Kytarista, jehož dosavadní kariéru se pokusíme stručně zmapovat následujícími řádky, má pramálo společného s rychloprstými zběsilci chrlícími jednu notu za druhou. Jeho kořeny sahají spíše do hard rocku a blues a na první poslech i pohled si jej nemůžete s nikým splést.
Slashovo jméno bude zřejmě vždycky spojováno především s kapelou Guns`n Roses, a to i navzdory faktu, že v současnosti už s touto kapelou nemá kromě minulosti společného vůbec nic. Naplno se věnuje své kapele Slash`s Snakepit - dá se víceméně říci nové kapele, přestože tento název se poprvé objevil v titulu nahrávky vzniknuvší už v polovině 90. let - současná sestava totiž s tou původní totožná není. Je však nutné uvést na pravou míru, že jeden styčný bod s G`N`R zde přece jenom je - Slash totiž svým hudebním zaměřením zůstává i nadále věrný rock`n`rollu, zatímco zmrtvýchvstalé Pistole se snaží hledat novou tvář spíše ve vodách soudobých moderních stylů. Nejlepším důkazem o tom, jakým směrem pokračuje samotný Slash, je pak před nedávnem vydané album Ain`t Life Grand,
Divoká minulost
Slash (n. r. 1965, vlastním jménem Saul Hudson) je nefalšovaný samouk a říká se, že cvičíval 12 hodin denně. Co je na tom pravdy? „Každý si představí, že cvičení znamená sedět doma a přehrávat stupnice. Když jsem dostal první kytaru, vůbec jsem nevěděl, jak s ní zacházet. Tak jsem ji nosil všude s sebou a vždycky když jsem slyšel něco, co se mi líbilo, hned jsem to chtěl umět. Nedalo mi to spát, dokud jsem se to nenaučil.“ Krátce bral i kytarové lekce, ale tradiční postup výuky jej neoslovil - chtěl se naučit intro ke Smoke On The Water a ne drtit stupnice. K jeho největším vlivům patří Ted Nugent, Aerosmith (Joe Perry), Jeff Beck, Rolling Stones, Led Zeppelin, Cheap Trick, Black Sabbath a mnoho dalších. To vše vyústilo ve vytvoření si osobitého stylu - ačkoliv ponejvíce využívá tradičních pentatonik nebo aiolského, dórského či mixolydického módu a běžných „pětkových“ akordů a tradičních bluesových a hard rockových postupů, technik a licků.
Vyhneme se podrobnému popisu vzniku G`N`R, neboť se jedná o notoricky známou záležitost - pětice Axl Rose (zpěv), Slash (sólová kytara), Izzy Strandlin (kytara), Duff McKagan (basa) a Steven Adler (bicí) se potkala někdy uprostřed 80. let v Los Angeles. To je to zajisté to správné město pro to, aby se z prakticky neznámé kapely stala po natočení prvního alba takřka přes noc hvězda v pravém slova smyslu. Dlužno podotknout, že nahrávka Appetite For Destruction mělo něco do sebe - i dnes je mnohými fandy a kritikou považováno za vůbec nejzdařilejší v diskografii kapely. Pětice mladých rockerů, kteří se z ulice dostali do výšin hudebního nebe závratnou rychlostí, však nepropadla panice a s obdivuhodnou duchapřítomností se zhostila role hvězd se ctí - drogy, alkohol, ženštiny, šokující story v bulvárních plátcích - inu, klobouk dolů... Aby široké zástupy oddaných fanoušků neměly dlouhou chvíli, brzy následovalo „mezialbum“ Lies, obsahující několik coverů a pár akustických songů, z nichž nejhitovější ambice vykázala jemná píseň Patience, zatímco s One In A Milion, díky níž byla kapela obviňována z rasismu a diskriminace homosexuálně orientované menšiny, udržela Pistolím status rebelů, či chcete-li rockerů, jak se dnes říká.
