HiFi

Přestože většina rozhlasových stanic většinou dnes volí cestu zařazení se do skupiny stanic vysílajících hudbu středoproudou a tedy zřejmě nikoho (?) neurážející, tuner drtivá většina domácností vlastní a to jak v provedení kapesním, různých přenosných kombinací, mini-systémů tak i stolních přijímačích nebo samostatných tunerech.

A právě ty budou předmětem tohoto pozorování. Na operační stůl dosedly tentokrát čtyři modely v cenovém rozmezí od šesti do sedmi tisíc jednotek české kupní síly.

Tunery i v nižších kategoriích bývají standardně vybaveny nejen FM (VKV) a AM přijímačem v rozsahu středních vln (MW), ale i často možností příjmu dlouhých vln (LW). AM pásmo disponuje sice delším dosahem, ale jeho zvukové kvality jsou slabší. Krátké vlny (SW) se již v komerčně orientovaných přístrojích téměř nevyskytují a jejich místo je spíše v přenosných, tzv. světových vícepásmových přijímačích. Rozsah FM je využíván od 87,5 do 108 MHz, střední vlny od 522 do 1611 kHz a dlouhé vlny mají zpravidla rozpětí od 144 po 288 kHz.

V této skupině se již vyskytují výrobky již vybavené systémem RDS (Radio Data System), který byl v prvopočátcích vyvíjen pro autorádia, ale v současnosti se stal stálou výbavou i levnějších domácích zařízení.

Jednotlivé režimy mají za úkol:

• PS (Program Service name) zobrazí název stanice
• PTY (Program Type) určí typ programu, popř. ho vyhledává (PTY Search apod.). Mezi nejčastěji uváděné typy patří POP M, M.O.R. M, VARIED, NEWS, CULTURE atd. (v pořadí populární hudba, střední proud, kombinace hudba + mluvené slovo, zprávy, kultura atd.)
• RT (Radio Text) vyobrazí běžící text (v ČR většinou velice ubohý a málo často aktualizovaný)
• CT (Clock Time) zobrazí čas (úmyslně neuvádím přesný, protože odchylka činí někdy až deset minut a korekce změny letní/zimní čas je často o několik dní opožděná)
• PI (Program Identification) programový kód určující původ vysílače (zemi)
• soubor funkcí EON (Enhanced Other Networks) zajistí monitorování a přepnutí na jinou stanici s požadovaným programem nebo zprávou:
• TA (Traffic Announcements) informace o silničním provozu
• TP (Traffic Programme) indikuje stanici s TP 
• NEWS zprávy
• INFO jiné informace

Bohužel v našich zemích je RDS využívaná zpravidla pouze k zobrazení PS, PTY, CT a RT.

U autorádií bývá ještě aktuální funkce AF, která přeladí stejnou stanici na nejsilnější vysílač v dosahu přístroje.

V tomto testu je upuštěno od zvukového hodnocení a to zejména z důvodu kvality zvuku u většiny stanic, což se projevuje velmi zkresleným zvukem v okrajových pasážích slyšitelného pásma (basy, výšky) a spolu s takřka na nulu zmenšenou dynamikou se na kvalitnějším zařízení dají po slouchat jen po krátkou dobu (záleží na odolnosti posluchače). Typickým příkladem je například rádio Impuls nebo Frekvence 1, ale i jiné soukromé stanice příliš nezaostávají. Hudební úroveň může být předmětem dalších diskusí, ale to je spíše záležitostí jiných článků i časopisů. Pro úplnost: zvukové porovnání proběhlo při poslechu ČRO 3 a nebyly při něm zjištěny žádné rozdíly hodné zaznamenání. Z výše uvedených důvodů upouštím též od uvádění seznamu ostatních komponentů použitých při poslechu.

Rozhodne tedy výbava a příjmové vlastnosti. U každého modelu se vyskytuje v příslušenství rámová anténa k poslechu AM pásma a jednoduchá FM anténa sestávající asi z metrového drátu, na který se podaří v dobrých podmínkách chytnout všechny silné stanice. Pokud podmínky nejsou ideální a kabelový rozvod není k dispozici, nastává čas pro venkovní antény. Běžně dostupná a levná je všesměrová anténa ve tvaru kruhového dipólu; pro příjem slabšího signálu se používá směrová anténa v kombinaci s předzesilovačem. Při užití více antén je vhodné vlastnit tuner s více než jedním anténním vstupem, což ovšem v této testované kategorii není obvyklé.

V našem testu byl omezen poslech na nejposlouchanější FM pásmo a stalo se tak pomocí přiložené drátové antény za účelem navození spíše drsnějších podmínek příjmu a navíc v místnosti obložené většinou železobetonem. Jak se s těmito okolnostmi vyrovnali čtyři zástupci známých firem je uvedeno níže. Obvyklá srovnávací tabulka bohužel neobsahuje některé běžně uváděné hodnoty u tunerů vzhledem k rozdílným parametrům uváděných výrobci.

DENON TU-235 RD 

Malinkatý přístroj (co se týče hloubky) bude zřejmě trůnit na nejvyšším patře hifi sestavy a to v černé i zlaté barvě. Spíše menší displej segmentového typu ukazuje všechny potřebné informace pomocí obvyklého tlačítka display. Ladění probíhá velice rychle automaticky i manuálně - výsledkem ručního ladění je bohužel pouze monofonní příjem. Oproti ostatním modelům zde chybí volba příjmu dlouhých vln. Stejně tak zde chybí i možnost zjistit a porovnat sílu signálu. RDS je tu zastoupen v standardní šíři včetně EON systému (TA, TP).

