Line6 Spider II 112

Spřádejte sítě
Distributor: 
Autor: 
Cena: 
12 220,00 Kč

Vše plyne. Staré podléhá inovacím; v dnešní „poněkud" hektické době by se pak tempově dal, dle soudu mého, vystihnout tento „pohyb k novému" výrazy allegro a možná snad i presto; tedy rozhodně ne například andante. A tak je možné, že si ještě leckde Spider „senior" (Spider I) nestačil dotkat své sítě simulací v rozích zkušeben a už na něj tlačí Spider „junior" - tedy Spider II. Nuže podrobme nyní mladého adepta široké řady amp modelingových zvukadel firmy Line6 kritickému pohledu - a nebo přinejmenším pokusu o kritický pohled.

Kombo Spider II 112 je součástí řady Spider, do které také patří silnější kombo-bratříčci 210 a 212; možno je též pořídit samotnou hlavu včetně bedny. Námi testovaný model 112 nás oblaží výkonem 75 W.

Produkty firmy Line6 mají svůj nezaměnitelný design, který v případě řady Spider lze jen stěží pojmout jako retro. I přesto, že oproti původní tradiční firemní červené byla tato nahrazena majestátní černou, kdy se změna projevila také v logu samotné firmy, patří čelní panel Spidera k obtížně zaměnitelným prvkům jednoznačně charakterizujícím svého výrobce. Navzdory změně barevné, nedoznalo pořadí ovládacích prvků změn nijak výrazných. Zato zvukově a to ať již po stránce výrazové či kvantitativní se firma Line6 nijak neostýchala a jak se dozvíme dále, nezůstalo pouze a právě jen při změnách v této zmiňované rovině, ale především také v nabídce „služeb", které nám Spider II v porovnání s „jedničkou" nabízí. Ale popořadě – zatím setrváme u popisu.

Koncept

Na čelní panel vyrazíme z levé strany (pravičáci nechť prominou...). Uvítá nás vstup pro kytaru, který bezprostředně sousedí s ovladačem pro volbu jednotlivých amp modelů. Hned vedle pokračuje řada otočných potenciometrů, kterou začíná ovladač DRIVE, po něm ovladače ekvalizační – BASS, MID, TREBLE a následuje potenciometr pro nastavení hlasitosti kanálu CHAN VOL. Zhruba nad nimi (vycentrovaně) trůní čtyři tlačítka jednotlivých uživatelsky programovatelných kanálů, které své pozice sdílí s diodami, signalizujícími aktivní kanál, či indikující proces ukládání editovaného zvuku, a v neposlední řadě v kombinaci s dalšími ovládacími prvky speciální nastavení komba (např. vypnutí šumové brány či aktivaci dvojnásobného /extra dirty/ distortion). „Oddělení" ovladačů zahrnuté pod označení „smart control fx" obhospodařuje kontrolní prvky modulačních a prostorových efektů, kdy se nám v případě prvního kontroleru nabízí volba chorusu nebo flangeru, dále phaseru (který je oproti předchozí jedničce novinkou) a nakonec tremola. Vedlejší ovladač poskytuje v rámci své nabídky standardní delay, tape echo a sweep echo (které nahradilo ping pong echo Spidera I). Ve shodě s předchůdcem je zde umístěno tlačítko pro rychlé a velmi praktické nastavování parametrů zmiňovaných efektů, nazvané TAP. Výraznou změnou oproti „jedničce" je to, že delším podržením tohoto tlačítka aktivujeme digitální ladičku, která je dle mého názoru velmi dobrým počinem, a kdyby došlo na volbu předních inovací v řadě Spider II, rozhodně bych umístil tuto ladičku na čelní pozice. Dále následuje ovladač reverbu, přičemž samotný reverb je velmi zdařilý, dokonce (ovšem zcela subjektivně!) bych si dovolil vyřknout, že co do kvality v přímém srovnání s reverbem ve Spideru I jednoznačně vede. Čelní ovládací panel zakončuje ovladač MASTER VOLUME, vstup pro nožní kontrolery a výstup, který může sloužit buď jako výstup pro sluchátka nebo jako direct out pro nahrávání; a pak už jen síťový vypínač. Jak již bylo napsáno výše, panel je vyveden barvou černou, jednotlivé ovládací prvky pak stříbrně, což dohromady vytváří dojem velmi důstojného aparátu. V rámci čelního panelu je opět zahrnuto také logo firmy Line6. Signalizační diody nabývají barvu buď zelenou nebo červenou a po zapnutí komba přehrají efektního hada, který jistě potěší nejednoho epileptika. U Line6 používají speciálně pro potřeby digitálních simulací upravené reproduktory Celestion, v případě modelu Spider II 112 se jedná o 8 ohmový 12 palec, nesoucí označení G12P-80. Reproduktor je krytý černou průzvučnou tkaninou. Koženka obepínající 15 mm silné stěny je taktéž černá. A stejně tak jsou černé i plastové kryty rohů. Zadní část komba je téměř zcela otevřená, jen od spodku je zhruba 11 cm přehrazeno. Přesuneme-li svůj zrak ode dna Spidera II výše, popatříme na zadní panel, skrývající digitální srdce komba, kterémužto (panelu) na středu vévodí žebrový chladič, vlevo pak nalezneme síťovou napájecí zdířku. Ve srovnání se Spiderem I žádné změny. Zhlédneme-li zpracování, musíme konstatovat, že celek se drží vysokého standardu daného firmou Line6. Po této stránce je možno jen pochvalně mručet.

