Hughes & Kettner Edition Tube

Svůdná krása
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
23 990,00 Kč

Hughes & Kettner je naší kytarové veřejnosti znám především díky jménům Attax a Tubeman.

Ti šťastnější (nebo movitější) znají a mají Triamp. Valné většině z nás však, ruku na srdce, v „maršálovské" záplavě, to typické, pětiúhelníkem orámované logo mnoho neříká. Je to jako s vínem – Müllera s Thürgauem taky pijí všichni, ale opravdoví fajnšmekři si pochutnají na úplně jiných značkách. Ačkoliv často se i müllerka podaří.

Takže nachystejte si „koštovačky" - přišel čas ochutnat jednu z těch jiných značek.

Dříve jsem vždy coby čtenář recenzí na různé aparatury přeskakoval popisné části textu a hledal nejdříve zvukové dojmy autora. Zkušenosti mne však naučily, že mi často už hodně řekne „z čeho že to vlastně je" a chování aparatury je tím vlastně objektivně dáno. Neboť každé ucho slyší, muzikantské srdce cítí a prsty kytaristovy hrají jinak a odlišněji. Takže na úvod i na závěr určitě důrazně doporučuji: využijte příležitosti (když se vám naskytne) a určitě kombo vyzkoušejte se svou kytarou, svýma ušima i svými prsty – budete přinejmenším obohaceni o zkušenost, jak dobrá odrůda se u Němců urodila a zdali „sklepmistr" pomohl výsledné chuti.

Dva důvody

Kombo má příjemný „tweed" vzhled (hezky ladí k nábytku, milé manželky!); pevná a průzvučná polymerová tkanina, chránící reproduktor, i odolný granitový nástřik stěn se zdají být dobře zvolenými materiály. Koncepce komba je navržena jako typ s uzavřenou ozvučnicí (jen asi třícentimetrová mezera u dna, asi jako částečný bassreflex), také rozměry jsou mírně větší než bývá obvyklé u osazení 1x12" (zde konkrétně 55/48/26 cm) - a právě toto je jeden za čtyř důvodů, proč zvuk modelu Edition Tube na našem aparaturovém trhu nepřehlédnete. Tím druhým důvodem je materiál samotné ozvučnice – nevím přesně, jak je to s bočnicemi, nechtěl jsem moc „šťourat", ale zadní odnímatelná stěna je z MDF, což vedle překližky a laťovky je pro zvuk vašeho (kytarového) boxu to nejlepší, co můžete udělat ohledně kvalitního přenosu toho tolik žádoucího vybraného spektra kytarových frekvencí. Trochu mne překvapilo, že kombo nemá žádný vypínač stand-by, ale to bude asi dáno 20 W výkonovým stupněm. Ostatně moje lampová pětadvacítka stand-by nemá také a jestli jsem dobře viděl, tak jej nemá ani 100 W hlava Triamp (což se divím). Ale takový Laney VC 30 i Vox AC 30 jej mají (asi proto, že to jsou zesilovače třídy A). Tak prostě někdo má a někdo nemá. Věřme, že jak model od Peavey, tak H&K ví, proč nemají. Co mne ale překvapilo rozhodně více – Edition má hrozně málo „čudlíků"! Po pár dnech hraní ovšem mohu říct, že vím proč. V podstatě totiž není co upravovat; základní zvuk je sám o sobě hodně dobrý - a tak to má být. Je to sice dvoukanál, ale najdete tu pouze volume pro čistý kanál, gain a master pro zkreslený, tři korekce a ovladač reverbu. Můžete mi věřit, že to v tomto případě opravdu stačí. Na horním panelu najdeme vedle vstupu pro kytaru ještě vstup pro footswitch, na zadní stěně komba potom send a return sériové efektové smyčky, výstup na externí repro a vstup síťového kabelu.

Ten třetí důvod

kvalitního zvuku linoucího se z reproduktoru je zásadní – lampy. V preampu dvě dvojité triody ECC 83S, označené J/J, a v power sekci dvě dokonale spárované vybírané pentody EL 84 Ruby Tubes.

