Tadun

Rozhovor
Autor: 

Tadeáš Věrčák - Tadun, (1971) patří bezesporu k těm výraznějším kytaristům devadesátých let. Podílel se na nátáčení víc než jedné desítky desek s takovými osobnostmi české hudební scény jako Tony Ducháček, Milan Hlavsa, Dušan Vozáry, Monika Načeva, Jan Sahara Hedl, Michal Pavlíček nebo Martin Němec. V současné době hraje s Precedens, zabývá se studiem Paganiniho skladeb, píše kytarovou školu a testy pro náš časopis a vedle filmové hudby se zabývá skládáním pro různé interprety. Většinu času tráví v domácím studiu. Josef Vlček kdysi v Rock Popu nazval Taduna „workoholikem“ a Marek Prchal v rozhovoru pro Muzikus, použil titul „Tadun Bohorovný“. Tadun mě požádal, abych byl v úvodu střídmý a faktický. Nazvu tedy náš rozhovor zdánlivě skromně: TADUN

Pojďme začít Paganinim. Vzpomínám si, že když jsi o takovém projektu začal uvažovat objevovaly se převážně dva názory. Buď, že se tím úplně odrovnáš, protože příliš zabředneš do vážné hudby a i když to zvládneš, že ti to žádný smysluplný výsledek nepřinese; a nebo druhý, že to stejně není možné zvládnout, že ztratíš spoustu času a dál nic. Když jsem pak viděl pořad 60 v české televizi, měl jsem opravdu škodolibou radost vůči těmhle dvěma názorům. Rockový kytarista a houslový virtuoz! To musela být strašná spousta dřiny, než jsi se dostal takhle daleko?

Víš, že ani ne.

Ale....

Já vím co chceš říct, ale to je nepodstatný. Když máš něco rád, tak nelituješ ani času, ani námahy. Jestli se teda vůbec dá mluvit o nějaký námaze v souvislosti s tím, když tě něco opravdu zajímá. Na druhou stranu je samozřejmý, že když se budeš chtít zabývat takhle náročným materiálem a to myslím co do techniky, tak i co se týče hudby, budeš se muset obrnit notnou dávkou trpělivosti, protože výsledky se dostavujou pomalu, což může být někdy trochu ubíjející. Takhle to je.

Dobře. Ale stejně by mě zajímalo, jak dlouho a kolik hodin denně si musel cvičit, než si zahrál třeba Caprici II o kterém Jaroslav Svěcený tvrdí, že je ze všech 24 Capricií, které Paganini napsal nejtěžší?

Hele, já opravdu nevím kolik hodin denně sem cvičil, protože jsem to nikdy nepočítal. Taky nemám žádný hodinový rozvrhy cvičení, jak kdysi tvrdil Pepa Vlček a jak si pořád spousta lidí myslí. Pro tvé uspokojení, tak asi měsíc před samotným natáčením tohohle jednoho Capricco jsem hrál každej den v podstatě od rána až dlouho do noci a nedělal jsem nic jinýho, protože jsem chtěl nahrávat v kuse - bez střihů. Což se nakonec podařilo. Před tím jsem se tím zabýval víceméně tak trochu na přeskáčku, jak mi zbyl čas. Což sice není ten nejlepší systém, protože jistá systematičnost v podobě každodenní práce, je u takovýhohle projektu značně výhodná, ale znáš to: složenky... hlad... atp. Takže taky musíš dělat i jiný věci, než si užívat dvaatřicetity ve 120bpm. Jinak jsem Capricci 2 připravoval asi půl roku.

Jak vůbec došlo ke spolupráci s Jaroslavem Svěceným?

Tak ona to předně nebyla spolupráce, ale spíš konfrontace v dobrým slova smyslu dvou pohledů na Paganiniho. Teda houslového a kytarového. Ale úplnej začátek byl v Lucerna Baru, kde jsem v mírném podroušení potkal Zdeňka Suchýho a jak jsme tak hovořili různé smysluplnosti, nějak jsme se dostali k Paganinimu. A dali dohromady tuhle myšlenku. Když jsem si druhej den uvědomil do čeho sem se to uvrhnul, trochu mi zatrnulo. Vlastně si myslím, že si nikdo z nás neuvědomoval o co vlastně jde. A teprve když to bylo natočený, tak to všem došlo. Byl to příjemnej dotyk....něčeho opravdu pěknýho. Když jsem přijel do televize tak se mě mírně bledej Sucháč ptal: „Hele, zvládneš to?“ A myslím, že mu bylo trochu ouzko. (smích)

Co jsi mu řekl?

