Společnost Midas Amplification založili pánové Jeff Byers a Charles Brooke v Anglii, a sice v roce 1970. V jejím portfoliu bychom zpočátku našli především nástrojové zesilovače. Jeffa Byerse však také fascinovala profesionální audiotechnika, a tak se kormidlo lodi Midas časem pootočilo právě tímto směrem. První významný úspěch pultů Midas přišel s modulárním mixem PR04. Stalo se tak v roce 1974 při turné „Crime of the Century“ kapely Super-tramp. Pulty Midas se potom relativně rychle staly součástí technického zázemí takových hudebních veličin, jako jsou například Billy Joel, Yes, The Beach Boys, Pink Floyd (světová turné 1977 a 1979) a Frank Zappa (1980 s PRO5). Postupem času vycházely z dílen Midasu nové a neméně slavné modely XL3, XL4, Heritage 3000, 2000 a poněkud více divadelně orientovaný Heritage 1000. Ruku v ruce s novými konzolemi přicházela i další slavná jména hudebního světa této planety. Namátkou vyberme následující: Bon Jovi, Alanis Morissette, AC/DC, Metallica, Christina Aguilera, Sir Paul McCartney nebo Pearl Jam. V současnosti se MIDAS pyšní digitální vlajkovou lodí XL8 a digitálními konzolemi pro live aplikace – PRO6, PRO3, PRO9, PRO2 a PRO2C a nejmenším PRO1. Legenda o Midasovi tedy pokračuje...
V tomto testu se zaměřím na jeden z nejmenších pultů Midas, a sice na model Venice F16. Hned na úvod musím říci, že se jedná o analogový mix s FireWire rozhraním, čímž se tento pult řadí do kategorie tzv. hybridních pultů. Venice F16 je vybaven osmi analogovými vstupy, čtyřmi stereo vstupy, čtyřmi podskupinami, šesti auxy, stereo a mono master sběrnicí. Jeho FireWire rozhraní dovoluje zvukaři pracovat až se šestnácti vstupy a šestnácti výstupy. AD/DA převodníky F16 pracují v rozlišení 24 bit a samplovací frekvencí 44,1 kHz nebo 48 kHz. Venice F16 je široký cca 60 cm, hluboký 67 cm, vysoký 29 cm a váží 23,5 kg. Řekli bychom, že na 16kanálový mix je to docela macek, ovšem z pohledu běžných proporcí pultů Midas je to učiněný „drobeček“. Vzhledem k tomu, že velmi často přicházím do styku s mixem Midas Verona, dovolím si v textu také občasné srovnání.
Při první zběžné prohlídce mixu nás zaujme tmavě modrý lak pultu, který je pro tuto značku typický. Při důkladnějším pohledu na ovládací panel pak naši pozornost upoutá logika rozmístění jednotlivých prvků a jejich barevné odlišení. Vše je velmi přehledné a ovládání mixu, myslím si, nebude obsluze činit žádné problémy. Podrobnější pohled odhalí solidní konstrukci a dobré řemeslné zpracování. Skříň mixu je vyrobena z ocelového plechu a je doplněna tmavě hnědými doplňky v podobě plastových postranic. Součástí dodávky je také vínový povlak proti prachu, ušitý přímo na míru. V balení najdeme ještě USB flash disk, který obsahuje manuál, driver pro Venice F16 a demoverzi programu Record.
Hlavní ovládací panel Midasu Venice F16 je rozvržen do několika pracovních částí. Na levou stranu umístil výrobce osm mono kanálů, napravo od nich potom čtyři stereofonní kanály, a zcela vlevo najdeme master sekci.
Monofonní vstupní kanál
Podíváme-li se na výbavu monofonního kanálu, zjistíme, že zcela nahoře je sekce preampu. Ta nabízí červené tlačítko pro fantomové napájení (48 V) a šedé tlačítko útlumu (-20 dB). Zapnutí fantomového napájení je navíc indikováno červenou LED diodou. Je to velmi přehledné a zvukař má hned jasno o tom, na kterých kanálech je fantom zapnutý. Toto mohu potvrdit i z vlastních zkušeností z práce na Veroně, kde výrobce zvolil stejné řešení. Dále se nám nabízí potenciometr gain pro nastavení vybuzení preampu, které lze nastavit v rozsahu od +10 dB do 60 dB (při zapnutém útlumu je pak rozsah od -10 dB do +40 dB). Pod gainem je umístěna dvojice tlačítek pro funkce otočení fáze mikrofonu a high-pass filtr. Tlačítko otočení fáze je nezbytné například v situaci, kdy snímáme dvěma mikrofony otočenými proti sobě. Například při snímání snare drumu, kdy jeden mikrofon snímá vrchní blánu a druhý mikrofon dole snímá pružiny. Při zapnutí se fáze otočí o 180°. Funkce high-pass filtru je v tomto případě pevně nastavena na 80 Hz a lze ji pouze zapnout nebo vypnout. V tomto směru má Verona oproti Venice F16 výhodu, neboť zde je high-pass filtr laditelný od 20 Hz do 400 Hz. Přiznám se, že možnost nastavení frekvence filtru velmi často využívám buď k odstranění přeslechů na spodních frekvencích, nebo jako zvláštní efekt.