Na obalu komba je napsáno, že Edition je „all tube", tedy že na tvorbě tónu se nepodílejí žádné polovodičové prvky. Nejsem elektrotechnik, ale vyžádal jsem si od výrobce schéma zapojení a nějaké transistory tam jsou, ovšem dostalo se mi poučení, že mají jiné věci na práci, než úpravu vašeho kytarového signálu. Škoda jen, že usměrňovací dioda je polovodičová, jako ovšem v drtivé většině případů. Jen si ji prostě v tom zvuku dovedu představit. Lampa by nás na tomto místě ale dostala do jiné koncepční i cenové kategorie (schválně, za kolik je Fender Champ nebo Dual Rectifier?) a navíc se tady hodně opotřebovávají a mají se prý často měnit (co vy na to, šťastní majitelé?). Přítomnost dvou párů lamp je ale znát dost dobře, kombo je velice neochotné se nechat přemluvit ke zkreslení, musíte ho chvíli přesvědčovat. Jestli patříte k těm kytaristům, kterým struna uhýbá před trsátkem a ne naopak, potom se vám odmění něčím nádherným, na co by stálo za to vytvořit nový slovník. Ač jsou v preampu pouze dvě triody v kaskádě, sustain je dostatečný, dlouhý a táhlý a téměř poráží na body i čtyřtriodovou kaskádu Rockmastera. Krásně se postupně generují žádoucí vyšší sudé harmonické složky signálu, tón nakvákává a chce se vazbou spojovat se svým začátkem (pomocí send-returnu jsem testoval odděleně chování preampu a konce v kombinacích s jiným zesilovačem. Uděluji další pomyslný bod).

U čistého kanálu mě překvapila celková krystalická čistota, podobná, jako u Fenderů a Mesy, těch typických představitelů amerického soundu. Ani při maximální hlasitosti nedojde k přebuzení nebo i jen nakřápnutí, při „zahrábnutí" do strun se tón projeví ve své plnosti a projede místností jako nůž máslem s tou pravou dávkou zdravé jedovatosti, která jej v tu správnou chvíli spolehlivě vystrčí nad hlavy ostatních nástrojů v kapele. V maximální možné míře zůstává věrně zachován zdroj tónu – Strat zůstává Stratem, mahagon mahagonem, uslyšíte krásně rozdíl mezi olší a javorem, snímačem Alnicovým a keramickým i to, kde je na kytaře umístěn. Všechno, co se v blízkosti struny a na ní stane, uslyšíte i z komba. Opravdu všechno. Zvláště chyby. Doporučuji pro začátečníky, naučí se hrát čistě. Věrně se přenáší způsob práce s trsátkem a zvláště s prsty, nedivím se Knopflerovi, že je „prstař". Jako ortodoxní trsátkář o tom pouvažuji, je to tak trochu jiné kafe, ale to určitě mnozí víte.

Krk, co kroutí

hlavou, říká se často o sekretářkách velkých šéfů. Tady to beze zbytku platí o korekcích. Stupnice jsou sice označeny od –5 do +5, takže vzbuzují dojem aktivních, ale nedám se ošálit (možná o to ani nejde). Chovají se jako tzv. pasivní, to zn. že nezesilují vybrané pásmo oproti ostatním složkám příchozího signálu, ale potlačí nejprve všechna pásma, aby pak propustily jen pásmo zvolené; tak dojde k relativnímu zvýraznění vůči ostatním složkám. Protože však úroveň napětí vybraného pásma dosáhne maximálně úrovně ve zdrojovém signálu, jsou pasivní korekce i přes svůj velký útlum zvukově mnohem přirozenější. Takže další bod. V každé poloze nastavení EQ je slyšet lampový základ, ten typický jakoby odpor a komprese. Ani při stažených basech není zvuk plochý; naproti tomu plné basy tón zaplní a napumpují jen těmi správnými frekvencemi, nic nežádoucího navíc. Středy dodají šťávu singlům a zároveň zachovají tu zvonivou stratovskou krystaličnost, humbucker se s nimi skvěle rozezpívá a dovede i zaječet nebo táhle zanaříkat, podle vaší nálady. Výšky od nuly dolů dávají prostor pro středy a od +3/4 fungují částečně jako presence (!) Nevím, jak to mají u H&K naladěné, ale funguje to skvěle. Žádné upištěné pazvuky. Je možné využít veškeré rozsahy a polohy korekčních ovladačů. „Pasivitu" korekcí berte jako jednoznačně aktivní složku vašeho zvuku. Moje zkušenost nastavení: výšky a středy 0, basy+5 a máte nádherný tlustý jazz i bez ES 335 (a což teprve s ní!), všechny ty dimy, maje, jedenáctky zněly jak od klasiků. Hodně byl ten zvuk podobný nahrávkám Pražského výběru (Bangabasawa a Olda např.) Přidání výšek proměnilo jazz v reggae a jemné funky s čitelnými akordy a jasnou rytmickou definicí hry pravé ruky. A tak můžete pokračovat. Ne, nedostanete z toho úplně všechno, ale to zásadní určitě ano.