Na regulérní desku se čekalo až do roku 1991, avšak G`N`R hladovým fandům nezůstali nic dlužni, neboť vše pojali velkoryse a vydali hned dvě alba - Use Your Illusion I/II. Díky nim kapela svoji hvězdnou pozici ještě posílila, neboť o superhitovky opět nebyla nouze. Následovalo dlouhé světové turné a pokud jde o samotného Slashe, tomu jeho sláva přinesla mimo jiné možnost spolupracovat s mnohými slavnými osobnostmi populární i rockové scény. Vzpomeňme kupříkladu vydařené hostování u Michaela Jacksona (2 skladby na albu Dangerous), Motorhead, Briana Maye, Iggyho Popa, zahrál si i s Claptonem či Jeffem Beckem. Pomiňme nějaké ty personální rošády uvnitř kapely a zmiňme ještě doposud poslední studiovku TheSpaghetti Incident?, již tvoří jen a pouze cover verze. Ta ve srovnání s předchozími alby příliš úspěšná nebyla, ostatně ani nemohla být - stačí si přečíst výběr kapel a skladeb, které G N R zpracovali. Přinejmenším tak dokázali, že nehodlají pod vlivem hudební komerce dělat kompromisy. Polovina 90. let se však pro stávající sestavu stala osudnou - psychopat Axl vyházel všechny kromě Slashe. Ten posléze odchází sám, aby se mohl aktivně věnovat hraní a nečekat, až se Axl rozhodne, jakým směrem by se „noví“ G`N`R měli ubírat.
Nohama na zemi
Hned v roce 1995 vydává Slash album It s Five O Clock Somewhere se svou kapelou Snakepit. Zřejmě největší odlišností od Růží je to, že hlavním rysem celého projektu je spontánnost. Následující léta pak Slash tráví s prakticky neznámými hudebníky v kapele Blues Ball, která objížděla americké kluby a obšťastňovala návštěvníky koncertů bluesovými coververzemi. Nadšení jim vydrželo docela dlouho a teprve na sklonku 90. let obnovil Slash svůj Snakepit, aby s ním po 4 letech konečně natočil výše zmíněnou studiovou nahrávku. Diskografii Guns`n Roses navíc ještě uzavírá loňské dvojalbum Live Era 1987-1993, které se může pochlubit absencí mezi muzikanty tolik nepopulárních studiových zásahů do živého záznamu. „Nedokážu sedět a poslouchat svá vlastní sóla. Když to jednou natočím, tak to tam je, nechci to stále dokola analyzovat. Nečtěte svá vlastní inteview, neprohlížejte si obrázky sebe sama a neanalyzujte dokola vlastní kytarová sóla.“ To vám radí Slash - že by skromnost?
Případný návrat nebo společné živé vystoupení s G`N`R Slash podmiňuje přítomností ostatních členů původní sestavy (snad kromě bubeníka Adlera). Axl mimochodem zkoušel do nové sestavy zlanařit i Zakka Wylda (Ozzy Osbourne, Sonic Brew), ale ze spolupráce nakonec sešlo - ostatně ani Slash tehdy neměl radost, neboť mu vyhovovala kapela, která má jednoho doprovodného a jednoho sólového (to jest Slashe) kytaristu. Se Zakkem by byly jako 2 kohoutina jednom smetišti. Zajímavou zprávou však je, že nové album kapely nahrané v nové sestavě by mělo vyjít konečně v létě letošního roku. Pod hlavičkou G`N`R se mj. objeví i kytarista, který si říká Buckethead (a o němž jsme již několik základních údajů v tomto časopise uvedli), což by mohlo svědčit o tom, že se Axlovi přece jen povedlo obklopit se dostatečně výraznými muzikanty, kteří nezůstanou ve stínu dřívější sestavy. Premiéru si už odbyli začátkem roku na Rock in Rio.
Kytary, aparáty
Stejně jako svým herním stylem, i svým vybavením, je Slash tradicionalista. Nikdy neměl v lásce „složité“ multiefekty, raději zapojuje kytaru přímo do zesilovače (resp. do vysílačky Nady 950-GT).
