V minulém čísle našeho časopisu jsme čtenáře upozornili na naši návštěvu německého sídla společnosti Warwick v saském městečku Markneukirchen, které leží jen nepatrný kousek cesty od naší hranice, a to severozápadně od českého houslařského města Luby. Pozvání, kterého se nám dostalo, nebylo načasováno nijak náhodně. Světoznámý výrobce a distributor, který se do povědomí profesionálních i amatérských muzikantů zapsal především výrobou elektrických baskytar, se totiž rozhodl zapustit kořeny i v našich končinách. Na seznamu evropských obchodních poboček firmy se tak vedle Velké Británie a Švýcarska objevuje i „Branch Czech Republic", jejímž prostřednictvím tak Warwick u nás na svá vlastní bedra přebírá distribuci svých nástrojů a aparatur, včetně některých dalších jím zastupovaných značek ze světa hudebního vybavení. Takovýto „vstup" se samozřejmě neobejde bez mediální podpory, což nás nepokrytě těší, zvlášť když nám v rámci této strategie umožnil Warwick strčit naše zvědavé nosíky do svého „velína" a zároveň nám více než pootevřel pokličku nad hrncem, kde se vaří kvalitní baskytary a kytary…
Historie a současnost
Ještě než se dostaneme k samotné návštěvě bude vhodné uvést několik málo informací z historie společnosti Warwick. Jejím zakladatelem je současný prezident společnosti Hans-Peter Wilfer, který tímto krokem (učinil tak v roce 1982) navázal na práci svého otce Alfreda Andrease (Freda) Wilfera, jenž krátce po konci druhé světové války založil nástrojařské dílny Framus (akronym slov FRAnconian MUSical). Ty se v padesátých letech rozrostly až na 300 zaměstnanců a v jejich sortimentu bylo, kromě kytar, možné nalézt i citery, banja či basy. Slibný rozvoj společnosti Framus, jejíž zakladatel získal řadu ocenění, razantně zastavila ekonomická krize 70. let, která si v Západním Německu vybrala svou daň mimo jiné i bankrotem několika zavedených značek, mezi nimiž byl rovněž Framus, jehož krach je datován rokem 1975. O sedm let později spoluzaložil čtyřiadvacetiletý Hans-Peter, čerpající ze zkušeností získaných ze svých „učňovských let" v otcově firmě, v bavorském Erlangenu společnost Warwick. Kromě získání mezinárodního věhlasu svých baskytar se mu podařilo brzy vybudovat i širokou distribuční síť v Německu a Rakousku, kde Warwick zastupuje produkty firem jako Dunlop, Bartolini, Seymour Duncan, Rotosound, DigiTech, B.C. Rich a mnoho dalších. V polovině devadesátých let (1995) přemístil Hans-Peter Wilfer sídlo společnosti Warwick do saského Markneukirchenu, ležícím v regionu s nemalou nástrojařskou tradicí. O rok později otevřel kancelář v čínském Shanghai, kde také soustředí výrobu cenově dostupnějších nástrojů RockBass a v poslední době také i na část produkce firemních zesilovačů. V Markneukirchenu se v současné době vyrobí cca 7000 nástrojů ročně, a to v poměru 6000 baskytar Warwick k 1000 kusům elektrických kytar Framus, jež se pokouší pan Wilfer uvést znovu do života, o čemž se ostatně mohli přesvědčit návštěvníci letošního Musikmesse, stejně tak jako tuzemského Hudebního veletrhu v Praze. Německého původu jsou také zesilovače Framus a dražší basové aparatury Warwick.
