To, že při konstruování efektů je důležitá jasná koncepce jsou si jistě dobře vědomi u DigiTechu. Je to vidět na řadě efektů s označením RP. Zatímco základ zůstává stejný, mění se ovládací prvky a funkčnost přístroje je ovlivněna zaměřením na konkrétní skupinu kytaristů, u kterých je předpoklad, že si efekt pořídí.
Je zcela zřejmé, že RP50 byla navržena s ohledem na co nejmenší pořizovací cenu, aby mohla konkurovat Zoomu 505 a také novince od Alesisu s názvem GuitarFX. Všechny tyto efekty mají podobné vlastnosti a i pohledem lze usoudit, že patří do stejné kategorie. Obchodníci z DigiTechu si nejspíš také uvědomili, že nejlevnější efekt z jejich stáje – RP100 sice má některé nepopíratelné výhody oproti Zoomu 505, ale pokud jde koncovému zákazníkovi o co nejnižší cenu, mohl by sáhnout jinam…
Snížená cena se ovšem logicky musí někde projevit - viz následující popis.
Zmenšená RP100
První co mě napadlo bylo to, že RP50 je vlastně zmenšená RP100 …zmenšená asi tak na polovinu. V tom směru je číselné označení efektu velmi trefné. Při podrobnějším pohledu zjistíme, že úplně chybí knoflíky pro ovládaní parametrů v reálném čase, zmizela také natištěná matice s přehledem efektů a možných nastavení a našly by s i další méně podstatné detaily.
Vzhled
Vzhled, malé rozměry a nízká hmotnost – to jsou důvody, proč mnoho kytaristů označí RP50 za hračku, zvláště pak ti, kteří měli pod rukama „něco z vyšší třídy". Design RP50 nijak nevybočuje z řady „rpéček“, kombinace modré a šedé je klasika. Šedý kryt ovšem tentokráte není kovový, jak bylo u rpéček dobrým zvykem, ale plastový - nejspíš jedna z možností, jak ušetřit. Proti pohybu po podlaze je efekt zajištěn malými kousky pryže v rozích na spodní stěně. Je třeba doufat, že se časem neodlepí, jak tomu často bývá u podobných zařízení. Zespodu lze taktéž vkládat baterie a to docela pohodlně odklopením dvířek. Je potřeba šesti tužkových článků (AA), ty by měly zajistit chod minimálně po dobu patnácti hodin pokud si ovšem nedokoupíte adaptér (9V DC, 300mA). Mnoho kytaristů již adaptér s těmito parametry vlastní většinou pro napájení nějaké krabičky, což je výhoda proti RP100, která netradičně vyžadovala střídavé trafo s proudem 1300mA. Zadní stěna je vyhrazena pro konektory. Vstup, stereo výstup, napájení a konektor pro výrazový pedál – toť vše, samostatný výstup na sluchátka chybí. Horní část efektu se pyšní dvěmi pedály, šesti tlačítky a dvoumístným segmentovým displejem. Zobrazení informací je doplněno 15 LED diodami, ty jsou přiřazeny k textovým popiskům. Uvnitř efektu bychom našli jeho srdce - čip AudioDNA, spolu s 24bitovými AD/DA převodníky.
Zvuk
Z technických parametrů vyplývá, že zvuk jakékoli kombinace efektů se nemůže lišit od zvuků ostatních rpéček. Takže pokud jste slyšeli některý z ostatních modelů, víte jak asi zní RP50. Ale pozor, v určitých patchích mohou znít dražší modely jinak. RP50 totiž na rozdíl od ostatních, umí použít použít pouze 8 efektů v patchi. Ne že by to nestačilo, navíc málokdo skládá patch ze všech použitelných efektových modulů, ale čistě teoreticky stejný zvuk jako na RP50 by se dal třeba na RP100 dobarvit dalšími třemi efekty. Zklamán může být ten, kdo je zvyklý na přesné nastavení efektů. Konkrétně například u chorusu je možné běžně měnit tři parametry (speed, depth, regen), RP50 však neumí nastavit každý z těchto parametrů zvlášť, ale má již předdefinované kombinace hodnot těchto parametrů (chorus1 – chorus9).
Důležitou roli při tvorbě vlastních zvuků bude jistě hrát modelování zesilovačů. RP50 jich nabízí jedenáct - od jemně nabuzených komb po řvoucí stacky. Z těchto možností mě tentokráte nejvíce zaujal zvuk akustické kytary. Cinkavý nádech strun byl mnohem přirozenější něž prosté vyvolání bypassu. Vlastnosti aparátů jsou opět shrnuty jen v několika předpřipravených kombinacích, které se liší nastavením gainu a levelu. Se zesilovači souvisí i reproduktory, jejich simulaci (cabinet modeling) je třeba použít při výstupu do sluchátek nebo mixu či rekordéru. Náš procesor jich umí rovněž jedenáct, vesměs jsou to boxy 4x12 nebo 2x12.
