Soundkvárium
Pokud jste letošní Hudební veletrh v Praze procházeli opravdu důkladně, nemohla vám ujít jedna z největších atrakcí – Huvel studio, v němž jste se mohli podívat, jak vlastně funguje opravdové nahrávací studio. Tento podnik vznikl ve spolupráci umělecko-kreativní skupiny Bathroom (www.bathroom.cz), která vytvořila design Huvel studia a dodala lidský faktor :-) (skupina se rekrutuje převážně ze studentů a absolventů AMU, má už na svém kontě například spolupráci na filmu Český sen a podobně), a firmy Disk Multimedia (www.disk.cz), jež se postarala o profesionální technické vybavení studia, mikrofony, software a počítačový hardware. Ve čtyřech dnech veletrhu se postupně nahrály čtyři kapely, které byly vybrány ve spolupráci s časopisem Muzikus (S‘N‘C, Need of Activity, Orchestra a Hi-Fi).
Studio bylo situováno hned proti hlavnímu vchodu do Veletržního paláce. Za prosklenou stěnou se skrývala místnost režie a místnost, v níž muzikanti projevovali své úsilí. Obě byly volně přístupné veřejnosti, takže jste mohli pohodlně vstoupit a mlčky (!) přihlížet, kterak se rodí nahrávka. To bylo zajímavé pro návštěvníky, nicméně posádce pod velením Davida Hyska to práci nikterak neulehčovalo. Akustické podmínky nejsou ani blízko snesitelnosti, zvážíte-li, že vám v prostoru za tenkým sklem zkouší kytaristé silné aparáty nebo bubeníci řežou do kompletní sestavy. Těmto podmínkám se musel přizpůsobit celý systém práce. Vše, co bylo možné se muselo nahrávat přes linky.
Prvním oříškem byly samozřejmě bicí, které pro své nahrávání potřebují nejlepší místnost. Řešení bylo nasnadě. Pro nahrávání se zapůjčily elektrické bicí Yamaha, z nichž se zaznamenávala pouze MIDI data, která se následně přivedla k životu v hostitelských aplikacích pomocí virtuálního nástroje Native Instruments Battery 2 – bicího sampleru s neuvěřitelnými možnostmi.
Vstupy
Basáci jsou poměrně méně nároční a na linky již zvyklí, takže se vůbec nezpěčovali, když jejich nástroje byly zapojeny do předzesilovače/kompresoru M-Audio Tampa, z nějž pak odcházel již digitalizovaný signál do příslušné zvukové karty. Tuto funkci také plnil M-Audio Octane – osmi-kanálový předzesilovač/převodník.
Nejtěžší je samozřejmě vysvětlit kytaristům, že za sebou nemohou mít v těchto podmínkách hradby kytarových beden. Pro nahrávání kytar byl použit jeden z novějších přírůstků hardwaru firmy M-Audio – Black Box. Toto zařízení v sobě kombinuje kytarový multiefekt s mikrofonním vstupem a simulacemi kytarových aparátů. Při nahrávání se pak můžete rozhodnout, zda budete nahrávat efektovaný zvuk (již se simulacemi aparátů) nebo čistý a při mixáži provedete takzvaný reamping (na čistou kytarovou stopu použijete některý z kytarových pluginů, jako Native Instruments Guitar Rig, Guitar Combos, Amplitube nebo iZotope Trash).
Stejným způsobem se nahrávaly i elektrické housle, které si našly cestu do mnoha moderních kapel.
Záznam
Když máte takové množství zdrojů zvuku, je důležité mít k dispozici zařízení, které je schopné je pojmout. V Huvel studiu byly k dispozici dva počítače se dvěma různými systémy – oba na PC. Ten první běžel na kartě M-Audio FireWire 1814, která je ve své cenové kategorii naprosto nedostižná. Osm vstupů přijme z Octanu prostřednictvím digitálního optického vstupu ADAT. Disponuje osmi linkovými vstupy, dvěma mikrofonními… I když kapely chtěly nahrávat vše live, neměla s tím karta nejmenší problém. Motorem pro tento studiový počítač byla nová verze Pro Tools schopná běžet s vybranými zařízeními firmy M-Audio – Pro Tools M-Powered 6.9 (od příští verze 7 poběží nejspíš Pro Tools téměř na všech zařízeních M-Audio, není divu, když společnost koupil Avid, vlastnící Digidesign).