Provoz

Připojujeme kytaru a z polohy 0 přepínáme síťový přepínač do polohy 1. Prvním překvapením je nečekaně silný lupanec z reproduktoru, který se ozve nezávisle na nastavení ovladače hlasitosti. Uvádím hlasitost lupance jako „relativně silný", protože je pravdou, že např. v šumu plnícího se sálu (neřku-li haly) tento spolehlivě zanikne. Nicméně vzhledem k tomu, že u Spidera I nic podobného při zapnutí slyšet nebylo, považuji tuto záležitost za uvedení hodnou. I když zdůrazňuji, že je otázkou, do jaké míry by eventuálně bylo možno tento jev hodnotit záporně. Kombo je tedy zapnuté, i nastavujeme hlasitost, která opět „zabírá" (stejně jako u jedničky) až někde těsně za druhou pozicí. A začínáme se probírat jednotlivými volbami digitálních simulací. Zde je výrazné obohacení oproti Spideru I. Máme totiž na výběr dvakrát víc amp modelů. Všech šest pozic (clean, twang, blues, crunch, metal a insane) v sobě totiž nese dvě přednastavené simulace. Jejich volbu provádíme citlivým pootočením ovládacího knobu, kdy je vždy první typ aparátu/zvuku signalizován diodou červenou, druhý pak diodou zelenou. Začínáme modely CLEAN: (red LED) zvonivý čistý zvuk, jemně obohacený chorusem s delayem, v manuálu popsaný coby produkující jiskřivé, brilantní, neuvěřitelně čisté a jazzově hřejivé tóny; (green LED) simulace hlavy Hiwatt Custom 100 z roku 1973. Další v pořadí je pozice TWANG: (red) takhle nějak měli údajně znít aparáty u Fendera vyrobené v 60.-70. letech – krystalicky zvonivé, spektrálně vyrovnané zvuky; (green) výslednice analýz aparátů Fender Deluxe (‘53), Fender Bassman (‘58) a Gibson Explorer (‘60). Pozice BLUES: (red) dort uplácaný z části Marshalla JTM-45 (‘65), z jedné zvukové naběračky od Fendra Basmanna a drobků z Fendra Vibroverba z roku ‘63; (green) přibarvený a navoněný Vox AC-30. Pozice CRUNCH: (red) zvuk vzniklý na základě studií zvuku aparátu 50 W Masrshalla Plexi (‘68), tedy zvuk raně metalových kapel (dle vyjádření Line6); (green) opět Marshall Plexi, ale na 100 W, okořeněný a roztáhnutý delayem. Model METAL: (red) charakter Mesa Dual Rectifier, příjemně masivní avšak stále konkrétní zvuk; (green) relativně agresivní, relativně komprimovaný a bezpochyby šťavnatý zvuk, jehož charakter (výhradně ale pouze pro tento typ modelu) ovlivňujeme nastavením ekvalizačního potenciometru MID, kdy máme na výběr mezi třemi volbami: od roztřepeného „chlupatého" zkreslení přes moderní pevný, hutný a vyrovnaný distortion až po klasický „mazec" jako z áčkové bedny – agresivní, s posílenými středy, kopajícími spodky, ale celkově poměrně vyrovnanou spektrální charakteristikou. Poslední pozice je INSANE: (red) vcelku ne nezajímavá, ač velmi nesnadně popsatelná zvuková „obscenita" vytvořená především za pomocí phaseru. Možno použít při hře na hmatníku ve vyšších polohách namísto mučícího zařízení, v nižších k silně expresivně-abstraktnímu vyjádření veškerých běd světa (například); (green) nekompromisně neo-metalová stěna vzniklá kombinací typů silně přebuzených distortionů. V manuálu v tomto případě nabádají k hraní buď pouze jednotlivých tónu nebo maximálně jednoduchých power (kvint) akordů.