Velmi pozoruhodnou sekcí (nejen monofonního kanálu) je FireWire. Přestože je její výbava na pohled skromná, je za ní schována téměř „magická“ síla. Pomyslným středem této sekce je zelené tlačítko s logem FireWire a zelená dioda signalizující zapnutí. Pomocí této funkce je totiž možné na daný vstupní kanál přivést digitální vstup z FireWire rozhraní. A je pouze na uživateli, jestli zdrojem signálu bude přehrávač audia v laptopu, nebo plug-in zpracovávající signál z FireWire výstupu příslušného kanálu. Jinými slovy, toto tlačítko může fungovat jako digitální insert. Posledním ovládacím prvkem této sekce je přepínač digitálního direct out výstupu, jehož pomocí si můžeme zvolit to, zda výstup do FireWire sběrnice půjde na zvoleném kanálu před, nebo za ekvalizérem (pre EQ, post EQ).
Na pohled velmi malou sekcí mono kanálů je Insert. Skládá se pouze z jednoho tlačítka a žluté LED diody. Jedinou její funkcí je zapnutí nebo vypnutí analogového inzertního bodu, což je zároveň signalizováno zmíněnou diodou. Opět se nevyhnu srovnáním s Veronou. Stejná funkce je i zde, ovšem bohužel bez optické signalizace. Ovládání zapínání inzertu přímo na konzoli jsem již mnohokrát velmi ocenil. Jako kuriózní mohu například vzpomenout situaci, kdy mi během představení jeden z diváků nechtěně vykopl napájecí kabel od jednoho čtyřkanálového kompresoru. Ten měl k mé smůle na starosti hlavní postavy muzikálu a já jsem přes sedačky a diváky nemohl příslušný kabel zapojit zpět. Prostě jsem tam nedosáhl. Díky ovladatelným inzertům přímo na mixu jsem ovšem situaci pohodlně zvládl.
Velmi hezky zpracovali u Midase sekci ekvalizéru monofonních vstupů. EQ je zde postaven ze čtyř pásem, výšky, vyšší středy, nižší středy a basy. Potenciometr pro výšky je bílý a je zdvojený. Vysoký středový knob obsluhuje gain a druhý prstencový knob ovládá frekvenci. Jsou to vlastně dva souosé potenciometry v jednom. Tento typ ekvalizéru by se dal nazvat jako semiparametrický. Gain pracuje v rozmezí -15 dB a +15 dB. Frekvenci je možné nastavit v rozsahu od 2 kHz do 20 kHz. Vyšší středy mají zcela stejný duální potenciometr jen s tím rozdílem, že frekvence zde funguje od 400 Hz do 8 kHz. Najdeme zde ještě třetí, jednoduchý knob Width. Jeho funkce je prostá, ale významná – slouží k nastavení šířky pásma nebo-li Q (quality). Tady je potřeba mít na paměti, že čím je hodnota Q menší, tím je šířka pásma naopak širší. Nižší středy jsou vybaveny zcela stejně. Jediným rozdílem je pracovní rozsah frekvence. Ten je zde od 100 Hz do 2 kHz. Jak je vidět, obě středová pásma jsou plně parametrická. Nejnižší pásmo ekvalizéru je zde zastoupeno opět jediným zdvojeným potenciometrem. Frekvence lze ladit v rozsahu od 20 Hz do 200 Hz. Při pohledu na masivní sekci EQ se mi vybaví legendární mixy Heritage. Nemohu se zbavit dojmu, že při tvorbě Venice F se konstruktéři inspirovali právě touto slavnou řadou. Kdo měl někdy možnost se s těmito mixy potkat, ví, o čem mluvím. Posledním prvkem souvisejícím s EQ je červené tlačítko pro zapnutí či vypnutí korekcí. Jedná se o velmi ceněnou funkci – jednoduchým přepnutím okamžitě poznáme, zda jsme ekvalizérem signál vylepšili, a nebo „vylepšili“.
Následující sekce patří auxům – tedy pomocným výstupům. Venice F16 jich má k dispozici celkem šest. První dva jsou pojmenovány jako monitor 1 a monitor 2. Jsou červeně označeny a jsou na každém vstupním kanále, vybaveny přepínačem Pre EQ. Pomocí tlačítka pre EQ je možné tyto sběrnice odbočit ještě před ekvalizérem. Další čtveřice potenciometrů patří auxům 1, 2, 3, a 4, přičemž auxy 1, 2 jsou zelené a auxy 3, 4 jsou žluté. Zcela shodné barevné označení auxů je i na starší Veroně, která měla ještě navíc auxy 7 a 8 (modré barvy).