Přivítání a Hans-Peter Wilfer
Sídlo firmy Warwick jsme nalezli v průmyslové zástavbě nad městem. Zde bylo možné vidět sídla a továrničky i dalších výrobců z branže, pro příklad lze uvést sousedící společnost JA Musik nebo Shimro Musikinstrumente, Jurgen Voigt Meisterwerkstatt für Metallblasinstrumentenbau či Schreiber & Keilwerth. Po té, co jsme se propletli černou džunglí firemních BMW stojících před moderně vzhlížející stříbrnočernou budovou, dostali jsme se do vstupní haly, kde nás čekal muž číslo jedna pro Warwick CZ - Michal Filek. Ještě před výstupem po točitých schodech k panu Wilferovi nás seznámil se stěnou, respektive stěnami „slávy" s vystavenými raritami z výrobní historie Warwick a Framus. A ačkoli některé exponáty chyběly, byl to zajímavý zážitek, neboť se tu nacházeli jak moderní nástroje z firemního sortimentu, tak některé starobylé klenoty z produkce Freda Wilfera. Důvodem absence některých modelů bylo jejich fotodokumentování, související s přípravou muzea nástrojů Framus, pro které pan Wilfer zakoupil v Markneukirchenu malou vilku, kterou nám později, byť zatím ještě v poněkud „syrovém stavu", sám ukázal.
Jeden ze skvostů firemní sortimentu nás čekal i v jeho kanceláři, která se nacházela v prvním patře budovy. Zde je ovšem nutné podotknout, že jeho pracoviště nebylo nijak odděleno od ostatních „stolů" v patře, které je samo o sobě jedná velká místnost. Zpětně, po nabytých dojmech, si to lze vysvětlit pracovním přístupem pana Wilfera, který je rád v osobním kontaktu se svými zaměstnanci. Je potřeba říci, že jestliže někdo chová představu, že co by majitel světoznámé firmy s tučným kontem už jen letmo dohlíží na její prosperitu, je na hrubém omylu. Hans-Peter Wilfer, je, alespoň dle dojmu z krátkého setkání, skutečně „hardworking man", který přichází do firmy o několik hodin dříve než jeho zaměstnanci a opouští ji jako poslední. Jen v neděli, jak nás ujistil, to si přece jenom o hodinku navíc přispí… Nutno říci, že jde o hlavní pilíř celé společnosti a toto nasazení svým způsobem vyžaduje i od svých zaměstnanců. V této souvislosti se náš hovor chvílemi stočil i na otázku pracovního přístupu a posttotalitní mentalitu východních Němců (předpokládáme-li, že existuje něco jako mentalita lidí určitých regionů v dané historické situaci), se kterou nebyl asi zcela spokojen, a která dle jeho názoru postrádá potřebnou míru flexibility. I když míra zevšeobecnění není v žádném případě absolutní. Může nás však těšit, že pan Wilfer nemá tentýž názor o Češích, kterých, jak jsme se velmi brzy přesvědčili, pracuje u Warwicku hned několik. Ještě snad jedna poznámka na okraj ohledně firemní komunikace. Celý „velín" je protkán futuristicky vzhlížející potrubní poštou, takže citát z jedné české divadelní hry („tam nestůj, tam padaj rozkazy…") není úplně od věci. V každém případě v blízkosti jeho stolu jsme mohli spatřit úplně první baskytaru vyrobenou pod hlavičkou fy Warwick. Tato bezhlavá čtyřka nese název Nobby Meidel Bass (dle německého basisty a bývalého obchodníka se kterým H.-P. Wilfer na návrhu první baskytary spolupracoval) a jedná se o jakousi směsici inspirací od nástrojů firem Washburn, Aria a Steinberger ve spojení s invencí obou výše zmíněných pánů.
„The Sound of Wood“
Po krátkém setkání s H.-P. Wilferem jsme v doprovodu Michala Filka a šéfa výroby Thomase Kämpfeho absolvovali prohlídku továrny a zbytku sídla. Začátek se odehrál logicky v prostorách, kde se uchovávají dřeviny. Zde jsme se dozvěděli, že praxe u Warwicku je v této oblasti asi následující. Po transportu do továrny se dřevo pečlivě uskladní na několik let, tj. 3 – 4 roky, v krytých přístřešcích k přirozenému dozrání. Po té se vysušuje v počítačem řízeném prostředí (sušičky) a po té je znovu na několik měsíců uskladněno v klimatizovaném prostředí. Proces vysušování v sušičkách trvá zhruba 2 týdny. Dozvěděli jsme se, že nové sušičky fy Mühlbock, kterými firma disponuje, prý vykazují minimální podíl ztrát, tj. cca 5%.