K dispozici je také třípásmový equalizér (basy, střed, výšky), bez něj by už byla úprava zvuku opravdu omezená.
Kromě již zmíněných efektových modulů se pro úplnost zmíním o modulu delay a reverb, jejichž funkce je jasná a chovají se stejně jako modulační efekty – výběr pouze z předpřipravených kombinací. Samotných modulačních efektů je na výběr spousta včetně AutoYa a Whammy, kterými se pyšní pouze produkty Digitechu. Žádné nové kosmoefekty RP50 neobsahuje (což je dobře :-). Noise gate, kompresor, wah a simulátor snímačů jsou to poslední, co nám ještě procesor nabídne.
Zastavil bych se ale u automatického bubeníka – v kapele jsme se shodli na tom, že „bubnuje čistěji" než nejmenovaná konkurence, jejíž bicmen má svoje patterny „nějaké zahudlané".
Co se týče továrních zvuků, byla vytvořena dobrá nastavení, která neobsahují žádné extrazvuky vytvořené co největším zkombinováním možných efektů. Naopak hodně jich je použitelných, případně inspirují kytaristu k dotvoření podle vlastních představ.
Ovládání
Dvoumístný displej, šestice tlačítek, dva pedály…jednodušší ovládání byste museli hledat na jiném přístroji než na kytarovém procesoru…..
Na první pohled je jasné, že většinu práce „odedřou" oba pedály. Slouží, jak jinak, k přepínaní mezi osmdesáti patchi z nichž půlka jsou uživatelské, druhá půlka tovární. Digitech je nerozděluje do žádných bank, takže je třeba promyslet ideální pořadí zvuků.
Na první pohled je jasné také to, že při hře bude docházet k nechtěnému sešlápnutí obou pedálů. To se mi v praxi také potvrdilo, přeci jen - šířka celého efektu odpovídá šířce chodidla.
První dvojice trojúhelníkových tlačítek slouží pro přechod mezi efektovými moduly. Ty jsou reprezentovány v půlkruhu umístěnými LED diodami s označením modulů. Druhá dvojice tlačítek nastavuje hodnotu pro konkrétní modul. Tlačítkem Store se provádí zápis patche do paměti, celou editaci tedy máme zdárně za sebou. Poslední tlačítko Drums spouští bubeníka.
Další funkce
Jaká jednotka je vyjádřena číselnou hodnotou u tempa automatického bubeníka, na to jsem nepřišel. Tipnul bych si na počet úderů za sekundu (kvůli displeji zobrazený poloviční hodnotou). Pokud je to tak, pak je maximální rychlost bubeníka 200 BPM a Masters of Puppets od Metallicy si musím zahrát s někým jiným (220 BPM). Další slabinu bicích vidím v tom, že při přešlápnutí na jiný zvuk se smyčka spustí od začátku. Obě dvě chybičky najdeme i na ostatních „rpéčkách“. V celkovém počtu třiceti patternů si určitě každý najde svůj styl. Samostatné nastavení hlasitosti bubeníka je nutnost, kterou RP50 nepostrádá.
Půlkruh tvořený LED diodami je ideální při práci s ladičkou. Ta se aktivuje delším sešlápnutím obou pedálů – je to v podstatě režim Mute. Proč nepracuje ladička i v režimu Bypass zůstává otázkou. Kromě klasického ladění podle komorního áčka (440Hz) lze využít alternativní „dropped" ladění.
Užitnost procesoru lze zvýšit dokoupením výrazového pedálu, který pak umí ovládat Volume nebo efekty Wah či Whammy.
Zhodnocení
Musím konstatovat, že RP50 splnila má očekávání. V dané kategorii nejlevnějších procesorů nedisponuje žádnou funkcí navíc, na druhé straně oproti jiným efektům není o nic ochuzena. Její nevýhody jsou relativní – v porovnání s konkurencí nenalezneme žádné nedostatky, které by stály za řeč. Pokud princip efektu někomu nevyhovuje, stačí šáhnout do stejné řady po něčem dražším (viz srovnávací tabulka). Použití pro živé hraní je vzhledem k ovládání poněkud problematické. Zvukové možnosti odpovídají vysokému standardu DigiTechu.