Pod auxy najdeme přepínače pro routing do group a master výstupů. Midas zde nabízí možnost routovat přímo do jedné samostatné podskupiny, takže každá podskupina je zde zastoupena vlastním tlačítkem. Dále jsou zde zastoupeny master sběrnice, stereo a mono. Proto je zde také šest tlačítek – pro čtyři podskupiny a dvě master sběrnice.
O něco níže byl umístěn potenciometr pro nastavení panoramy a přepínač pan to group. Jeho pomocí je možné nastavit, aby panoramu daného kanálu přebíraly podskupiny.
Poslední dvě tlačítka jsou červené mute a žluté solo. Jejich stav je indikován LED diodami stejných barev. Pokud jde o funkce zmíněných prvků, pak mute vypíná celý kanál a solo umožňuje poslech na pfl (pre fader listening) sběrnici.
Zcela posledním, při tom však nejdůležitějším ovládacím prvkem je fader, tlumič, tahový potenciometr... V případě mono vstupních kanálů jsou fadery na Venice šedé a je možné je nastavit v rozsahu od -nekonečno do +10 dB. Přitom každý fader vstupních kanálů je vybaven malým LED diodovým metrem. Tento metr indikuje přítomnost signálu na vstupu zelenou diodou na hodnotě -18 dB. Normální signál, 0 dB, indikuje druhá zelená dioda. Signál na úrovni +12 dB zobrazí žlutá dioda. Peak signál +18 dB znázorňuje červená dioda. Tento malý informativní metr ukazuje signál za inzertním bodem a za ekvalizérem, před faderem a před mute tlačítkem.
Stereofonní vstupní kanál
Ovládací prvky preampu jsou prakticky zcela shodné s mono kanály. Jediným a zcela zásadním odlišením je tu duální potenciometr pro vybuzení mikrofonních preampů. Prostřední gain obsluhuje levý mikrofonní předzesilovač a prstenec naopak pravý. Je to proto, že stereo kanály jsou konstruovány jako stereo mikrofonní vstupy. Toto technické řešení je velmi neobvyklé a domnívám se, že mixy Midas Venice F řadí do zvláštní kategorie mixážních pultů. Tyto vstupy se mi jeví jako velice praktické při využití některých stereofonních technik snímání, jako jsou AB, XY nebo ORTF.
Také zde najdeme FireWire sekci pro práci s digitálním signálem na FireWire sběrnici. Navíc, oproti mono vstupům, je zde ještě oranžová LED dioda indikující FireWire out. Pokud tato dioda svítí, je odesílán direct out signál z daného kanálu. Pokud nesvítí, je direct outu nadřazena jiná stereo sběrnice. Toto nadřazení je možné přepínat pomocí sedmi oranžových přepínačů vpravo od FireWire sekce stereofonních kanálů. Například, budu-li chtít odesílat do FireWire rozhraní výstup z auxů 1 a 2, pak tak učiním stisknutím prvního oranžového tlačítka. Výsledkem je, že místo direct out výstupu na kanálu 9-10 mám od této chvíle auxy 1 a 2. Současně mě o tom informuje LED dioda oranžové barvy nad prvním oranžovým tlačítkem. Ještě si dovolím poznámku, oranžová barva vládne všem prvkům ovládajících FireWire výstup z Venice F16. Stejně tak zelená barva přísluší FireWire vstupům do mixu. Je to velmi přehledné a praktické řešení.
Další součástí stereo kanálů je stereo linkový předzesilovač. Je zde zastoupen zeleným potenciometrem stereo line gain a pracuje v rozsahu -nekonečno do +20 dB. Také zde najdeme tlačítka solo a channel masters. Poslední jmenované tlačítko je šedé barvy a má za úkol poslat stereo signál přímo na master výstup. Využít lze například pro stereo FX návrat. Zbytek kanálu pak můžeme využívat pro připojení mikrofonů.
Ekvalizér stereo kanálů je, oproti mono vstupům, poněkud zjednodušený. Pracuje rovněž se čtyřmi pásmy, ale je zde pevně naladěna jak pracovní frekvence, tak šířka pásma. Rozsah úpravy je pak stejný od -15 dB do +15 dB. Pracovní frekvence pro výšky nastavil výrobce pevně na 12 kHz. Vyšší středy ovládají 3 kHz a nižší 300 Hz. Filtr pro basové frekvence je naladěn na 75 Hz. Také zde můžeme EQ zapnout či vypnout.
Následující sekce auxů, routovacích tlačítek, panorámy, mute a solo tlačítek je zcela identická s monofonními kanály. Pouze fadery mají zelenou barvu, čímž jsou na první pohled dobře odlišeny. Jediným rozdíl spočívá v tom, že místo tlačítka pan to groups je zde tlačítko označené jako mono sum a jediné co umí, je to, že stereosignál odesílaný do group a do master sběrnice převede na mono.