Že ne. (smích)

Co říkáš tomu, jak se s druhým Capriciem vypořádal Jaroslav Svěcený?

„Con le ginocchia della mente inchine“ (Je třeba v duchu pokleknout, Petrarca - pozn. autora). Jaroslav hrál opravdu krásně.

To je pravda. Uplynula jistá doba od téhle - jak říkáš - konfrontace. Co bude s Paganinim dál? Podaří se ti dát dohromady tolik repertoáru aby z toho mohla vzniknou deska?

To je hodně těžký říct, protože k takovýmu počinu je třeba velká spousta času a možná i určitých podmínek. Snad, když se v mém životě objeví plus minus rok, kdy bych se mohl věnovat výhradně jenom Paganinimu. Teď ale spíš cítím potřebu intelektuálněhudebního vyčištění... (smích). Jako, že se budu chvíli věnovat jednodušším kouskům...

Myslíš jednoduššími kousky třeba Precedens?

No jasně... (smích)

Tím se nám podařil takový oslí můstek, takže bych rád chvíli u Precedensu zůstal.

No jasně. Já taky u Precedensu chvíli zůstanu.... (smích)

To mě právě zajímá. Tvoje působení v Precedens začalo před pěti lety, když jsi nahrával kytaru na desku Jana Sahary Hedla. Pak jsi, ale v rámci Paganiniho přenechal svůj post kytaristy Ivanu Korenému a Precedens začal dělat desky s Petrem Kolářem, na jehož sólové desce jsi se teď jako kytarista objevil...

Je to tak, jak říkáš...

Bude tahle spolupráce s Precedens dál pokračovat?

Tak Precedens má smlouvu na další dvě desky s Warner Music, takže si myslím, že by se mohlo příští rok něco natočit. Teď jsme ve fázi hovoru. Nicméně během podzimu přejdeme od teorie k praxi... abych tak řekl, a pak se uvidí. Ale těžko ti můžu říct bližší termín, protože je to všechno ještě ve stavu prenatálním...

Mluvíš o fázi hovoru, znamená to, že dojde k nějakým změnám?

Tak určitě. Ať už natočíš jakoukoli desku, vždycky pak uvažuješ o nějakých dalších možnostech. Hledání různejch možností výrazu má samozřejmě logiku v tom co žiješ, což je taky podrobeno jistým přeměnám. Takže je celkem moudrý nechávat některý věci pomíjet a některý nový si naopak užít.

Můžeš být konkretní v těch změnách? Jedná se o personální změny?

Ne, o personální změny se nejedná. Pokud mě teda Martin Němec nevyhodí... (smích).... on je velký kritik některých mých veselejších tónů.... (smích) Kterých?

No těch veselejch... (smích)...., občas mě moje svobodomyslnost vede i o půl tónu výš od původní harmonie, který se Precedens v daný písni zarytě drží... (smích)... říkám tomu „sen šíleného kytaristy“, což odvozuju z toho co říká moje matka o Chrámu Vasila Blaženého. „Sen šíleného cukráře“.

Můžeš být tedy konkretní o těch změnách?

Ale, no jistě. Teda vlastně nemůžu... (smích). Kup si novou desku Precedens až vyjde.

Já myslel, že bys mi jí mohl dát...

To vážně nevím proč... (smích)

Pojďme ještě k sólové desce Petra Koláře. Hodně lidí kritizuje, že se jedná o cover verze a trochu přehlíží, jak je celá deska natočená a jak Petr Kolář zpívá. Takže by mě samozřejmě zajímalo jak tahle deska vznikala a proč je složená s cover verzí?

Tak předně ti řeknu, že ti toho mnoho neřeknu... (smích), což jsem řekl fakt pěkně.... Myslím o zrodu Mackieho Massera, protože já jsem se dostal k natáčení až na poslední chvíli a vlastně jsem většinu věcí slyšel den před natáčením. Ale řeknu ti něco celkem jiného a to i přesto, že to Petrovi Kolářovi možná spíš ublíží, než pomůže, protože tahle země je opravdu v některejch věcech trošku divná. Snad mi to Koláříček promine, ALE FAKT JE NEJLEPŠÍ!. Upřímně si myslím, že mu tady všichni zpěváci můžou pucovat šňůru od mikrofonu. No a k těm kritikám a polemikám kolem cover verzí, jakože: proč tohle? A proč tyhle písničky a ne támhlety? A tak podobně.... Takže předně bych podotknul, že mě vždycky překvapí dobrá vůle kritiků trávit čas s něčím, co jim připadá uplně blbý. Oficiálně vyslovuji dík za to, že jsou pro blaho kultury schopni takhle trpět. Je to velká oběť. Děkuji jim za ni a děkuji jim též za to, že se za mrzký peníz brodí hudebním bahnem ukazujíc primitivům jako jsem já ten správný směr. Vojto, Péťo, Josefe - děkujeme! - Napiš tam prosím tě, že jsem si při tomhle proslovu držel přirození! No a k těm cover verzím teda. Já bych řekl, že je tomu tak proto, že jsou to písničky, který si chtěl Petr Kolář zazpívat a Martin Němec je chtěli s Pavlem Nedomou udělat po svým a Warner Music to chtěli vydat a tak se to tak udělalo.