Teď přemluvme lampy

ke zkreslení. Zkreslený kanál produkuje jeden z nejbarevnějších crunch zvuků, které jsem kdy slyšel, přičemž to platí asi do poloviny rozsahu gainu (stupnice gainu a masteru jsou označeny od 0 do 10). Akordy mají čitelný každý tón a zároveň kompaktní úderný a jasný tvar. Při středech -3 až -1 zvuk krásně jakoby změkne a citlivou prací s volume na kytaře přecházíte plynule z čistého tónu do crunche atackem. Tón má břitký drive a je skvělý na blues a podobné výrazové styly; vyniknou tu hlavně singly. Přidáním středů zostříte a zprůrazníte zvuk a na své si přijde kobylkový humbucker. S úrovní gainu za polovinou začíná ta správná rocková (dle libosti i crossoverová) tavba. Příjemné rozhodně je, že od stupně 7 už nevzrůstá tolik hlasitost a jen se zahušťuje zkreslení. Právě stupeň 7 gainu je podobný přelomovému období vývoje saturace kytarového zvuku: připomíná dnes přechod mezi tolik žádaným zvukem například Marshallu 800 a 900. Další přidání gainu je už naprosto specifickou (německou?) záležitostí. Právě toto je onen bod, kde můžeme vytušit, proč Ritchie Blackmore přesedlal na zpřízněného Engla. Zvuk je ostrý, jasný, průrazný, zároveň teple kulatý, dravý a čitelný, přiměřeně pilovitý i zpěvný. U korekcí zde rozhodně neplatí, že nejlepší je „všechno doprava", ochudili byste se o nádherné barvy v kombinacích jiných poloh. Mně osobně se nejvíc líbilo nastavení EQ basy 7-8, středy 5-6 a výšky 6-7. Právě při vyšších polohách gainu se tou zásadní korekcí Editionu stávají výšky, které od polohy 7 přebírají funkci presence. Při průchodu signálu zesilovačem dochází k postupnému zesilování určitých vybraných resp. požadovaných frekvenčních pásem a naopak k potlačování ostatních. Právě výběr těchto frekvencí závisí plně na konstruktérech a výrobci. Tím získává každý zesilovač svou nezaměnitelnou identitu a podle ní je to buď model žádaný nebo takzvaně na sklad. Mohu konstatovat, že u tohoto modelu se povedlo vybrat nejen vhodná pásma do ovladačů EQ, ale i dobře „naladit" RC články v katodových obvodech a ovlivnit tak frekvenční charakteristiku lamp žádoucím způsobem. Říkám si jen - kdyby se tak dalo pár těch nastavení uložit a pak si mezi nimi přepínat, to by bylo „žůžo".

Dlouho jsem nemohl dostat z komba jeden typ zvuku - metalovou pilu. Počítám tak trochu s tím, že univerzální aparát na všechny styly je asi jako chtít po jednom typu pneumatiky, aby bezpečně vedla vůz po ledu i rozpáleném asfaltu. Ale přece jen jsem to zkoušel - a udělal jsem chybu hned na začátku: nastavil jsem na korekcích „véčko", středy -5, basy a výšky +5. A nebylo to ono. Den před termínem vrácení aparátu jsem na to ale přišel - metalisti, netruchlete, je to tam! Středy -2, výšky +2, basy naplno a hlavně - nakopnout vstup! Nejlépe fungoval starý dobrý EQ od Bosse, ale stejně dobře poslouží i volume pedál. Bylo to jako kdyby hrála ještě jedna sestava unisono, všechny ty pro metal typické rychlé běhy a hmatníková ekvilibristika zněla jak z ráje, ty temné oktávokvartové power akordy, no prostě něco. Tedy myslím, že kdyby se mi chtělo podladit kytaru, tak mě vezmou u Pantery (to byl vtip).

