Breedlove Guitars Studio C25 SM

Elektroakustická kytara
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
17 231,00 Kč

Jako recenzent vždy velmi rád uvítám nástroj, efekt nebo aparát, jehož výrobce se u nás teprve etabluje. Myslím si totiž, že setkání s novým a „neprozkoumaným rukopisem“ může být pro muzikanta velmi inspirující. A protože kontakty s novými výrobci nejsou zrovna všední záležitostí, o to více mě těší, že mohu čtenáře seznámit s produktem americké firmy Breedlove Guitars.

S ohledem na fakt, že elektroakustická kytara Breedlove Studio C25 SM je prvním u nás recenzovaným nástrojem této značky, nebude od věci, když si společnost Breedlove Guitars trochu představíme. Její počátky sahají do amerického Oregonu, do roku 1990. Ústřední postavou firmy, která se zpočátku věnovala pouze zakázkové výrobě, je uznávaný a renomovaný kytarář Kim Breedlove. Ten již od začátku své produkce klade velký důraz na splnění vysokých kritérií a kontrolu kvality u svých nástrojů. Možná také proto se jeho kytary dostaly do hledáčku takových borců, jako jsou Mark Knopfler a Sammy Hagar.

Dnes Breedlove Guitars nabízí kromě custom nástrojů i výrobu „sériovou“ s modely, které mají poměrně široký hudební záběr. Za všechny jmenujme například Master Class, Retro, Pro, Studio nebo Passport. Zakázkovou výrobu představuje série kytar Private Reserve Guitars, které osobně staví sám Kim Breedlove. Pod značkou Breedlove najdete ovšem také akustické baskytary, tenorové kytary, steel kytary, ukulele či mandolíny. Jako zajímavost mohu uvést, že jednu takovou používá virtuózní muzikant a hráč na mandolínu Robert Zenkl (možná jste již někdy slyšeli termín Zenkl Style – unikátní herní styl tohoto elitního hráče).

Vzhled a konstrukce

Korpus Breedlove C25 vychází z tvaru zmenšeného Jumba s esteticky pěkně vyřešeným výřezem. Jako hlavní materiál pro výrobu lubů, zadní desky a krku byl zvolen oblíbený a prověřený mahagon. Dle informací výrobce jsou ona mahagonová „záda“ masivní. Na hmatník byl nalepen plátek palisandru, do něhož bylo vsazeno 20 kusů 2 mm širokých pražců a pro lepší herní orientaci kruhové poziční značky. Ty nalezneme jak na přední ploše, tak i na hmatníkové hraně. Výjimku tvoří pouze 12. poloha, kde je zasazeno jakési perleťové firemní vykládání. Volba šíře pražců je vždy na výrobci a jeho přesvědčení, co je pro jeho nástroje to pravé. Pravdou je, že užší pražce mají lepší předpoklady pro kvalitnější ladění v polohách, ale tato skutečnost jde pochopitelně ruku v ruce s herní dovedností hráče, použitým druhem strun apod.

Vraťme se ale k materiálům. Pro zhotovení té hlavní části nástroje, jíž je vrchní ozvučná deska, byl vybrán opravdu pěkný hustoletý přířez smrku. Zde se pochopitelně jedná o desku masivní. Pro celkové designové zlepšení outfitu korpusu byly na hrany nalepeny tzv. želvovinové plastové lemovky spolu s černobílými linkami. Klasický kruhový ozvučný otvor je ozdoben vsazeným úzkým abalonovým kruhem. Kobylka nástroje je stejně jako hmatník palisandrová, ale nenaleznete na ní obvyklé zajišťovací piny. Struny jsou zde taženy zadními otvory, stejně tak je tomu u kytar klasických.

Nesmíme zde zapomenout na použitý hardware, který tvoří nedílnou součást této kytary. O kvalitní naladění se nám na hlavě kytary postará chromovaná olejová mechanika Gover se zmenšenými rondelemi a o přenos zvuku pak do horního lubu vsazená elektronika firmy L.R. Baggs Stage Pro. Celý nástroj je opatřen vysoce lesklým tvrdým transparentním lakem a to bez jakéhokoli přibarvení.

Hratelnost a využití

Vzhledem k tomu, že se jedná o elektroakustickou kytaru, měli bychom pomyslnou linkou rozdělit test na dvě části, tj. mělo by být jasné to, zda nástroj umí hrát čistě akusticky i elektroakusticky. Přikročme tedy k prvnímu přeběhnutí po strunách. Prvnímu dojmu přikládám velkou váhu a pokud se stane, že mě kytara tzv. chytne ruce, nemusí se nástroj mých soudů nějak zásadně obávat. První a příjemné překvapení jsem v tomto momentě objevil v dynamické odezvě, neboť Studio C25 na pravou ruku reagoval doslova skvěle. Velmi pěkně pracoval při vybrnkávacích technikách. Kytara se nesla čistě prostorem a při vedení basových linek jsem se v dobrém slova smyslu propadal do jiných sfér. Přirozené flažolety, flamencové probrnknutí i různé variace akordů zněly krásně dřevitě. Díky výřezu se můžete u této kytary dostat i do jiných poloh a s použitím capodastru pak nechat vyniknout i poetiku vyšších harmonií, které zde znějí opravdu moc pěkně.