Každý z modelů je možné upravit ad libidum a uložit do jednoho ze čtyř kanálů. Ukládání se provádí podržením tlačítka zvoleného kanálu po dobu dvou sekund, načež původně červeně svítící dioda zasvítí zeleně, aby nás návratem v červenou informovala o dokončení uložení zvuku. Snadné a zároveň bezpečné, protože lze jen stěží očekávat, že vám spoluhráč „upadne" na tlačítko kanálu aby tam setrval po dobu potřebnou pro přepsaní vašeho zvuku. I když...

Modulační a prostorové efekty jsou kvalitní, což lze u Line6 již téměř očekávat. Navíc je v tomto případě velmi sympatické jejich nastavování (což, pravda, může také pro někoho naopak znamenat i jisté omezení; je však třeba zdůraznit, že v rámci daném koncepcí komba by nespokojený musel být snad jen opravdu vyložený hnidopich). Například delay: zmáčkneme tlačítko tap v rytmu, jakým chceme slyšet opaky, a pak nastavíme intenzitu opakovaného signálu otočením potenciometru tak, jak nám to nejlépe vyhovuje, eventuálně nám může orientačně pomoci grafické znázornění růstu intenzity vyvedeného nad potenciometrem, jehož snad ale ani není třeba.

Opět bych ještě jednou zdůraznil kvalitu reverbu, který se mi jeví vskutku vydařeným. Typ reverbace je simulací (řekněme) středně velkého sálu, oproti „room" reverbaci u Spidera I. Jeho přimícháváním se plynule otevírá zvuk kytary do přirozeného prostoru, bez jakýchkoliv rušivých přezvuků nebo znejasňování. Charakter kytary není nijak negativně degradován nebo mlžen, naopak je zvuk zdůrazněn ve svém celku, nijak však na úkor jednotlivých tónů. I přes možnost výhrad neobjektivnosti v důsledku subjektivity během hodnocení se domnívám, že tomuto reverbu opravdu nelze nic vytknout.

Již několikrát zmiňované tlačítko tap si nyní představíme jako bránu k několika „extra" funkcím Spidera II Především je to tedy již uvedená ladička, kterou aktivujeme stiskem tohoto tlačítka delším než tři sekundy. Pak jednotlivé diody, které v režimu „ne-ladičky" indikují aktivní typ modelu/simulace, reprezentují jednotlivé tóny.

Clean = spodní E, Twang = struna A, etc … K indikaci procesu ladění pak slouží diody čtyřech programovatelných kanálů, kdy zasvítí-li LED diody kanálů B a C společně zeleně, je struna naladěná. Obě LEDky krajních kanálů (tedy A a D) pak signalizují buď podladění nebo přeladění. Ladička funguje velmi příjemně, není nijak extrémně citlivá, reaguje přirozeně a i v případě že zahrajete kompletní kvintakord přes celý hmatník spolehlivě zareaguje. Při její aktivaci logicky dochází k odpojení reproduktoru.