Master sekce
V horní části master sekce jsou umístěny sloupcové LED diodové metry. Čtyři menší, skládající se z osmi diod, jsou primárně přiřazeny subgroupám. Pomocí přepínačů, které jsou umístěny přímo pod metry, přiřazujeme metrům monitor 1 a 2, nebo matrix 1 a 2. Tyto metry zobrazují v rozsahu od -12 do +18 dB. Hlavní master metry jsou orientovány do pravého horního rohu. Obsahují tři sloupce po dvanácti diodách a fungují od -24 do +18 dB. Jak už vyplývá z názvu, tyto metry jsou přiděleny master výstupům L, R a mono výstupu. V režimu sólo poslechu pak zobrazují AFL a PFL. Tento stav je navíc indikován velkou žlutou diodou. Metry jsou velmi dobře viditelné.
Pod metry podskupin je umístěna sekce oranžových tlačítek pro nastavení direct out FireWire výstupů na kanálech 9-10 až 15-16. Funkci této sekce jsme si popsali u stereo kanálů.
Velmi zajímavou shledávám sekci stereo returns. Returny jsou zde dva, ovládají se pomocí zelených knobů a každý disponuje funkcemi mute a solo. Navíc oba dva je možné poslat pomocí přepínačů přímo do master stereo výstupu nebo do podskupin. Přitom stereo return 1 lze routovat jen do podskupin 1-2 a stereo return 2 pak pouze do podskupin 3-4. Navíc je možné oba stereo returny poslat pomocí čtveřice červených potenciometrů do sběrnic monitor 1 a 2. Napadá mě hned několik způsobů využití. Ten hlavní je asi zamýšlen jako návrat z FX procesorů s tím, že je možné ho poslat do odposlechových cest. Druhý způsob využití může spočívat v nouzovém – ale pohodlném – rozšíření o dva stereo vstupy, které je navíc možné ovládat podskupinami.
Sekce monitor 1 a monitor 2 umožňují základní nastavení toho, zda budou fungovat v režimu pre fader nebo post fader. Oba způsoby mají svá specifická využití a záleží pouze na aplikaci, jak tyto sběrnice budeme vyžívat. Předpokládám, že jejích hlavním posláním bude funkce odposlechových cest. V takovém případě by se nejspíše uplatnilo nastavení pre fader, aby odposlechový mix nebyl ovlivněn fadery. Obě sekce jsou vybaveny červeným potenciometrem, který zde slouží pro nastavení celkové hlasitosti těchto sběrnic. Ještě zde najdeme obligátní tlačítka mute a solo.
Užitečným prvkem master sekce je rovněž matrix, nebo chcete-li matice. Zde je matice 6x2. Do maticových výstupů můžeme pomocí modrých potenciometrů namíchat signál z podskupin 1, 2, 3 a 4. Dále lze do matrix výstupů poslat signál z mono master sběrnice (žlutý potenciometr) a ze stero master sběrnice (červený potenciometr). Pomocí tlačítka split stereo master source left/right je možné signál ze stereo masteru rozdělit. Oba maticové výstupy mají svůj potenciometr šedé barvy pro nastavení celkové hlasitosti. Také matrix 1 a 2 je vybaven funkcemi mute a solo. Uplatnění pro matrix výstupy může být různé. Je možné z nich vytáhnout signál pro dokrývací repro boxy, side fill, nebo pro zpožďovací repro boxy. A nebo je lze použít pro efektové repro boxy či pro odbočení signálu pro záznam. Já osobně využívám matrix například pro subwoofery. Díky podskupinám už při routingu řeším, který zdroj signálu se bude odesílat také do subwooferů. Proč posílat do „subu“ signál například z pikoly nebo zvonkohry?
Tónový generátor a TalkBack je poskládán hned pod hlavními metry. Generátor je pevně naladěn na 1 kHz a má jen knob pro nastavení hlasitosti a tlačítko on/off. Další routovací prvky jsou společné s talk backem. Ten obsahuje XLR konektor pro připojení mikrofonu, zelený potenciometr gain a tlačítko on, které je vybaveno signalizací zelenou LED diodou. Mikrofonní vstup TalkBbacku disponuje phatomovým napájením 48 V, které je stále zapnuté – a pro TalkBack tak lze použít i kondenzátorový mikrofon. Generátor, nebo TalkBack je možné směrovat do auxů, group, matrixu, masteru nebo zvlášť do výstupů monitor 1 a 2.
Playback to masters je zelený otočný potenciometr, kterým lze nastavit hlasitost poslechu z externího záznamového zařízení, které je připojeno přes konektory cinch na zadní straně pultu. Sekce je vybavena funkcemi mute a solo.