Záměrem tvůrců studia bylo ukázat na tomto počítači, že kvalitní projektové nebo domácí studio schopné zaznamenávat velké množství stop a kompatibilní s velkými studii se dá pořídit už do 100 000 korun.
Zato na druhém počítači se ukázalo, že se dá utratit i mnohem mnohem více J. Zvuk zde do počítače proudil přes R. M. E. HDSP 9652 (3x ADAT I/O, MIDI I/O, S/PDIF I/O). Vše se zaznamenávalo do poslední verze vlajkové lodi firmy Steinberg – Nuendo 3.1. Stroj byl také pro mixáž vybaven plnou palbou TC Powercore – akceleračními kartami s velkým množstvím efektů.
Klávesy a ostatní
Nejméně problémů, jako už tradičně, bylo ve studiu s klávesami. To proto, že většina současných používaných nástrojů má samozřejmě kvalitní linkové výstupy. Klávesisté však mají v současné době přece jen ještě větší náskok. Ke své práci totiž mohou použít neuvěřitelnou škálu zvuků nejrůznější virtuálních instrumentů. V Huvel Studiu byly k dispozici současné nejlepší - kompletní sada Native Instruments, celá paleta nástrojů firmy Steinberg, IK Multimedia a MOTU. Výhodou jejich používání je to, že se nahrává pouze MIDI s velkými možnostmi následné editace (takže i když klávesista zahraje jako prase, nemusí to na nahrávce být vůbec poznat) a možností změny zvuků. Jako vstup pro MIDI se používaly profesionální klaviatury firmy M-Audio – převážně Keystation Pro 88es.
Jsou ale i věci, které se přímo nahrát nedají – jedna z kapel trvala na nahrávání „živých činelů" a jsou tu samozřejmě zpěvy. Tady se bez mikrofonů neobejdete. V případě Huvel studia se jednalo převážně o mikrofony Rode. „Pokud můžu mluvit za sebe," svěřuje se David Hysek, „mým nejoblíbenějším kouskem, který ve studiu použiju prakticky na cokoliv je Rode K2."
V akváriu
Podmínky pro kapely byly rozhodně zvláštní. Návštěvníci mohli nejen dovnitř, ale také měli před studiem (do nějž se na muzikanty mohli dívat jako na rybičky) k dispozici sluchátka, díky nimž mohli slyšet, co se zrovna ve studiu děje. „Z toho jsme měli samozřejmě dost divný pocit. Když nahráváš, víš o chybách, které děláš, a je nepříjemné, když je slyší ještě někdo třetí," svěřil se se svými zkušenostmi ze studia Petr Štika z kapely S’N’C. „Navíc někteří z nich měli tu smůlu, že si nasadili sluchátka zrovna ve chvíli, kdy jsme třeba ladili housle. Vše se samozřejmě dělalo s ohledem na čas, který se tomu mohl věnovat, bylo to hektické, ale atmosféra a komunikace s týmem byla super."
Hned na místě, když se vše nahrálo, se dělal hrubý mix – podmínky skutečně nedovolovaly smíchat skladbu načisto. Hluk zvenku byl všudypřítomný a navíc se stupňoval, když do místnosti začalo vždy v pozdním odpoledni pronikat více „turistů", kteří mohli slyšet různé fáze mixáže. „Nejhorší pocit byl, když David (Hysek) pustil do místnosti plné návštěvníků můj zpěv bez doprovodů a zkoušel na něm různé efekty. Víte, jak je nepříjemné slyšet se sám, natož s tolika cizími lidmi v místnosti…"
Jak nahrávky skutečně dopadnou, bude jasné, až je budou moci „chlapci" domíchat ve své Koupelně – v tichu, klidu a pohodlí. Vy se to určitě dozvíte prostřednictvím webových stránek jednotlivých kapel.