Jeho sbírka kytar čítá v současnosti více než devadesáti kusů - vlastní jak vintage nástroje, tak kytary novější, které s sebou vozí na šňůry. Podstatnou část jich tvoří pro něj bezesporu charakteristické Les Pauly, a to povětšinou Custom nebo Standard. Zhruba v polovině 90. let pro něj firma Gibson vyrobila jeho vlastní signature modely, které poznáte na první pohled, neboť je na nich vyobrazen znak hada ve tvaru S používaný jako logo kapely Slash`s Snakepit. Nabídka firmy Gibson přitom zajisté nebyla náhodná, neboť po obrovském úspěchu alb Use Your Illusion se často mluvilo o tom, že právě Slash je kytaristou, díky němuž došlo k obnovení vlny zájmu o Les Pauly po období, kdy mnoho kytaristů dávalo přednost moderním nástrojům s floydem. Většina Slashových Les Paulů je osazena snímači Semyour Duncan.
Výčet by ovšem nebyl úplný, kdybychom nezmínili kytary B.C. Rich - model Mockinbird patřil k prvním Slashovým kytarám a dodnes říká, že v kombinaci s distorionem MXR a kombem Fender Twin měl perfektní zvuk. Tyto kytary dodnes používá pro pasáže, v nichž potřebuje tremolo páku. U akustických kytar převažuje značka Guild, našli byste však u něj i Gibsony J-100. Firma Guild pro Slashe poměrně nedávno rovněž postavila signature model označovaný The Crossroads - jedná se o dvoukrkou kytaru, konkrétně o kombinaci 6 a 12strunného nástroje. Sbírka dále čítá množství dalších kytar, jako Fender Tele- či Stratocaster, Gidson Flying V i Exlporer, Ernie Ball/Music Man atd.
Struny Ernie Ball Slinky R.P.S. ladí standardním způsobem, často také podlaďoval o půl tónu, při slide buďto zůstává u ladění standardního, nebo zvolí otevřené. Z trsátek preferuje Dunlop Tortex 1.14, obecně se dá říci, že vyhledává tvrdší modely.
Pokud jde o zesilovače, zde zcela jednoznačně dominuje značka Marshall. V začátcích používal zmíněného Fendera s B.C. Richem, ale podle jeho vlastních slov vlastně jen proto, že většina jeho idolů hrála na Les Pauly v kombinaci s Marshallem, přešel na tyto výrobky také a zůstává jím věrný dodnes. Původně, tj. v dobách působení v Guns n Roses to byly modely 2555 - stříbrná jubilejní série, poté se však stal prvním kytaristou, kterému firma Marshall vyrobila vlastní signature model zesilovače (založený v podstatě na zmíněném 2555). „Byl jsem z toho úlpně nesvůj, říkal jsem si, co budu dělat, když mi jej přinesou a nebude se mi ten zvuk líbit? .“ To se naštěstí nestalo a s JCM Slash zaznamenal Marshall i velmi slušný komerční úspěch. Uvnitř jsou lampy EL34 a 12AX7 (Groove Tubes). Ke 2 těmto zesilovačům používá při živých vystoupeních 2 plné stacky, tj. 2 zkosené a 2 rovné boxy 4 x 12 (70wattové Celestion Vintage 30), přičemž oba zkosené boxy jsou připojeny k jedné hlavě pro čistý zvuk a 2 rovné k hlavě druhé pro zkreslení. Pátou hlavu, a to původní model 2555 využívá pro hru přes talkbox (značky Heil).
U efektů je to velmi jednoduché: Při sólech používá ekvalizér Boss GE-7, rackovou verzi kvákadla Dunlop a digitální delay Boss DD-5. Vše přepíná systémem Bradshaw.
Stručně k informacím na Internetu - vše podstatné (případně odkazy na další stránky) najdete na adrese www.snakepit.org