Sekce aux 1, 2, 3, a 4 jsou vybaveny zcela shodně. Odlišuje je pouze barva knobů pro nastavení celkové hlasitosti pomocné sběrnice. U každého auxu jsou tlačítka pro přepnutí auxů z režimu post fader do režimu pre fader. Platí, co jsem psal v sekci monitor 1 a 2.
Také zde je každý aux vybaven tlačítky mute a solo. Za velmi zajímavý a praktický prvek považuji mikrospínač c/o umístěný pod povrchem konzole. Jeho pomocí je možné na fadery podskupin přivést signál z auxů. Tento způsob ovládání mixu bývá využíván především monitorovými zvukaři. Díky této funkci mohou pulty Midas Venice F16 snadno zastat jak pozici FOH mixu, tak pozici monitorového mixu. Tady mám ovšem trochu pochybnosti, protože se domnívám, že počet auxů není v tomto případě dostačující. Třeba se ale mix uplatní i při komornějším koncertě.
Dole pod auxy jsou tlačítka pro routing signálu z podskupin. Signál lze poslat do stereo a mono masteru. Každá podskupina je osazena potenciometrem pro nastavení panoramy a tradičními tlačítky mute a solo.
Ještě se musím také zmínit o sekci local monitor. Ta disponuje oranžovým knobem pro nastavení hlasitosti výstupů local left a right na zadním panelu. Hlasitost lze nastavit od -nekonečno do +10 dB. Ve zcela stejném rozsahu pracuje i potenciometr pro nastavení hlasitosti sluchátkového výstupu. Oba výstupy disponují vlastními tlačítky mute. Tlačítko PFL je pro oba výstupy společné. Pokud je zapnuté, což je signalizováno žlutou diodou, na obou výstupech je slyšet signál na PFL (pre fader listening) sběrnici (mono). V opačném případě je zde signál AFL (after fader listening) a je stereo. Posledním prvkem je sluchátkový výstup v provedení stereo jack 6,3 mm. Tento sluchátkový výstup je zdvojený a najdeme jej také vpravo pod spodní hranou mixu. Je to praktické řešení, protože kabel od sluchátek nepřekáží obsluze v horní části mixu.
Zadní připojovací panel
Na zadní straně mixu – zcela vpravo – nalezneme osm mono vstupů kanálů 1-8. Každý monofonní vstup je vybaven mikrofonním (XLR) a linkovým vstupem (TRS). Dále inzertem a direct out výstupem. Všechny konektory (kromě inzertu) jsou symetricky zapojeny. Vedle jsou umístěny konektory pro čtyři stereofonní vstupy – všechny disponují dvěma konektory TRS (LR) pro linkovou úroveň signálu a dvěma XLR mikrofonními vstupy (LR). Pod stereo vstupy jsou dva výstupní XLR local L-R a čtveřice obligátních červenobílých konektorů cinch tape out a tape in. Vlevo od sekce stereo vstupů jsou umístěny XLR výstupy pro auxy 1-4, groupy 1-4, matrix 1-2 a monitor 1-2. Celkem je to dvanáct XLR konektorů. Nad nimi jsou inzerty pro matrix 1-2, monitor 1-2 a group 1-4. Ještě o něco výš najdeme čtveřici konektorů TRS pro stereo return 1 a 2. Zcela vlevo jsou XLR konektory pro výstupy master L, R a mono výstup. Nad ně výrobce umístil TRS konektory inzertů L, R a mono výstupu. Ve spodní části zadního panelu mixu je potom zleva vypínač, FireWire rozhraní s konektorem FW 400 a se čtveřicí zelených LED diod indikující samplovací frekvenci (44,1 kHz nebo 48 kHz) a synchronizaci (interní, externí). Konektor pro připojení lampičky je umístěn uprostřed, nahoře pod horní hranou zadního panelu.
Propojení softwaru Record s mixem Midas Venice F16
Abych mohl vyzkoušet sílu propojení hybridního mixu s počítačem, bylo nejprve nutné nainstalovat driver pro ovládání F16. Ovladač je dodán na přiloženém flash disku a jeho instalace na systému Mac (s operačním systémem Windows jsem pult netestoval, protože ho nepoužívám a neznám) je více než jednoduchá. Stačí rozbalit z adresáře DRIVER/V1_00/MidasFW.dmg příslušný soubor a instalace vás sama navede. Po restartu počítače nalezneme ve složce aplikací položku s názvem MidasFW Control Panel. Aplikace zabírá cca 5 MB na disku a s její pomocí můžeme přepínat samplovací frekvenci mezi 44,1 kHz a 48 kHz. Ovládací panel umožňuje také upload nového firmwaru do pultu.
