Myslím, že úvodem by stačilo pouze jedno slovo „Fostex". Spousta zkušených už ví, že jméno této firmy by se mělo vyslovovat s úctou neboť třeba právě jejich nahrávka byla pořízena na přístroji této značky. Tento výrobce studiové techniky je a vždy byl zárukou špičkové kvality.
Hned na začátku musím říci, že jsem již téměř desetiletí šťastným majitelem dvou digitálních multitrackerů DMT-8 s integrovaným hardiskem od výše zmiňované firmy. Oba tyto doposud sloužily v mém studiu i v terénu k plné spokojenosti mé i ostatních „nahrávačů". Už proto mě zajímalo, jak asi bude vypadat výrobek této renomované firmy zhruba „ten years after"
Úvodník
Takže o co půjde? O nic víc, ani míň, než o koncepčně nový osmistopý magnetofon určený např. pro postprodukci v TV, pro videostřižny, pro záznam live koncertů nebo do větších studií. Určitě se uplatní všude tam, kde je potřeba pracovat s profesionálními formáty ve vysokém rozlišení, hlavně rychle a pohodlně. Že to však nestojí desetikorunu, to není třeba zdůrazňovat. Náš DV824 lehce přeskakuje stotisícovou finanční laťku. Možná si někteří majitelé dvoupalcového Studeru či Revoxu vzpomenou na mnohanulovou částku, kterou byli nuceni za povětšinou už ojetý „pás" vysolit. A to vypadal jako stará lednička a přibližně desetkrát víc vážil. Ani „půlpalce" zrovna nebyly zadarmo, takže díky digitalizaci se nemusíme nadosmrti zadlužit a dostaneme přitom vynikající kvalitu. Protože jsem nevěděl do čeho jdu, očekával jsem ledascos.
Fostex vyráběl od výše zmiňovaných půlpalcových osmistopáků, přes desktopy (DAW ve tvaru mixážního pultu) až po magnetofony tři a více HU vysoké. Nechme analog puristům obraťme své vnímání k binárním hodnotám. Srdcem digitálních workstationů byly nejčastěji hardisky. U některých přístrojů pevně naistalované, u některých celé výměnné disky. Vývojáři od Fostexu to řešili vždy svým způsobem, originálně a mnohdy zamotali hlavu spoustě renomovaných recenzentů. Způsoby ukládání dat byly různé, od streamování na DATku v systému S/PDIF - skladba se nahrála na datku přes optiku, vždy po dvou stopách a každá byla opatřena kódem. Ukládání dvouminutové skladby pak trvalo u šestnáctistopé verze šestnáct minut. Slovy Sama Hawkense: „Velmi nepohodlné, že áno, hi,hi,hi?" To bylo v počátku, pak nastoupil u dražších přístrojů formát ADAT, který najednou vyhrnul ne dvě stopy, ale osm. Fostex začínal s kapacitou hardisků 530 MB a pak postupně zvyšoval. U šuplíkových výměnných disků už šlo o giga. U našeho testovance se chytří kolegové ze Země vycházejícího slunce tak trochu vykašlali na pevný disk a hmátli po masívně nastupujícím médiu, které vytlačuje (a taktéž bude samo vytlačeno) všechny formáty. Tímto médiem je zcela jasně DVD. Ale abych nepředbíhal.
DV 824
Magnetofon, či snad dvdfon je koncipován jako 2HU vysoká kovová krabice do racku. Já obdržel produkt černé barvy, ale na internetu jsem ho zahlédl v tmavomodrém elegantním provedení. Černá ale nic nezkazí. Fostex se poměrně dlouho držel smetanové barvy, nu ale změna je život. Výbava ovládacích prvků mi na první pohled připadala poměrně jednoduchá, ne-li chudá. Ale popořádku.
