Polovina července se již tradičně stala svátkem (nejen) pro všechny zastánce těžkého kovu. Areál likérky Jelínek ve Vizovicích se stal opět po roce dějištěm přehlídky především „lídrů" současné elity powermetalové scény. Kromě známých veličin jako jsou např. HELLOWEEN, GAMMA RAY, EDGUY, RAGE, APOCALYPTICA, WITHIN TEMPTATION či legendárních hvězd WHITESNAKE bylo ke slyšení více než 40 kapel od nás i ze zahraničí velmi různých žánrových „šuplíků" v rámci rockové „škatule".
Příznivci objektivní různorodosti prominou, poněvadž se ve své reportáži zaměřím pouze na kapely, které mají dočinění s melodickým metalem. Vzhledem ke zmiňovanému multižánrovému záběru v rámci rockového spektra by ani nebyla šance veškeré postřehy vměstnat do vymezeného prostoru.
Celá akce začala již ve čtvrtek 13.7., kde se představily kapely či soubory z domácí scény, přičemž vrcholem tohoto „večírku pro nedočkavé" bylo vystoupení české metalové legendy – kapely ARAKAIN. Bohužel nemohu výkony ze čtvrtečního večera posoudit, poněvadž jsem do „města slivovice" přicestoval až o den později. Prvním magnetem pátečního odpoledne, na který jsem se nesmírně těšil, byli legendární němečtí thrashmetalisté KREATOR. Namítnete, že ti asi se speedmetalem nemají moc společného, ale stačí si poslechnout jejich poslední skvělé album Enemy Of God a hned víte, na čem jste. Toto album bylo také hlavním zdrojem vystoupení kapely, která podala ryze profesionální výkon. Frontman Mille Petrozza nenechal nikoho na pochybách, že je nejen skvělý kytarista, ale také charismatický zpěvák. Sice to v jednom okamžiku trochu přehnal, když se ptal rozvášněných fandů: „Are You Ready To Kill Each Other?", ale takovéto výstřelky je třeba brát s rezervou. Skladby jako Enemy Of God, Impossible Brutality, Extreme Aggression, Suicide Terrorist, Coma Of Souls, People Of The Lie, Betrayer a zejména pak závěrečná dvojkombinace starých osvědčených „hitů" Flag Of Hate / Tormentor dokonale rozhýbaly „march pit" v davu pod pódiem. Každopádně těch striktně dodržených 50 minut speedthrashového běsnění stálo opravdu za to.
Dalším objektem mého zájmu byla německá vycházející hvězda MASTERPLAN vystupující na závěr avizovaného pátečního programu. Začátek jejich vystoupení se však posunul až do ranných sobotních hodin, což většině fandů zcela evidentně nevadilo. Po relativně vysoko nasazené laťce legendy WHITESNAKE to určitě neměli jednoduché. Naštěstí norský zpěvák Jorn Lande nenechal své spolubojovníky na holičkách a předvedl opravdu famózní výkon. Je více než pravděpodobné, že si uvědomoval svoji poslední šanci vystupovat s „odpadlíky od Helloween"- kytaristou Rolandem Grapowem a bubeníkem Ulli Kuschem na jednom pódiu, a proto do toho vložil takříkajíc vše. Kapela představila skladby z obou svých alb, přičemž stěžejním se stalo především poslední dílko Aeronautics. Celou show zahájil tradičně úvodní vypalovák Crimson Rider, následovaný vzletnými songy Wounds, Kind Hearted Light a I’m Afraid. Nechyběla rozvláčná Soulburn, agresivní Crawling From Hell či singlovky Enlighten Me a Back For My Life. Masterplan se s nadšenými fandy rozloučil pár minut po druhé ranní osvědčenou hitovkou Heroes.
Sobotní odpoledne slibovalo mimo jiné rovněž jedno vysoce zajímavé představení. Místo odřeknuvších ILLDISPOSED vystoupil v tzv. one man show bubeník Mike Terrana z kapely RAGE. Jeho program s názvem Drumclinic ocenilo přítomné publikum nečekanými ovacemi, což tohoto ostříleného matadora dojalo až téměř k slzám. Jeho hra na bicí však byla vskutku ďábelská a místy až téměř neskutečná. Část svého programu doprovázel dokonce i svým zpěvem! Prostě úžasná podívaná.