Dalším krokem byla instalace softwaru Record od známé švédské firmy Propellerhead. Program je opět přiložen na USB disku . Najdeme zde také verzi pro počítače se systémem Windows. Tady jsem poněkud narazil, protože jsem měl už na svém počítači nainstalovaný software Reason (ve verzi 4) a ten se dostával do konfliktu se softwarem Record. Ostatně, jak jsem zjistil, na tento problém upozorňují webové stránky společnosti Proppellerhead. Jako řešení doporučují například přejít na verzi Reason 5, kdy pak dostanete také licenci pro aplikaci Record 1_5. Já jsem situaci vyřešil dočasnou odinstalací Reasonu, po které proběhla instalace Recordu bez problému. Program jsem spustil v demo režimu a mohl jsem začít pracovat.
Již po chvíli jsem si všiml toho, jak si jsou Record a Reason nápadně podobné nejen grafickým prostředím, ale také svou koncepcí ovládání a některými procesory. Na první pohled mě zaujal mix s mnoha funkcemi, který mi velmi připomínal mixpulty SSL. Dalším velmi důležitým prvkem je virtuální rack, který je možné si podle vlastních potřeb přizpůsobit. Pomocí tabulátoru se celý rack otočí a je možné si jednotlivé komponenty přepojit virtuálními kabely dle libosti. Opět odkazuji na Reason, kde jsem se s touto funkcí poprvé setkal.
Mé další úvahy vedly k tomu, jak vše využít pro kreativní práci při live vystoupení. Zajímalo mě, jestli laptop nahradí těžký a neskladný analogový hardware. Posuďte sami. Venice F disponuje možností přepínat digitální výstupy 9-10, 11-12, 13-14 a 15-16. To umožňuje poslat například na výstup 9-10 výstupní signál ze sendu auxů 1 a 2, nebo groupu 1-2. Výstupy 11-12 pak mohou zpracovávat auxy 3-4 nebo groupy 3-4. A podobně výstupům 13-14 můžeme přiřadit Monitor 1-2, případně Matrix. Výstupy 15-16 pak mohou přebrat signál z master LR sběrnice. Odtud byl jen krůček od toho, abych v aplikaci Record vytvořil FX procesor – například delay – a na jeho vstup poslal signál z výstupu 9-10, který jsem na F16 nakonfiguroval tak, aby přebíral signál z auxu 1-2. Výstup z delaye jsem pak pomocí virtuální kabeláže připojil do libovolného digitálního vstupu. V tomto případě jsem si zvolil vstupy 13-14 a na příslušném kanálu jsem zapnul zelené tlačítko pro příjem signálu z rozhraní FW. Nyní jsem měl návratovou kliku s delayem na tomto faderu. Stejným způsobem jsem vytvořil z auxů 3-4 sběrnici pro hall, jehož return jsem připojil na fader 15-16. Výsledkem bylo, že z mého laptopu se staly dva plnohodnotné stereo FX procesory. Musím přiznat, že jsem byl nadšen. Zvukařský outboard – to ovšem nejsou jen FX procesory, ale také ekvalizéry, kompresory, „gejty“, deessery a spousta dalších důmyslných zařízení, která se často připojují do takzvaného inzertu. Proto jsem chtěl vyzkoušet, zda ze svého laptopu mohu vytvořit inzertní rack. Opět jsem tedy otevřel Record a po několika pokusech a omylech jsem zjistil, jak je to jednoduché. V záložce Create (vytvořit) jsem vybral možnost Create Audio Track. V racku Recordu přibyla položka Audio Track 1, kterou lze pomocí malé šipky vlevo rozbalit. V sekci Audio Input jsem zvolil vstup, na kterém bude aplikován například kompresor. Přímo vstupní jednotka v racku je vybavena inzertním bodem, do kterého jsem softwarový kompresor zapojil. Na mixu Venice jsem pak na vstupu kanálu 1 přepnutím FW vstupu získal signál, který prošel dynamickou úpravou ve virtuálním, inzertním racku. Můj Mac v tomto momentě nahradil hardwarový kompresor.
Název programu přiloženého dema napovídá, že jeho další neméně důležitou funkcí je záznam audia přímo do notebooku. Jak už jsem se zmínil, Venice F16 disponuje FW rozhraním s možností 16 in a 16 out. V programu Record je pro záznam až šestnácti kanálů možné zvolit příslušnou šablonu, nebo ručně vytvořit 16 audio vstupů.
U každého vstupu je potřeba navolit to, ze kterého vstupu se má signál nahrávat. Před vlastním záznamem je ještě potřeba vybrat, které kanály se mají po stisknutí obligátního červeného tlačítka nahrávat, podobně jako je tomu v jiných multi-trackových softwarech. Výsledný záznam je pak možné podrobit dalšímu postprodukčnímu zpracování, a nebo využít pro virtuální zvukovou zkoušku. To je pojem relativně nový a je znám spíše z oblasti digitálních konzolí. V praxi to vypadá tak, že zvukař si při zvukové zkoušce s hudebním tělesem udělá záznam všech použitých vstupů. Kapelu pak milosrdně propustí a sám si v klidu prázdného sálu zvuk pošle zpět do mixu a následně zpracuje. Je pouze na něm, jak dlouho mu mix bude trvat. Výsledkem je, že když se kapela vrátí zpět na vystoupení, je zvuk již perfektně zpracován a mix je odladěn pro koncertní show. Tento princip lze pak také úspěšně využít, máme-li již záznam pro virtuální zvukovou zkoušku z předchozí spolupráce – v situaci, kdy některý vytížený hudebník dorazí na vystoupení se zpožděním, například v důsledku dopravní zácpy.