Prakticky zjištěná citlivost, neboli schopnost reprodukovat signál i vzdálenějších stanic je v této kategorii nadprůměrná. Automatické ladění našlo, stejně jako model Sony, nejvíce stanic a i při manuálním režimu byl poslech čistý a nerušený.

V konkurenci zaujme Denon příjmovými vlastnostmi, jež ho řadí k tomu lepšímu na trhu, ovšem k dokonalosti by ho posunula o trochu bohatší výbava.

SONY ST-SE 520

Tento vyšší ze dvou modelů základní řady s bodovým displejem boduje asi nejvíce ze všech svou výbavou. Ladit je možno třemi způsoby: k obvyklé automatice a ručnímu režimu zde přibyla i přímá volba kmitočtu pomocí číselné klávesnice (Direct). Kompletní „erdéeska“ obsahuje i identifikaci PI a pokud vysílač nenabízí název stanice, je možno si stanici pojmenovat. Výběr z typů programu (PTY) je snad až přehnaně široký (více než 30 položek). Naladěné stanice se dají mezi sebou prohazovat (funkce Edit) a také automaticky řadit podle zvoleného klíče: abecedně, podle síly signálu nebo PI kódu. Nadprůměrnou výbavu potvrzuje i měřič síly signálu: je zde jak klasické sloupcové vyjádření, tak i číselná hodnota v decibelech. Specialitou Sony tunerů je přípojka EON-link, která zajistí dokonce přepnutí vstupu na zesilovači stejné značky pokud třeba posloucháte CD a nechcete zmeškat zprávy či dopravní hlášení.

Jak již bylo řečeno, citlivost zkoumaná při automatickém i ručním ladění byla na vysoké úrovni a příjem nevykazoval nijaké nepředloženosti.

Svou výbavou tento tuner převyšuje všechny ostatní a pokud se takto obdařený přístroj setká s dobrými parametry, není lepší volby. Pětsetdvacítka je srovnatelná i s dražšími přístroji a za celkový dojem získává umístění nejvyšší. Ale čtěte dále.

TECHNICS ST-GT 550

Slušivý přístroj v dresu japonské stálice na našem trhu nabízí vcelku standardní výbavu v této kategorii. K upevnění rámové antény pro poslech středních vln slouží dle tradice firmy otvory pro přiložené šrouby na zadní stěně aparátu. Ladit je možno velice lehce otočným knoflíkem s nekonečným chodem. RDS systém je zde zastoupen v té základní variantě zobrazení názvu stanice, typu programu a jeho vyhledávání a nakonec možností hledat rádia s dopravním hlášením. Úroveň signálu ukáže displej jak graficky i číselně (dB).

Pokud není ladící knoflík využíván, je možno ho zamknout proti rozladění (Lock). Jako jediný z testovaných nabízí volbu zúžení pásma, což je využitelné zejména při velké hustotě vysílačů, resp. jejich vzájemnému rušení.

Automatické ladění nepatří k nejsilnějším stránkám tohoto stroje. Při tomto pozorování se umístil až na samém chvostu pelotonu. Ruční režim tento dojem vylepší - podání je čisté a citlivost velmi dobrá, takže u manuálně naladěných stanic není nutno zařazovat nuceně monofonní poslech.

Stejně jako u Denona lze vytknout mírně nevyrovnanou výbavu oproti jiným přístrojům (RDS), ale pokud pomineme i nižší úroveň samočinného ladění, nelze mít již dalších připomínek.

YAMAHA TX-492 RDS 

Titanový nebo černý aparát s tradičními oranžovými znaky umístěnými na pravé straně velmi širokého krycího kouřového skla je posledním v našem defilé. K pohybu po celém kmitočtovém rozsahu se užívají pouze tlačítka Down a Up. Ladění je velmi svižné.

I funkce RDS nabíhají čile a při čtení radiotextu nemusí netrpělivý posluchač (resp. zde divák) pozbýt vlasového porostu. Knoflík Edit pomáhá prohodit dvě vybrané stanice mezi sebou. Neduhem zůstává pouze monofonní režim při ručním ladění a tak je nutno se spolehnout na automatické zachycení žádané frekvence. Šestisloupcový signal-meter ukáže celkem přesně, zda není třeba lepší antény a i ostatní indikátory jsou na displeji umístěny velmi přehledně.

Hbitý tuner proladil automaticky celé pásmo s dobrým výsledkem, který netřeba již dále komentovat.

Yamaha nijak nepřekvapila, ovšem záporné poznámky snad kromě toho nešťastného ručního ladění nejsou na místě. Trochu zamrzí i nevalná úroveň českého návodu. Za tuto cenu získá kupec určitě velice solidní výkon.

ZÁVĚREM

Není nutno zdůrazňovat, že rozhlasové vysílání dnes svou kvalitou většinou uspokojí jen méně náročného posluchače a proto slouží často jako zvuková kulisa. Pokud se ovšem vyskytnou v éteru kvalitnější pořady, stojí za to si je vychutnat i na kvalitnějším zařízení než jsou „přístroje“ nabízené na tržnicích za mrzký peníz. Doporu-čení z tohoto testu zaslouží v první řadě tuner Sony, ale jak už to tak bývá, ostatní konkurenti neztrácejí dech a určitě zaslouží pozornost - číselné hodnocení najdete v tabulce (jako vždy od nuly po nejlepší známku sedm).