Čelní panel přístroje je opticky rozdělen do tří částí. Zcela zleva se nachází slot určený pro DVD, pod ním je zapuštěný síťový vypínač, USB vstup pro ovládací externí klávesnici, velká jacková zdířka pro sluchátka a tři otočné potenciometry. Nejprve jsem recorder zběžně prohlížel se svým kolegou-divadelním zvukařem. To, že první potenciometr slouží k regulaci hlasitosti do sluchátek jsme pochopili, o dalších dvou jsme si oba mylně mysleli, že jsou určeny pro routing vstupního a výstupního signálu. Nebylo tomu tak. Pomocí těchto dvou ovladačů se rozhodnete, co budete chtít poslouchat - zda dvojice stop 1-2 až 7-8, či pouze stereo záznam, pokud pracujete s dvojicí mikrofonů do sterea, můžete se přesvědčit jaká je monokompatibilita záznamu, funkcí SOLO pak můžete poslouchat kterýkoliv track samotný. Slyšíte ho na středu panoramy, což nevím zda je dobré či nikoliv. Každopádně na to nejsem zvyklý.
Nad těmito potenciometry se nachází výsuvná mechanika. Zprvu to vypadalo jako klasický „fostexčí" slot pro hardisk, ale nebylo to tak. Vedle se nachází pole s LEDkovými indikátory pro jednotlivé kanály. Jsou podrobné - osmnáctisegmentové. Kromě toho je zde též indikace úrovně vybuzení. Má tři možnosti -12 dB, -18 dB, -20 dB. Uživatel si pak může vybrat s jakou citlivostí bude pracovat. Hned vedle indikátorů trůní žlutě podsvícený display. Přestože má možnost úpravy kontrastu, vůbec mi nesedí a přijde mi, že můj o deset let starší Fostex ho má mnohem přehlednější (dle mého názoru). Představa, že sedím někde ve střižně a patnáct hodin na něj zírám, mě příliš nenadchla.
Pod displejem se pro změnu nachází červeně zářící nepřehlédnutelný numerický ukazatel všech možných i nemožných časomír a timekódů co jich jen ti filmaři používají. V nejspodnější řadě potom uživatel nalezne ovládání transportu. Tlačítka jsou velká a žlutě podsvícená. Pouze RECORD doslova září jak jinak než červeně.
Pravá část recorderu je vyhrazena rozličným ovládacím prvkům, z nichž některé jsou opatřeny malými LEDkami. Pokud by obeznámený uživatel hledal Dial Up kolečko, tak tento přístroj ho nemá. Celkově má tato mašina jasně profesionální úsporný design.
Jen zběžný pohled na zadní stranu nenechá nikoho na pochybách, že nejde o domácí nahrávadlo, ale o nabušenou stanici do profi provozu. Osm analogových symetrických linkových vstupů a výstupů s typickou úrovní + 4 dBu ve formátu XLR je toho jasným důkazem. Dále už jen multipinové konektory pro spojení s Marťany... Ale vážně - kromě těchto XLR zde nalezneme osmipinový konektor pro připojení externího ovladače. Tento ovladač by dle mého názoru práci velmi usnadnil a zpohodlnil. Měl by reagovat na základní transportní funkce.
Další dva devíti pinové konektory označované jako P2/ES BUSS/INPUT slouží pro připojení a práci s externím video editorem. Konektory používají protokol SONY. Velký dvacetipětipinový konektor slouží jako DIGITAL I/O AES/EBU. Jde tedy hlavně o využití s libovolným digitálním mixem (RAMSA, TASCAM, YAMAHA, DIGIDESIGN apod.). Toto nalezne využití právě ve střižnách či posprodukčních studiích. Pro synchronizaci s okolním světem používá DV824 worldclock IN/OUT.
Zbývá standardní ethernetový port (o něm později), celkem nehlučný větráček a pro mě novotu - čtyřpinovou zdířku ve formátu XLR. Trafo je externí. Do něho vede klasický PSU kabel a z něho onen podivný XLR. Osobně nemiluji externí trafa. Zadní strana má dva zaslepené sloty pro FIREWIRE/USB (model 8370) a TC/SYNC (model 8348).