Praktický test v divadelním provozu
Protože jsem měl pult zapůjčen k otestování na relativně krátkou dobu, rozhodl jsem se Venice F16 „vrhnout“ hned do praktického testu. Shodou okolností jsem právě v době zápůjčky stavěl zvuk do činoherního představení Králova řeč. Zvuk pro toto představení je odbavován právě pomocí staršího analogového mixu Midas Verona, a tak mi přišlo logické, že jsem paralelně zkoušel stejné zadání zpracovat i na F16. Pro odbavení zvukové stránky zadaného představení jsem potřeboval do pultu připojit celkem dva stereo vstupy z laptopu, stereo vstup z projekce, stereo return z FX procesoru, jeden kondenzátorový mikrofon a jeden mikroport. Z výstupů mixu jsem použil master LR, monitor 1, 2 a čtyři auxy pro efekty.
Zatímco při práci na Veroně jsem musel použít zvukovou kartu, abych dostal audio z počítače do mixu, u F16 jsem mohl využít firewirového rozhraní. Laptop, se kterým jsem mix testoval, je poněkud staršího data (MacBook s procesorem 2 GHz Core 2 Duo a s RAM 1 GB, s OS X 10.6.8), ale vybaven, stejně jako F16, konektorem Firewire 400. Pro odbavení audio příspěvků používám QLab, po jehož spuštění jsem v preferencích propojil počítač s F16 a správně nastavil routovací matici. Rozhodl jsem se pro příspěvky využít stereo vstupů na Venice F16. Můj set-UP vypadal takto: Výstupy QLabu 1-2 byly routovány do FW vstupů mixu 9-10 a výstupy QLabu 3-4 do FW vstupů 11-12. Abych dosáhl oddělení obou zvukových plánů, připojil jsem master výstupy mixu k hlavnímu PA, které hraje do sálu divadla. Výstupy Monitor 1 a 2 jsem využil pro připojení boxů, které jsou umístěny na jevišti jako foldbacky, nebo chcete-li, řečeno terminologií divadelních zvukařů, kontraportálové reproboxy. Kanál 9-10 jsem routoval přes podskupiny 1 a 2 do masteru (hlavní PA) a současně jsem odesílal signál do monitorů 1 a 2. Naopak kanál 11-12 nebyl nikam routován a pouze jsem ho pustil do monitorových výstupů 1 a 2. Nutno podotknout, že obě monitorové sběrnice jsem používal v režimu post fader. To proto, že když se provádí fade out, například podkresové hudby, tak aby fade out proběhl i na monitorových výstupech (auxech). V opačném případě by nám po provedení fade outu zůstala hudba v monitorových výstupech hrát. Což při divadelním zvučení není žádoucí.
Dalším audio zdrojem, se kterým bylo potřeba pracovat, byla zvuková stopa z video projekce. Tu u nás v divadle obsluhují páni osvětlovači a k tomu jim slouží přehrávač Pandora od firmy Coolux. Je to přehrávač, který řídí pomocí osvětlovacího pultu a každá video projekce se pak stává pevnou součástí jednotlivých světelných změn. Zvuk z video projekce jsem připojil do dvou mono vstupů mixu Venice pomocí dvojice D. I. Boxů. Mohl jsem tak také využít volné stereo vstupy, protože každý z nich disponuje dvěma mikrofonními vstupy včetně fantomového napájení. Toto jsem také vyzkoušel a bez problému to fungovalo, ale já jsem měl se zbývajícími stereo vstupy ještě jiné plány...