Dobrý, dobrý. Já proti coververzím nic nemám...

No jenom aby. Budu tě sledovat... (smích)

Na obalu Mackieho Massera jsem si přečetl, že jste natáčeli u Petra Kocfeldy ve studiu, stejně jako desku se Saharou nebo poslední desku Precedens. Znamená to snahu neměnit zvuk desek?

To záleží na pohledu na věc. A z tohohle pohledu to znamená neměnit kvalitu zvuku desek. Pracovat s Petrem Kocfeldou je v tomhle směru značně výhodný, protože patří k těm málu lidem, který dělaj svojí práci opravdu dobře. A k tomu si ještě myslím, že co se týče natáčení zpěvů, tak tady nemá konkurenci. To jsou důležitý věci, obzvlášť pak, když můžeš pracovat s takovým zpěvákem jako je Petr Kolář. Kvalitu nahrávacího studia musíš měřit především lidma, nikoli tím, jestli tam mají pozlacenej State Logic s automatickejma faderama a výtah.

Co jsi používal při natáčení Mackieho Massera?

Tak především jsem celou desku nahrál na kytaru kterou mi postavil Petr Jurkovič se Stefanem Milkovem a na jednu písničku jsem si půjčil Yamahu APX 4-A. Aparát sem používal takovej starej tranzistorovej Marshall, kterýmu nefungujou korekce a zkreslení jsem bral z Daddy O. od Danelectro. To je takovej tranzistorovej overdrive. No a z efektů jsem používal pouze Intelifex LTD od Rocktrona.

Používáš tenhle set up i na koncertech s Precedens?

Používám toho Marshalla, ale v podstatě spíš jako konec s bednou, protože hraju přes Gallien & Kruger 2000 preamp a Morley kvákadlo. Jinak teď nic dalšího nepoužívám.

To jsou všechno tranzistory, nechybí ti lampový zvuk? Dřív si používal Mesa/Boogie a Riveru. Proč najednou takový odklon od lamp?

Tak to není žádnej úmyslnej odklon. Já jsem se před rokem zbavil Rivery, protože vždycky, když mám nějak aparát moc dlouho, tak mě ten zvuk přestává inspirovat. Potom jsem měl takový období přemýšlení co bych si tak pořídil a schodou okolností se mi dostal do ruky tenhle Galien a přišlo mě to jako zajímavá změna. Ale hlavně, já se tím moc netrápím jestli lampa nebo tranzistor, protože každý je výhodný na něco jinýho. Ale to už jsem řekl stokrát. Takže to nebudu zmnožovat.

Kromě desky s Precedens připravuješ ještě nějaké další „jednodušší kousky“?

Tak kontinuálně pracuju na Paganinim i když jak už jsem řekl, v trochu menší míře. Ale v žádným případě se o to nechci připravit, protože mě to opravdu baví a zásadní pauza by se velmi složitě doháněla. No a krom toho, teď píšeme s Tomášem Belkem písničky pro různý lidi a připravujeme spolu desku pro Martina Poštu, což je vedle desky Precedens další věc na kterou se hodně těším.

Neuvažuješ o sólové desce?

Nijak vážně. Do konce roku mě čeká ještě nějaká filmová muzika, měl bych dodělávat kytarovou školu, která vychází v časopise pro kterej děláme tenhle rozhovor a spousta dalších věcí.

Mluvili jsme hodně o Precedens a tak mě napadá poslední otázka. Vzpomínám si, že kdysi dávno někde řekl Ivo Pospíšil, že jediný co je na Precedens zajímavý je manželka Martina Němce....

Nemusíš pokračovat. To je samozřejmě pravda... (smích)

Děkuji za rozhovor