Tento dojem a dobrá reakce nástroje na jemnou hru mne uvedla ve velké očekávání toho, jaký zvuk z kytary dostanu za plného ataku pravé ruky. Přesto, a možná právě proto, hra „do plnejch“ mou euforii nakonec poněkud zmírnila. Nemohu sice napsat, že nástroj zněl tupě, to nel, ale najednou jakoby se ztratila z jeho projevu krása a otevřenost. Měl jsem pocit, jako by se pomyslný ekvalizér přetočil na klasické „véčko“ (hodně basů a hodně výšek). Jinak řečeno: postrádal jsem přirozený dřevitý sound, který jsem v úvodu tolik obdivoval. Abych byl více objektivní, musím uznat, že jde o nástroj nový a s masivním dřevem, u něhož se předpokládá, že časem bude ještě zrát. Nicméně, při agresivnějších atacích nástroj nehrál zcela dle mých představ posílených prvním setkáním s C25. Jelikož se tak trochu věnuji i perkusivním technikám (á la Vicki Genfan či Tommy Emmanuel), vyzkoušel jsem si při jejich nasazení i tento Breedlove. Po nezbytném přeladění nástroje do otevřeného ladění (používal jsem Open D a Open G) jsem začal testovat perkuse a nestačil kroutit hlavou. Slapy nebo tappingy ve spojení s rytmickou hrou na korpus zněly výborně, no a pak se v tom vyznejte...

Tolik tedy čistě akustické schopnosti nástroje. Otestujme nyní hru přes snímací systém od L. R. Baggs, který společně s firmami Fishmann a Shadow považuji za to nejlepší na trhu. Po zapojení do komba byl zvuk nástroje přirozený, elektronika (paradoxně) dostala z nástroje více dřevitého témbru, než při akustickém hraní! Tento jev se mi potvrdil i po zapojení do PA systému. Ani při dynamických a silných atacích jsem neměl vůči zvuku žádné výtky, naopak. Celkový charakter nástroje samozřejmě elektronické komponenty nemění, zůstává zachován.

Na nástroji je pochopitelně ekvalizér, kterým můžete dle potřeby zvuk upravit. Korekce basů, středů, výšek a celkové hlasitosti jsou dnes již standardní výbavou. Lepší nástroje mají i korekce na úpravu frekvenčních pásem kvůli případným „jekotům“ zpětné vazby. Většinou jsou vybaveny tlačítkem Notch nebo obrácením fáze. Breedlove Studio C25 má obojí a navíc i vestavěnou ladičku.

Od dovozce nástrojů Breedlove jsem jako (teď už vím, že dobrý) tip na zajímavou kombinaci vybavení obdržel do zápůjčky i atraktivní „krabičky“ společnosti BBE (analogová delay TwoTimer, kompresor OptoStomp a preamp Acoustimax). Aniž bych chtěl dovozce podezírat z nedůvěry vůči Breedlove, zcela jeho krok chápu. Vyzdvihnout musím především to, jakou práci s kytarou odvedl Acoustimax, který z každé slušné kytary dokáže vytvořit úplný elektroakustický démant. Pomocí úprav frekvenčních pásem nástroj doslova rozjasníte. Je to podobné, jako když si u některých elektrických kytar aktivní elektronika vezme ze dřeva jen to nejlepší a zvuk, který se vám line z aparátu, je zralý přímo na nahrávku. Když jsem k Breedlove Studio C25 a BBE Acoustimax zařadil ještě také chorus HardWire CR-7, neubránil jsem pořízení záznamu ve svém domácím studiu. Po náběru přes externí zvukovou kartu s lampovými předzesilovači jsem se „tetelil“ nad fantastickým zvukem. Nevím, co více dodat! Perkusivní hru, o které jsem hovořil výše, L.R. Baggs určitě nekazil, naopak. Málem bych také zapomněl na radost, kterou mi firma Breedlove udělala obalem, ve kterém byla kytara dodána. Tvarované pouzdro padlo kytaře přesně na tělo, působilo bezpečně a navíc (což ocení každý zákazník) bylo v ceně. (Příjemná třešinka na dortu!)

Závěr

Dle mého vlastního přesvědčení se tato vlaštovka Breedlove Guitars povedla a přinesla do těchto končin zase nový a svěží vítr, který jistě v budoucnu dostane podobu pořádného uragánu. Nástroj je pěkný na pohled, hratelný a inspirující jak při čistě akustickém hraní, tak při využití elektroniky, která pochází z dílny osvědčeného výrobce. Studio C25 také nezapře potenciál pro práci s dalšími efekty. Těžko můžeme s jistotou předpovídat, zda se nástroj rozehraje nebo to „zabalí“; tento má v každém případě hodně slibné vyhlídky a stojí určitě za vyzkoušení.