A konec zazpívá nakonec

Výkonový stupeň se na tvorbě zvuku podílí výraznou měrou. Odborníci se shodují na tom, že absolutně nic se nevyrovná zkreslení výkonového stupně. Ano, nejlepší je pořádně vytavený slabší aparát (kde vlastně se dá naplno zesílit stowattový „lampáč" a zůstat dlouhodobě v jeho blízkosti?). Obrovská výhoda zkreslení výkonového stupně je v závislosti lamp na proudu a tak si nastavíte zvuk od krystalicky čistého po roztavený kov pouze otočením volume na kytaře nebo prudkým atackem trsátka či palce. Stupeň zkreslení tak máme plně ve vlastních rukou (samozřejmě to neplatí o hlasitosti, ta jde v tu chvíli stranou). Ale proč o tom mluvím: Edition má v power sekci EL 84 a kromě toho, že to jsou mé oblíbené lampy, je důležitá skutečnost, že tyto lampy jsou zvukově o něco blíže charakteristice zesilovačů třídy A svou větší kulatostí při zachování komprimace a harmoničnosti zkreslení oblíbených EL 34 a zároveň jdou ochotněji do zkreslení, zvláště pokud mají svůj driver. EL 84 najdete třeba u takových mašin jako M/B Formula Preamp, Vox AC 30, Marshall 20/20, Hiwatt DC 40, Peavey Classic 50/50 a spousta dalších s výkony do 50W. Zesílením konce dostáváte naprosto odlišnou barvu zvuku než z preampu při porovnatelné hlasitosti, je to jakoby další kanál. U tohoto modelu je nádherná kombinace s gainem na úroveň 2 a masterem na 8-9, úplně nové čisté zvuky, jako kdyby horké až nažhavené podtóny. Vyzkoušejte taky a nic nedbejte na protesty prodavačů.

Co na to Celestion?

To je totiž ten čtvrtý důvod - „Celestion equipped". Zde je použit typ G 12 F60 Rockdriver Junior a svojí charakteristikou mi připadá jako typ mezi reproduktory Greenback a Vintage - jasný, dostatečně ostrý a pevný v basech a zároveň kovově nabroušený. Neznám jeho citlivost, ale úroveň hladiny hluku při jeho práci a reakce na hru hovoří sama za sebe. Je perfektně přizpůsoben koncepci komba a svými parametry citlivě sladěn s ostatními články řetězce, které vytvářejí váš tón. Rozhodně se nebojte, že vás nebude na pódiu dost slyšet a nedejte se mýlit 20 watty výkonu. Překvapení na mne čekalo při propojení komba s externím reproboxem 1x12 s bassreflexem - jednak to koncový zesilovač spolehlivě utáhne a jednak je zde další důvod pro pořádné vytavení koncového stupně. Celková zvuková stěna dostane ještě konkrétnější tvar a hloubku a zvuk se dostane víc do prostoru. Bude samozřejmě dost záležet na konkrétním typu reproduktoru. Vřele však doporučuji další reprobox.

Ještě trochu prostoru

Nedá mi to nezmínit se o reverbu. Je klasicky pružinový a je jemný až hebký, citlivě dodává prostor každému tónu, zvuk se v něm neslévá a kvalita hráče se jen podpoří. Bylo by dobré mít možnost jej přepínat samostatně, footswitch nemá spínání reverbu, ale nevadí.

Jedno veliké mínus

však Editionu musím dát. Kromě lupance při přepnutí jazýčkového relé z čistého na zkreslený kanál je velkou nevýhodou komba jeho poměrně vysoká návykovost. Těžko se s ním loučit. To však možná nebudete muset udělat. Ve světě je běžné, že i poměrně drahé zesilovače se používají třeba jen pro jeden jediný zvuk, který mají opravdu dobrý, a ostatní možnosti se ignorují. Základní barvy čistého a zkresleného zvuku se pak generují třeba i několika různými zesilovači a boxy. Nečekejme proto od každého aparátu všechno. U tohoto modelu není všechno nejlepší, to bychom se nedoplatili, ale jednotlivé části jsou skvěle sladěny do harmonického celku, a to je důležité. Proto to tak dobře hraje. Znovu po vás tento kvalitní model komba chce, abyste si sami ujasnili, který druh zvuku požadujete a preferujete a jestli si troufáte přemluvit lampy, aby vám zpívaly. Z mého seznámení s Edition Tube mohu vzkázat jediné: běžte ochutnat a vychutnat, přivoňte si a podívejte se, má-li tato odrůda pro vás tu pravou jiskru.