Provoz
Po stisku síťového spínače se rozsvítí display a na místo číselných údajů ohledně časových kódů září jen čárky. Na display svítí nápis „No Disk". Pokud chcete s přístrojem pracovat, musíte vsunout zapouzdřený DVD disk označený jako DVD RAM. Jde o jednostranně přepisovatelný DVD disk s kapacitou 4.7 GB. Na plastikovém krytu disku je napsáno, že disk může být vyměněn. Chvíli jsem sice zkoumal jak, ale nechtělo se mi RAMku rozbít. V manuálu je napsáno, že může být přehráváno i normální CD. Bohužel pouze přehráváno.
Do mechaniky vložíte disk a zmačknete funkci FILE SEL. Na display se vám zobrazí jednotlivé tracky a časové údaje o nich. Spustíte a nazdar. Při vkládání je nutné dodržet postup dle manuálu, jinak se vám CD bez krabičky „šprajcne". Když jsem vložil normání nahrané DVD, objevila se hláška „FILE ERROR". Z toho jsem usoudil, že takovéto formáty mu nechutnají. U CD frčí hlavně ve formátu „RED BOOK". U ISO9660 budou zřejmě přehrány pouze audia. Od chytrých hlav jsem se dozvěděl, že jde o tzv. BWF nebo-li „Broadcast Wave Format". Po zásunu našeho výše zmiňovaného DVD RAM přístroj chvíli cosi přežvykoval a pak naskočily časové údaje v podobě obrazového kódu LTC. K dispozici máte LTC, TC IN a GEN (pouze však v případě, že máte dokoupenu externí timekódovou kartu), dále pak normální ABS - tedy absolute time a jakési DF, které však bylo neaktivní. V ABS mód ukazuje hodiny, minuty, sekundy a framy. Moje Fostexy mají ještě mód obsahující takty, doby a clicky. To zde chybí a jasně z toho vyplývá, že náš DV824 je opravdu určen pro filmovou postrodukci. Toto je jasné i z dalších funkcí.
Hlavní menu ukazuje rozličné údaje o použité samplovací frekvenci, zvolených stopách apod. Kdybych měl toto popisovat, zabral bych pro sebe celý časopis. Vždyť manuál má 153 stran a je typicky „fostexově" heslovitě stručný (pouze v angličtině). Pokud se chcete dostat dále do menu, stisknete jediný otočný vícefunkční potenciometr a jste tam. Dostáváte se tak na všemožné parametry souborů, disků, tracků, můžete nastavit požadované hodnoty různých časů, zvolit záznam z digitálních či analogových vstupů. Tlačítkem EXIT/NO zase vyplujete do hlavního menu. Funkcí QUICK SET můžete na hlavní stránce provést rychlé nastavení parametrů, před započetím natáčení.
Ne všechny funkce na mnou testoveném přístroji byly aktivní. To proto, že neobsahoval některá přídavná zařízení. Musel jsem se proto spokojit s hláškou „Void-neplatný, prázdný". Co se týká samotného natáčení - některé věci jsou pro mě zvláštní. Recorder nahrává po záběrech či po „scénách". Nikde jsem nenalezl možnost routování do libovolných stop. Stopy jsou pevně přiřazeny. Prostě zadáte v menu, kolik stop se bude nahrávat a při stisku funkce SAFE/RDY se vám rozsvítí v pořadí vždy od stopy číslo jedna až ke stopě osm.
Musíte si dobře též promyslet v jakém rozlišení budete nahrávat. Mašina má docela hodně možností. Samplovací frekvence při hloubce 16 či 24 bitů začíná od 22.05 (velmi zajímavé) přes 44.1, 48, 88.2 až po 96 kHz. V plném profi rozlišení 96 kHz umí pak pouze čtyři stopy. Pokud toto rozlišení nastavíte chybně, recorder při aplikaci nahrávání zařve a nahrávání nespustí. To mě trochu na profesionálním přístroji za více než sto tisíc mate. U přístrojů pro filmové použití je dnes běžná frekvence 192 kHz. Tady ještě na nižší frekvenci dochází ke zmenšení počtu stop. Ale on Fostex snad ví co dělá. Možná jim připadá honba za objemy jalových dat, které stejně nemůže slyšet ani pes, zbytečná. Nevím. Ale zpět k nahrávání. Chybný záběr zrušíte přes FALSE START. Je to jakési UNDO/REDO. Podařený záběr můžete pojmenovat dle libosti a zařadit ho na libovolné místo či pořadí.
