše vyrábět pouze ze dřeva s ověřeným a certifikovaným původem. Rádi bychom totiž patřili k předním výrobcům oboru i v tomto směru. 

Co můžeme od Warwicku očekávat v horizontu jednoho či dvou let? Je něco, o co byste se s našimi čtenáři mohl podělit?
Pracujeme na nové řadě zesilovačů třídy D, vycházejících ze série zesilovačů navržených Jonasem Hellborgem. Rádi bychom také rozšířili řadu elektrických kytar o několik zajímavých modelů. Kromě toho stále nasloucháme potřebám našich zákazníků a snažíme se znovu a znovu vylepšovat nejrůznější detaily, což je takový nikdy nekončící proces. Nejsem tím, kdo by své investice řídil pouze ve vztahu ke zvyšování obratu, penězi obecně. Věřím tomu, že cokoliv (u)dělám, musí být kvalitní a trvalé. Obrat není vše. 

Na co jste v souvislosti s Warwickem nejvíce pyšný?
Pyšný jsem na to, že má společnost slaví třicáté narozeniny. Jsem pyšný ale také na to, že se mi jako malému německému výrobci podařilo získat zákazníky z celého světa, i na to, že mnozí známí a respektovaní hráči mají v oblibě naše nástroje. Za toto všechno jsem velmi vděčný. Tato práce je můj život, důvod proč existuji. Kromě toho jsem také vděčný za to, že mě má žena Florence Wilfer Riboud podporuje již dvacet let, a že máme dvě skvělé děti, které navíc již projevují zaujetí pro náš obor. Mé dceři je sedmnáct let a od příštího roku začne ve firmě pracovat v oblasti grafiky a marketingu. Syna Nicolase bychom do dvou let rádi začali učit vše o stavbě kytar. Za to vše jsem velmi vděčný a šťastný. 

Podobná výročí mnohdy člověka „přinutí“ přemýšlet také i tom, co třeba někdy udělal špatně. U Vás se zdá, že toho ke kritice mnoho není, nebo se mýlím? Je něco, čeho litujete, nebo u Vás převládají spíše úspěšné kroky?
Víte, jsem dost velký blázen do toho co dělám. Chci vyrábět nejlepší kytary a baskytary na světě a pokud jsem někdy udělal někdy něco špatně, pak to zřejmě byly mé velké nároky na zaměstnance, které ne vždy dokázali snést. Pokud ale chci svým zákazníkům dát to nejlepší, pak potřebuji po svém pracovním týmu velké nasazení a zaujetí. Nevím potom jistě, jestli je to špatný přístup, a zda bych měl litovat toho, že jsem takový blázen. Stále je ve mně to stejné nadšení pro věc, jako když jsem před třiceti lety začínal, nic se od té doby nezměnilo. Doufám, že stejné zaujetí dokáži přenést i na své děti. A jak už jsem řekl, zdá se to být na dobré cestě. 

Mohl byste jmenovat pět nejdůležitějších mezníků v třicetileté historii firmy Warwick?
To je velmi těžká otázka. Určitě bych ale měl zmínit fakt, že se nám jako prvním podařilo etablovat do výroby hudebních nástrojů dřeviny jako jsou Wenge, Bubinga, Afzelia či Zebrano. Důležitým mezníkem byly i některé konstrukční prvky, jako například konvexní vrchní deska nástroje či technologie „skrytého krku“. Jako třetí „mezní“ moment bych zmínil navázání spolupráce s Johnem Entwistlem a Jackem Brucem, dále pak naše přesídlení na východ do oblasti s nástrojářskou tradicí. A v neposlední řadě pak také to, že jsem potkal tak skvělou ženu jakou je Florence, která je mi dobrou manželkou, partnerem v obchodě a skvělou matkou našich dětí.