Mezi největší lákadla sobotního večera patřila především slavná „powermetalová trojice", GAMMA RAY, HELLOWEEN a RAGE. Pár minut po deváté hodině večerní se rozpoutalo to pravé speedmetalové „hell", které trvalo více než 5 hodin. Na scénu nejprve nastoupila formace GAMMA RAY v čele s věčně „vysmátým" kytaristou a zpěvákem Kai Hansenem. Hned na úvod zazněla skladba Rebellion In A Dreamland z alba Land Of The Free. Z dalších „gamma-pecek" zazářily na vizovickém nebi skladby No World Order a Somewhere Out In Space ze stejnojmenných alb, nechyběla také superrychlá vypalovačka Man On A Mission pro největší headbangery a rovněž manowarsky laděná „vydupávačka" Heavy Metal Universe. Mě osobně nejvíce překvapilo zařazení songu Silence z debutní desky. Kupodivu z posledního studiového alba Majestic zazněla pouze skladba Fight. Po 50 minutách velmi příjemného setu, který si užívali nejen fanoušci, ale i samotná kapela, Gamma Ray vyklidili pole svým žánrovým soupeřům další typicky koncertní „vyřvávačkou" Send Me A Sign.
Po vynikajícím zážitku jsem bohužel v důsledku hromadící se únavy a tlaku ze strany přítomných lidských mas zažil snad největší krizi za celou dobu trvání festivalu. Čekání na „německé tykve" HELLOWEEN se stalo mým nejhorším zážitkem, kdy jsem dokonce zvažoval opustit těžce vybojované místo na ploše před pódiem. Naštěstí přípravné práce na pódiu skončily právě včas. Intro ke skladbě King For 1000 Years dávaly znamení, že playlist kapely se jen velmi málo bude odlišovat od programu celého turné, jehož zahájení jsem mohl vidět na vystoupení kapely v ČEZ aréně v Pardubicích. Samozřejmě zazněly skladby ze starší tvorby, jako jsou svižná Eagle Fly Free, nesmrtelná balada A Tale That Wasn’t Right a rovněž kultovní čtrnáctimintový opus Halloween. Z novějších skladeb byly ke slyšení Power, Hell Was Made In Heaven, Mr. Torture, If I Could Fly a Mrs. God. Ve srovnání s „paprsky" však „dýně" působily tak trochu křečovitým dojmem. Zpěvák Andi Derris zcela evidentně nebyl zrovna ve své kůži, některé výšky zněly místy až falešně. Jako vždy netečný kytarista Michael Wiekath nepředvedl nic převratného, což lze tvrdit i o „napomádovaném" druhém kytaristovi Saschovi Gerstnerovi. Nebýt věčně poletujícího „pohodáře" basáka Markuse Grosskopfa, tak se ani nebylo pořádně na co koukat. Snad jen scéna tématicky zaměřená na poslední album Keeper Of The Seven Keys: The Legacy stála za trochu pozornosti. V polovině vystoupení se po obou stranách pódia nafoukly symbolické tykve, což lehce zpestřilo poněkud fádní projev kapely. Pokud bych měl obodovat výkony Gamma Ray versus Helloween, tak Hansen a spol. měli jednoznačně navrch 10:1.
Vystoupení Helloween bylo oficiálně ukončeno songem Dr. Stein, ale zasvěcené publikum vědělo, že přijde slibované překvapení. Členové Helloween odešli, ale na pódium se po pár minutách vyhrnuli znovu a spolu s nimi také všichni kytaroví členové Gamma Ray (Kai Hansen, Henjo Richter, Dirk Schlächter) a společně s „helloweenským" zpěvákem Derrisem si „střihli" dva nesmrtelné songy - Future World a samozřejmě I Want Out. Bylo opravdu úžasné sledovat tu souhru čtyř kytar a dvou baskytar. Na zúčastněných bylo vidět, že je tyto společné kousky baví, dokonce jsem zaznamenal, že si doposud nesmiřitelní lídři Hansen a Weikath během „jammingu" něco vyprávějí. Inu, hudba působí pozitivně i v tomto směru.
Závěr sobotního programu obstarala mezinárodní trojice RAGE. Základem jejich vystoupení byla čerstvě vydaná deska Speak Of The Dead, z níž byly prezentována většina skladeb (především těch neinstrumentálních), např. titulní Speak Of The Dead, No Fear, Innocent, Soul Survivor či No Regrets. Nechybělo tradiční Terranovo úchvatné sólo na bicí a také Smolskiho kytarové variace na motivy klasické vážné hudby. Ze starší tvorby nesměla chybět tradiční Don’t Fear The Winter, novější zastupovaly songy Down, Human Metal a War Of Worlds. Dost mě přepkvapilo zařazení skladby Baby I’m Your Nightmare z alba Trapped. Po všech stránkách dokonalé a neskutečnou energií nabité vystoupení uzavírala skladba Higher Than The Sky, s jejímž refrénem udržovalo nadmíru spokojené publikum trojici muzikantů na pódiu co nejdéle, jak to jen šlo. Dojatí RAGE tak skončili svoji perfektní show až o půl třetí ráno, kdy plochu začaly opouštět tisícovky nadšených fanoušků.