Jak nám bylo řečeno, Warwick dováží velmi široké spektrum dřevin z nejrůznějších světových lokací, tedy jak z Evropy, tak z Afriky a z Ameriky. Tak například pro výrobu těl nástrojů používá německý výrobce několik druhů obláčkového či žíhaného javoru s různou kvalitou kresby (A – AAAA), dále tzv. „očkový" javor, bahenní jasan, ovangkol, dřevinu afzelia, mahagon, etimoe, ořech či bubingu (kromě klasické také esteticky zajímavé odrůdy jako jsou Bubinga Pommelé či tzv. Swirly Bubinga (s „rozvířenou" červeno žlutou kresbou), jejíž uplatnění se nám poštěstilo shlédnout na jednom z nástrojů firemního Custom Shopu). Některé dřeviny, zejména ty exotičtější, jsou používány výhradně právě pro firemní Custom Shop, který by si jistě také zasloužil několik slov. Jak nás ujistil Michal Filek, nejedná se tu totiž o typický katalogový výběr komponentů, jaký známe například u některých jiných výrobců (Carvin apod.). Jednoduše řečeno: prostor pro přání zadavatele je dost široký a určitě nekončí u možnosti vlastní kombinace dřevin či originální podoby polohových značek (jeden z „custom" nástrojů, kterým nám později Michal ukázal, disponoval, na místo vkládaných orientačních značek, i modře svítícími LEDkami - takže lze říci, že realizaci roztodivných nápadů zákazníků se Warwick, jak se zdá, nebrání - něco to však jistě stojí, ale to je celkem logické). Vraťme se ale k dřevinám. Dalšími zajímavými materiály, které se tu využívají pro korpus nástrojů, jsou bezesporu také jihoamerický Ziricote, Ccocobolo, Zebrano (z něhož je vyroben například populární Buzzard Bass Ltd.), Bois Mélange a mnoho dalších. Pro krky nástrojů sahá Warwick pro materiály jako jsou ovangkol, žíhaný a očkový javor, mahagon či „tvrďák" Wenge (tento materiál dnes firma používá k výrobě krků pouze u nástrojů Warwick Custom Shop, a to z důvodu jednak zvukových vlastností Wenge krků vhodných spíše pro slapovou hru, a také díky poměrně vysoké ceně této dřeviny na trhu). Wenge je však standardně využíváno pro výrobu hmatníků, stejně jako javor, či eben a palisandr.
Něco málo o filozofii a přístupu firmy Warwick napověděly i „odpadové" kontejnery, které jsme míjeli při přesunu ze skladiště dřeva do výrobní haly. „Leckterý muzikant-kutil by tu jistě nalezl mnoho pokladů, avšak mezi základní pravidla společnosti patří i zásada, nevypustit do světa žádné zmetky, pod kterými by byl Warwick podepsán…", upozornil nás Michal Filek a dodal „…takže vše, co tu vidíte, je určeno k okamžité likvidaci!" A srdce kolegy kytaráře plakalo…Ale to jen tak na okraj.
Prohlídka továrny a „speciality šéfkuchaře“
Na tomto místě nebudeme zevrubně popisovat celý výrobní postup nástrojů Warwick a Framus. Zmínku o některých technických zajímavostech v rámci výrobního procesu si však lze jen těžko odpustit. Obecně můžeme říci, že u Warwicku jsou kombinovány strojem prováděné úkony s ruční prací. Jako příklad můžeme uvést automatické frézování základního tvaru korpusů (tj. tvar, otvory pro vsazení krku, snímačů, kobylky a elektroniky), krků s hlavicemi či otvorů pro různé firemní, ale i atypické vykládání hmatníků. Člověk by ani neřekl, že jsou ze dřeva, s jakou lehkostí se z dřevěných desek (celomasivů i lepených) rodil tvar konkrétních nástrojů. Takto nahrubo připravené části nástroje jsou tu potom „do hladka" opracovávány ručně.