Nepochopil jsem zda je možné ve scéně či v záběru např. přetočit pouze jednu stopu z osmi. Například přehrát blbou basu, ve které stále dělám chyby. V manuálu jsem na to nenarazil. Osobně si myslím, že k tomuto účelu není ani stavěn. DV824 jsme prohlíželi čtyři lidé naráz.. Šlo spíše o takový „Brainstorming" technických duší. Všichni jsme v tomto oboru docela zdatní, ale spousta věcí nám unikala. Některé záležitosti mi osvětlil až kolega z režisérsko/technické filmařské branže. Nejvíc nás zajímal ten ethernetový port. U kompu - ano, ale u nahrávadla - nesetkal jsem se s tím. Zde se propojí počítač přes ethernetový kabel s DV824. V menu se nastaví TCP/IP - tedy IP adresa, Sub net mask, při použití Maca máte přímo danou adresu. Pak jednoduše taháte celé nasdílené soubory do počítače např. k jednotlivým filmovým scénám. Ptal jsem se: "Proč tedy to Firewire rozhraní?" Bylo mi složitě vysvětleno, že v tomto případě se může záznam spouštět a přehrávat po firewiru, zatímco u ethernetu se soubory tahají celé. Obojí má určitý význam a je v praxi uplatňován - šla mi hlava kolem.
DV824 však nemusí frčet jen na DVD, ale může mít též 2.5 palcový hardisk (model 9057). Snad kvůli místu padla volba na nezvyklý malý notebookový disk.
Slovíčko na závěr
Konzultovali jsme s kolegy, kde by ho chtěli vidět, či kam patří. Shodli jsme se, že určitě např. do divadel, kde v racku v režii zastane hodně práce. Já si myslím, že pro live záznam je nedocenitelný a přehrávání scénického vícekanálového doprovodu taktéž. Vidím, jak do několika těchto přístrojů vedou výstupy z podskupin mixu, a z nich pak dál, do „inline" pultu k mixáži. Obdobné využití se nabízí v záznamu pro televizní účely, kde je časová synchronizace naprosto nezbytná. Je jasné, že své místo nalezne DV824 ve střižnách či ve filmové postprodukci. Skvěle v TV či rozhlasovém studiu doplní drahou a profesionální přenosnou PD-6, ze které je jako jediný schopen číst mini DVD-RAM disky, čímž neomezí její další využití v provozu, je-li tředa zpracovávat dříve natočená data. Tento řetězec, bude jistě dlouho a spolehlivě sloužit až do roztrhání těla, protože Fostex to umí.
Z běžného „muzikantského audia", je opět na bíledni živý záznam koncertních vystoupení. Ve studiové audio praxi nebude jeho použití pravděpodobně časté, i když padl i smělý názor, že by mohl sloužit jako taková drahá karta s převodníky např. k ProTools. Určitě by to tedy vyšlo laciněji než TDMkové rackové periferie. Ale to asi bude utopie...nebo ne?
Dlouho jsem pak se svým kamarádem od filmu hovořil telefonem. V úvodu jsem cosi říkal o progresivitě DVD a poté, co jsem to tlumočil i jemu, se mi vysmál. Prý zda vím cosi o Blue-ray discích, které zapisují modrým laserem a budou schopny zaznamenat až 85 GB. To prý bude konkurence DVD formátu. Cena vypalovačka bude sice vysoká, ale i můj Plextor stál ojetý okolo deseti tisíc. A co prý říkám holografickému záznamu, který zapisuje trojrozměrná data v TB. Japonská firma Optware prý už brzo vyběhne s novými disky. Nakonec hovořil cosi o atomovém záznamu, kdy se celá národní knihovna vejde do zrnka písku, a já zavěsil…..
Zapomeňte tedy na kosmické formáty a v klidu a míru si užijte nejkrásnější svátky roku a zvesela přivítejte rok 2006 - to vám přeje.