Na nedělní odpoledne jsem měl naplánováno shlédnout legendu ze Spojených států, a sice kapelu METAL CHURCH. Nečekal jsem žádný zázrak, ale tato pětice v čele s kytaristou Kurdtem Vanderhoofem mě svým výkonem mile překvapila. Ve svém programu se zaměřili především na starší tvorbu, zazněly kultovní songy Ton Of Bricks, Start The Fire a Watch The Children Pray z alba Dark a samozřejmě skladby Metal Church, Beyond The Black a Gods Of Wrath z debutního alba. Z novinkového alba A Light In A Dark mě osobně nejvíce zaujala „speedová vypalovačka" Mirror Of Lies. Nepřehlédnutelný zpěvák Ronny Munroe, jenž nahradil loni zesnulého Davida Waynea pěl jako o život a oba kytaristé stejně tak jako rytmická sekce zahráli všechny skladby se zjevným profesionálním nadhledem.
Po tomto kvalitním hudebním soustu, jenž se pro mne stalo jedním z překvapení festivalu, jsem nažhaven očekával příchod večerního programu a tedy i pomyslné vyvrcholení celého čtyřdenního maratónu. Objektem mého zájmu se stali populární němečtí melodici EDGUY. Byl jsem zvědav, jestli zpěvák Tobias Sammet již zapomene na svoje loňské hokus-pokusy na konstrukcích nad pódiem a více se soustředí na zpěv. Show začala lehce po deváté hodině večerní a jak se dalo čekat, zazněly zejména písně z letošního aktuálního alba Rocket Ride. Vše odstartovala hitovka Catch Of The Century, následovaná Sacrifice. Speedovou výjimku ve výhradně střednětempém playlistu tvořila svižná Babylon. Tak trochu mimo mé chápání bylo uvedení téměř popové „blázniviny" Trinidad. Na druhou stranu jsem však ocenil skladby jako Lavatory Love Machine, Tears Of A Mandrake, Vain Glory Opera, Fuckin’ With Fire či Mysteria. Očekávaným zpestřením byla zdařilá skladba Avantasia ze stejnojmenného projektu zpěváka Tobiase Sammeta. Co lze oproti loňskému vystoupení této mladé populární kapely vyzdvihnout, je již výrazně profesionálnější přístup celé kapely. Přesto nemůžu tvrdit, že by mě jejich výkon nějak vzal za srdce. Jediné, co mě překvapilo, byl krátký sestřih hlavního protagonisty. Zajímavé byly také kulisy, které v kombinaci se světelnou show velmi působivě dokreslovaly celkovou atmosféru.
Po 23. hod se EDGUY odporoučeli skladbou King Of Fools, aby vyklidili prostor pro finskou APOCALYPTICU a nizozemské WITHIN TEMPTATION.
Co říci obecně k samotnému festivalu?
Letošní ročník navštěvovalo denně více než 25 tisíc lidí. Pořadatelé po loňských zkušenostech tentokrát zajistili kvalitnější doprovodné služby přímo související s konáním takovéto mega akce. To se týkalo zejména občerstvovacích ploch a mobilních toalet. Rovněž začala platit přísnější opatření při vstupu do areálu. Jestli se nějak výrazně zvětšil prostor pro stanování, tak to nemohu objektivně posoudit, poněvadž jsem stejně jako loni využil ubytovacích kapacit místních pohostinství. Za pozitivní posun vpřed lze uvést především zkapacitnění vlakových spojů mezi Vizovicemi a Otrokovicemi. Co se týče počasí, i přes počáteční obavy z bouřek či dešťových přeháněk bylo převažující polojasno nejideálnějším stavem pro takovýto typ akce.
Pokud se chcete dozvědět více o jednotlivých kapelách, např. jaké značky nástrojů a aparatury jednotliví aktéři používají, uvádím zde odkaz na jejich oficiální webové stránky, kde jsou tyto informace většinou k dispozici. Jak jsem již řekl v úvodu, jedná se pouze o subjekty, na které jsem zaměřil svoji pozornost v rámci celého festivalu.
- KREATOR http://www.kreator-terrorzone.de
- MASTERPLAN http://www.master-plan.net
- GAMMA RAY http://www.gamma-ray.com
- HELLOWEEN http://www.helloween.org
- RAGE http://www.rage-on.de
- METAL CHURCH http://www.metalchurch.com
- EDGUY http://www.edguy.nu/
Masters Of Rock má úspěšně za sebou již 4. rok života a patří mezi největší rockové akce ve střední Evropě. Já osobně jsem zvědav, jaké kapely si pozve pořádající agentura Pragokoncert na příští ročník tohoto skvělého festivalu!
Foto: Patrik “Páťa” Najbrt