První zajímavost, u které se zastavím, souvisí opět s již výše naznačenou filozofií společnosti Warwick, mezi jejíž základní principy patří, dle získaného zdání, i úspornost, respektive snaha efektivního využití zdrojů. Praktický příklad těchto zásad jsme mohli vidět při výrobě krků baskytar, kdy byly na jednom bloku dřeviny předpřipraveny dva krky (viz obrázek), tzn., že z každé strany bylo seříznutí (zkosení) v úhlu sklonu hlavice s již nalepeným plátem s otvory pro ladící kolíky a s logem firmy (zajímal nás i materiál, ze kterého je toto přeplátování zhotoveno - prý se jedná o jakýsi lisovaný papír, který je napuštěný blíže nespecifikovanými látkami - výrobní tajemství?). Ve fázi před vyfrézováním profilu krku jsou rovněž z obou stran předpřipraveny i „drážky" pro výztuhu. I z doprovodného obrazového materiálu je trošku patrné, že baskytary Warwick disponují jednak dvoucestným táhlem (truss rod) umožňujícím jak konvexní, tak konkávní vyrovnávání zakřivení krku, dále potom (od dvanáctého pražce směrem k vyšším polohám) dvojicí ocelových výložek. Když hovoříme o výztuze krku, je vhodné zmínit i jeden z firemních patentů, a to odklápěcí kryt nad maticí výztuhy na hlavici za sedlovým pražcem. Ten, podobně jako kryty elektroniky či samostatné uložení baterie, není u nástrojů fy Warwick uchycen šrouby, ale je odklápěcí – uchycený jen jakýmisi zobáčky a tudíž je snadněji odnímatelný.
Od krku není daleko k hmatníku a od něj už jen kousek k pražcům. Jak jsme se mohli přesvědčit, jejich vsazování má u Warwicku na starosti šikovná mašinka, která tuto práci provádí za minimální asistence lidského faktoru. Bylo až příjemně usínavé sledovat, jak podavač v pravidelném rytmu sází do hmatníků jumbo pražce z bronzové slitiny… (viz obrázky dole).
Jiná zajímavost, na kterou nás při prohlídce upozornili, se týkala patentovaného způsobu připevnění krků k tělům elektrických kytar Framus. To je provedeno prostřednictvím čtyř šroubů, přičemž jedna dvojice je umístěna na zádech těla, zbylé dva potom působí proti a jsou uchyceny z druhé strany pod snímačem (viz obrázek). Co se týká baskytar, v sortimentu firmy najdeme jak modely se šroubovaným, tak s průchozím krkem. Pro zachování ergonomického tvaru v oblasti spojení těla a krku nepoužívá Warwick jeden kovový plát pro uchycení všech čtyř šroubů (jaký známe například od baskytar Fender), ale čtyři samostatná pouzdra s vnitřním závitem pro šroub. Patka nástroje potom tolik nepřekáží ruce při hře ve vyšších polohách. Zde si dovolím přeskočit k ladícím mechanikám a pouze zmínit atypický, pro Warwick však naopak velice osobitý, úhel sklonu „motýlků" směrem k nástroji.
Nu, hlavní části nástroje jsou tedy víceméně zkompletovány, hmatník je osazen pražci, popřípadě také obdařen polohovým značkami. V této fázi čekají, zatím ještě nahé, nástroje na odění do rozmanitých povrchových úprav (záleží ovšem na barevné kombinaci, lakují se tedy i samotné korpusy). Místnost pro lakování nástrojů byla při pátečním odpoledni již prosta ventilace, takže jsme se snažili náš pobyt zde omezit na minimum, neboť někteří z nás počali lehce umdlévati. Důležitějším poznatkem však bylo, že v Markneukirchenu se provádí matné a polomatné lakování nitrem (nitrocelulózou). Vysoký lesk zajišťuje pro Warwick Elpro - Delicia a.s. Hořovice, kde se lakuje polyestery. Zajímavostí může být například provedení korpusu elektrické kytary Framus Monterey (viz obrázek), kde každý vyrobený kus lze v podstatě označit za originál. Tato „barevná exploze" se vyrábí nanášením barevných vrstev, jejich nerovnoměrným zbroušením a dorovnáním bezbarvým lakem. Ostatně, tento model byl k vidění i na pražském Hudebním veletrhu, takže ti, kteří navštívili firemní stánek v mezaninu, se mohli pokochat na vlastní oči.