Další „extra" funkcí, při jejíž aktivaci hraje významnou roli tlačítko tap, je zdvojení (chcete-li – zvrstvení) distortion boost. Podržíme tap tlačítko a otočíme zároveň ovladačem DRIVE do polohy něco kolem 12 hodin. Aktivace této funkce nám signalizuje dioda kanálu A. Vypnutí takto získaného extra „dirt" distortionu provedeme obdobně.

Velmi podobně vypínáme a zapínáme šumovou bránu. V tomto případě ale během přidržení tap tlačítka otáčíme ovladačem reverbu. O tom, že je noise gate aktivní nás poté informuje LED dioda kanálu D. Sama šumová brána plní svou funkci spolehlivě a v této věci není co vytknout.

Samozřejmostí je možnost aktivace komparativního módu, kterým lze zjistit původní nastavení ovládacích prvků jednotlivých amp modelů (nebudeme rozepisovat, odkáži vás na návod).

Mezi jednotlivými kanály lze přepínat buď ručně na čelním panelu, jednoduchým stiskem tlačítka zvoleného kanálu, ve kterém máme námi uložený zvuk, nebo lze použít jeden z nožních pedálů, jež firma Line6 poskytuje. Ke kombu je přiložen nejjednodušší nožní přepínač, označovaný FBV2, jenž nám umožňuje pouze přepínat mezi kanály, ovšem vzhledem ke koncepci dvoutlačítkového přepínání, je třeba vzít v potaz nutnost dvojího sešlápnutí při přepnutí z kanálu A na kanál C apod. Nicméně lze to i takto, je to jen otázka zvyku (a cviku). Dále firma Line6 nabízí přepínač FBV4, který má pro každý kanál svůj vlastní spínač. Volba kanálů se takto stává mnohem jednodušší. Pedál také umožňuje některá nastavení podobně jako tlačítko tap. Vrchol řady nožních pedálů pak tvoří FBV SHORTBOARD, který poskytuje vedle samotného přepínání mezi kanály mnoho dalších možností kontroly jednotlivých funkcí a navíc je jeho součástí kontinuální kontroler, použitelný např. pro wah nebo k ovládání hlasitosti. Oba dva poslední zmiňované nebyly během testu k dispozici, proto vám nemohu v této záležitosti podat více informací. Ve věci FBV SHORTBOARDU odkazuji na MS 10/2003, kde je tento zmíněn u testu POD XT Pro.

Pokud bychom cítili potřebu vynášet nějaké hodnotové soudy o Spideru II, asi bychom vyjádřili přesvědčení, že se s přihlédnutím k cenové relaci a možnostem, jež takto „nakonfigurovaný" aparát poskytuje, jedná o velmi životaschopnou a dobře upotřebitelnou aparaturu, zaměřenou na méně movité a začínající kytaristy. Simulace jednotlivých modelů jsou zvukově příjemné, byť nádech chemie nelze přehlédnout a „jednička" má v tomto směru i dynamikou navrch, vesměs působí „věrohodně" nebo přinejmenším odlišně natolik, že lze s trochou vůle specifikovat původní předlohu. V rámci potřeby je zde veliká možnost široce ovlivňovat ekvalizačními potenciometry charakter jednotlivých modelů. Je určitě dobré mít na paměti, že se jedná o kombo s digitálními simulacemi, což sebou nese specifický způsob „práce" s kytarou, potažmo pocity během hraní („feelingová odezva" např.). Ortodoxní „lampičkáři" zřejmě tento druh aparátů vyhledávat nebudou, nicméně pro ně Spider II zjevně ani určen není. Domnívám se, že pro „běžného" kytaristu zvuková flexibilita, spolu s efektovými možnostmi, představuje v této cenové hladině rozhodně zajímavou výzvu. Koneckonců vyzkoušejte a sami posuďte.