Chtěl jsem je využít jako návratové fadery pro efektové jednotky z virtuálního FX racku. Proto jsem na Midasu přepnul oranžová tlačítka nad master sekcí tak, aby FW výstupy 9-10 přebíraly signál auxů 1, 2 a FW výstupy 11-12 zase převzaly signál auxů 3-4. V softwaru Record jsem pak vytvořil dva efektové procesory. Jeden s delayem a druhý s hallem. Delay jsem virtuálně propojil s výstupy 9-10 a výstup z něj jsem přivedl na vstup 13-14. Stejně jsem pak postupoval v případu hallu. Jen jsem návrat vytvořil na faderu 15-16. Tím jsem mohl efektovat příchozí signály pomocí auxů a stereo návratů FX procesory, které byly spuštěny na vedlejším notebooku. Firewire v tuto chvíli obstarával propojení dvou stereo přehrávačů a současně dvou FX procesorů. Tento způsob využití se mi velmi líbil, zvláště pak při pomyšlení, že budu moci spolu s Midasem používat své oblíbené plug-iny, které používám při studiové praxi. Jedna část zadání při stavbě zvuku zmíněného představení zněla: vytvořit v příslušných obrazech dojem, že se odehrávají v katedrále Westminsterského opatství. Právě k tomu jsem používal zmíněný FX procesor s hallem, do něhož jsem posílal signál z kondenzátorových mikrofonů, které jsem zavěsil nad scénou tak, aby snímaly mluvené slovo z jeviště. Mikrofony jsem zapojil do mono vstupů mixu Venue F 16, a to tak, že signál nebyl routován ani do podskupin ani do masteru, ani do monitorových auxů 1 a 2. Pouze jsem ho pomocí auxů 3, 4 odbočil do hallu a přes návrat, pomocí zmíněného FireWire, poslal zpět do mixu na stereo kanál 15-16. Pak bylo potřeba najít optimální dozvuk, trochu ošetřit zpětnou vazbu, vychytat optimální poměry a pěkný efekt byl na scéně. Výsledný zvuk byl velmi funkční a hezky dokresloval scénu.
Poslední zvláštností, kterou bylo potřeba pro představení vytvořit, byla ozvučená replika dobového mikrofonu. Protože se s replikou mikrofonu pohybovalo takřka napříč celým jevištěm, a protože nesmělo být vidět nic, co nebylo součástí dobového mikrofonu, sáhl jsem, bez velkého rozmýšlení, po bezdrátové technologii. Použil jsem mikroport Sennheiser G2 v kombinaci s lavaliérem DPA, který jsem zamaskoval do starého mikrofonu. Zajímavostí bylo zadání, aby se reálný, moderní zvuk během jediného monologu proměnil v reálném čase do retro zvuku s představou, že vychází ze starého rádia z konce 30. let. Toho jsem dosáhl tak, že signál z přijímače jsem připojil do mono kanálu a na něm nastavil zvuk tak, aby mluvené slovo znělo co nejlépe. Současně jsem z tohoto kanálu vedl přes FireWire direct out výstup do laptopu, ve kterém jsem signál přeposlal na sousední kanál. Na vedlejším kanálu jsem musel, samozřejmě zapnout FireWire vstup. Pak jsem pomocí EQ přetvořil zvuk do žádané retro podoby a signál z obou mono kanálů jsem podle potřeby mezi sebou prolínal. Abych dosáhl věrohodnějšího výsledku, míchal jsem pod retro zvuk ještě ruchovou smyčku s praskáním starého rádia.
Midas Venice F16 mi ve všech úlohách náramně posloužil. Jednak naprosto skvělým zvukem (EQ mono kanálů), dále pak pohodlnou FireWire konektivitou a ovládáním. Ve spojení s laptopem a vhodným softwarem je to opravdu silný nástroj. Kdybych Venice F16 nemusel vrátit, mohlo by se zmíněné představení bez problému ještě teď odbavovat právě z něj.
Abych ovšem jen nechválil, našel jsem pár drobností, které mi trochu na Venice F16 vadí. Vzhledem k tomu, že Venice míří také do oblasti recordingu, schází mi zde funkce Solo In Place (SIP), která při vysólování daného vstupního kanálu ostatní signály umlčí. Zvukař pak může – nerušen ostatními vstupy – „zasólovaný“ kanál po- hodlně editovat. Osobně bych také ještě uvítal laditelný high pass filtr a tlačítko TalkBack mikrofonu bez aretace. Znám nespočet historek o tom, jak nevypnutý TalkBack způsobil – ať už ve studiu či v divadle – roztržku, nebo přinejmenším trapnou situaci.
Jeden z kolegů měl také zajímavou výhradu k ergonomii EQ na mono kanálech. Vzhledem ke zdvojenému – koaxiálnímu – provedení ovládacích prvků na jednom potenciometru může být možná poněkud obtížnější ovládat parametr frekvence obvodovým prstencem, zvláště pak na vnitřních kanálech. Midas Venice F16 je také poněkud těžší a větších rozměrů, což vnímám jako daň za robustnost, s jakou je konstrukce provedena.
Závěr
Musím se přiznat – už jsem si myslel, že analogovým mixům poněkud odzvonilo. Setkání s Midas Venice F16 mě ale znovu přesvědčilo, že tomu tak zcela ještě nemusí být. FireWire, které umožňuje zpracovávat zvuk v přenosných počítačích, včetně multitrackového záznamu, FX procesingu nebo pomocí digitálních inzertů v mnohém může digitálním konzolím dobře konkurovat. Tato konkurence však končí tam, kde vzniká potřeba ukládat jednotlivá show, nebo kde je potřeba scénování (snapshotů), či tam, kde je potřeba větší počet vstupních a výstupních kan