Co se týká kompletace nástrojů, nezastihli jsme bohužel tento proces v plném pracovním nasazení, a tak na nás zprvu dílničky, kde se osazují nástroje hardwarem, strunami a elektronikou, působily, jako kdyby se tu dlouho nepracovalo. Takový tu byl pořádek. Co nás také zaskočilo, byl náš dojem, že je jich relativně málo, tedy vzhledem k výši roční produkce nástrojů. Na druhou stranu, vzhledem k prosazované preciznosti, efektivnosti a pracovního tempa, na tom nebude nic podivného. Z této oblasti si díl pozornosti zaslouží jistě elektronika a snímače německé firmy MEC, kterými disponují v podstatě všechny v Markneukirchenu vyrobené nástroje. Škála jejich modelů zahrnuje jak aktivní (tzv. krátké a dlouhé singly Jazzbass® a Precision® s ochrannou známkou Fender USA, MEC Twin Jazzbass® (naleznete ho například na modelu Infinity) či „mýdlový" MEC humbucker pro pěti a šestistrunné nástroje); tak pasivní, ze kterých by si zasloužil zmínku především MEC Musicman®, který najdete mimo jiné na firemní novince Corvette $$.
V oblasti hardwaru nás náš průvodce upozornil na patentované provedení firemních kobylek (u baskytar), které jsou tvořeny jednak můstkem, který struny podpírá a na němž lze nastavit jejich výšku, pnutí či rozestup (rozteč); a jednak samostatným struníkem, který je drží. Autorství lze Warwicku přiznat rovněž za provedení nultého pražcce s nastavitelnou výškou strun.
Závěr prohlídky
Po prohlídce výrobních prostor jsem se ještě dostali do grafického studia firmy, kde se produkty fotí a kde se připravují firemní katalogy, reklamy apod. Vzhledem k tomu, že při redakční práci přijdeme do styku i s touto oblastí lidské činnosti, naše oči nad jejím vybavením svítili nadšením, které se však poněkud zmírnilo, když nám Michal pověděl o tom, jak vysoké má Hans-Peter Wilfer občas nároky na své grafiky. A kdo někdy tvořil něco v tzv. šibeničním termínu, ten ví…
V těsné blízkosti s grafickým studiem sousedila v přízemí také kancelář hlavního designéra společnosti Warwick Stefena Mana, z jehož hlavy pochází křivky firemních baskytar. Kdybych si měl dovolit hádat jeho věk, řekl bych mezi třiceti – čtyřiceti, takže, jak by řekl kolega z redakce: „hlava otevřená". U Stefena byl k dispozici i malý „testovací" koutek. Michal nám zde předvedl modelový průřez krku, který krásně demonstroval výše uvedené konstrukční zvláštnosti. Dále také čtyřstrunnou akustickou baskytaru Alien Acoustic Bass se zajímavým designem pieza a praktickou opěrkou palce. Do ruky se nám tu dostal například, dle mého názoru velmi přitažlivý, nástroj Infinity a vidět jsme mohli i dokončený Triumph Upright Bass či novinku „SGéčkového" vzezření Jack Bruce Reunion `05.
Nutno říci, že celá návštěva se odehrála ve velmi příjemné atmosféře. Takže rovněž děkujeme za otevřenost a ochotnost, a to nejen panu Wilferovi, ale i ostatním pracovníkům, hlavně potom Michalu Filkovi za podnětné rozhovory a péči během naší návštěvy. Nezbývá než popřát firmě Warwick úspěšný lov na české basisty a kytaristy. Nástroje pocházející z Markneukirchenu patří sice k těm dražším, avšak nabízejí za to odpovídající kvalitu. A jak řekl marketingový manažer firmy Warwick pro Evropu Jenz Keller: „Je to nástroj na celý život…".
